Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

 Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 10/2018)

Starému a samotářskému podivínovi se ledacos odpustí – zvláště, je-li to váš nadřízený. Takto uvažuje hlavní hrdina našeho příběhu, pan Alex. Ten jednoho dne přijme pozvání svého šéfa, podivínského pana Lafflera, na večeři. Podnik, který společně navštíví, neoplývá honosností, naopak: vše je stroze účelné. Nenápadná restaurace však nabízí jiné zvláštnosti: kromě jiného také malý portrét známého spisovatele hororových příběhů, který prý záhadně zmizel kdesi v zahraničí.. Host zde nedostane jídelní lístek, protože všichni jedí totéž. K pití je tu jen čistá studená voda a na stolcích nenajdete ani slánku a pepřenku. Přesto jsou zdejší pokrmy skvělým požitkem, za nímž se jak Laffler, tak Alex stále vracejí. A to ještě nový stálý host neochutnal zázrak místní kuchyně – amirstanského beránka.

Povídka Stanleyho Ellina Specialita šéfkuchaře vyšla v českém prostředí poprvé ve sborníku hororových povídek Tichá hrůza. Příběh kulinářské lahůdky s temným pozadím okamžitě vplul do českého kulturního kontextu: humorista Miroslav Švandrlík jej přepracoval pro svou sbírku Draculův švagr pod názvem Guláš a v roce 1999 vznikla také televizní inscenace Ellinova textu v režii Lucie Bělohradské s Jiřím Lábusem v roli Lafflera.

Rozhlasové zpracování vzniklo v roce 2012 pro cyklus druhého programu Českého rozhlasu Povídka, v němž jsou již několik let po desáté hodině večerní vysílány povídky a dramatizace českých i světových autorů. Dramatizátorka Melita Denková se nenechala zlákat k rozšiřování příběhu o další postavy a dějové linie, jako se tomu stalo v televizní adaptaci. Nechala povídku víceméně v původní podobě. Ponechala part vypravěče hlavní postavě (Alexe hraje Otakar Brousek mladší) a ostatní postavy nechává kroužit kolem něj. Režisérka Hana Kofránková toho nápaditě využívá k proplétání vypravěčského a hereckého partu: Otakar Brousek jako Alex i v momentech, kdy vypráví, žvýká lahodnou pochoutku a okamžitě přechází do dialogu s Lafflerem (Josef Somr), aby se pak opět vrátil k vyprávění. Vzniká tak zajímavé dramatické napětí. Somrův Laffler je rozkošně pošetilý stařík, oddaný již jen své práci a hlavně Sbirrově restauraci, v níž se již léta stravuje. Jeho hlas často stoupá do vyšších tónů, zní tu mazlivě, tu naoko plačtivě, to podle toho, jestli se starému pánovi daří přesvědčit své okolí o své pravdě. Temná atmosféra přichází na scénu společně s majitelem restaurace; Jaroslav Kepka staví svého tajemného Sbirra na kombinaci cizokrajně znějící stavby vět a důrazů a na zneklidňujícím střídání tempa řeči. Je to zároveň šaramantní i zlověstný muž, kterému není cizí ani jakási zvířeckost a hypnotičnost. Když se Alexovi na začátku vemlouvá i nenápadně varuje, ukrajuje slova jako měkké máslo; když v závěru křikne na svého sluhu, štěkne to jako z džungle. Tohle všechno vyčaruje Kepka na velice malém prostoru jako důkaz hereckého mistrovství. (more…)

Přemysl Hnilička

(vyšlo in Týdeník Rozhlas 8/2018)

Na počátku byl „politický román s detektivním pozadím“, jak píše ve svém článku Podmanivý hlas Eduarda Cupáka dramaturg a publicista Jiří Hubička. Román Josefa Nesvadby Dialog s doktorem Dongem (a v roce 1964 i stejnojmenná rozhlasová dramatizace Jaroslavy Strejčkové a Jiřího Horčičky) se ve své době velmi do hloubky a poctivě zabýval otázkou, zda je mravné a přijatelné v zájmu dobra lhát či dokonce spáchat zločin. Dobrem je tu ovšem míněna světová revoluce, kterou zastupují dva diametrálně odlišní hrdinové: starý revolucionář doktor Marek, zvaný Dong (Zdeněk Štěpánek) a mladý pražský bakteriolog (Eduard Cupák), který žádnou revoluci nezažil a neměl tak možnost nějak projevit hrdinství.

Příběh začíná v okamžiku, kdy je mladý vypravěč vyslán do Vietnamu, kde má přednést vědecký referát svého nadřízeného. Vědecká práce je však odbytá a nepřesná, a tak se – po mírné ostudě před vědeckým plénem – bakteriolog raději věnuje svému okolí, především paní Kašparové (Blanka Bohdanová). Ta však zpočátku nejeví zájem, snaží se totiž vypátrat, kam zmizel její muž, který ve Vietnamu vědecky pracoval. Hlavní hrdina se k ní přidá a postupně zjišťuje strašnou pravdu: Kašpara zabil starý doktor Marek, zvaný ve Vietnamu Dong, starý hrdina revoluce, uznávaný všemi okolo. A důvod? Kašpar totiž dosáhne antropologického nálezu, který by mohl dokázat rovnocennost lidských ras. Později však zjistí, že jde o šikovně připravené falzum – a přiznání tohoto faktu chce doktor Marek-Dong zabránit. Má k tomu vážný osobní důvod: před lety zplodil se ženou jiné rasy syna, který teď žije nešťastně ve světe, v němž ho nepřijímají ani běloši, ani vlastní rasa.

Doktor Dong v podání Zdeňka Štěpánka je vyrovnaný, bohorovný starý muž, který se ohání svým prostým životem a obětováním se pro revoluci, který na neinformovaného pozorovatele musí působit jako vtělení všech ctností – a přesto je to člověk, který zavraždil jiného, který je schopen a ochoten s účastnou tváří za zády pošpinit druhého. Jsou-li mu předhazovány staré zločiny, jen se hurónsky směje. Šikovnými hrátkami se slovy a manipulacemi situací vždy zesměšní svého oponenta a jen upevní svou pozici.

Vypravěč příběhu je jeho pravým opakem. Člověk, který z pohodlnosti nechá svého šéfa dokola omílat staré, již překonané objevy a který není schopen do poslední chvíle doktora Donga obvinit; má pochopitelný ostych před revoluční ikonou. Nakonec však zvítězí jeho smysl pro spravedlnost: „Budu svědčit – proti vám. Nepřestanu vás obviňovat, protože chci zabránit dalším zločinům a dalším podvodům. Protože se musí vyjasnit náš konflikt, protože váš čin musí být souzen. Budu opakovat své obvinění všude, dokud mne neumlčíte. Náš spor musí být rozřešen veřejně a přede všemi. (…) Musí se rozřešit kvůli revoluci, na kterou neustále přísaháte, protože právě vy, vy, nedočkaví a nadšení, uminutí slepci jste způsobili svými nesmyslnými zásahy, že lidé začali žít izolovaně, že mysleli jenom na sebe, že se stali pozorovateli jako já!“ (more…)

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 6/2018)

Slečna Ferrisová opouští svou kancelář pozdě večer a těší se, až nasedne do svého automobilu a odjede směrem k domovu. Motor však nenaskočí a před Arlenou Ferrisovou se jako zachránce objeví pan Lamont, syn jejího zaměstnavatele. Galantně jí nabídne odvoz a ona, nic zlého netuše, nabídku přijme. Za laskavou tváří se však skrývá bezskrupulózní násilník, který ji odveze domů, kde ji chce znásilnit. Vždyť – kdo by jí věřil? Naštěstí se jí podaří Lamonta odstrčit, sebrat mu klíčky od vozu a ujet před ním.

Nechce si celý incident nechat líbit, a tak hned druhý den ráno navštíví advokáta Perryho Masona. Než se jim podaří domluvit se na příštím postupu, překvapí je zpráva o smrti mladého Lamonta. Situace se dramaticky promění: z poškozené se stává podezřelá…

Mnoho článků, které jste četli v této rubrice, končilo zprávou o tom, že se popisovaná rozhlasová hra nedochovala a že apelujeme na posluchače, aby poslali soukromou nahrávku, pokud si ji kdysi natočili. Tentokrát můžeme s radostí použít opačný postup: informovat vás o nálezu dávno ztraceného rozhlasového seriálu Případ Arleny Ferrisové. Ten vznikl v roce 1963 podle románu Erle Stanleyho Gardnera The Case of the Waylaid Wolf. V překladu Františka Gela a rozhlasové úpravě Vladimíra Mikeše jej rutinně nastudoval režisér Jiří Roll. V titulní roli vystoupila Irena Kačírková, pozoruhodného advokáta Masona Václav Voska, zlotřilého Lamonta juniora Milan Mach, detektiva Paula Drakea Josef Gruss, Arleninu přítelkyni Magdu Allwoodovou Slávka Budínová.

Seriál byl během let v rozhlasovém archívu smazán. Před lety se však autorovi těchto řádků ozvala filmová publicistka Veronika Zýková, aby ho informovala o existenci DVD, na němž je zachycen právě jmenovaný seriál. Digitální kopie amatérského magnetofonového záznamu však byla silně poškozená, a tak nebylo možné poslechnout si více než třicet minut z celkem tříhodinového záznamu. Nepomohla ani spolupráce s archívním oddělením Českého rozhlasu, nosič se prostě nepodařilo správně spustit. Nezbývalo než pátrat po originálním pásku.

Ten se měl nacházet kdesi na půdě mimo Prahu, a tak trvalo téměř tři roky, než jsme se dostali i k němu. Pásek byl opět zapůjčen do archívu ČRo, a tak mohla vzniknout kvalitní digitální kopie původního záznamu. Nemá sice tzv. vysílací kvalitu, obsahuje však kompletní sestřih všech osmi dílů detektivního seriálu, který byl vysílán v dubnu až červnu 1963. (more…)