Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Přestože podle umělkyně Český Krumlov stejně jako Benátky patří mezi nejkrásnější města světa, v jejich historických centrech jsou domy, kde nikdo trvale nežije, obchody, které nikdo nepotřebuje a ulice, kde se lidé nepotkávají, ale vzájemně vyhýbají.

„Nepotřebujeme třicet zlatnictví v centru města.“

Kateřinu Šedou do Českého Krumlova pozvala ředitelka tamního Egon Schiele Art Centra Hana Jirmusová Lazarowitz. Umělkyně založila firmu UNES-CO a nabídla práci desítkám lidí, kteří za ubytování a mzdu budou po tři měsíce „normálně žít“ v historickém centru.

Šedá v rozhovoru připomíná, že i v Benátkách se cestovní ruch za posledních dvacet let zásadně proměnil. Návštěvníci tam už ani nespí nebo nejí, pouze stihnou vyhodit odpadky, pořídit si selfie a ujíždí na další „turisticky atraktivní“ místo.

„Je to typ turismu, o který nikdo nestojí a já si v tom projektu kladu otázku, zda o něj stojí samotní turisté.“

Umělkyně v loňském roce získala hned dvě významná ocenění. Poprvé v historii byla cena Architekt roku udělena někomu, kdo neabsolvoval vysokou školu architektury. Člen poroty Josef Pleskot k tomu poznamenal: „To, co dělá Kateřina Šedá, to není architektura. Kateřina se zabývá vztahy mezi lidmi a to je to, z čeho architektura vyrůstá. Je to nesmírně důležitá činnost a architektky a architekti by ji měli znát.“

Tím druhým oceněním byla Magnesia Litera za knihu s názvem Brnox, kterou Šedá koncipovala jako průvodce tzv. brněnským Bronxem, což je opět, jak název publikace napovídá, vyloučená lokalita. Sama umělkyně tvrdí, že toto „černé město“, jak se oblasti někdy říká, je ve skutečnosti jedním z nejbarevnějších míst.

A barvy v průvodci, jehož součástí je mapa a který je rozdělen do deseti tras, hrají podstatnou roli. Například bílá trasa je věnována tématu náboženství, proklínání nebo domům, kde straší. Žlutá trasa je gurmánská. Černá představuje večer a noc, bary, prostitutky a drogy. Fialová téma holocaustu.

„Knížku Brnox jsem věnovala všem, kteří lokalitu brněnského Bronxu dobře znají, ale nikdy tam nebyli.“

Kniha Brnox vedle pozitivního zájmu a ocenění vyvolala rovněž kritické otázky, kde leží hranice mezi autorskou interpretací a sociálním výzkumem, mezi uměním a občanskou aktivitou. Také na ně Kateřina Šedá v rozhovoru odpovídá.

Právnička Alžběta Krausová z Ústavu státu a práva Akademie věd se domnívá, že otázka práv pro umělou inteligenci má být ještě projednávána. Evropská unie by podle ní neměla rozhodnout tak rychle. 

Robot by neměl práva jako taková, nemohl by hájit sám sebe. Alžběta Krausová

„Jde o institut, který je v současné době špatně vykládán ve smyslu, že chceme přiznat základní lidská práva robotům. Tak to není, nicméně je to jedna z variant, jak odpovědnost robotů vyřešit,” říká. 

O jakou odpovědnost jde? „Status elektronické osoby by měl být paralelou k právnické osobě. Je to umělý konstrukt, nápad, jak vyřešit situaci, kdy nemůžeme prokázat jistě, kdo způsobil škodu. Pokud nedokážeme prokázat, zda třeba výrobce něco špatně nastavil, hledáme konstrukt, který by vyřešil situaci, kdy bychom ve společnosti neměli komu přikázat, aby škodu uhradil. Robot by neměl práva jako taková, nemohl by hájit sám sebe, ale šlo by spíš o umělý konstrukt, na který by bylo navázáno pojištění nebo majetek,” odpovídá.  

Elektronická osoba je podle právničky jedno z možných řešení. „Už v 90. letech jeden z amerických profesorů navrhoval status robota, který by se choval jako správce a mohl uzavírat právní transakce. Tato myšlenka se neprosadila a teď znovu ožívá. Bude na nás prozkoumat, jaký bude mít dopad,” věří.

EU surfuje na vlně umělé inteligence

Podle odborníka na mezinárodní vztahy a mezinárodní bezpečnost z Katedry mezinárodních vztahů FSV Univerzity Karlovy Víta Stříteckého mají pravdu spíše vědci, kteří podepsali otevřený dopis. 

„Evropská unie trošku surfuje na vlně, která kolem umělé inteligence v současnosti vznikla. Dělají chybu, kterou studia umělé inteligence poměrně dobře znají. Stále o umělé inteligenci uvažujeme v termínech nějak spojených s člověkem, ale podíváte-li se na dnešní technické řešení, které spočívá v hlubokém učení, tady příliš společných rysů s člověkem nenacházíme,” vysvětluje a dodává, že i právo je lidský koncept.

Evropská unie trošku surfuje na vlně, která kolem umělé inteligence v současnosti vznikla. Dělají chybu, kterou studia umělé inteligence poměrně dobře znají. Vít Střítecký

„Mám velký problém vymyslet scénář, kde bych nebyl schopen dohledat nikoho, kdo by mohl být veden k odpovědnosti. Někdo technologii vytrénuje, implementuje, prodá. V tom je vždycky nějaký typ právní odpovědnosti zakotven,” podotýká.

Střítecký má obavy spíše opačné. „Jsem velmi podezřívavý, zvlášť když jde o moderní technologie. Dovedu si představit, že o takovouto postupnou regulaci stojí nejvíce firmy. Je velmi lákavé mít schopnost poslat technologie do oběhu a snažit se snížit vlastní práh odpovědnosti za to, co způsobí,” myslí si odborník z Katedry mezinárodních vztahů FSV Univerzity Karlovy.