Po absolvování gymnázia nastoupila jako elévka do Městského divadla v Mostě. Po šesti letech, která považuje za svou hereckou školu, dostala nabídku angažmá v divadle ABC. Nyní je členkou souboru Městských divadel pražských. Spolupracuje s Českým rozhlasem, hostuje také v Činoherním klubu a v Divadle Palace. Je členkou souboru Veselé skoky. Zahrála si v televizních filmech Dva na schodišti, Crash Road, Až kohout snese vejce, v pohádce Boháč a chudák či v seriálu Život a doba soudce A. K. Je hlasem Tryskomyši ve Studiu Kamarád. Spolupracuje také na koncertní řadě Orchestr na dotek se S. O. hl. m. Prahy FOK. Je maminkou Barbory a Jana.
Audio vydavatelství OneHotBook není skoupé, a tak režisér
Michal Bureš povolal do studia hned tři skvělé vypravěčky.
Valérie Zawadská vstoupí do řeči Magdalény se samozřejmostí a zemitostí,
Tereza Bebarová se zhostí Libuše s dívčím nadšením plným romantických snů a
Lucie Pernetová se stane Evou s drzostí Husákových dětí.Vyprávění se zrychluje. Magdaléna je proti své vůli vytržena z náruče rušného velkoměsta a ocitá se v bezčasí venkova pár kilometrů od rakouských hranic. Nejvlídnějšími tvory jsou v jejích očích krávy, které má na starosti a se kterými německy rozmlouvá. Její dcera, bystrá pozorovatelka Libuše zvyšuje tempo, kterým vyšívá i spěchá polními cestami. Ne, aby unikla, ale aby se vyhnula všem nástrahám a mohla zůstat. A nakonec přichází třetí část, kterou malá Eva drmolí, jako by jí šlo o život. To ona se rozhodne vystoupit z bludného kruhu a konečně pochopit, co ostatní tají.
Jen jeden hlas chybí. Marie, matka rodu, přímo nepromlouvá. Nikdy plně neodkryje svá tajemství, a přesto právě ona stojí pevně rozkročena mezi minulostí a budoucností, ona je svorníkem, který drží pohromadě rodinu, mostem, díky kterému se dá přejít neklidné dvacáté století. Marie, Magdaléna, Libuše a Eva si předávají stejný vzorec, jak se porvat s nepřízní osudu. Ač se to zdá paradoxní, jsou nemluvné. Dokonce i kdysi upovídaná holčička Eva vede většinu rozmluv sama se sebou. Posluchač tak vyslechne zpovědi natolik intimní, až se cítí malinko zahanben, že poslouchal.
Pro muže může být takový poslech lehce trýznivý. Vypravěčky si totiž předávají mezi sebou vlákno příběhu jako štafetu v závodě žen. Muži v jejich životech nemají místo. Neschopnost najít společnou partnerskou řeč s muži však hrdinkám často přináší utrpení a ponížení. Svoboda je v nedohlednu a ony zůstávají samy obtíženy zodpovědností za své děti. Ženy jako by procházely temným tunelem, ve kterém světélko na konci nevidí, jen tuší. V hudebním rámování se ozvuky moravského venkova mění na pláč za všemi zmařenými nadějemi, lidové motivy vydávají svědectví o sousedské nevraživosti a osamělosti. Text je zpracováním do audioknihy naplněn a stvrzen, dostal tělo, které dýchá a sálá z něj živočišné teplo.
Těžko si nepředstavovat Lenku Horňákovou-Civade, jak popíjí víno kdesi v prosluněné Francii a dodává si odvahy vyprávět osudy těch uzavřených a tvrdých žen. Jsou to naše matky, babičky a prabáby, které zatnuly zuby, nestěžovaly si a neprosily o úlevy. Ženy možná málo vřelé, pro které je tak těžké své dospělé děti obejmout a vyznat se ze svých chyb. Jenže to, co je nevyřčené, je předurčeno k opakování. Dokud se příběh nevysloví a nebude nám drnčet v uších jako koleje, po kterých kdysi odvážel z Vídně vlak Marii s dcerkou Magdalénou, prokletí nezmizí.
Lit.: anonym: Marie a Magdalény (audiokniha). In web Jedu v knize, b. d., asi 2018 (recenze). – Cit.: Skoro po roce a půl jsem se vrátila k Mariím a Magdalénám Lenky Horňákové-Civade. V prvním kole jsem je četla, ve druhém poslouchala. Kniha mě moc nezaujala, audiokniha ale dojem napravila, procenta půjdou strmě nahoru.
Marie i Magdaléna, ženy jedné rodiny, matka a dcera, přestavují prototyp mnohých žen s podobným osudem. Nešťastně/nevhodně se zamilovaly, otěhotněly a vychovávaly dceru bez otce, tedy alespoň toho biologického. Ačkoli dcera viděla, jak těžké to je, jak se na ně dívá okolí a jak musí s sebou to stigma nést, vše se opakovalo. Další nemanželský potomek, později silná žena s vlastním názorem, toužící po lásce, ale s nohama pevně na zemi navzdory všemu, byla na světě.
Marie, matka rodu, otce Magdalény milovala. Jenže nebyla jeho jedinou ženou. Vídeň a roli asistentky lékaře musela vyměnit za malou vesnici, roli hospodské a příležitostné porodní báby. Muž jejího života, lékař, u kterého byla zaměstnaná, byl ženatý s jinou ženou, o jejíž existenci neměla Marie tušení. Byl Žid a na prahu druhé světové války bez varování uprchl. Bez Marie, bez Magdalény, zato se svou manželkou. Po válce přišla doba kolektivizace, další neplánované těhotenství a narození Libuše, dcery Magdalény. Srpen 1968 byl zlomový nejen pro Čechy, ale i pro Libuši, která otěhotněla za nejvíce dramatických okolností.
V knize je toho spousta, co jsem během čtení plně nedocenila. Tlak na ženy s nemanželským dítětem (v jakékoli době), opovržení okolí, touha po lásce a svobodě, vzdor i naděje. Horňáková-Civade píše o malosti okolí, předsudcích, kterým všechny ženy čelily. Nešťastná láska jim zkomplikovala další život. Musely rezignovat na hodně věcí a vzít za vděk i tím nejhorším. Nezlomilo je to, dokázaly se přizpůsobit. Nic jiného jim ostatně nezbylo, byly matkami a pro své dítě by obětovaly cokoli.
Trojice interpretek je trefa přesně do černého. Valérie Zawadská čte o začátcích Marie a Magdalény. Ztělesňuje rozvahu, nadhled, drží své ženy nad vodou. Zralý charismatický hlas Zawadské se k tomu všemu dokonale hodí. Pokračuje Tereza Bebarová. Ona byla důvod, proč jsem po Mariích a Magdalénách sáhla. Její Žítkovské bohyně byly výborné, další audiokniha s Bebarovou tak byla nutnost. Nezklamala. Provází životem Libuše, ženy, která je zároveň dcera i matka. Marii obdivuje, volba Magdalény se jí příčí, utíká od ní a zároveň se k ní snaží najít cestu. Nejmenší prostor dostala neméně výborná Lucie Pernetová. Začíná zápisem do školy šestileté Evy, dcery Libuše. Eva je chytrá hlavička, ví toho spoustu a neztratí se. Mluví rychle a ještě rychleji, Pernetová se během té palby nadechla asi jen jednou nebo dvakrát. Dětské nadšení i nemilosrdnou logiku trefila naprosto dokonale. Později už mluví jako studentka Eva, uvěřitelná je úplně stejně.
Text opět velmi vhodně dokresluje hudba, která plně koresponduje s dějem. Úplně v úvodu, ještě před nástupem Zawadské, je veselá, ale postupně se mění ve smutnou a táhlou. Když audioknihu doposloucháte, nezapomeňte ani na tečku hudební. Přesně ve vás umocní pocit, jenž text zanechal.
Výborné, skvělé. Jak to tak vypadá, některým knihám je dobré dát druhou šanci.
Lenka Horňáková-Civade. Audiokniha. Hudba Lukáš Hurník. Režie Michal Bureš.