Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

31. 3. 2017

Przed – pokój wojny (Předpokoj války, 2014)

Filed under: Cizojazyčné,Radiodokument — Premek @ 11:52

Agnieszka Czyżewska-Jacquemet. Reportáž. Pláže Azovského moře byly svědkem mnoha dramatických, ale i radostných událostí. Ve stejné kavárně a na pobřežní promenádě se tu můžete setkat  jak s vůdci separatistické, tak i ukrajinské armády.

Natočeno 2014. Premiéra 12. 1. 2015 (Polskie Radio, 18:15 h.).

Lit.: anonym: „Przed – pokój wojny“ – reportaż Agnieszki Czyżewskiej-Jacquemet. In web Polskie Radio, 12. 1. 2015 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: W Bardyjańsku nad morzem Azowskim w tej samej kawiarni na nadbrzeżnym deptaku można spotkać dowódców separatystów i ukraińskich wojskowych.

Plaże nad morzem Azowski były świadkami wielu dramatycznych, ale i wielu radosnych wydarzeń. Czy tak wygląda Przed-pokój wojny?Plaże nad morzem Azowski były świadkami wielu dramatycznych, ale i wielu radosnych wydarzeń. Czy tak wygląda „Przed-pokój wojny“?

Na bazarze oprócz jabłek można kupić kałasznikowa lub suche racje żywnościowe przysyłane przez NATO ukraińskim żołnierzom. Niewiele osób orientuje się, że tuż obok w zamkniętych ośrodkach wypoczynkowych i na parafiach mieszkają uchodźcy, dla których wojna to nie polityczny układ albo okazja do robienia interesów, ale osobisty dramat.

Tak opisuje ten nadmorski kurort bohater reportażu „Przed – pokój wojny“ Sławek, były komandos, który chciał pojechać na prawdziwą wojnę, ale zatrzymał się w dziwnej strefie przed-pokoju.

Na reportaż „Przed – pokój wojny“, którego autorką jest Agnieszka Czyżewska-Jacquemet (PR Lublin), zapraszamy w poniedziałek (12.1) o godz. 18.15.

Portréty – Bohumír Janát (2017)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 9:35

Když v prosinci 1988 komunistická moc poprvé povolila Chartě 77 demonstraci v Praze na Škroupově náměstí, objevil se mezi řečníky i filozof a mluvčí Charty Bohumír Janát. Na demonstraci si odskočil z kotelny, kde pracoval poté, co přišel o zaměstnání. Technická spolupráce Jan Brauner. Připravil David Hertl.  Příběh Bohumíra Janáta s důrazem na „osmičkový“ rok, ve kterém byl tento neprávem opomíjený myslitel mluvčím Charty 77.

Ukázky čte David Schneider.  Hovoří historik Pavel Hlavatý.

Natočeno 2017. Premiéra 30. 3. 2017 (ČRo Plus, 20:05 h.). K poslechu zde.

Lit.: Hlavatý, Pavel: Bohumír Janát – neprávem opomíjený myslitel. In web ČRo Plus, 30. 3. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Bylo to neuvěřitelné: 10. prosince 1988 zorganizovala Charta 77 společně s Hnutím za občanskou svobodu na Škroupově náměstí v Praze demonstraci k výročí Všeobecné deklarace lidských práv. Komunistické úřady demonstraci povolily, Státní bezpečnost nezatýkala.

Prorocká slova o brzké změně

Byla to součást hry, kterou dohasínající Husákův a Jakešův režim hrál s mezinárodním míněním. V Praze byl na návštěvě francouzský prezident François Mitterrand a vedení KSČ usoudilo, že nemá cenu poslat zásahovou jednotku s pendreky a vodními děly na pokojné demonstrující. Na Škroupově náměstí se tehdy sešly dva až tři tisíce lidí.

Ti měli možnost vyslechnout si řadu projevů, mezi kterými tak trochu vyčnívala řeč Bohumíra Janáta. Byl toho roku společně se Stanislavem Devátým a Miloše Hájkem mluvčím Charty 77. Janát, křesťansky ukotvený filozof a dnes už poněkud zapomenutá osobnost, mimo jiné řekl:

„Ti, kdo v naší zemi budou bojovat za lidská práva a usilovat o lepší a pravdivější svět, nebudou již nikdy sami, neboť ve svém dějinném zázemí mohou cítit mnoho velkých a mocných postav naší a světové historie a budou snad nalézat stále více spojenců i v řadách svých současníků. Budiž mi dovoleno vyjádřit naději, že jejich boj, jak ukáže blízká budoucnost, nebude marný.“ Byla to slova vpravdě prorocká. (more…)

Anioł stróż (Anděl strážný, 2014)

Filed under: Cizojazyčné,Radiodokument — Premek @ 9:12

Agnieszka Czyżewska-Jacquemet. Reportáž.

Natočeno 2014. Premiéra 22. 12. 2014 (Polskie Radio Trójka).

Lit.: anonym: Trudny wybór, niespodziewana miłość. In web Polskie Radio Trójka, 21. 12. 2014 (anotace). – Cit.: “Pewnego dnia jednak do naszego mieszkania przyszedł najlepszy kolega syna i zapytał czy możemy zaopiekować się jego siostrą…“
– Nigdy wcześniej o tym nie myśleliśmy – tak zaczyna się opowieść pani Kasi o trudnym wyborze i niespodziewanej miłości, która potrafi zatrzymać powracającą falę złego losu. W poniedziałek 22 grudnia zapraszamy do wysłuchania reportażu Agnieszka Czyżewska-Jacquemet (PR Lublin) pt. „Anioł stróż“.

Mam marzenie (Mám sen, 2011)

Filed under: Cizojazyčné,Radiodokument — Premek @ 9:08

Agnieszka Czyżewska-Jacquemet. Reportáž. Nadace ‘Mám sen‘  se již několik let snaží splnit touhy dětí, kterým nemoc vzala radost ze života. Dobrovolníci navštěvují nemocnice a hospice a hledají snílky, kterým by mohli dát trochu štěstí.

Natočeno 2011. Premiéra 11. 1. 2012 v cyklu Studio Reportażu i Dokumentu.

Lit.: anonym: Mam marzenie. In web Polskie Radio, 11. 1. 2012 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: Fundacja ‘’Mam marzenie’’ od kilku lat stara się spełniać pragnienia dzieci, którym choroba odebrała radość życia. Wolontariusze odwiedzają szpitale i hospicja poszukując marzycieli, którym mogliby podarować odrobinę szczęścia. Czasem jest to mały krokodylek na sznurku, a czasem zagraniczna wycieczka. Nie liczy się jednak cena spełnionego marzenia lecz nadzieja jaka ono wnosi w życie chorego i jego rodziny.

Marie a Magdalény (2017)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 0:49

Lenka Horňáková-Civade. Audiokniha. Hudba Lukáš Hurník. Režie Michal Bureš.

Účinkují Valérie Zawadská, Tereza Bebarová a Lucie Pernetová.

Natočeno 2017. Vydal OneHotBook, duben 2017 (1 CD MP3; katalogové č.: AK141; EAN: 8594169481418; celková délka 6 hodin 27 minut).

Pozn.: Novinkový román  vyšel vloni ve Francii, kde byl několikrát oceněn. Letos ho autorka převedla do češtiny. Vypráví příběh tří generací moravských žen. Začínáme ve 30. letech ve Vídni a končíme roku 1988 v Paříži.

Magdaléna, Libuše, Eva… jedna rodová linie a stejný osud: všechny vyrůstají bez otce. Magdaléna zažila nacistickou okupaci, Libušino dětství, rámované kolektivizací, končí za okupace vojsky Varšavské smlouvy, Eva je dítětem normalizace. A jedna po druhé svým osobitým způsobem vypráví o lásce, o naději, o světle v temnotách a o vnitřním zdroji síly, která každé z nich umožní nést hlavu vztyčenou navzdory nepřízni osudu i historie. A jedna po druhé vypráví i o Marii, jejich matce, babičce a prababičce, která jako archetypální ženské božstvo onu sílu opatruje a šíří. Autorka prostřednictvím svých hrdinek vystavěla pevným, a přitom křehkým, průzračným a zpěvným stylem příběh jedné rodiny, navzdory tragickým okolnostem velmi prostý, navzdory velké historii velmi všední a navzdory obyčejnosti velmi silný. (anotace)

Lenka Horňáková-Civade

Narodila se v Prostějově, vystudovala VŠE a začala se studiem na FFUK, ale před dokončením studií dala přednost cestování, které se jí stalo osudným: setkala se se svým budoucím manželem a usadila se na jihu Francie. Na pařížské Sorboně vystudovala výtvarné umění, kterému se aktivně věnuje: její kresby, akvarely a olejomalby jsou zastoupeny ve sbírkách v Austrálii, USA i v Evropě, jedna z jejích kreseb je použita i na obálce audioknihy. S vlastí i rodným jazykem zůstala ve spojení – česky vyšly její knihy Provence jako sen (2010), Lanýže (2011) a Pohlednice z kavárny (2015) – každá z nich jiným literárním jazykem odráží autorčino vnímání (jiho)francouzské reality. Publikace Prioritaire. Praha – Paříž (2013, se spoluautorkou Anne Delaflotte Mehdevi) ukazuje zase pohled dvou žen-cizinek, z nichž každá žije v rodné zemi té druhé. Rodinná sága Marie a Magdalény přináší zásadní změnu: autorka ji napsala francouzsky (česky vychází v jejím vlastním překladu), téma je naopak české. Krátce poté, co román ve Francii vyšel, se ocitl na seznamu titulů, z nichž byl na podzim vybírán laureát významné francouzské literární ceny – Prix Renaudot. Oceněn pak byl Prix Renaudot des Lycéens i několika dalšími francouzskými literárními cenami a je kladně přijímán jak kritikou, tak čtenáři.

Valérie Zawadská (* 1958)

Po maturitě získala angažmá v Severomoravském divadle v Šumperku jako elév, o rok později nastoupila na DAMU v Praze. Následovala divadelní angažmá v Západočeském divadle v Chebu (1982-1986) a v Městských divadlech pražských (1986-1993). Od 90. let je na volné noze, hostuje v několika divadlech a kromě filmu či televize se věnuje též práci pro rozhlas. Hrála téměř v šedesáti filmech, inscenacích a seriálech, ale popularitu jí získal zejména dabing, za který obdržela několik ocenění TýTý i Cen Františka Filipovského.

Tereza Bebarová (* 1975)

Vystudovala herectví na ostravské konzervatoři. Již během studia hrála v Divadle Petra Bezruče, po absolutoriu školy byla v angažmá v ostravském Divadle Aréna, později i v Národním divadle moravskoslezském a po přesídlení do Prahy v Divadle na Fidlovačce. Roku 2005 obdržela cenu Thálie za  hlavní roli v muzikálu Funny Girl. Aktuálně je členkou hereckého souboru Divadla na Vinohradech. Jako velmi dobře hlasově disponovaná herečka působí v dabingu (třikrát získala Cenu Františka Filipovského) a v současné době patří mezi nejvyhledávanější audioknižní narátorky. Televizní diváci ji znají ze seriálu Ulice, kde ztvárnila postavu Ukrajinky Světlany.

Lucie Pernetová (* 1978) 

Po absolvování gymnázia nastoupila jako elévka do Městského divadla v Mostě. Po šesti letech, která považuje za svou hereckou školu, dostala nabídku angažmá v divadle ABC. Nyní je členkou souboru Městských divadel pražských. Spolupracuje s Českým rozhlasem, hostuje také v Činoherním klubu a v Divadle Palace. Je členkou souboru Veselé skoky. Zahrála si v televizních filmech Dva na schodišti, Crash Road, Až kohout snese vejce, v pohádce Boháč a chudák či v seriálu Život a doba soudce A. K. Je hlasem Tryskomyši ve Studiu Kamarád. Spolupracuje také na koncertní řadě Orchestr na dotek se S. O. hl. m. Prahy FOK. Je maminkou Barbory a Jana.

Lit.: Smolíková, Klára: Šepoty a výkřiky moravského venkova. In web Naposlech.cz, 7. 3. 2018 (recenze). – Cit: Když se velké dějiny potkávají s lidskými příběhy, nemusí být hned patrné, jaký otisk zanechají. Zvlášť když historii ovládají muži. To oni navlékají uniformy, řeční na politických schůzích, studují, aby měnili svět. Kde je místo žen? A zvláště žen, které chtějí jít svou vlastní cestou? Spisovatelka Lenka Horňáková-Civade nám předkládá rodinnou ságu, jejíž tři představitelky nalezly v audioverzi knihy Marie a Magdalény prastarou materii – hlas.

Audio vydavatelství OneHotBook není skoupé, a tak režisér Michal Bureš povolal do studia hned tři skvělé vypravěčky. Valérie Zawadská vstoupí do řeči Magdalény se samozřejmostí a zemitostí, Tereza Bebarová se zhostí Libuše s dívčím nadšením plným romantických snů a Lucie Pernetová se stane Evou s drzostí Husákových dětí.Vyprávění se zrychluje. Magdaléna je proti své vůli vytržena z náruče rušného velkoměsta a ocitá se v bezčasí venkova pár kilometrů od rakouských hranic. Nejvlídnějšími tvory jsou v jejích očích krávy, které má na starosti a se kterými německy rozmlouvá. Její dcera, bystrá pozorovatelka Libuše zvyšuje tempo, kterým vyšívá i spěchá polními cestami. Ne, aby unikla, ale aby se vyhnula všem nástrahám a mohla zůstat. A nakonec přichází třetí část, kterou malá Eva drmolí, jako by jí šlo o život. To ona se rozhodne vystoupit z bludného kruhu a konečně pochopit, co ostatní tají.

Jen jeden hlas chybí. Marie, matka rodu, přímo nepromlouvá. Nikdy plně neodkryje svá tajemství, a přesto právě ona stojí pevně rozkročena mezi minulostí a budoucností, ona je svorníkem, který drží pohromadě rodinu, mostem, díky kterému se dá přejít neklidné dvacáté století. Marie, Magdaléna, Libuše a Eva si předávají stejný vzorec, jak se porvat s nepřízní osudu. Ač se to zdá paradoxní, jsou nemluvné. Dokonce i kdysi upovídaná holčička Eva vede většinu rozmluv sama se sebou. Posluchač tak vyslechne zpovědi natolik intimní, až se cítí malinko zahanben, že poslouchal.

Pro muže může být takový poslech lehce trýznivý. Vypravěčky si totiž předávají mezi sebou vlákno příběhu jako štafetu v závodě žen. Muži v jejich životech nemají místo. Neschopnost najít společnou partnerskou řeč s muži však hrdinkám často přináší utrpení a ponížení. Svoboda je v nedohlednu a ony zůstávají samy obtíženy zodpovědností za své děti. Ženy jako by procházely temným tunelem, ve kterém světélko na konci nevidí, jen tuší. V hudebním rámování se ozvuky moravského venkova mění na pláč za všemi zmařenými nadějemi, lidové motivy vydávají svědectví o sousedské nevraživosti a osamělosti. Text je zpracováním do audioknihy naplněn a stvrzen, dostal tělo, které dýchá a sálá z něj živočišné teplo.

Těžko si nepředstavovat Lenku Horňákovou-Civade, jak popíjí víno kdesi v prosluněné Francii a dodává si odvahy vyprávět osudy těch uzavřených a tvrdých žen. Jsou to naše matky, babičky a prabáby, které zatnuly zuby, nestěžovaly si a neprosily o úlevy. Ženy možná málo vřelé, pro které je tak těžké své dospělé děti obejmout a vyznat se ze svých chyb. Jenže to, co je nevyřčené, je předurčeno k opakování. Dokud se příběh nevysloví a nebude nám drnčet v uších jako koleje, po kterých kdysi odvážel z Vídně vlak Marii s dcerkou Magdalénou, prokletí nezmizí.

Lit.: anonym: Marie a Magdalény (audiokniha). In web Jedu v knize, b. d., asi 2018 (recenze). – Cit.: Skoro po roce a půl jsem se vrátila k Mariím a Magdalénám Lenky Horňákové-Civade. V prvním kole jsem je četla, ve druhém poslouchala. Kniha mě moc nezaujala, audiokniha ale dojem napravila, procenta půjdou strmě nahoru.

Marie i Magdaléna, ženy jedné rodiny, matka a dcera, přestavují prototyp mnohých žen s podobným osudem. Nešťastně/nevhodně se zamilovaly, otěhotněly a vychovávaly dceru bez otce, tedy alespoň toho biologického. Ačkoli dcera viděla, jak těžké to je, jak se na ně dívá okolí a jak musí s sebou to stigma nést, vše se opakovalo. Další nemanželský potomek, později silná žena s vlastním názorem, toužící po lásce, ale s nohama pevně na zemi navzdory všemu, byla na světě.

Marie, matka rodu, otce Magdalény milovala. Jenže nebyla jeho jedinou ženou. Vídeň a roli asistentky lékaře musela vyměnit za malou vesnici, roli hospodské a příležitostné porodní báby. Muž jejího života, lékař, u kterého byla zaměstnaná, byl ženatý s jinou ženou, o jejíž existenci neměla Marie tušení. Byl Žid a na prahu druhé světové války bez varování uprchl. Bez Marie, bez Magdalény, zato se svou manželkou. Po válce přišla doba kolektivizace, další neplánované těhotenství a narození Libuše, dcery Magdalény. Srpen 1968 byl zlomový nejen pro Čechy, ale i pro Libuši, která otěhotněla za nejvíce dramatických okolností.

V knize je toho spousta, co jsem během čtení plně nedocenila. Tlak na ženy s nemanželským dítětem (v jakékoli době), opovržení okolí, touha po lásce a svobodě, vzdor i naděje. Horňáková-Civade píše o malosti okolí, předsudcích, kterým všechny ženy čelily. Nešťastná láska jim zkomplikovala další život. Musely rezignovat na hodně věcí a vzít za vděk i tím nejhorším. Nezlomilo je to, dokázaly se přizpůsobit. Nic jiného jim ostatně nezbylo, byly matkami a pro své dítě by obětovaly cokoli.

Trojice interpretek je trefa přesně do černého. Valérie Zawadská čte o začátcích Marie a Magdalény. Ztělesňuje rozvahu, nadhled, drží své ženy nad vodou. Zralý charismatický hlas Zawadské se k tomu všemu dokonale hodí. Pokračuje Tereza Bebarová. Ona byla důvod, proč jsem po Mariích a Magdalénách sáhla. Její Žítkovské bohyně byly výborné, další audiokniha s Bebarovou tak byla nutnost. Nezklamala. Provází životem Libuše, ženy, která je zároveň dcera i matka. Marii obdivuje, volba Magdalény se jí příčí, utíká od ní a zároveň se k ní snaží najít cestu. Nejmenší prostor dostala neméně výborná Lucie Pernetová. Začíná zápisem do školy šestileté Evy, dcery Libuše. Eva je chytrá hlavička, ví toho spoustu a neztratí se. Mluví rychle a ještě rychleji, Pernetová se během té palby nadechla asi jen jednou nebo dvakrát. Dětské nadšení i nemilosrdnou logiku trefila naprosto dokonale. Později už mluví jako studentka Eva, uvěřitelná je úplně stejně.

Text opět velmi vhodně dokresluje hudba, která plně koresponduje s dějem. Úplně v úvodu, ještě před nástupem Zawadské, je veselá, ale postupně se mění ve smutnou a táhlou. Když audioknihu doposloucháte, nezapomeňte ani na tečku hudební. Přesně ve vás umocní pocit, jenž text zanechal.

Výborné, skvělé. Jak to tak vypadá, některým knihám je dobré dát druhou šanci.

30. 3. 2017

Císařovy nové šaty a další pohádky (2017)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 21:45

Hans Christian Andersen. Audiokniha. Režie Miloš Vrána.

Účinkují Martina Preissová a Martin Preiss.

Natočeno 2017. Vydala Audiotéka, březen 2017 (MP3).

Pozn.: Vydáno k Noci s Andersenem.

Obsah: 1. Císařovy nové šaty – 2. Pastýřka a kominíček – 3. Pasáček vepřů.

Lit.: anonym: Císařovy nové šaty a další pohádky. In web Naposlech, březen 2017 (anotace). – Cit.: Pohádka Císařovy nové šaty vypráví příběh o bezelstnosti a upřímnosti malých dětí ve srovnání s marnivostí a vypočítavostí dospělých. Marnivý císař se zajímá pouze o módu a vlastní vzhled. Zaměstná dva podvodné tkalce, kteří mu ušijí neviditelné šaty. Ty jsou však neviditelné pro ty, kteří jsou hloupí nebo nezpůsobilí k výkonu své funkce. Císař neexistující šaty sice nevidí, ale nechce vypadat hloupě. Ostatní se chovají stejně, než se ale se svým názorem přidá jedno malé dítě.  (more…)

Powinszowania (Blahopřání, 2011)

Filed under: Cizojazyčné,Radiodokument — Premek @ 19:38

Agnieszka Czyżewska-Jacquemet. Reportáž  o symbolice Vánoc.

Natočeno 2011. Premiéra 2. 1. 2012 v cyklu Studio Reportażu i Dokumentu.

Lit.: anonym: Powinszowania. In web Polskie Radio, 2. 1. 2012 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: Bożonarodzeniowe życzenia mają w sobie moc dobrych zaklęć, które maja nam towarzyszyć przez cały następny rok. Dlatego w dawnych czasach składano je bardzo uroczyście, a odbiciem tych zwyczajów są świąteczne kartki pocztowe. W zależności od czasu były na nich symbole narodowe albo wizerunek Bieruta.

Zawiniątko historii (Balíček dějin, 2011)

Filed under: Cizojazyčné,Radiodokument — Premek @ 19:35

Agnieszka Czyżewska-Jacquemet. Reportáž  o Rymacze, královské obci na Volyni. Její obyvatelé se museli po druhé světové válce stěhovat do Chelm. Po mnoho let se snaží udržet vzpomínku na ztracenou zemi předků.

Natočeno 2011. Premiéra 11. 4. 2011 v cyklu Studio Reportażu i Dokumentu.

Lit.: anonym: Zawiniątko historii. In web Polskie Radio, 11. 4. 2011 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: Rymacze, królewska wieś na Wołyniu, po II wojnie światowej znalazła się poza granicami Polski. Jej mieszkańcy przenieśli się do Chełma. Od wielu lat starają się podtrzymać pamięć o utraconej krainie przodków. Pielgrzymują na wołyńską stronę na odpust św. Izydora i na cmentarz. A w Chełmie zbierają opowieści tych, którzy jeszcze tamte Rymacze pamiętają. Utworzona została strona internetowa poświęcona Rymaczom i jej mieszkańcom, temu co było i jest obecnie. Kresowy network ułatwia życie na miejscu i łączy ze światem, bo na stronie logują się osoby z całej Europy, obydwu Ameryk, a także Afryki.

Polska szkoła (Polská škola, 2010)

Filed under: Cizojazyčné,Radiodokument — Premek @ 19:32

Agnieszka Czyżewska-Jacquemet. Reportáž o polské škole působící na polském konzulátu v Lyonu od poloviny 90. let 20. století.

Natočeno 2010. Premiéra 8. 9. 2010 v cyklu Studio Reportażu i Dokumentu.

Lit.: anonym: Polska szkoła. In web Polskie Radio, 8. 9. 2010 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: Reportaż o Szkole Polskiej działającej przy polskim konsulacie w Lyonie od połowy lat 90. XX wieku. Od początku swego istnienia jest to nie tylko miejsce nauki języka polskiego, ale także ośrodek opiniotwórczy integrujący Polonię i kształtujący jej obraz w społeczeństwie francuskim. Od trzech lat ministerstwo edukacji narodowej, czyli organ prowadzący szkołę, przygotowuje kolejne propozycje reform i zmian organizacyjnych. Docelowo ministerstwo chciałoby przekształcić tego typu szkoły, które zgodnie z polskim prawem powinno w całości finansować, w szkoły społeczne prowadzone przez rodziców. Rodzice, którzy w przypadku szkoły w Lyonie rozumieją trudną sytuację w kraju, odciążyli finansowo państwo i sami opłacają lokal, pomoce naukowe i częściowo nauczycieli. Obawiają się jednak, że szkoła pozbawiona opieki ministerstwa, polskich świadectw i programu nauczania straci na prestiżu i stanie sie jednym z wielu kursów języka polskiego.

Specjaliści od wzruszeń (Specialisté na emoce, 2010)

Filed under: Cizojazyčné,Radiodokument — Premek @ 19:28

Agnieszka Czyżewska-Jacquemet. Reportáž o Lubelském spolku pěvců.

Natočeno 2010. Premiéra 24. 3. 2010 v cyklu Studio Reportażu i Dokumentu.

Lit.: anonym: Specjaliści od wzruszeń. In web Polskie radio, 24. 3. 2010 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: Lubelska Federacja Bardów powstała w końcu lat 90 ubiegłego XX wieku w artystycznym środowisku studenckim Lublina. Liczy 9 osób, które współtworzą oryginalny i zaskakujący program muzyczny bez wyraźnego lidera. Wspólnie wydali 6 płyt. Są jednak członkowie, którzy wydali też własne albumy. Wszyscy Bardowie mają na swoim koncie najważniejsze nagrody w ogólnopolskich konkursach piosenki literackiej.

« Newer PostsOlder Posts »

Powered by WordPress