Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Připravil Stanislav Motl. Záhada, o níž se mluví desítky let. Událost, kterou mnozí považuji za jednu z největších sabotážní akci v dějinách druhé světové války. Stalo se tak nedaleko Uherského Brodu. V moravských Bojkovicích. Mohutný výbuch, po němž následovala série několika dalších explozí, nedává spát historikům, badatelům. A zdaleka nejenom jim. Byla to perfektně připravená sabotáž? Byla to snad náhoda? Proč Bojkovice nestihl osud Lidic a Ležáků? A jaké tajemství si s sebou odnesli dva mrtví parašutisté?

Natočeno 2017. Premiéra 4. 2. 2017 (ČRo 2 Praha, 16:04 h.) v cyklu Stopy, fakta, tajemství… (305). Repríza 6. 2. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h).

45. díl cyklu Historie českého zločinu. O vraždách dvou třináctiletých dívek v Prokopském údolí se v létě roku 1968 hodně psalo. Na tento případ byly nasazeny detektivní legendy, ale trvalo celých dvanáct let než byly vraždy objasněny. Co bylo tím zásadním momentem, který přivedl kriminalisty na správnou stopu? Připravila Bronislava Janečková.  Scénář Bronislava Janečková a Radek Galaš.  Režie Jaroslav Kodeš.  Zvuk Petr Šplíchal.

Lit.: Galaš, Radek – Taud, Rostislav – Janečková, Bronislava: Střelec. In web ČRo 2 Praha, 8. únor 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Vražda dvou dívek se vyšetřovala 12 let. Kriminalisté prošetřili 6000 majitelů vražedné zbraně. Vraha vypátrali až kvůli jiné nesouvisející vraždě.

Před půlnocí 8. července 1968 našel Rudolf Úlehla svoji dceru Janu a její kamarádku Jarmilu Kamenskou, obě mrtvé, nedaleko koupaliště v Prokopském údolí v Praze. Obě 13leté dívky byly zastřeleny z bezprostřední blízkosti. Každá třemi ranami. Nebyly ani okradeny, ani znásilněny. (Fotografie z místa činu – jen pro silné povahy.)

Svědkové se shodli na podobě podezřelého: muž 18-40 let, štíhlý, hnědé vlasy, bílá košile, tmavé kalhoty. Jeden svědek potvrdil šest až osm výstřelů. Policisté našli jednu nábojnici. Jinak nic. Ani po prohledání celého okolí detektorem kovů. Hlavně ale chyběl motiv. Kudy tedy vést vyšetřování?

Tři verze

Známí detektivové kpt. Jaroslav Zahrádka a tehdejší šéf pražské kriminálky pplk. Karel Kalivoda pracovali se třemi vyšetřovacími verzemi:

1. pachatel je z okruhu známých zavražděných dívek
2. vrah je duševně nemocný jedinec nebo sadista, který si vybral náhodné oběti
3. dívky vyrušily pachatele při nějaké trestné činnosti (včetně nelegálního držení zbraně)

Věděli, že nábojnice pocházela z pistole ČZ vzor 50, ráže 7.65. Šlo o sérii výrobních čísel 710.000-716.000, kde je drobná technologická odchylka, která se projevuje i na povrchu střel. V první fázi tedy prověřovali majitele všech 6000 pistolí! Byli mezi nimi generálové, ministři…

Další vražda

Jméno vraha se tehdy mezi prověřovanými osobami objevilo. Ale na dobu vraždy měl alibi, a tak pátrání pokračovalo bezvýsledně. Z případu se pomalu stával policejní pomníček. Až do března roku 1974, kdy došlo k loupežnému přepadení pošty Těšnov, při kterém byl zastřelen policista Jan Velíšek (k tomu viz případ Kdo potrestá vraha?).

Tehdy se taky rozjelo velké pátrání a prověřovaly se stovky osob, které měly v evidenci záznam a při své trestné činnosti použily trestnou zbraň. Jedním z vyšetřovaných byl i František Zenker. Jakoby mimochodem se tehdy přiznal k vraždě dvou dívek před osmi lety. V roce 1968 mu bylo 19 let.

Vyšetření v nedohlednu

Jenže jeho výpověď nesouhlasila s fakty a později všechno popřel s tím, že vypovídal pod nátlakem. Na dobu vraždy měl alibi potvrzené sestrou a švagrem a kriminalisté byli bez důkazů. Vyšetřování se ani za dalších šest let nepodařilo uzavřít a hrozilo, že vražda bude v roce 1988 promlčena.

V roce 1980 se případu začala věnovat další kriminalistická legenda kpt. Jiří Markovič. Ten zavedl agenturní spis s krycím názvem Střelec a vyšetřování rozjel v dalších směrech. Byli vytipování tři podezřelí: Zenker, jeho švagr Maršálek a Rais. Na ně se pověsili tři „důvěrníci“.

Možný pachatel pomáhá policii

Zenkerova přítelkyně brzy potvrdila, že se jí Zenker jednou k vraždě dívek přiznal a později to popřel. V neprospěch Zenkera mluvilo to, že měl teď jako Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti (PS) oficiálně přidělenou pistoli. I když měl záznam v rejstříku. Evidentně ho zbraně fascinovaly.

Navíc ještě po 12 letech našli kriminalisté na místě činu novou stopu: kytku a upomínkový květinový lístek s textem „Kitku vám posílá neznámí“. Neležely tam, kde ostatní. Ale o kousek dál. U borovice, kterou Zenker při svém prvním přiznání označil za místo, kam střílel.

Konečné přiznání?

Tentokrát už ale švagr Zenkerovi alibi nepotvrdil. Naopak přiznal, že ho k falešné výpovědi přiměla bývalá žena, Zenkrova sestra. A tak byl 12. listopadu 1980 František Zenker zatčen. Kriminalisté u něj totiž našli stejný květinový papír, na kterém byl napsán onen vzkaz. Zenker se přiznal.

Zkoušel si prý novou zbraň. Chtěl trefit turistickou značku na borovici. Jenže se do rány zničehonic připletla první dívka. Viděl, že ji trefil do hlavy. Zpanikařil, že by ho mohla poznat a vystřelil „pro jistotu“ znovu. A tehdy se objevila druhá dívka. Když obě ležely, vystřelil na každou z nich znovu. Těla pak odtáhl ke svahu a shodil dolů do křoví.

Vrah propuštěn

Ačkoli tvrdil, jak se mu ulevilo, že se mohl konečně přiznat, v létě 1981 před soudem zase všechno odvolal a trval na své nevině. Detektivové z něj prý doznání vymlátili. Soud tomu neuvěřil a odsoudil ho na 25 let. 7. září 2000 byl podmínečně propuštěn.

O cestě dřevěného lidového kostela z Podkarpatské Rusi do Nové Paky a cestě rodiny textilního průmyslníka z Nové Paky do Nuslí. Připravili Alena Zemančíková a Ondřej Vaculík.

Hovoří Adam Kretschmer a Mychajlo Syrochman.

Natočeno 2017. Premiéra 4. 2. 2017 (ČRo 3 Vltava,  10:30 h) v cyklu Rakouský rok a Víkendová příloha stanice Vltava.

O apokalyptických vizích v ideologii a propagandě tzv. Islámského státu. Hovoří Ondřej Beránek a Bronislav Ostřanský, editoři knihy Islámský stát: Blízký východ na konci časů, a redaktorka Blanka Stárková.

Natočeno 2017. Premiéra 4. 2. 2017 (ČRo 3 Vltava,  9:30 h) v cyklu Rakouský rok a Víkendová příloha stanice Vltava.

Radka Denemarková.

Natočeno 2017. Premiéra 1. dílu 4. 2. 2017; 2. dílu 4. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 9:05 – 9:30 h); 3. dílu 8. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 9:05 – 9:15 h); 4. dílu 6. 5. 2017 (ČRo 3 Vltava, 9:05 h); 5. dílu 10. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 9:05 h) v cyklu Rakouský rok a Víkendová příloha stanice Vltava; 6. dílu 23. 12. 2017 (ČRo 3 Vltava, 9:05 h) v cyklu Rakouský rok a Víkendová příloha stanice Vltava.

Obsah: 1. Několikero úvah na téma: Ingeborg Bachmannová a umění jazyka. – 2. Jean Améry – proč rakouský spisovatel zvolil Francii a francouzské jméno. – 3. Několikero úvah Radky Denemarkové o Robertu Musilovi a charismatech Muže bez vlastností. – 4. Několikero úvah Radky Denemarkové o Stefanu Zweigovi, Sigmundu Freudovi, zmatení citů a „šachové novele“.  – 5. Několikero úvah Radky Denemarkové na téma Adolf Loos a „naše“ Vídeň v kostce.  – 6. Otto Weininger jako obdivovatel estetiky a erotiky, Prahy i Vídně, který napsal, že ženy a Židé jsou pouze sexuální bytosti a postrádají individualitu.

Ota Nutz a Jiří Vejvoda. Hovory o lidech, věcech a událostech poslouchané s odstupem dvaceti let. Hostem byla Barbara Day.

Natočeno 1991. Obnovená premiéra 4. 2. 2017 (ČRo 3 Vltava, 6:30 h.).