Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Připravila Renata Kalenská. Má šanci na úspěch dohoda o nárazníkové zóně mezi bojujícími stranami v Donbasu?

Hovoří  europoslanec za TOP 09 Jaromír Štětina a poslanec zvolený za Úsvit Milan Šarapatka.

Natočeno 2016. Premiéra 23. 9. 2016 (ČRo Plus, 9:35 h). K poslechu zde.

Lit.: Kalenská, Renata – Ocknecht, Martin: Konflikt na Donbase: Může za to agrese Ruska, říká Štetina. Šarapatka: Ne, politika Porošenka. In web ČRo Plus, září 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Evropa se konečně vrátila k tématu Ukrajiny. Zprostředkovala dohodu Kyjeva a povstalců o nárazníkové zóně mezi bojujícími stranami na východě země. Jakou relevanci má dohoda po zkušenostech s nedodržováním minských smluv? A uklidní se konečně situace na východní Ukrajině? O tom debatují europoslanec za TOP 09 Jaromír Štětina, který se právě vrátil z Donbasu a pozorovatel voleb na Krymu Milan Šarapatka, zvolený za Úsvit.

„Pan Štetina spolu s panem Schwarzenbergem se účastnil Majdanu, pokud bychom se na to dívali z právního hlediska tak šlo o vměšování do vnitřních záležitostí Ukrajiny.“ říká Milan Śarapatka. Jaromír Štětina toto nařčení odmítá. „To, co se na Ukrajině odehrává není občanská válka, Ukrajina je okupována.“

„Minské dohody se už narodily mrtvé a mrtvé jsou. A to proto, že se nich podílí Kreml. Je potřeba vytvořit nový plán, který by alternoval minské dohody “
Jaromír Śtetina

„Všimněte si válečnické rétoriky prezidenta Porošenka, který chce dobýt zpátky východ Ukrajiny, chce dobýt Krym. Na druhé strana je iniciativa té východní Ukrajiny, těch separatistických oblasti, kde ty lidi chtějí normálně žít “
Milan Šarapatka (more…)

David Zane Mairowitz, americký spisovatel, dramatik, překladatel a rozhlasový tvůrce, který pro Český rozhlas napsal a režíroval hru Byl jsem Golem. K záznamu rozhovoru s ním bude živě ze studia hovořit dramaturgyně Klára Novotná. Moderuje Kateřina Rathouská.

Natočeno 2016. Premiéra 27. 9. 2016 (ČRo 3 Vltava, 10:00 – 11:30 h). K poslechu zde.

Lit.: -krs- (= Rathouská, Kateřina): David Zane Mairowitz: David Novotný mi nabídl všechno od A do Z. In web ČRo 3 Vltava, 27. 9. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Byl jsem Golem – tak zní název hry, kterou pro Český rozhlas napsal David Zane Mairowitz. Dramatik, překladatel, znalec díla Franze Kafky, významný rozhlasový tvůrce a držitel mnoha mezinárodních ocenění.

Američan, který žije v Avignonu, Berlíně a Gdaňsku. Své drama přijel do Prahy režírovat osobně. U příležitosti premiéry v Klubu rozhlasové hry 27. září si mohli zájemci poslechnout i Telefonotéku. O čem se v ní hovořilo?

Narodil jste se v USA, ale máte polské kořeny. Jaká je historie vaší rodiny?

Nešlo o nic zvláštního, žádný uprchlický příběh. Polovina rodiny mého otce pocházela z Varšavy a rodina mé matky z Krakova. Do Států přišli dokonce ještě před 1. světovou válkou, v roce 1911. Moji rodiče byli tehdy velmi malé děti. Narodili se tedy v Polsku, ale vyrůstali v New Yorku. Tam jsem se narodil i já a strávil jsem tam dětství. Nicméně přesně před 50 lety jsem Ameriku jednou provždy opustil. Daleko víc se tedy považuji za Evropana, protože jsem ve 23 odešel a většinu života jsem strávil v Evropě.

Kdy a za jakých okolností jste začal spolupracovat s rozhlasem?

V londýnském East Endu mi v roce 1979 hráli jednu hru, která byla docela úspěšná. Z BBC mi zavolali s dotazem, jestli bych text nechtěl přepsat pro rozhlas. Samozřejmě jsem souhlasil, i když jsem vůbec netušil, jak psát pro rádio, takže jsem dělal chyby. Nicméně jsem tak navázal kontakt s BBC. Po uvedení této hry mi nabídli, zda bych nechtěl psát přímo pro rádio, ne jen adaptovat své divadelní texty.

V BBC mají autoři možnost účastnit se natáčení, což tehdy znamenalo, že jsem se naučil hodně o řemesle, o tom, jak se dělá rozhlasové drama. Ale ne od rozhlasových režisérů nebo dramaturgů, nýbrž od zvukařů. S nimi jsem diskutoval o spoustě věcí, od nich jsem se naučil, jak přemýšlet o rozhlase. Začal jsem psát rozhlasové hry a pomalu jsem si uvědomoval, že rozhlasové drama existuje i v jiných zemích. Později jsem poslal své texty do Německa, kde většinu z nich přijali a přeložili. Následovala Skandinávie, Polsko a než jsem se pořádně rozkoukal, moje hry se uváděly v celé řadě evropských zemí.

V různých koutech světa také režírujete. Možná ne každý si dokáže představit, jak někdo z Ameriky může režírovat kupříkladu ve finském rozhlase.

Ve Finsku, Slovinsku, Lotyšsku, Polsku a mnoha dalších zemích. Taky v Rusku, to nesmím zapomenout. Mám na to celkem jednoduchou odpověď: dílo jiného autora bych v jazyce, který neovládám, nikdy nerežíroval. Práci někoho jiného mohu režírovat ve francouzštině nebo v němčině a samozřejmě v angličtině. U mé vlastní hry to možné je, protože znám každé slovo a vím, co kde má být. Taky si myslím, že mám velký cit pro práci s herci. To je jedna z věcí, na které jsem hrdý.

Dost dlouho jsem pracoval v divadle a vím, jak s herci mluvit a jak s nimi jednat. Zjistil jsem, že s nimi dokážu komunikovat, i když nehovoří žádným z mých jazyků a já neovládám ten jejich. Odehrává se to pomocí gest, přehnané mimiky. Kromě toho mi obvykle někdo ve studiu asistuje, takže jazykové problémy nakonec vždy vyřešíme. A ve fázi postprodukce pak herce poslouchám a nechávám rozhodovat své ucho.

Co je na rozhlasovém herectví nejdůležitější?

Mikrofon je samozřejmě nástroj. Každý herec má jinou techniku, jak takzvaně „rozechvět“ mikrofon, neboli přimět mikrofon, aby spolupracoval s jeho hlasem. Někdo to dělá neobyčejně dobře, někdo neobyčejně špatně a takovým hercům pak musíte pomáhat, přenastavit mikrofon a podobně.

Všechno se odvíjí od vztahu herce, jeho hlasu a mikrofonu. Většina herců, kteří jsou v rozhlasovém herectví dobří, ví, že mikrofon je, a to zejména dnes, velmi citlivý a jemný nástroj, který je schopen zachytit úplně každou nuanci, a to nejenom hlasu. Ve studiu poznáme, že se interpret nenajedl nebo dost nenapil, protože nám to říká jeho hlas. S herci, kteří nerespektují citlivost mikrofonu, se snažím pokud možno nespolupracovat.

Hru Byl jsem Golem jsme dramaturgicky připravovaly společně s Klárou Novotnou. Popište, jak se drama obsazovalo.

Nejprve jsem řekl, jaký hledám hlas, jakého věku a osobnostního typu. Pak jsem od vás dostal několik nahrávek různých interpretů a mohl jsem si jejich hlasy naposlouchat. Poté jsem si udělal jakýsi předvýběr herců do jednotlivých rolí. Otázkou ale bylo, jestli budu schopen slyšet všechny tyto hlasy dohromady. Například jsem chtěl, aby ve scénách s postavami podobného věku nezněly hlasy příliš podobně, protože pak bychom v rádiu těžko rozeznávali, kdo je kdo. Jindy jsme narazili na časové možnosti interpretů.

Nicméně musím říct, že jsem měl ohromné štěstí na představitele titulní role, tedy že jsem na Golemovi mohl spolupracovat s Davidem Novotným. Už když jsem poprvé viděl jeho fotografii, řekl jsem si, že vypadá jako Golem. Od začátku to byl můj Golem a ani na okamžik jsem toho nelitoval. Odvedl skutečně vynikající práci.

David je dobrým příkladem toho, jakým způsobem rád pracuji s herci v rozhlase – totiž když jim nemusím říkat, co mají dělat, ale čekám, co mi sami nabídnou. A David Novotný mi nabídl všechno od A do Z, od jedničky do tisícovky, ve všech směrech. Od něj jsem mohl mít cokoli, co jsem chtěl. V jeho Golemovi slyšíte pět nebo šest různých hlasů a postojů, které neustále střídá, a přitom je to pořád ta samá postava.

Připravila a uvádí Martina Kociánová.

Hovoří spisovatelka, režisérka a dramaturgyně Švandova divadla Martina Kinská.

Natočeno 2016. Premiéra 26. 9. 2016 (ČRo 2 Praha, 11:05 h.; 55 min.). K poslechu zde.

Lit.: Kociánová, Martina – Horálková, Elena: Baarová s Mandlovou. Odsoudit, či chápat? Nebo dokonce odpustit? In web ČRo 2 Praha, září 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Jak by to dopadlo, kdyby se ve vězeňské cele sešly obě slavné herečky. I o tom je divadelní hra Pankrác 45 spisovatelky, režisérky a dramaturgyně Švandova divadla Martiny Kinské.

Hru Pankrác 45 psala Martina Kinská tři roky. Pátrala v archivech, scházela se s historiky. Pomohlo jí to líp porozumět postavám. Myslí si, že mezi Adinou Mandlovou a Lídou Baarovou fungovalo přátelství. „Za protektorátu ale přišla kolize. Spekuluje se, že tam byl problém společných milenců nebo profesní žárlivost.“

A po osvobození nastala potřeba msty. „Bylo to nenávistné. Ale vzhledem k tomu, že fungovaly mimořádné lidové soudy a stačila tři svědectví, abyste byli odsouzeni k smrti, je pochopitelné, že se vypovídalo ledacos. Pod tímto tlakem, de facto hrozbou smrti, vypovídala Baarová proti Burianovi.“ (more…)

Hostem bude básnická a manželská dvojice Sabina Voda Eschgfällerová a David Voda. Uvádí bohemista Lubomír Machala z Univerzity Palackého v Olomouci. Připravil Jan Sulovský.

Připravil ČRo Olomouc v roce 2016. Premiéra 26. 9. 2016 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.).

Napsala Karolína Opatřilová. Hudební spolupráce Jiří Litoš. Režie Bela Schenková.

Účinkují David Novotný a Zdena Hadrbolcová.

Natočeno 29. 7. 2016. Premiéra 26. – 30. 9. 2016 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.). Repríza 22. – 26. 10. 2018 (ČRo 2 Praha, 9:40 h).

Lit.: Opatřilová, Karolína: Stydím se. Příběhy slavných: Karel Höger. In web ČRo 2 Praha, 26. říjen 2018  (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Rozhovor matky (Zdena Hadrbolcová) se synem (David Novotný). Doplněno archivními záběry.

Před lety se hodně mluvilo o fotografii, která Karla Högera zachytila hajlujícího spolu s ostatními herci v Národním divadle po atentátu na Heydricha. Málo se už ovšem ví, že za války pomáhal vězňům z koncentračních táborů. Dokonce pomáhal partyzánskému parašutistovi.

Podobně dopadl ovšem i později, když podepsal Antichartu. Předtím se v roce 1948 účastnil „shromáždění demagogů“ na Staroměstském náměstí, po kterém následoval dvouletý zákaz filmování. Ani v letech 1970-1971 neprošel kádrováním a nesměl… (…)

Září 1991 bylo bouřlivé. Česko-slovenské vztahy se zhoršují, napětí postihuje zastánce společného státu i odpůrce. Vláda schválila návrh lustračního zákona, ve školách se používají nové učebnice. Připravil Pavel Hlavatý.

Natočeno 2016. Premiéra 23. 9. 2016 (ČRo Plus, 20:10 h) v cyklu Archiv Plus. Repríza 2. 9. 2026 (ČRo Plus, 21:10 h.) v cyklu Návraty časem. K poslechu zde.

Lit.: Hlavatý, Pavel: Září 1991. Tenhle stát je zasviněnej byt! In web ČRo Plus, 23. 9. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: …řekla spisovatelka Eda Kriseová, v té době asistentka Václava Havla, pověřená vedením sekce pro styk s veřejností Kanceláře prezidenta republiky.

Od 1. září 1991 mohly být při výuce ve školách používány libovolné učebnice i další zdroje. Éra monopolních komunistických učebnic (se zvláště výrazně deformovanou literaturou, dějepisem a občanskou naukou) definitivně skončila.

Společenská situace byla však stále napjatá – dopisy, které v té době dostává prezidentská kancelář a kde se vedle lidí psychicky nemocných a chronických stěžovatelů, ozývá i řada zoufalých občanů, o tom svědčí velmi výmluvně.

V pořadu uslyšíte vedle zmíněných témat také diskusní vystoupení Miloše Zemana, informace o Nezávislé erotické iniciativě a další dobové zajímavosti.

Herec, moderátor, básník, prozaik a textař Miloň Čepelka slaví osmdesátiny. A 1. října oslaví jeho domovská scéna Divadlo Járy Cimrmana vstup do padesáté sezóny. Hovory s Miloněm Čepelkou vedl Vladimír Kroc.

Natočeno 2016. Premiéra 23. 9. 2016 (ČRo Plus, 22:10 h.). K poslechu zde.

Lit.: lup – Kroc, Vladimír: Přál bych si, ať vydržím tak dlouho, dokud nebudu trapný, prozrazuje Miloň Čepelka své přání k 85. narozeninám. In web ČRo Plus, 19. červenec 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Na pětaosmdésáté narozeniny se raději nechystám. Doufám pevně, že se jich dočkám, a to je jediný pocit, který mám. Protože se nechci rouhat, nechci slavit předem. Jak se říká krásným zastaralým záporovým genitivem: proti věku není léku,“ říká básník Miloň Čepelka. Známý je zejména díky svému neherectví v Divadle Járy Cimrmana, které zanedlouho vstoupí do 55. sezony.

V pořadu Hovory prozrazuje i důvody, proč je v téměř pětaosmdesáti letech v tak dobré kondici, že i letos v létě odehraje několik představení s Divadlem Járy Cimrmana.

„Vděčím tomu své ženě, protože o mě dbá, pečuje, nedovoluje mně se stravovat nezdravě, ale já jsem strašně poslušný.“

Kdyby si pak měl sám sobě popřát, říká: „Abych vydržel tak dlouho, dokud nebudu trapný.“    (…)