Jana Soprová. Herec s okouzlujícím hlasem, který hladil po duši, uklidňoval, ale zároveň vzrušoval. Režie Bela Schenková.
Účinkují Jitka Sedláčková a Lubor Šplíchal.
Natočeno 2016. Premiéra 17.-21. 10. 2016 v cyklu Příběhy slavných č. 71 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.).
Obsah: 1. Je to beran! – 2. Od amatérů k profesionálům. – 3. Správná trojka. – 4. Život herecký, život veselý. – 5. A nakonec láska…
Lit.: Soprová, Jana – Luptáková, Věra: Jeho milostný život by vydal na román. Příběhy slavných: Jiří Adamíra. In web ČRo 21. 10. 2016 (anotace). – Cit.: Jiří Adamíra (2. dubna 1926 – 14. srpna 1993). Beran. Stejně jako Giacomo Casanova. Taky měl charisma a byl vzdorovitý a tvrdohlavý. Na protest proti okupantům se za války odmítl učit německy. Vyloučili ho. Dostudoval na průmyslovce a v 18 byl totálně nasazen v Hannoveru.
Jen zázrakem tam přežil bombardování. Útěkem přes zeď. Byl totiž nadějný sportovec (zkoušel fotbal, skok do výšky, běh…). Fyzička mu vydržela až do pozdního věku. K divadlu se dostal náhodou. Rozhodně ne přes rodiče: otec byl matematik (a zhrzený malíř), maminka v domácnosti.
S kamarádem se pokoušeli hrát divadlo. Moc ho to nebralo, bavila ho spíš barokní hudba a jazz. I tak ale šel na konkurz pražského amatérského Divadla Mladých pionýrů a vzali ho. Jeho první rolí byl paradoxně německý voják ve hře Malý partyzán (1946). První profesionální angažmá dostal už po roce. Do Divadla pracujících ve Zlíně.
Brzo se tam „na něj začalo chodit“, šel z role do role (jen v roce 1947 jich hrál 12). Hrál hlavně záporáky. Divačky je zbožňovaly. Navíc byli všichni herci ubytováni na jednom patře místního společenského domu, říkalo se mu Etáž hrůzy. O bujaré večírky nebyla nouze. Ve Zlíně se taky ještě před vojnou oženil.
Zlín ale vystřídal za ostravské Státní divadlo. I tam hrál 10 let hlavně záporáky a lámal ženská srdce. Po představení bývala jeho cesta z divadla do kavárny lemována špalírem tleskajících diváků. Oženil se podruhé (Ljubu Benešovou přebral kolegovi Langmilerovi) a k dceři z prvního manželství přidal syna.
V roce 1962 přešel z Ostravy do pražského Realistického divadla. V 1968 položil stranickou legitimaci a strhl k tomu i kolegy v divadle. Měl ale štěstí na divadelní šéfy, kteří ho chránili a tak v divadle nakonec vydržel celých 30 let (a na 60 rolí).
Velkou životní láskou Jiřího Adamíry byla herečka Hana Maciuchová. Jejich příběh by vydal na román. Dělilo je 20 let a 20 let spolu i byli. Několikrát se scházeli a rozcházeli, když se totiž poprvé poznali, byl ještě ženatý a ona „buchta z Moravy“. Láska jim vydržela až do smrti. Jiří Adamíra zemřel na komplikace rakoviny páteře.