Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Luděk Munzar už sice dlouho nehraje v Národním divadle, ale přesto nepřestává překvapovat svoji činorodostí. Momentálně dokončil audio verzi své knihy Když jsem to slíbil. Knihu, která je velkým vyznáním jeho lásky k létání a samotě v oblacích. Velký herec a muž slova, který ho umí držet, ale také jím nepřestává být okouzlen, třeba na vlnách Českého rozhlasu. Možná znáte jeho televizní cykly Paměť stromů anebo Zpátky k pramenům, možná jste viděli některé z jeho představení, které odehrál za 33 sezón, které strávil v Národním divadle. O tom všem si s ním bude povídat Martina Kociánová.

Natočeno 2018. Premiéra 8. 2. 2018 (ČRo 2 Praha, 11:05 h). Repríza 26. 1. 2019 (ČRo 2 Praha, 16:04 h) k úmrtí L. Munzara. K poslechu zde.

Lit.: Kociánová, Martina – Horálková, Elena: „Teď se chvěju, aby to dobře dopadlo.“ Rozhovor s Luďkem Munzarem. In web ČRo 2 Praha, 8. 2. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit: Co by měli dělat komici, kteří mají smutné dny? Nemůžou nejít na scénu. Cinkne se do zvonku a začíná se. Ten „mus“ je strašnej, říká Luděk Munzar.

O slibu, který dal svému otci. O natáčení nové audioknihy. I o vzpomínkách a odmítání sentimentu.

„Nepamatuju se, a že je to let, co do rádia chodím, že bych se při natáčení rozběhl jako kluk do prázdné chodby, abych ze sebe dostal přetlak z pocitu, že jsem se teď touhle vzpomínkou vrátil k časům, kdy obloha byla taková, jaká měla být, kdy Labe vonělo a kdy jsem byl rozechvělý z prvních lásek. Teď se chvěju z toho, aby to dobře dopadlo.“

Takhle emotivně popisuje Luděk Munzar natáčení audioverze své knihy Když jsem to slíbil. K nahrávce dokonce sám vybíral i hudbu. „Objevil jsem pro sebe novou profesi. To, že vybírám muziku třeba jen pro odstaveček… Jsem překvapený z toho, že mě to tak naplňuje,“ přiznává.

Mazlení se vzduchem

Mottem knihy je slib, který dal kdysi svému otci, že se stane letcem. „Jsem rád, že mi pánbůh dopřál, že jsem mohl zaletět nad barák a udělat pár kotrmelců, když byl tatínek ještě zdravý a mohl jsem mu to ukázat. A že to tatínek viděl, tak jsem svůj slib splnil.“

Luděk Munzar přiznává, že o létání mluví s vášnivostí, s jakou nemluví o divadle. „To opravdu ne, to bych kecal. Létání je zkrátka nezaměnitelné. To se nedá ničím nahradit. To si člověk musí prožít. Já s přírodou nebojuju, já se s ní mazlím. Proto to mám tak rád.“

Vzpomínky ano, sentiment ne

Kromě létání rád i vzpomíná. Ale z hloubi duše nesnáší sentiment. „To je, když je cit falešnej, když se lidem začne třást hlas, jak se sami dojímají. To je podvod. Opravdové tajemství se projevuje tichostí a pokorou.“ Hledání vzpomínek se prý nemůže zbavit.

„Neztratit je, obnovit si je… To mě dělá tím, kým jsem. Vzpomínky si hýčkám.“ Stejně jako ty na své velké herecké kolegy. „Mluvím o životě, ale je to o smrti. Kolik bylo velkých českých herců a hereček, se kterými jsem mohl být! Pánubohu vděčím za krásný úsek života, který mi dopřál.“

Úcta k Národnímu chybí

Podle Luďka Munzara se ze současného Národního divadla vytratila pokora. „To, co ti, kteří jsou teď v Národním, považují za svůj vztah k divadlu, na to se nemůžu koukat a nemůžu tomu tleskat. Všechno je to jinde. Ale k Národnímu divadlu je potřeba mít úctu.“

To nenapsal Seifert

V pražské Viole provází poetickým večerem Koncert na ostrově. „Od lidí se dozvídám, že to nenapsal Seifert, ale já. A ono to je moje. Když mluví o chorobách a blížící se smrti, jsou to stejná písmena, stejná slova. A když je řeknu na jevišti, tak se osvobodím. Už nemám takový strach, už se tak nebojím.“

Host: Vanda Rektorisová, Regionální agrární komora. Co všechno dělají zemědělci a jak je jejich práce těžká? Jaké hity jsou v zemědělské technice? A co mají zemědělci na práci v zimě? Moderuje Zdeněk Novák.

Připravil ČRo Pardubice v roce 2018. Premiéra 7. 2. 2018 (ČRo 2 Praha, 19:00 h) v cyklu Klub Rádia Junior.

Hudebně exportní projekt Radia Wave podporující mladé progresivní hudebnice a hudebníky na cestě do zahraničí. Pořad nabízí to nejzajímavější, co se událo nejen v rámci projektu, který vyhrála mladá producentka a zpěvačka Zagami Jericho, ale také v rámci hudebního průmyslu obecně v roce 2017. Zazní ukázky z koncertu Czeching showcase i další hudba. Účinkují Márton Náray, ředitel české proexportní kanceláře Czech Music Office, DJka a dramaturgyně stanice BBC Mary Anne Hobbs a další. Pořad připravila a uvádí redaktorka Radia Wave Marie Čtveráčková alias Mary C.

Natočeno 2018. Premiéra 7. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.).

85. díl z cyklu Historie českého zločinu. Byl králem brněnských zlodějů a kasařů a přezdívalo se mu: rapl. Četníci a policisté mu říkali důvěrně Pepa? V četných soudních spisech oficiálně figuruje jeho jméno jako Josef Metelák. Téměř polovinu svého života strávil ve vězení a vždy, kdy byl z výkonu trestu propuštěn, vědělo se, že počet krádeží a vyloupených kas na jižní Moravě opět stoupne. Totéž se potvrdilo i v létě roku 1938, ale že se „Pepa“ vrátí na scénu zločinu s takovým halasem, nikdo nepředpokládal. Podle skutečné události napsala Bronislava Janečková. Scénář Bronislava Janečková a Jiří Skoupý. Režie Jaroslav Kodeš. Zvuk Petr Šplíchal.

Účinkují Ladislav Frej, Ondřej Lechnýř, Martina Delišová, Tomáš Petřík, Jitka Jirsová, Kryštof Bartoš, Radek Zima, Petra Jindrová-Lupínková, Vladimír Hrabal. Hovoří Jiří Skoupý.

Natočeno 2018. Premiéra 7. 2. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h). Repríza 12. 8. 2018 (ČRo Plus, 14:07 h).

Pozn.: Případ se odehrává v roce 1935, v rádiu však hraje Sám já chodívám rád, ústřední píseň z filmu Těžký život dobrodruha (1941).

Lit.: Janečková, Bronislava – Taud, Rostislav – Skoupý, Jiří: Rána v Jundrově. Neuvěřitelný příběh gangstera a krále brněnských kasařů. In web ČRo 2 Praha, – Historie českého zločinu, 7. 2. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: On je prostě Rapl. Co si usmyslí, to musí udělat. Jinak řádí. Skoro polovinu života strávil za mřížemi. A když vylezl, počet krádeží na jižní Moravě vždycky stoupl. Naposledy v roce 1939 to ale bylo s opravdovým věhlasem.

Jundrov, chvíli po poledni. Z okna poštovního úřadu v ulici Pisárky vyletí těžká pokladna. Vzápětí přijede osobák, tři muži pokladnu naloží a auto se rozjede. Jeden ze svědků události ale zastavuje kolemjedoucí motocykl a společně pak pronásledují zločince až k jundrovskému mostu.

Tam se vůz zločinců na poslední chvíli vyhne malému chlapci a narazí do vzpěry. Předek auta zůstane viset nad řekou. Zadním okénkem vyskáčou tři muži a jedna žena zalití krví a dají se na útěk. Pokladnu nechávají v autě. Začnou je ale pronásledovat lidé, kteří se koupali v řece.

Zločince stíhá 700 lidí

Většina pronásleduje dvojici mužů a ženu, jeden zločinec utíká jiným směrem. Dav trojici dostihne a obklíčí. Když přijedou četníci s policejním komisařem Lumírem Kramplem, hlídá tříčlennou skupinku kolem 700 lidí v koupacích úborech. Jednomu se ale podařilo uniknout.

Vybourané auto s poznávací značkou B2223 patří Josefu Metelákovi, známé brněnské kasařské hvězdě, kterému četníci skoro důvěrně říkali Pepa a komplici zase Rapl. Je to ale právě on, 28x trestaný původně zubní technik, který za mřížemi strávil 14 let, komu se podařilo uniknout.

Kam zmizel mezinárodně hledaný?

Komisař Krampl nařídil okamžité pátrání v okruhu 5 km, později dokonce 10 km, ale po Metelákovi jakoby se slehla zem. Vyšetřovatelé věděli, že má Metelák na útěk u sebe 3000 korun z pošty. Prověřili všechny jeho kontakty a vytvořili několik hypotéz, kam mohl zmizet:

• směrem k Poličce, kde bydlí jeho žena s 17letou dcerou Ludmilou
• v Rakousku, kam jezdíval se svými kumpány (ale tamní policie po něm taky pátrá kvůli zločinům ve Vídni; Metelák byl vlastně mezinárodně hledaný, pátrali po něm i v Paříži)
• v nemocnicích (předpokládalo se, že je po havárii pořezaný od skla a může mít zlomená žebra nebo nějaké vnitřní zranění)

Zarážející stopy

Po týdnu měli policisté jen jednu stopu. Manželé Peškovi z Jundrova hlásili, že jim nějaký muž vyprávěl, že spadl z kola a zranil se. Dali mu náplast a napít vody. Pak prý odešel do jundrovských lesů… Další stopa přišla až po delším čase. A překvapivě z druhého konce republiky.

Alois Vaník z Tovární ulice v Plzni nahlásil zmizení podnájemníka, který mu nezaplatil a navíc mu nejspíš ukradl doklady. Když v rozhlase slyšel popis hledaného Meteláka, dal si všechno dohromady. Jeho podnájemník měl prý jizvu na hrudi a v obličeji jizvy po pořezání a podlitiny.

Metelák píše policistům

Mezitím vyšetřovatelům Metelák napsal dopis. Že byl do loupeže zatažen svými komplici a že se možná sám přihlásí a dokáže svou nevinu. Komisaři na to ale nesázeli a dál hlídali v Poličce, kde měl dceru. Věděli, že jednou se tam objeví. A opravdu, ubytoval se v hotelu U hradeb pod jménem Jan Přikryl.

Na zátah se připravily četnické stanice ze Sádku, Jimramova, Svratky a Sněžného, spolu s eskortní hlídkou z Brna. Podél cesty na Telecí, kde žena s dcerou žily, se na každých 50 m ukrývaly hlídky. Až po desáté hodině večer Meteláka zatkl sám komisař Lumír Krampl.

Skončil v koncetračním táboře?

Bylo 24. srpna 1939. Soud s Raplem a jeho kumpány z loupeže na jundrovské poště se konal v říjnu. Až tehdy se Metelák dozvěděl, že v oné poštovní pokladně nebyly peníze, ale jen známky a ceniny v hodnotě 7000 korun. U soudu prohlásil, že za ty dva roky vězení, které dostal, to opravdu nestálo.

Metelák byl nakonec ještě následující rok odsouzený za další zločiny k dalším třem letům. Co s ním bylo dál, se neví. Začala válka a je možné, že jako mnozí tehdejší kriminálníci skončil v koncentračním táboře. Není bez zajímavosti, že podle jeho kompliců to byl prý právě Rapl, kdo strhnul volant, aby při útěku nezajeli dítě.

Recenzujeme Nit přízraků, nový film Paula Thomase Andersona, ve kterém se údajně úplně naposledy představuje herec Daniel Day-Lewis. Diskutujeme o Prezidentovi Blaníkovi. Z festivalu Clermond-Ferrand referuje o krátkých filmech a animaci Marie Sýkorová. Pořad připravili Pavel Sladký a Šárka Gmiterková.

Natočeno 2018. Premiéra 7. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 13:00 h). Repríza 7. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 23.00 hodin).

Rozhovory s těmi, kterým umění proměňuje život. Lucia Piussi, frontmanka slovenské kapely Živé kvety, spisovatelka, scénáristka. Moderuje Renata Klusáková. 

Natočeno 2018. Premiéra 7. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h). Repríza 7. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 19.00 hodin).

Lit.: Klusáková, Renata: Lucie Piussi: Netěší mě, že naše písnička o svobodě je stále tolik aktuální. In web ČRo 3 Vltava, 12. únor 2018  (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Malý, zamindrákovaný člověk, který nemůže svobodu snést, jakoby si sedl na trůn a stal se symbolickým, říká zpěvačka a textařka bratislavské kapely Živé kvety Lucia Piussi.

Píseň Sloboda, kterou napsala před deseti let , získává v poslední době další rozměr, což je patrné i z reakcí českého publika. „Lidé to cítí velmi akutně. Mělo by mě těšit, že je text stále aktuálnější, ale je to spíš děsivé.“

Po roce 89 jsme se ke svobodě chovali jako naivní děti, protože nám v podstatě spadla do klína. Dnes už si uvědomujeme, jak je křehká a nesamozřejmá. Je potřeba stále otevírat oči lidem i sobě. Snažím se o to svými písničkami.

„Když jsou politici jako štvavé vysílače, začnou se lidé chovat jako vrány, co krákají a nenávistně křičí. Celý tento konspirační svět a nafouknutá fóbie z emigrantů jsou nebezpečné hlavně pro nás samé, dostanou nás do klece, ze které nebude cesta ven. Měli bychom najít odvahu být lidští a zbavit se strachu.“

Mechanismy občanské společnosti Čechách podle Lucie Piussi fungují dobře a jsou silnější než na Slovensku, ale v současnosti vnímá jakýsi útlum. A zkušenost ze Slovenska devadesátých let?

Je třeba si uvědomit, že po politicích, kteří se najednou stanou nepřemožitelným božstvem, za pár let ani pes neštěkne. Jejich moc tvoří sluhové, kteří ji vycítí a přilezou. Ale je to fantom. Kdyby Tereza Nvotová nenatočila film Mečiar, už by o tomto kdysi všemocném muži Slovenska nikdo nevěděl.

Lucia Piussi má dva syny, menší je adoptovaný.

Oba mám stejně ráda. Vyvážíme od nás romské děti do zahraničí k adopci jako dřevo. Na tom malém radostném človíčkovi ale jasně vidím, že něco jako rasa neexistuje. Lásku, kterou mu dáváme, bude mít jako zbraň hromadného ničení proti nenávisti.

Jiří Houdek. Jeden z největších umělců první poloviny 20. století. Ruský divadelní režisér židovského původu, který získal největší proslulost na poli hraného filmu. Dramaturgie Helena Herbrychová. Hudební spolupráce Jiří Litoš. Režie Petr Vodička.

Účinkují David Novotný a Daniel Šváb.

Natočeno 2018. Premiéra 5.-9. 2. 2018 v cyklu Příběhy slavných č. 136 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.).

Lit.: Houdek, Jiří – Luptáková, Věra: Nastavil Rusku zrcadlo. A se Stalinem pak hrál o čas. Příběhy slavných: Sergej Michajlovič Ejzenštejn. In web ČRo 9. 2. 2018 (anotace). – Cit.: Imaginární rozhovor legendy ruského a pak i sovětského filmu s ošetřujícím lékařem moskevské Městské nemocnice č. 24.

Pět měsíců před smrtí nemohl Ejzenštejn spát kvůli obavám o poslední film a vlastní život. Nespal od chvíle, kdy si ho dal zavolat Stalin, se kterým pak probírali druhý díl filmu Ivan Hrozný. Bez jeho souhlasu nesmělo do kin nic. A Stalin tentokrát pěkně zuřil. Ejzenštejna to stálo infarkt. Příběhy slavných ho zachycují právě v nemocnici.

Stalin trval na zničení snímku. Ejzenštejn ho měl natočit znova podle jeho představ. Prý se vůbec nedržel historických faktů. Režisér ale viděl příčinu zloby jinde: v carských opričnicích, kteří se v závěru vymknou kontrole. V nich Stalin mohl vidět třeba své pochopy z tajné policie. To ale byl Ejzenštejnův záměr.

Natočit nový film Stalinovi slíbil, jinak by se taky nemusel dožít rána. Tušil, že hraje hru s ďáblem. O čas, kdo z nich dřív zemře… Ejzenštejn měl s diktátory jisté zkušenosti. Jeho otec, architekt, týral svou ženu, kterou si vzal pro peníze. Když bylo malému Sergejovi osm, pokusila se po skandálu s milencem o sebevraždu.

Nakonec z toho byl rozvod. Soud výchovu syna svěřil otci a ten guvernantce. Otec očekával, že se syn vydá v jeho stopách, a tak si později musel podat přihlášku na Vysokou školu civilního inženýrství v Petrohradě. Jenže v březnu 1918 musel do Rudé armády a do občanské války. Tam začal kreslit karikatury a taky inscenoval svou první divadelní hru.

Na Akademii generálního štábu se seznámil s herečkou Věrou Janukovovou, které se stala jeho milenkou. Později měl poměr se scénáristkou svých filmů Ninou Agafžanovou. Legendárním se v té době stal jeho snímek o vzpouře námořníků na křižníku Kníže Potěmkin Tavričeskij.

Film obletěl svět a brzy se mohl za ním do světa vydat i jeho režisér. Nejdřív do západní Evropy a pak i do Ameriky. Musel mít ale povolení od Stalina, kterého museli přemlouvat jeho nejbližší. Jednoduché to ale neměl ani v Evropě. Třeba ve Francii policie projekci jeho snímku Staré a nové zakázala.

Americké přivítání v roce 1930 bylo velkolepé. Tři týdny přednášel na univerzitách, podepsal smlouvu na scénář celovečerního hraného filmu. Nabídl jim tři, točit se měl ale jen jeden a nakonec sešlo i z toho. Sám jeden film sice stihl natočit, ale nikdy ho nedodělal. Na přání Stalina se musel okamžitě vrátit.

Doma se mu začali kolegové a kamarádi vyhýbat. Rozneslo se, že je ve Stalinově nemilosti. Tehdy o něj opravdu stála pouze jeho budoucí manželka a novinářka Pera Ardaševová. Svatbu v roce 1934 před přáteli tajili. Vydrželi spolu dva roky.

Hobojistka Barbora Šteflová o novějších skladbách českých autorů. Použitá hudba Eduard Dřízga, Jiří Teml, Miloslav Ištvan, Jan Klusák. Připravil Viktor Velek.

Natočeno 2018. Premiéra 6. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 21:15 h.).

Host: Alexandra Zvonařová, Jindřichohradecké muzeum. Už před dvěma miliony let měly děti svoje hračky, některé hodně podobné těm, které máte v pokojíčku dnes. Vyřezávaná zvířátka, o něco málo později třeba jojo nebo káču. A v 19. století si zase hrály děti s takovými hračkami, ze kterých by dnes vstávaly rodičům vlasy hrůzou, byl v nich opravdový oheň, ale i malé nože. Moderuje Romana Lehmannová.

Připravil ČRo České Budějovice v roce 2018. Premiéra 6. 2. 2018 (ČRo 2 Praha, 19:00 h) v cyklu Klub Rádia Junior.