Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

V Portrétech se vrátíme do první poloviny roku 1917. Události staré sto let se totiž dají vyložit dvojím způsobem. Buď Rusko opravdu zažilo pokus o vojenský puč, anebo za všechno mohlo jen nedorozumění a špatná komunikace. Připravil David Hertl.

Hovoří historik Jan Adamec.

Natočeno 2017. Premiéra 29. 6. 2017 (ČRo Plus, 20:05 h.). K poslechu zde.

Lit.: Hertl, David: Lavr Kornilov a jeho puč, který se nejspíš nekonal. In web ČRo Plus, 29. 6. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: K horkému létu ruského roku 1917 patří i konflikt mezi premiérem Kerenským a vrchním velitelem ruské armády generálem Kornilovem. Byl střet slabého premiéra a rázného generála skutečně pokusem o vojenský puč?

Možná to bylo jen nedorozumění

Po pádu carského režimu počátkem března 1917 se řízení země ujala Prozatímní vláda, současně s ní ale vytvářely paralelní mocenské centrum i sověty. Historikové se shodují, že jakékoli orgány měly ale faktickou moc nanejvýš v místě, kde zrovna zasedaly.

Měl by vojenský puč v létě 1917 v Rusku smysl? A proč nakonec potlačení „puče“ posílilo bolševiky? Na podobné otázky se pokouší odpovědět historik Jan Adamec.

Rozklad úředních struktur byl nepředstavitelný, v jednotlivých guberniích neomezeně rozhodovali místní vládci – a do toho země válčila. Protože představitelé demokratických sil neměli dostatek moci pro nějaké zásadní kroky, nabízelo se řešení typické pro podobnou situaci: vojenský převrat, nebo lépe – generálský puč.

Historikové se přiklánějí k variantě, že vlastně šlo o nedorozumění mezi tehdejším premiérem Alexandrem Kerenským a generálem Lavrem Kornilovem. Ovšem nedorozumění možná záměrně vyvolané.

Hrdina bez urozeného původu

Lavr Georgijevič Kornilov (1870 – 1918) byl v ruském prostředí mimořádně populárním a schopným generálem. Byl jedním z těch, kteří se vypracovali „z ničeho“. V carské armádě bylo neobvyklé, aby tak vysoce postavený generál neměl šlechtický původ – a Kornilov pocházel z rodiny vysloužilého kozáka. Navíc žil s rodiči na hranicích s Čínou.

Vše dokonale využil: ať už přišel na kteroukoli vojenskou nebo válečnou školu či akademii, rázem patřil mezi jednoho z nejlepších studentů. Exotické prostředí Dálného východu mu dalo znalost netypických jazyků (angličtina, francouzština a němčina byla pro ruskou generalitu samozřejmostí), domluvil se některými čínskými a indickými dialekty a to byl základ pro jeho kariéru rozvědčíka.

Na počátku první světové války velel brigádě. Byl mužem ověnčeným mnoha řády a provázený pověstí neohroženého hrdiny. V dubnu 1915 padl do rakouského zajetí, podařilo se mu ale utéct a v létě 1916 se opět hlásil v ruském generálním štábu.

Puč prostřednictvím telegrafu

Shodou okolností Kornilov v březnu 1917 zatýkal manželku odstoupivšího cara Mikuláše a jeho děti, na vlastní přání se pak vrátil na frontu a v červenci se stal vrchní velitelem celé ruské armády.

Pohled na totální rozklad na frontách i v zázemí jej vedl k zásadnímu vystoupení na státní poradě Prozatímní vlády 15. srpna 1917, kde formuloval tvrdé požadavky: hlavní autorita v armádě se vrátí zpět do rukou důstojníkům, bude znovu zaveden trest smrti pro zběhy a povstalce, budou uvolněny peníze na posílení průmyslu a podporu výroby zbraní a jiné techniky, Rusko bude pokračovat ve válce, dokud nenastane mír.

Radikální rétoriky se patrně premiér Kerenskij zalekl a mezi ním a Kornilovem mělo dojít k telegrafické komunikaci, kterou Kerenskij vyhodnotil jako Kornilovův pokus o puč a generála odvolal. Kornilov se po obdržení telegramu o odvolání domníval, že Kerenskij padl v Petrohradu do rukou bolševikům a nejedná svobodně – a vyslal do Petrohradu vojáky. Kerenskij tak měl „důkaz“ o puči a bývalého vrchního velitele armády nechal uvěznit.

Osvobozen byl až v listopadu po bolševickém puči a ihned začal formovat Dobrovolnickou armádu. Jeho boj s bolševiky nebyl dlouhý. V dubnu 1918 jej zabil zbloudilý granát nedaleko Jekatěrinodaru. Byl sice pohřben s vojenskými poctami, ale bolševici po objevení hrobu tělo vykopali a zhanobili.

Jan Reimoser. Tanec – vrozená vlastnost celého lidstva. Přednáška.

Natočeno 1937. Premiéra 23. 3. 1937 (Praha I., 10.45 – 11.00 h).

Reklamní kampaň humpoleckého pivovaru, která využívá obrázků tzv. pin-up girls je podle neziskové organizace Stínová rada pro reklamu sexistická. V Pro a proti diskutují spolumajitel pivovaru Stanislav Bernard a zástupkyně organizace Petra Havlíková. Moderuje Veronika Sedláčková.

Natočeno 2017. Premiéra 29. 6. 2017 (ČRo Plus, 9:34 h). K poslechu zde. Videoukázka zde.

Lit.: Sedláčková, Veronika – Trpišovská, Jana: Nejsme rasisti ani sexisti. Reklamu s pin-up girls bych stáhl, kdybych viděl důvod, říká Bernard. In web ČRo Plus, 29. 6. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Jaké prostředky je vhodné používat v reklamě a které už jsou za hranou? Tyto otázky znovu rozvířila kampaň humpoleckého pivovaru s obrázky pin-up girls. Organizace upozorňující na sexismus v reklamách, Stínová rada pro reklamu a další iniciativy poslaly spolumajiteli pivovaru Stanislavu Bernardovi otevřený dopis, v němž ho vyzývají, aby kontroverzní billboardy stáhl. „Nevidím k tomu jediný důvod. Pokud bychom jej našli, klidně bychom to udělali,“ říká Bernard.

Problém je podle Bernarda mnohem hlubší, než je reklama na pivo. Podle jeho mínění může každý v reklamě vidět to, čím žije, a jak vnímá realitu. „Třeba tím, že je s pivním speciálem spojena dívka tmavé pleti, říkáme, že na světě jsou lidé všech barev pleti,“ říká Bernard. „Kdybychom naopak použili jen dívky světlé pleti, mohla by to veřejnost vnímat jako diskriminaci. Stejně tak tam nevidím sebemenší náznak sexismu. Už před dvěma lety jsme byli ostře osočeni na Facebooku, že jsme rasisti a sexisti. Nejsme ale ani jedno, ani druhé,“ vysvětluje Bernard.  (more…)