Češi nemají zájem předstírat, že jim záleží na společném státu, řekl v červenci 1992 slovenský premiér Vladimír Mečiar. Před rozdělením federace opakoval, že slovenské reprezentaci nejde o samostatné Slovensko. O co jí tedy šlo? Připravil David Hertl.
Hovoří Lubomír Kopeček (FSS MU Brno).
Natočeno 2017. Premiéra 14. 9. 2017 (ČRo Plus, 20:05 h). K poslechu zde.
Lit.: Hertl, David: Vladimír Mečiar: Nechceme nezávislost, tlačí nás do ní Češi. In web ČRo Plus, 14. 9. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Opravdu nechtěl Vladimír Mečiar nezávislé Slovensko?
Nechceme nezávislý slovenský stát – do toho nás tlačí Češi, řekl počátkem července 1992 pro francouzské novináře tehdejší slovenský premiér Vladimír Mečiar. Opravdu nechtěl nezávislé Slovensko?
Z podnikového právníka předsedou vlády
Vladimír Mečiar se narodil v roce 1942 ve Zvolenu na středním Slovensku. Začátkem 70. let dálkově vystudoval právo na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Předtím se angažoval v Československém svazu mládeže a byl členem KSČ, stranu však musel v roce 1970 kvůli kritickým postojům opustit a pracoval jako podnikový právník.
Do nejvyšších sfér slovenské politiky vynesl Mečiara pád komunistického režimu. Usedl do čela slovenského ministerstva vnitra, odkud se po prvních svobodných volbách v červnu 1990 přestěhoval do úřadu předsedy slovenské vlády. Šéfem kabinetu byl necelý rok, poté musel kvůli sporům ve vládním hnutí Veřejnost proti násilí odstoupit.
Aby si zajistil stabilnější mocenskou základnu, založil si vlastní stranu – Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS). Po volbách v červnu 1992, v nichž HZDS triumfovala se ziskem více než 37 procent hlasů, se její předseda stal premiérem podruhé. Z této pozice vedl za slovenskou stranu rozhovory, jejichž výsledkem byl rozpad federace.
Slovenský stát s českou pojišťovnou
Slovenské národní ambice Mečiar využíval od samého začátku své politické kariéry – a to často svérázným způsobem. Už v prosinci 1990 (v době, kdy se teprve jednalo, jaké budou kompetence vlád jednotlivých republik a jaké kompetence bude mít vláda federální) při návštěvě Prahy důvěrně informoval českého premiéra Petra Pitharta, že většina poslanců ve Slovenské národní radě je rozhodnuta v případě, že Federální shromáždění či Česká národní rada neschválí předem dohodnuté znění kompetenčního zákona, vyhlásit nadřazenost zákonů Slovenské národní rady nad zákony federálními, „čímž Československá republika skončí“.
Jak se ukázalo, Mečiar lhal – dohoda mezi slovenskými poslanci neexistovala. Byla to ale ukázka způsobu Mečiarova jednání. Slovenskou samostatnost Mečiar zpočátku skutečně nechtěl. Reálně se obával slabé slovenské ekonomiky a nereálně měl strach z „maďarské hrozby“.
Prosazoval model ekonomicko-obranného společenství dvou států, České republiky a Slovenské republiky. Z české strany zazněl tehdy přiléhavý bonmot jednoho z představitelů ODS Miroslava Macka, že slovenská strana by chtěla slovenský stát s českou pojišťovnou.
Dohodli se, že se nedohodnou
Vyjednávání o budoucnosti společného státu se vleklo téměř dva roky. Hned po volbách v červnu 1992 bylo ale jasné, že nabere jiný směr. Předsedové vítězných stran Václav Klaus a Vladimír Mečiar se po volbách shodli, že jejich představy o budoucnosti společného státu jsou neslučitelné.
V tiskové zprávě se pravilo: „ODS pokládá za jedinou rozumnou formu společného státu federaci s jedinou mezinárodně právní subjektivitou. HZDS za ni pokládá konfederaci s mezinárodně právní subjektivitou obou republik. ODS nepovažuje konfederaci s mezinárodně právní subjektivitou obou republik za společný stát, ale za svazek dvou samostatných států. Více než konfederaci dává ODS přednost samostatným státům, tedy ústavnímu rozdělení současného státu.“
Mečiar k tomu sice dodal, že „samostatný slovenský stát není programovým cílem HZDS“, nicméně cesta k rozpadu federace byla nastoupena.
Jaký opravdu byl Vladimír Mečiar?
Ve středu 26. srpna 1992 před půlnocí předstoupili Klaus s Mečiarem v brněnské vile Tugendhat před novináře a oznámili, že československý stát bude od 1. ledna 1993 minulostí.
Ještě před zahájením schůzky spolu oba politici dvě a půl hodiny jednali pouze mezi čtyřma očima. Přesný obsah jejich rozhovoru zůstal utajen, každopádně vedl k odstranění některých rozporů a ke shodě nad harmonogramem zániku federace.
Od ledna 1993 byl Mečiar v nově vzniklé Slovenské republice premiérem. Opakovaně se uchyloval ke krokům na hranici ústavnosti. Jeho autoritativní styl vládnutí se dočkal kritiky i od řady zahraničních organizací, ohrozil vstup Slovenska do euroatlantických struktur a uvrhl zemi do mezinárodní izolace.
I jeho odpůrci se shodují, že šlo o charismatického, obratného politika, mistrně ovládajícího pravidla mocenské hry. Politických konkurentů se dokázal většinou zbavit. Ve vyostřených chvílích mu pomohly jeho přednosti – pohotovost, výborná paměť, komunikační obratnost a schopnost rychle reagovat.
Názory Vladimíra Mečiara na vztahy Čechů a Slováků a především jeho skutečný podíl na rozpadu federace přiblíží posluchačům politolog a historik Lubomír Kopeček z Katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.