Jiří Houdek. Jeden z největších umělců první poloviny 20. století. Ruský divadelní režisér židovského původu, který získal největší proslulost na poli hraného filmu. Dramaturgie Helena Herbrychová. Hudební spolupráce Jiří Litoš. Režie Petr Vodička.
Účinkují David Novotný a Daniel Šváb.
Natočeno 2018. Premiéra 5.-9. 2. 2018 v cyklu Příběhy slavných č. 136 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.).
Lit.: Houdek, Jiří – Luptáková, Věra: Nastavil Rusku zrcadlo. A se Stalinem pak hrál o čas. Příběhy slavných: Sergej Michajlovič Ejzenštejn. In web ČRo 9. 2. 2018 (anotace). – Cit.: Imaginární rozhovor legendy ruského a pak i sovětského filmu s ošetřujícím lékařem moskevské Městské nemocnice č. 24.
Pět měsíců před smrtí nemohl Ejzenštejn spát kvůli obavám o poslední film a vlastní život. Nespal od chvíle, kdy si ho dal zavolat Stalin, se kterým pak probírali druhý díl filmu Ivan Hrozný. Bez jeho souhlasu nesmělo do kin nic. A Stalin tentokrát pěkně zuřil. Ejzenštejna to stálo infarkt. Příběhy slavných ho zachycují právě v nemocnici.
Stalin trval na zničení snímku. Ejzenštejn ho měl natočit znova podle jeho představ. Prý se vůbec nedržel historických faktů. Režisér ale viděl příčinu zloby jinde: v carských opričnicích, kteří se v závěru vymknou kontrole. V nich Stalin mohl vidět třeba své pochopy z tajné policie. To ale byl Ejzenštejnův záměr.
Natočit nový film Stalinovi slíbil, jinak by se taky nemusel dožít rána. Tušil, že hraje hru s ďáblem. O čas, kdo z nich dřív zemře… Ejzenštejn měl s diktátory jisté zkušenosti. Jeho otec, architekt, týral svou ženu, kterou si vzal pro peníze. Když bylo malému Sergejovi osm, pokusila se po skandálu s milencem o sebevraždu.
Nakonec z toho byl rozvod. Soud výchovu syna svěřil otci a ten guvernantce. Otec očekával, že se syn vydá v jeho stopách, a tak si později musel podat přihlášku na Vysokou školu civilního inženýrství v Petrohradě. Jenže v březnu 1918 musel do Rudé armády a do občanské války. Tam začal kreslit karikatury a taky inscenoval svou první divadelní hru.
Na Akademii generálního štábu se seznámil s herečkou Věrou Janukovovou, které se stala jeho milenkou. Později měl poměr se scénáristkou svých filmů Ninou Agafžanovou. Legendárním se v té době stal jeho snímek o vzpouře námořníků na křižníku Kníže Potěmkin Tavričeskij.
Film obletěl svět a brzy se mohl za ním do světa vydat i jeho režisér. Nejdřív do západní Evropy a pak i do Ameriky. Musel mít ale povolení od Stalina, kterého museli přemlouvat jeho nejbližší. Jednoduché to ale neměl ani v Evropě. Třeba ve Francii policie projekci jeho snímku Staré a nové zakázala.
Americké přivítání v roce 1930 bylo velkolepé. Tři týdny přednášel na univerzitách, podepsal smlouvu na scénář celovečerního hraného filmu. Nabídl jim tři, točit se měl ale jen jeden a nakonec sešlo i z toho. Sám jeden film sice stihl natočit, ale nikdy ho nedodělal. Na přání Stalina se musel okamžitě vrátit.
Doma se mu začali kolegové a kamarádi vyhýbat. Rozneslo se, že je ve Stalinově nemilosti. Tehdy o něj opravdu stála pouze jeho budoucí manželka a novinářka Pera Ardaševová. Svatbu v roce 1934 před přáteli tajili. Vydrželi spolu dva roky.