Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jak se žije v divočině, to ví fotograf Vašek Šilha. Byl už na všech kontinentech a na jednom ostrově se dokonce ocitl jako teprve sedmý člověk na světě! Navštívíme divoké koně a také beskydskou odchovnu tetřevů hlušců. Vypravíme se i za Vůdcem stáda v minutové pohádce a připravená je taky soutěž. Moderuje Jiřina Šmídová.

Natočeno 2018. Premiéra 3. 3. 2018 (ČRo 2 Praha, 19:00 h) v cyklu Klub Rádia Junior.

Pořad o jednom z vrcholných děl Jana Blažeje Santiniho-Aichla vznikl proto, že byla podle původních umělcových plánů zahájena výstavba nedokončeného křídla. Připravila a uvádí Tamara Salcmanová. V pořadu jsou použity citace ze stati „Mariánská Tejnice u Kralovic“ z roku 1921 od architekta Hanuše Zápala.

Hovoří Irena Bukačová, ředitelka Muzea a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici a architekt Jan Soukup.

Natočeno 2018. Premiéra 3. 3. 2018 (ČRo 3 Vltava, 9:50 – 10:20 h.) v cyklu ČeskoSlovenský rok a Víkendová příloha stanice Vltava.

Výročí 70 let od smrti francouzského básníka divadelníka připomene Petr Šmíd.

Hovoří Ladislav Šerý.  Ukázky čte Hanuš Bor a Anita Krausová.

Natočeno 2018. Premiéra 3. 3. 2018 (ČRo Plus, 9:20 – 9:50 h.) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.

Martin C. Putna. O spisovatelích, myslitelích a institucích, kteří různě zápasili s češstvím a exilem, s katolicismem a modernitou. Úvahy v autorské interpretaci.

Natočeno 2018. Premiéra 1. dílu 3. 3. 2018 (ČRo 3 Vltava, 9:00 h); 2. dílu 31. 3. 2018 (ČRo Plus, 9:30 – 9:45 h); 3. dílu 28. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 9:45 – 10.00 h); 4. dílu 26. 5. 2018 (ČRo 3 Vltava, 9:20 – 9:40 h); 5. dílu 9. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 9:20 h.); 6. dílu 23. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 8:35 h.) v cyklu ČeskoSlovenský rok a  Víkendová příloha stanice Vltava.

Repríza 1. dílu 26. 7. 2025 (ČRo 3 Vltava, 8:55 h.) v cyklu Víkendová příloha.

Obsah: 1.  Mezi koncilem a konzervativním obratem. – 2. Vladimír Neuwirth a Opus Bonum.  – 3.  Rio Preisner.  – 4.   Rozmluvy. – 5.  Nové obzory a Rozmach.  – 6. Josef Koláček.

Brněnští zastupitelé v úterý podpořili přesun hlavního vlakového nádraží k řece. Zopakovali tak stanovisko jihomoravských krajských zastupitelů. Definitivně ale musí rozhodnout vláda. Bude tedy letos definitivně jasno o budoucnosti brněnského nádraží? A je reálný požadavek brněnského zastupitelstva na vybudování podzemní dráhy spojující sever města s jihem? Náměstek brněnského primátora pro dopravu za Žít Brno Matěj Hollan bude hostem v Interview Plus. Moderuje Michael Rozsypal.

Natočeno 2018. Premiéra 1. 3. 2018 (ČRo Plus, 11:34 h). K poslechu zde.

Lit.: Rozsypal, Michael – Erhart, Michael: Praha má metro, Brno chce podzemní železnici. Bez ní hrozí dopravní kolaps, tvrdí Hollan. In web ČRo Plus, 1. 3. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Nádraží dnes stojí na nejlepším možném přestupním uzlu, což u řeky nelze vybudovat,“ říká Matěj Hollan.

Brněnští zastupitelé v úterý podpořili přesun hlavního vlakového nádraží k řece, stejně jako před časem zastupitelé Jihomoravského kraje. Se stěhováním nádraží nakonec souhlasilo i hnutí Žít Brno, kterému se podařilo variantu v centru prosadit jako akceptovatelnou. „To považuji za úspěch. Kancelář architekta města Brna a opozice požadovaly, aby byla tato varianta zcela odmítnuta,“ říká místopředseda hnutí Žít Brno a náměstek brněnského primátora pro dopravu Matěj Hollan.

Schválená varianta přesun nádraží podmiňuje stavbou severojižního kolejového diametru neboli železničního tunelu pod městem. Bez něj by podle Hollana městu hrozil dopravní kolaps. „Pokud by se vláda rozhodla pro tuto variantu, je třeba diametr naprojektovat a vyřešit zapojení břeclavské trati. To logicky musí přesun nádraží zdržet,“ dodává.

„Město Brno konečně přiznalo, že odsun nádraží není bezproblémový projekt. Je na vládě, aby si to vyhodnotila.“
Matěj Hollan

Není ale tato podmínka motivována snahou vše zdržet a nakonec prosadit variantu v centru, jak Žít Brno od začátku požaduje? „Není to tak. S návrhem přišli lidovci a my jsme ho podpořili, protože to může být skutečné řešení. Město diametr potřebuje, a pokud si o něj teď hlasitě neřekne, tak na to může zapomenout,“ zdůrazňuje.

Hollan připouští, že k diametru neexistuje projekt ani není známo, kolik by stálo jeho vybudování. „Je to ale potřeba. Pro Brno je to jediné skutečné rozvojové řešení, pokud chceme do budoucna zajistit dobrou obslužnost hromadnou dopravou,“ tvrdí.

Když Praze, tak i Brnu

Stavbu by podle něj měl financovat stát, protože jde řádově o jednotky až desítky miliard, které město ani kraj nemá. „Je to drahé, ale pokud je stát schopen investovat takové peníze do Prahy, tak může být schopen to zaplatit i Brnu. Protože pokud bude stát trvat na přesunu nádraží, tak je třeba, aby to dopravně fungovalo,“ doplňuje.

Tunel pod Brnem by prý výrazně pomohl veřejné dopravě a snížil cestovní časy. „O tom není polemika, stejně jako když se před několika desítkami let debatovalo o tom, jestli v Praze má být metro. Protože po povrchu by to obsloužit nešlo,“ podotýká.

„V Brně je zažitý pocit, že v podzemí nelze nic postavit. Ale to není dálnice na Mars, je to párkilometrový tunel pod městem, který by neměl být problém vybudovat. Ano, není tam dobré geologické podloží, ale to je v dnešní době řešitelné,“ uzavírá Hollan.

Kdy se začne nádraží stavět, ať už bude kdekoli? A co chtějí Brňané? Poslechněte si celé Interview Plus >>

Jakou roli sehrál v únorových událostech roku 1948 tehdejší československý prezident Edvard Beneš? Debatovat o tom v pořadu Pro a proti budou novinář a historik Jan Urban a historik a děkan Právnické fakulty UK Jan Kuklík. Moderuje Veronika Sedláčková.

Natočeno 2018. Premiéra 1. 3. 2018 (ČRo Plus, 9:34 h.). K poslechu zde.

Lit.: Přinosilová, Jana – Sedláčková, Veronika: Edvard Beneš žil celou kariéru na mýtech. Jako vůdce vždy selhal, hodnotí publicista Urban. In web ČRo Plus, 1. 3. 2018 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: „Osoba Edvarda Beneše vede buď ke kritice jeho osoby a postupu zejména v letech 1938 a 1948, nebo k nekritickému obdivu. Je potřeba ho vidět v kontextu a vidět klady i zápory,“ myslí si historik Kuklík.

V těchto dnech si Česko připomíná, že před 70 lety uchopila moc v této zemi komunistická strana. Historikové i komentátoři se přitom přou o to, jaký podíl měli na dějinných událostech demokratičtí politikové tehdejší doby. Je na čase vyrovnat se zejména s rolí prezidenta Edvarda Beneše, kterého například podle Petra Pitharta česká společnost dosud velmi šetří?

Podle novináře, publicisty a historika Jana Urbana, který učí na University od New York in Prague, je jedním z mýtů o Benešovi to, že byl významný a mezinárodně uznávaný politik.

„Nebyl. Byl to kulturní arivista z Kožlan z deseti dětí, který celou svoji kariéru sám žil na mýtech především o úloze Slovanstva v dějinách. Byl výborným nahrávačem, ale jako vůdce vždy selhal. Nesnášel parlamentní systém, vždycky dával přednost zákulisním dohodám, podplácení, pomlouvání,“ nešetří kritikou na adresu druhého československého prezidenta Urban.

„Edvarda Beneše neznáme, a proto ho šetříme. Neumíme žít bez mýtů.“
Jan Urban

Ten připouští jeho zásluhy o vznik Československa, ale podle jeho mínění je rozdíl mezi vůdcem, kterého stát potřeboval, a mezi úředníkem, který když narazil na problém, tak ho obešel. Jako příklad uvádí to, že se mu ani jako ministru zahraničí, ani jako prezidentovi nepodařilo zajistit garance západní hranice republiky.

Když se ale podíváme na to, v jaké době Beneš působil, nechceme po něm příliš? „Já bych k němu byl smířlivější třeba v únoru 1948, kdy už to byl bezmocný nemocný stařec, který místy nebyl schopen ani vyslovit souvislou větu. To už je jen velmi smutný osud člověka, který nedokáže rozeznat okamžik, kdy měl odejít,“ odpovídá Urban.

Historik a děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jan Kuklík nesouhlasí s tím, že by Edvard Beneš vždy selhal.

„Myslím, že Edvard Beneš má svá lepší období, a pak má dvě období, kdy je možné se zabývat tím, proč selhal – ale nejen Beneš, ale proč selhali i ostatní. Je třeba říct, že někdy máme tendenci i složitější jevy buď zjednodušovat, nebo je vtělit do symbolu jedné osobnosti. A to se stalo Edvardu Benešovi jak v roce 1938, tak v roce 1948.“

„Osoba Edvarda Beneše vede buď ke kritice jeho osoby a postupu zejména v letech 1938 a 1948, nebo k nekritickému obdivu. Je potřeba ho vidět v kontextu a vidět klady i zápory.“
Jan Kuklík

Jako „lepší období“ charakterizuje právě jeho podíl na vzniku Československa, jeho role si měl vážit i prezident Masaryk. Dalším významným obdobím pak byla obnova republiky po skončení druhé světové války.

Nesouhlasí také s tím, že by v průběhu meziválečného období byla Benešovou dominantou orientace na východ. Beneš vsadil na spojenectví s Francií a na to, že zůstane hegemonem, ale je otázka, jaké další alternativy se mu otevíraly. Nesouhlasí ani s tím, že by se nepokusil jednat s Německem.