Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

19. 4. 2018

Interview Plus – Jan Bureš (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 18:22

Loni rostla česká ekonomika o 4,6 procenta. Letos to podle odhadů má být asi o procento méně, ale stále jde o velmi silný růst, který Česku mohou některé jiné evropské země jen závidět. Podle průzkumu Česko-německé obchodní a průmyslové komory se ale ve všeobecném optimismu začínají objevovat trhlinky. Například kvůli nedostatku zaměstnanců a politické nestabilitě. Jak dlouho vydrží české ekonomice zlaté časy? Připravil Jan Bumba.

Hostem je hlavní ekonom společnosti Patria Jan Bureš.

Natočeno 2018. Premiéra 19. 4. 2018 (ČRo Plus, 11:34 h).

Lit.: Erhart, Michael – Bumba, Jan: Půl roku vlády bez důvěry ekonomiku nevykolejí. Problémem je náš vztah k Unii, tvrdí ekonom. In web ČRo Plus, 19. duben 2018  (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Měli bychom být aktivnějšími členy Evropské unie. Je to v našem zájmu,“ říká ekonom Jan Bureš.

Loni rostla česká ekonomika o 4,6 procenta, letos to podle odhadů má být asi o procento méně. „Je to o něco pomalejší než v uplynulém roce, ale je to stále velice pěkné tempo, které nám může řada západoevropských ekonomik závidět,“ říká Jan Bureš, hlavní ekonom společnosti Patria.

Zatímco dříve ekonomiku táhl především export, dnes hraje čím dál větší roli spotřeba domácností, což odpovídá rostoucím mzdám a zaměstnanosti. A právě kvůli nedostatku pracovníků jsou firmy nuceny i více investovat, k čemuž jim pomáhá silná koruna.

Bureš ale zároveň upozorňuje na to, že na trhu je nedostatek některých profesí, a to především nekvalifikovaných jejichž mzdy příliš nerostly. Naopak na opačném konci spektra mzdy vzrostly až o 70 procent. „I když Česko zůstává zemí s relativně malými nerovnostmi v příjmech, tak v čase narůstají,“ podotýká. (more…)

Pro a proti – Praha a UNESCO (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 18:19

Praha podle názoru některých architektů necitlivými zásahy do památkové zóny ohrožuje členství v UNESCO. Karolína Koubová se hostů Pro a proti zeptá, jestli některé developerské projekty, například zástavba kolem Masarykova nádraží, skutečně Prahu poškozuje a jaké výhody a nevýhody vyplývají z členství v UNESCO.

Hovoří viceprezidentka Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví České republiky architektka Marie Švábová a Michal Bartošek, specialista na architekturu a územní plánování INstitut pro plánování a rozvoj hlavního města Prahy.

Natočeno 2018. Premiéra 19. 4. 2018 (ČRo Plus, 9:34 h).

Lit.: Svoboda, Vítek – Koubová, Karolína: Praha si kvůli Masarykovu nádraží koleduje o vyškrtnutí z UNESCO. Návrh Zahy Hadid nerespektuje pražské hodnoty, říká architektka. In web ČRo Plus, 19. duben 2018 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.:  Praha podle názoru některých architektů necitlivými zásahy do památkové zóny ohrožuje členství v UNESCO. Poškozují některé developerské projekty, například zástavba kolem Masarykova nádraží, Prahu? „Nechceme tu dělat skanzen, ale pokud nechceme ztratit hodnoty, musíme se zabývat řádem města,” říká architektka a viceprezidentka Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví České republiky Marie Švábová.

Podle Švábové hazarduje Praha se svým členstvím v UNESCO. „Její situace na seznamu UNESCO je už dnes problematická. Různými opatřeními to zachránil doktor Štulc, bývalý předseda ICOMOSu,” říká.

Prahou se UNESCO zabývalo již několikrát, například kvůli mrakodrapům na Pankráci, tunelu Blanka nebo demolici domu na Václavském náměstí. Praha si teď podle architektky doslova koleduje o vyškrtnutí ze seznamu, a to kvůli Masarykovu nádraží. 

Praha má svoje hodnoty, my je musíme dále rozvíjet, ne popírat. Marie Švábová

„Je to naprosto cizorodá zástavba. Praha je naprosto výjimečné město. Neznamená to, že by se mělo zakonzervovat, že by se nemělo nic měnit, naopak. Změna je vlastnost každého města, to je jeho život. Nechceme tu dělat skanzen, ale pokud nechceme ztratit hodnoty, musíme se zabývat řádem města,” podotýká Švábová.  (more…)

BáSnění Stanislava Dvorského 1/5 (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 17:55

Básník surrealistického okruhu, prozaik, esejista, editor a grafik Stanislav Dvorský vybírá své oblíbené texty. S autorem připravila Petra Hynčíková.

Natočeno v roce 2018. Premiéra 16. – 20. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava). Webová repríza 21. 2. 2020 (web Vltava) k úmrtí S. Dvorského.

Obsah: 1. Karel Šebek: S posvátným hrncem na hlavě (ze sbírky Zítra je nikdy. Sdružení Analogonu, 2015) – 2.  Jiří Voskovec: Vzpomínka na Evropu (ze sbírky Nikdy nic nikdo nemá. Národní filmový archiv, 2001) – 3. Prokop Voskovec: Města a dámy (ze sbírky Hřbet knihy. Nakl. Pavel Mervart,  2006) – 4.  Stanislav Dvorský: V pustých parcích (ze sbírky Oblast ticha. Knihovna Jana Drdy, 2006) – 5.  Stanislav Dvorský: Roztřesený proutkař (ze sbírky Oblast ticha. Knihovna Jana Drdy, 2006).

Lit.: Hynčíková, Petra: BáSnění Stanislava Dvorského. In web ČRo 3 Vltava, 18. duben 2018 (článek). – Cit.: Básník surrealistického okruhu, prozaik, esejista, editor a grafik Stanislav Dvorský vybírá své oblíbené texty.

Stanislav Dvorský (*1940) jako jazzový pianista spoluzakládal Traditional Jazz Studio a podílel se na několika nahrávkách jako textař, klavírista či zpěvák. (reedice 2004, 2009). Studia ČVUT (1957-1960) nedokončil. Pracoval v různých zaměstnáních, mj. jako technický redaktor a výtvarník v Supraphonu, později v nakladatelství Panorama. Po roce 1989 spolupracoval s různými nakladateli a vydavateli jako editor a grafik. Od roku 2013 se stará o grafickou úpravu časopisu Tvar.

Debutoval roku 1967 v časopisu Orientace. V šedesátých letech byly jeho texty dále otištěny ve sborníku Surrealistické východisko 1938-1968/ UDS (1969). Za normalizace mohl publikovat pouze v samizdatu, veřejně až po roce 1990. Patří do okruhu volného uskupení postsurrealistických tvůrců. Podílel se jako autor i editor na ineditních sbornících. Účastnil se magnetofonových nahrávek pořádaných Milanem Nápravníkem (nově vydány jako komplet 3CD, Arco 2002). V roce 1989 spoluzaložil Společnost Karla Teiga, které předsedal v letech 1993-1998. Spoluorganizoval řadu výstav – např. Surrealistická východiska 1948-1989: odklony, návraty, přesah (2011). Jeho básnická tvorba se vztahuje k surrealismu v konfrontační poloze. Volný verš v jeho básních prorůstá v básnickou prózu často na ploše jediného textu. Vrstvené vnitřní monology se odvíjejí na základě volných asociací, ale pohybují se i v kruhu návratů konstantních motivů. Básnickou tvorbu zpřístupňují knižní výbory Zborcené plochy (Torst, 1996; texty z let 1958-1983), Dobyvatelé a pařezy (Knihovna Jana Drdy, 2004; texty z let 1967-1972), „beckettovská“ próza z 60. let Hra na ohradu (Torst, 2006) nebo novela Ruleta z roku 1959 (Arco, 2009), kde zachytil s určitou nadsázkou způsob života svých intelektuálních přátel a vrstevníků, které označuje termínem „spálená mládež“. (more…)

BáSnění Radka Fridricha 1/5 (2018)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 17:42

Básník, publicista, překladatel a pedagog Radek Fridrich vybírá a komentuje inspirativní texty. S autorem připravila Petra Hynčíková.

Natočeno v roce 2018. Premiéra 2. – 6. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava).

Obsah: 1. Radek Fridrich: Hák (ze sbírky V zahradě Bredovských. Host, 1999) – 2. Radek Fridrich: Fedefrau/Peříčkářka (ze sbírky Nebožky/Seelige. Perplex, 2011) – 3. Ivan Wernisch: Když už není vyhnutí (ze sbírky Doupě latinářů – Sežrané spisy. Petrov, 1992) – 4. Zbyněk Havlíček z cyklu Kabinet dr. Caligariho – Květen 1951 (fragment ze sbírky Otevřít po mé smrti. Český spisovatel, 1994) – 5. Jan Delong: Chlapi (ze sbírky Dušinec. Perplex, 2014).

Lit.: Hynčíková, Petra: BáSnění Radka Fridricha. In web ČRo 3 Vltava, 2. duben 2018 (článek). – Cit.: Básník, publicista, překladatel a pedagog Radek Fridrich vybírá a komentuje inspirativní texty.

Radek Fridrich (*1968) žije v rodném Děčíně. Publikovat začal ve studentském časopise Spirála, později v Okruhu a Welesu. Je členem skupiny Demi-Monde (Almanach Pant, 1990-1995).

Je výrazným hybatelem literárního života severních Čech. Ve svých básních reflektuje německé vlivy v bývalých Sudetech. Účastní se česko-německých literárních akcí. Organizoval básnická setkání ve Žlebech u Děčína (spolu s Tomášem Řezníčkem) a od roku 2000 spolupořádá děčínský festival poezie Zarafest. Působí jako středoškolský profesor na Střední zdravotnické škole Děčín. Zároveň učí na Katedře bohemistiky UJEP v Ústí nad Labem. Od roku 1994 publikoval jedenáct básnických sbírek. Klíčové téma určujícího spojení s krajinou severního příhraničí, zejména Děčínska, výrazně uchopil už v jedné z prvních sbírek Zahrada Bredovských (Host 1999). Některé ze svých sbírek publikoval dvojjazyčně česko-německy: Šrakakel/Der Schreckliche (2005), příběhy sudetských obyvatel – mužů z oblasti Děčínska Řeč mrtvejch/Die Totenrede (2001) a jejich ženský protipól, monology mrtvých žen vyprávějící životní osudy Nebožky/Selige (2011). Čtenářsky vyhledávaný je soubor pověstí z Děčínska Modroret (2008). (more…)

Jiří Ovčáček: Miluji pohlednice, lepím na ně prezidenta (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 17:35

Česká pošta vydala novou známku s hlavou státu. Stojí 19 korun a prezident Miloš Zeman na ní vypadá mladší než ve skutečnosti. Předloha podobizny je totiž několik let stará. Proč? Ptá se Zuzana Bubílková.

Hovoří Jiří Ovčáček.

Natočeno 2018. Premiéra 19. 4. 2018 (Rádio Impuls).

Lit.: anonym: Mluvčí Jiří Ovčáček: Miluji pohlednice, lepím na ně prezidenta. In web Rádio Impuls, 19. 4. 2018 (rozhovor + nahrávka k poslechu). – Cit.: Česká pošta vydala novou známku s hlavou státu. Stojí 19 korun a prezident Miloš Zeman na ní vypadá mladší než ve skutečnosti. Předloha podobizny je totiž několik let stará. Zuzana Bubílková od Impulsových se zeptala prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka, proč to tak je.

Dobré ráno, pane Ovčáčku.

Přeji vám krásné ráno.

Pane Ovčáčku, proč je na nové známce starý portrét pana prezidenta, To byl záměr hradu neukázat pana prezidenta na známce, jak vypadá teď?

Já myslím, že rytina od rytce Miloše Ondráčka je krásná a my jsme se rozhodli, že by měla dál být využita. Je tam novinka, a to je barevnost nové známky v národních barvách. Připomínáme si 100 let od vzniku samostatného Československého státu, proto je známka v červené, modré a bílé.

A proč vlastně máme na známkách prezidenty?

Tak je to taková tradice od první republiky, kdy jsou prezidenti na známkách vždy po svém zvolení. Je to krásná a konzervativní tradice. Já si myslím, že v současné době je velmi dobře, když se takové krásné konzervativní tradice dodržují. A je to nepřetržitá tradice už od dob první Československé republiky, už do dob prvního prezidenta, Tomáše Garrigua Masaryka.

Vy používáte v hradní korespondenci povinně známky s panem prezidentem?

Nepoužíváme povinně známky s panem prezidentem, ale v každém případě, pokud tu možnost mám, tak známky s panem prezidentem používám. A je velmi dobře, že jsou to známky úspěšné, ač se někdy v médiích tvrdí něco jiného.

Kdy jste naposledy lepil známku?

Já se přiznám k jedné věci. Své velmi krátké dovolené trávím v České republice, nejezdím do zahraničí někam k moři, ale na krásná místa v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a velmi rád svým blízkým posílám pohlednice. Takže když mají na poště v prodeji známku s panem prezidentem, tak ji používám. Možná před měsícem, před dvěma, jsem takto použil známku s panem prezidentem, teď v poslední době to byly známky velikonoční. Myslím si, že je to hezká věc a lidé by měli více využívat, i když pravda, ta dnešní cena za ty známky je poněkud vyšší.

Tolik mluvčí prezidenta, Jiří Ovčáček. Děkuji za rozhovor a přeji příjemný den.

Větrník – Host ve studiu – Petr Vronský (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 17:01

Připravil Aleš Spurný.

Hovoří dirigent Petr Vronský.

Natočeno 2018. Premiéra 18. 4. 2018 (ČRo Olomouc).

Lit.: Spurný, Aleš: Dirigent Petr Vronský: Svá nejlepší léta jsem rád věnoval Olomouci. Teď je čas jít dál. In web ČRo Olomouc, 18. duben 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Petr Vronský se narodil v Praze, dětství ale trávil v Olomouci, kde jeho otec působil jako koncertní mistr. Po 13 letech v roli šéfdirigenta opouští Moravskou filharmonii.

Na koncerty Moravské filharmonie chodil Petr Vronský už jako kluk v 50. letech. V patnácti tu začínal jako houslista. Na posledním koncertě 72. sezóny, kterou se jako šéfdirigent loučil s Olomoucí, zazněla také symfonická báseň Hakon Jarl od Bedřicha Smetany. Tato skladba byla také tou první, kterou s Moravskou filharmonií dirigoval v roce 1970.

„To bylo moje první setkání se symfonickým orchestrem. A musím říct, že provedení, které Moravská filharmonie zahrála v roce 2018, svojí precizností a dynamičností daleko předčilo nastudování z roku 1970. Rovněž já jsem už nebyl ten vykulený studentík, protože tenkrát jsem chodil teprve do třetího ročníku AMU a žádnou praxi v řízení symfonického orchestru jsem neměl,“ vzpomíná Petr Vronský.

Úspěchy v soutěžích v 70. letech předznamenaly jeho kariéru. Spolupracoval s řadou zahraničních orchestrů, s domácími orchestry koncertoval v Evropě, v Americe i v Asii. Byl šéfdirigentem Státní filharmonie Brno, Janáčkovy filharmonie Ostrava a od roku 2005 až dosud stál jako šéfdirigent v čele Moravské filharmonie Olomouc. (more…)

Na návštěvě u Václava Lukse v Kolbence 1/2 (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 16:16

Připravil Petr Veber.

Hovoří Václav Luks.

Natočeno 2018. Premiéra 14. a 15. 4 2018 (ČRo D-Dur, vždy 8.00-12.00 h.). Repríza 15. a 16. 4 2018 (ČRo D-Dur, vždy 0.00-4:00 h.).

Lit.: Veber, Petr: D-dur na návštěvě u Václava Lukse. In web ČRo D-Dur,  8. duben 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Natáčeli jsme v pražské Kolbence, bývalé továrně, kde zkoušejí jeho soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704. Byla tu cedule „výdejna materiálu“, tak jsme to trochu pozměnili, říká pan dirigent u cedule Collbenka – výdejna umění.

Piano je pro holky, kluk musí hrát na něco jiného, domníval se před lety Václav Luks a začal se učit na lesní roh. Dotáhl to v dospělosti až na hráče mezinárodních projektů berlínské Akademie staré hudby. Ani klaviatuře ale nakonec neunikl, vystudoval také hru na cembalo. Václava Lukse ovšem dnes vnímáme především jako specializovaného dirigenta barokního repertoáru – a z této pozice také hovoří a vybírá hudbu jako hostitel ve víkendovém vysílání stanice D-dur.

O Luksově zázemí hráče na lesní roh se už moc neví a ve výběru hudby se nakonec ani žádný hornista neobjeví. S cembalem je to jiné, během vysílání hostitel připomene i Zuzanu Růžičkovou, k jejímž žákům patří. Wandu Landowskou však představí jako klavíristku. V historicky poučené interpretaci obdivuje Johna Eliota Gardinera, mimo tuto oblast však dirigenta Carlose Kleibera, s nímž vybral Mozarta. A má rád pianisty, kteří po sobě zanechali nahrávky z poválečných let – budou to Dinu Lipatti a Artur Schnabel.
(more…)

Andrej Babiš je nahý, nic prostě nezařídil (2018)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 16:13

Karel Hvížďala. Komentář. Tři pětiny občanů si podle průzkumu Medianu pro ČT nepřeje v čele vlády Andreje Babiše. Za poslední čtyři roky ANO nevybudovalo ani jednu dálnici a pro rozvoj Prahy učinilo jen to, že na stanici metra Veleslavín postavilo dva eskalátory. A má-li sestavit vládu, ani po šesti měsících to nevypadá na to, že toho bude brzy schopná.

Natočeno 2018. Premiéra 18. 4. 2018 v rámci pořadu Názory a argumenty (ČRo Plus, 18:33 h.).

Lit.: Hvížďala, Karel: Karel Hvížďala: Andrej Babiš je nahý, nic prostě nezařídil. In web ČRo Plus, 18. duben 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Vzpomeňme si na pohádku o marnivém králi, kterému najmutí tkalci slíbí, že mu ušijí nové šaty, ovšem neviditelné pro ty, co jsou nezpůsobilí k výkonu své funkce.

Král jde v průvodu poddaných, když najednou dítě, příliš malé na to, aby pochopilo výhody přetvářky, vykřikne: král je nahý, to nejsou krejčí, ale podvodníci!

Pokud dokážeme i my být chvíli dětmi či dospělými, kteří jsou obdařeni úsilím přiblížit se k pravdě, můžeme za ideologickými slogany nejsilnější strany ANO jako je „prostě to zařídíme“ a jejího bývalého ministra financí zahlédnout nahá slova a sestavit si z nich pravdivější příběh: Za poslední čtyři roky tato strana nevybudovala ani jednu dálnici a pro rozvoj Prahy učinila jen to, že na stanici metra Veleslavín postavila dva eskalátory.

A má-li sestavit vládu, ani po šesti měsících to nevypadá na to, že toho bude brzy schopná. Pan Babiš navíc působí bezradně, což v době vlády obrazu nad slovem nemohou lidé přehlédnout. Kvůli tomu všemu si již tři pětiny občanů podle nedělního průzkumu Medianu pro ČT nepřeje v čele vlády Andreje Babiše.

Osobní problémy předsedy a majitele hnutí ANO jsou evidentně dva: Slovo u něj nemá žádnou váhu: během čtyř dnů je schopen veřejně čtyřikrát vyslovit odlišný názor na zákrok v Sýrii.

A druhý je v tom, že nikdy v životě neměl  žádného partnera, a proto se nenaučil vyjednávat, jak potvrzuje to, co zatím uniklo z jednání: další nabídka ANO je prý horší než ta minulá: ministra vnitra, sice třeba nestraníka, si chce stejně vybrat sám pan Babiš. Z ČSSD proto zaznívá, že je zřejmě nepřijatelná. (more…)

Na okraj mediálních oslav Formanových narozenin (2012)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 15:14

Adam Drda. Komentář.

Natočeno 2012. Premiéra 2. 3. 2012 (ČRo Rádio Česko, 8:40 h.) v cyklu Zamyšlení Rádia Česko. K poslechu zde.

Lit.: -adr- (= Drda, Adam): Adam Drda: Na okraj mediálních oslav Formanových narozenin. In web ČRo Rádio Česko, 2. 3. 2012 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Když před dvěma týdny slavil Miloš Forman osmdesátiny, přistoupilo se k tomu v tuzemských médiích v duchu již dobře zavedeného zvyku: velikán byl pasován na světce. Proč se takové věci – při příležitosti jubilea nebo úmrtí opakovaně dějí? Těžká odpověd.

Jedním z důvodů bude patrně nevkus gratulantů či pozůstalých (tedy obecná tendence ke kýči), dalším skutečnost, že vršení superlativů a obdivných výkřiků nevyžaduje, aby novinář či kritik četl, díval se a myslel, zkrátka odvedl podstatnější práci.

Tvorba chvalozpěvu jde lépe od ruky – myslím tím takové ty věty typu „nikdy neselhal, nejen umělecky, ale ani lidsky“ nebo „nenarazil jsem na nikoho a na nic, co by do mozaiky jeho výjimečného života a díla zasadilo zásadní kamínek lacinosti, nekolegiálnosti nebo malosti.“

To byl citát, pravda, nikoli z pera žurnalisty, nýbrž režiséra Jana Hřebejka.  (more…)

Host Radiožurnálu – Martin Groman (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 14:20

Rozhovor s předsedou Sdružení Ferdinanda Peroutky nejenom o tom, jak by se Peroutka díval na současnou společnost, připravila Lucie Výborná.

Hovoří Martin Groman.

Natočeno 2018. Premiéra 19. 4. 2018 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:05 h). K poslechu zde.

Lit.: Výborná, Lucie – Havel, Prokop: Peroutka byl solitér a nikomu nesloužil, říká předseda Sdružení Ferdinanda Peroutky Martin Groman. In web ČRo 1 Radiožurnál, 19. 4. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Je to už 40 let, co zemřel Ferdinand Peroutka. K těm, kteří si tohoto významného novináře a spisovatele každoročně připomínají, patří především Sdružení Ferdinanda Peroutky. „To, že konáme pouť ke hrobu, s sebou nese nutnost na toho člověka vzpomenout a myslet na něj,“ vysvětluje předseda sdružení Martin Groman.

K Peroutkovým významným textům, které nastartovaly jeho novinářskou kariéru, patří soubor článků nazvaný Jací jsme. Textu si všiml i Tomáš G. Masaryk, který mu nabídl milion korun, aby si založil vlastní noviny. A tak vznikla Přítomnost.

Myšlenky, které v knize Jací jsme zazněly, dodnes platí. Podle Gromana je to především základní premisa, že se často přeceňujeme – lidé si mysleli, že jsou potomci husitů, ale Peroutka připomínal, že jsme potomci režimu, který byl před námi, potomci rakousko-uherských úředníků.

„To je věc, která platí i pro dnešek, pořád se léčíme z vlastní představy o miláčcích Evropy, báječných sametových demokratech, pak po pádu na dno máme tendenci se obviňovat i z věcí, které jsme nikdy nespáchali,“ vysvětluje Groman.  (more…)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress