Petr Nárožný, herec, kterého si zapamatujete i kdyby po jevišti jen prošel. Původním povoláním architekt se vypracoval na jednoho z nejsvébytnějších herců, které kdy naše divadlo a film měly. Účinkoval v divadle Semafor v dobách jeho největší slávy, stejně tak v Činoherním klubu, kde hraje i dnes. Znáte ho třeba z kultovních filmů Jáchyme hoď ho do stroje, Jen ho nechte, ať se bojí a desítky dalších. Nezapomenutelné jsou i kreslené postavičky Macha a Šebestové, kterým propůjčil svůj hlas. S výjimečným hercem si bude povídat Martina Kociánová.
Natočeno 2017. Premiéra 14. 9. 2017 (ČRo 2 Praha, 11:04 h). K poslechu zde.
Lit.: Kociánová, Martina – Erhart, Michael: Petr Nárožný: Proč už netočím? Na své staré filmy nejsem pyšný. A co bych dnes hrál? In web ČRo 2 Praha, 14. 9. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Třídní bavič, který hercem původně ani být nechtěl. Prý aby neranil maminku. Současný humor už prý nesnese ani on sám.
Filmy, ve kterých Petr Nárožný hrál, jsou považované za kultovní. Třeba Jáchyme, hoď ho do stroje! nebo Jen ho nechte, ať se bojí. On sám ale svou filmovou kariéru vidí jinak.
„Byly to většinou malé role v normalizačních komediích. A když přišla nějaká větší, tak se ten film většinou nepovedl. Pokud jde o to, co jsem natočil, tak není na co být pyšný.“ Proč se ale po roce 1989 na plátně už tolik neobjevoval?
Na kriminalistu jsem starej
„Přišla jiná generace a já už byl trošku starý pán. Jen si mě dnes představte jako laskavého dědečka v pohádce. To nejde. Co bych jinak hrál? Na kriminalistu jsem starej. Snad bych mohl hrát vraha, ale v mém věku už těžko někoho zamordujete. Nemůžu rychle utíkat, hned by mě chytili. Ale nestěžuju si, tak to má být.“
„Ze seriálu Hospoda jsme byli hodně rozpačití. Mysleli jsme, že točíme něco hodně nepěkného a obyčejného. Kdo se bude dívat na ty pivní kecy? Ženy, které mají muže v hospodě? Nebo se na sebe budou dívat ti chlapi? No a nakonec to teď mělo dvanáctou reprízu…“
Petr Nárožný
Nárožný dodnes hraje v Činoherním klubu. Původně architekt se ke kumštu dostal vlastně náhodou. „Byl jsem komediant rodem. Vždycky jsem uměl dělat srandu, byl jsem třídním bavičem. Nikdy mě ale nenapadlo, že se stanu hercem. Možná jsem se bál, že bych tím ranil maminku. Byť ona byla velmi tolerantní. Říkala, ať si dělám, co chci, jen když budu spokojený. A pak že prý bude šťastná i ona.“
Míra sprostoty je dnes velká
Několikrát se nechal slyšet, že současný humor nesnese. „Nejsem žádný puritán ani nějak háklivej na košilatej humor. Ale míra sprostoty je dnes velká. Doufal jsem, že po roce 1989 pronikne svoboda i do humoru a objeví se v něm třeba i erotika. Ale zvrtlo se to a dnes je to prakticky jen o tom.“
Jaký humor má tedy rád? „Největší štěstí pro mě je bavit se s lidmi, kteří jsou experty ve svém oboru. Třeba s profesorem Höschlem. To jsou večery plné humoru, veselých příhod a takové intelektuální noblesy. O schizofrenii se ani moc nebavíme.“
Začátky ve velkovýkrmnách
Dálkově vystudoval stavební fakultu na pražské ČVUT a stal se inženýrem ve Sdružení velkovýkrmen. Jeho kolegou tam byl konferenciér Mirek Černý, který se znal se skupinou Rangers. Ten mu jednou navrhl, aby uváděl jejich koncerty.
„My jsme byli konferenciéři. Moderátor byla za mého dětství grafitová tyč, kterou se reguluje rychlost štěpné reakce v atomovém reaktoru.“
Petr Nárožný
„A za rok jsem šel za svým nadřízeným, že odcházím k Rangers. Ten absolutně nevěděl, o co jde. Říkal mi: Vždyť jsi nedávno promoval, chtěl jsi tu dělat statika a teď jdeš někam vyprávět vtipy? A tak jsem odešel,“ popisuje svůj konec u velkovýkrmen.