Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Připravil Stanislav Motl. Řeklo by se – rozhledna. Obyčejná rozhledna. Jenomže, jak vzápětí zjistíme, leckteré z nich skrývají v sobě mnohá tajemství.Jakýmsi neviditelným kouzlem ukrývají v sobě magii místa a času. A kromě toho bývají často spjaty s velkýmilidskými osudy. V následujících chvílích zjistíme, jak pouhé tři zdánlivě mrtvé rozhledny dokáží oživit neobyčejné příběhy tří neobyčejných mužů. Němce, Čecha a Slováka.

Natočeno 2016. Premiéra 28. 11. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h) v cyklu Stopy, fakta, tajemství… (297.)

S Jiřím Plockem, šéfredaktorem Kulturních novin, si o regionální literatuře a družstevních novinách povídá Ludvík Němec.

Připravilo Brno v roce 2016. Premiéra 28. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.).

S využitím textu publikovaného v knize Styl a idea (Otta Urban), připravil Petr Veselý.  Režie Lukáš Kopecký.

Připravilo Brno v roce 2016. Premiéra 18. 11. – 2. 12. 2016 (ČRo 3 Vltava, 12:50 h).

Obsah: 1. Problémy umělecké výuky. Věřím, že umění nemá svůj původ v tom, že něco dovedeme, nýbrž v tom, že něco musíme. – 2. Z nauky o harmonii. V hledání nalezený mylný názor stojí výš než jistota toho, kdo se omylu brání, protože se domnívá, že ví, aniž sám hledá!- 3.  Jak je to vlastně s krásou. Krása existuje teprve od okamžiku, kdy ji počnou netvořiví lidé postrádat. Umělec ji nemá zapotřebí. Stačí mu opravdovost. – 4. Z dopisu Vasiliji Kandinskému. Zapomněl jsem, že nejde o pravdu a nepravdu, o poznání a slepotu, ale o otázky moci; a v těch je každý slepý. V nenávisti, stejně jako v lásce. – 5. Schönberg malíř. Mohu vám říci, co pro mne znamená malba. V zásadě totéž, co komponování. Způsob vlastního vyjádření, projevení emocí, myšlenek a citů.

Andreas Sebastian Weiser, dirigent, hudební ředitel Státní opery Praha. Setkání s posluchači, se zajímavými nahrávkami a soutěžním hlavolamem moderuje Pavel Ryjáček.

Natočeno 2016. Premiéra 28. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h).

Ivan Němec. Doktor obojího práva, který raději pracoval v hutích nebo na železnici. Režie Bela Schenková.

Účinkují Luděk Munzar, Martin Trnavský a Barbora Munzarová.

Natočeno 2016. Premiéra 28. 11 – 2. 12. 2016 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.).

 Lit.: Němec, Ivan – Luptáková, Věra: Od 5 let nárok na tři litry piva zdarma. Příběhy slavných: Bohumil Hrabal. In web ČRo 2 Praha, listopad 2016 (článek + audio). – Cit.: V podání rodiny Munzarových: Luďka Munzara, jeho dcery Báry Munzarové a jejího životního partnera Martina Trnavského.

Bohumil František Hrabal (28. 3. 1914─3. 2. 1997) se narodil se v Brně-Židenicích jako nemanželské dítě Marie Kiliánové a důstojníka rakouské armády Bohumila Blechy. Později se maminka vdala za Františka Hrabala. Rodina se brzy odstěhovala do Polné a v roce 1919 do Nymburka: v tamním pivovaru dostali slušný plat, služební byt a nárok na tři litry piva denně zdarma.

Ostře sledoval vlaky

Gymnázium mu moc nešlo: trojka z mravů a k maturitě v roce 1934 jen s odřenýma ušima. Změnilo se to až na vysoké, kde najednou studoval práva, filozofii i dějiny umění. Jenže v roce 1939 vysoké školy zavřeli a ze studenta se stal rázem skladník a pak i železničář. Od pochůzkáře se vypracoval až na výpravčího.

Jako skřivánek na niti

V únoru 1946 se stal konečně doktorem obojího práva. Ale právničinu nedělal. Jako cesťák nabízel drogistické zboží po Čechách dům od domu a později se i na šest měsíců nechal přemluvit na nádeničinu v kladenské Poldovce. Z šesti měsíců bylo šest let. A těžký pracovní úraz.

Sběrné surovosti

Když odešel z hutí, pracoval jako balič starého papíru ve sběrných surovinách a později jako jevištní technik libeňského divadla. V Libni totiž bydlel. V bytě se suchým klozetem bez koupelny. A bydlel tam i v době, kdy se z něj stal světový spisovatel. Pil, hrál karty a na střeše bušil do psacího stroje.

Svatba v domě

První povídky mu vyšly v roce 1956. Tehdy se taky oženil se svou Pipsi (Eliškou Plevovou). Knížka Skřivánci na niti už v roce 1959 vyjít nesměla. Čtenáři si museli počkat až do roku 1963. To se pak stal na pět let spisovatelem na plný úvazek a napsal třeba i Ostře sledované vlaky. Jenže přišel srpen 1968.

Zahrádkáři Kersku

Stále častěji (s StB za zády) mizel z Prahy na chatu v Kersku za tlupou koček, které krmil a miloval až do smrti. Obrat přišel v roce 1975, když se v rozhovoru vyslovil k režimu smířlivě. Redaktor si sice jeho slova trochu upravil, ale Hrabal najednou směl vycházet. S cenzurou. Romány tak dál vydával samizdatem nebo v exilu.

Morytát a legenda

V 80. letech mu zemřel bratr Břetislav, manželka i nejlepší kamarád. V roce 1989 dostal titul „národního umělce“ a jeho knihy vycházely v obrovském nákladu. Jenže po revoluci už na něj bylo pozdě. Byl nemocný, v jeho textech se odrážela samota a myšlenky na sebevraždu. Zemřel po pádu z nemocničního okna. Prý nešťastná náhoda při krmení holubů…

Prvorepubliková mládež byla adresátem řady pozoruhodných a archivně dochovaných projevů nejrůznějších politiků, podnikatelů i umělců. Uslyšíte třeba Tomáše Garrigua Masaryka, podnikatele Jana Antonína Baťu, ale i skauty a středoškolské cvičence. Připravil Pavel Hlavatý.

Natočeno 2016. Premiéra 25. 11. 2016 (ČRo Plus, 20:10 h.) v cyklu Archiv Plus. K poslechu zde.

Lit.: Hlavatý, Pavel: Prvorepubliková mládež aneb Život je jako koloběžka. In web ČRo Plus, listopad 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Příměr s koloběžkou použil ve svém projevu k československé mládeži náš dlouholetý velvyslanec v Paříži Štefan Osuský. Mládež v období první republiky vyslechla velké množství nejrůznějších projevů našich předních politiků – z těch v rozhlasovém archivu dochovaných jsme vybrali ukázky ze slavného Masarykova projevu k dětem z 28. října 1928 (jde o nejstarší nahrávku tohoto pořadu).

Dále uslyšíte část projevu Štefana Osuského, našeho velvyslance a od roku 1939 doživotního exulanta (zemřel v roce 1973) z roku 1933. Politický výběr končí projevem Edvarda Beneše z června 1938 ke středoškolské mládeži – jde o jakýsi (nezamýšlený?) testament končící demokratické první republiky. Obnovy demokracie po roce 1989 se z naslouchajících mladých lidí dočkali jen někteří, a to v důchodovém věku.

K mládeži ovšem hovořili i představitelé podnikatelských kruhů, umělci a další významné osobnosti – z dochovaných nahrávek uslyšíte ukázku z rozhlasového projevu nazvaného „S vysvědčením do života“ podnikatele Jana Antonína Bati z června 1938, příspěvek zakladatele naší sportovní rozhlasové žurnalistiky Josefa Laufera ze září 1936, a také z francouzštiny tlumočený projev generálního sekretáře Společnosti národů Josepha Avenola ze speciálního rozhlasového programu určeného v roce 1936 naší mládeži.

(more…)

Čestmír Vaško byl komunista, vedl JZD a pracoval v podniku Průzkum půd. Po okupaci v roce 1968 emigroval do západního Německa. Doma nechal ženu a čtyři děti, ale když je nenechali odjet za ním, vrátil se v roce 1977 zpátky do země za rodinou. Připravil Mikuláš Kroupa.

Natočeno 2016. Premiéra 27. 11. 2016 (ČRo Plus, 20:10 h.). K poslechu zde.

Lit.: Kroupa, Mikuláš: Komunista, který chtěl začít nový život na Západě. In web ČRo Plus, listopad 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Komunistický režim zavíral své oponenty, kterým zvláště v 50. letech dával obrovské tresty, mnohdy desítky let v uranových lágrech. Když zkoumáte, jací lidé nejčastěji končili v těchto komunistických pracovních táborech, zjistíte, že převažují studenti, skauti, profesoři, vojáci a, soudě podle jejich příběhů ze sbírky Paměť národa, všichni byli přesvědčení demokraté.

Mezi někdejšími politickými vězni ovšem najdete i bývalé komunisty. Čestmír Vaško, komunista a předseda JZD, roce 1970 emigroval do NSR. Ve Stuttgartu pracoval jako kreslíř u jednotek Civilian Labor Group americké armády. Po více než pěti letech se vrátil do Československa, ale ani ne po dvou měsících byl uvězněn a nakonec vojenským soudem odsouzen za službu v cizím vojsku a svévolné opuštění republiky ke čtyřem letům vězení.  (more…)