Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Máte doma akvárium? Pak asi víte, jakou dá práci, aby bylo pěkně čisté. A víte, jaké to je, starat se o obří akvárium? Je nebezpečné v něm krmit velké piraně? Nalaďte si středeční Klub Rádia Junior a dozvíte se to. Těší se na vás Zdeněk Novák.

Připravil ČRo Hradec Králové v roce 2016.  Premiéra 24. 2. 2016 v rámci Klubu Rádia Junior (ČRo 2 Praha, 19:00 – 19:45 h.).

Brit Jensen. Tři ženy ze tří různých koutů světa sdílí své zkušenosti a otázky týkající se vztahů, stárnutí a sexu. Použitá hudba Cole Porter (Begin The Beguine). Dramaturgie Eva Nachmilnerová. Technická spolupráce zvukový mistr Jiří Slavičínský.

V pořadu hovoří Petr Weiss ze Sexuologického ústavu Univerzity Karlovy.

Natočeno 2016. Premiéra 24. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h.; 60 min). Repríza 1. 5. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h); 29. 1. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h); 18. 2. 2017 v cyklu DokuVlna (ČRo Radio Wave, 20:00 h); 8. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h.); 5. 4. 2017 (ČRo Plus, 20:05 h); 30. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.); 12. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.); 30. 1. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.). K poslechu zde.

Dokument Velký plán se umístil na pátém místě tak zvaného shortlistu soutěže Prix Europa 2016. Zároveň získal I. cenu na přehlídce rozhlasové tvorby Report 2016, kategorie dokument – a 2. místo v kategorii Dokument na Prix Bohemia Radio 2017.

Pozn.: Po premiéře následovalo představení projektu Vyprávět nevyprávěné, rozhovor se Zdeňkem Hazdrou z ÚSTR. Uvádí koordinátorka projektu Brit Jensen. Host Zdeněk Hazdra, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů.

Pozn.: Tři ženy ze tří různých koutů světa sdílí své zkušenosti a otázky týkající se vztahů, stárnutí a sexu. Claire žije v Kanadě, je jí osmdesát sedm let a hledá partnera. Do britských novin napíše krátký článek o své osamělosti a o tom, jak je pro starou ženu obtížné najít partnera, zvláště, když už skoro žádní muži podobného věku nežijí. Dokumentaristka Brit Jensen si článek náhodou přečte a dostane podle svého názoru výborný nápad, jak by Claire ještě mohla najít naplňující vztah. Se svým velkým plánem Brit zavolá Claire do Kanady. Jenomže všechno se nevyvíjí tak, jak si to Brit představovala. Obrátí se proto pro radu na svou sestřenici Situ, která žije v Dánsku. Jak se ukáže, Sita má zkušenosti, o kterých Brit neměla tušení.. (anotace)

Lit.: Slováková, Andrea: Andrea Slováková, autorka připravované knihy *Co je nového ve filmové vědě*, přidává krátký komentář přímo z dění na Prix Bohemia Radio. In Facebook Nová beseda, 24. 3. 2017 (zpráva). – Cit.: ,,Hlavní cenu si odnesla mladá autorka Tereza Reková, kterou porota ocenila za její z velké blízkosti, ale bez zbytečných emocí, intuitivně, ale i asertivně natočený dokument o výjimečném autistickém chlapci, rovněž ale ocenila její dokumentaristické nadání i ve druhém jejím soutěžním dokumentu Překročit hranice, v němž se vydala na hraniční přechod uprchlíků na balkánské cestě a zkoumala tamní situaci. Tématu uprchlíků ze Sýrie a dalších zemí byla tematicky věnována největší část přihlášených 33 dokumentů. Dokumenty však byly i stylisticky rozrůzněné a například dokument Velký plán (2. cena) je částečně inscenované situační dílo zabývající se sexuálním životem a osamělostí seniorů, které autorka Brit Jenses uchopila s nesmírným nadhledem a citlivým humorem.“

Lit.: Jensen, Brit: Osamělost, láska a velký plán. In web ČRo 3 Vltava, 7. 3. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Tři ženy ze tří různých koutů světa sdílí své zkušenosti a otázky týkající se vztahů, stárnutí a sexu.

„Je docela běžné být 87 letou vdovou, ale já mám srdcervoucí handicap: Jsem fit. Nikdy nejsem nemocná. Dělám výšlapy, hraji badminton, pádluji v kanoi, plavu, pozoruji přírodu, lezu na žebříky, natírám velkou dřevenou terasu, stěhuju těžké věci, a cítím se osamělá.“

Tyto řádky jsem četla v britských novinách „The Guardian“ někdy na začátku r. 2015. Kolonka se jmenuje „Co si doopravdy myslím “ (What I’m really thinking) a zde čtenáři píší o svých životech – co jinde třeba na hlas neřeknou.

Zaujal mě otevřeností, s níž neznámá žena popsala svůj život i svůj největší problém:

„Jsem populární a dostávám pozvání na všechny zdejší oslavy. Zpívám, tančím, piju a směji se, ale jsem o 29 let starší než všichni ostatní a nemám žádného životního partnera … Doktoři mně říkají, že se dožiji více než stovky, což znamená ještě 13 let v osamělosti.“

V krátkém sloupku psala takto osobně o dvojitém tabu: osamělosti a touze po fyzické intimitě ve stáří.

„Potřebuji někoho, pro koho a s kým bych mohla vařit. Někoho, koho bych mohla držet v náručí, někoho, s kým bych mohla sdílet život a lásku. Říká se, že staří lidé umírají z osamělosti. Já nenechám osamělost, aby mě zabila, ale bolí to.“

Začala jsem pátrat po anonymní autorce. O nějaký měsíc později se mi ozvala emailem žena jménem Claire. Vyměnili jsme si pár emailů a pak jsem Claire poprosila o rozhovor. Chvilku váhala – nebyla si jistá, jestli pro mě bude mít něco zajímavého – ale potom prosbu vzala sportovně a navázali jsme telefonické spojení. Chtěla jsem s ní probrat její situaci, kterou sama takto popsala v tom sloupku:

„Ano, přihlásila jsem se v seznamovací agentuře. Všichni muži (v průměru 8 žen na jednoho muže) jsou buď nemocní, umírající nebo mrtví. Ti „mladší“ kolem sedmdesátky nebo tak, nechtějí „starou“ partnerku (i když se mnou skoro neudrží krok). Kdybych byla muž, ženy by na mě stály fronty až za roh.“

S Claire jsme mluvili a nahrávali po telefonu pár měsíců během zimy a jara 2015.

Claire, jak se během rozhovoru ukázalo, bydlí na malém ostrově v Lake Ontario v Kanadě. Má vlastní dům a spoustu přátel. Vede aktivní život. A jak lze tušit z jejího článku, je sdělná, velice živá a vtipná, upřímná:

„Domovy pro seniory, bingo!; bowling a golf, to není můj šálek čaje a bridge je sedavý. Vážím jen o tři kila víc, než tenkrát před miliardou let, a držím se ve formě díky zdravému jídlu a fyzickou aktivitou.“

S Claire jsme telefonovali asi šestkrát. Volala jsem ji přes Skype a rozhovory nahrávala do počítače.

Claire mně také mimo jiné vyprávěla o medvědech, kteří mají stejný trávicí systém jako člověk, o tom, jak Indiáni původně pohřbívali mrtvé jen do mělkého hrobu, aby z toho zvířata také něco měla, o její chatě v divočině na severu Kanady, kam jezdí v létě – kde není nic kromě přírody a o hadech, žijících u ní na zahradě a o smrti, kterou Claire vnímá jako „velkou anestezii“.

Pro mně je situace Claire důležitá ne jen kvůli tomu, že je mimořádná, ale naopak, protože její problém osamělosti a touhu po lásce sdílí s mnoha ženami staršího věku. Vypadá to jako neřešitelný fakt, prostě nejsou muži. Ale na druhou stranu mi připadá příliš smutné, aby to zdravé ženy museli jen tak brát, že už vlastně všechno skončilo, že už mají jen vzpomínat a: očekávat smrt? Že by nemohli mít ještě sny a touhy?

Proto jsem také chtěla s Claire probrat nápad, který jsem pro ni a její situaci měla, vlastně to byl plán, jak by mohla k sobě někoho najít. V dokumentu „Velký plán“, který potom vzniknul na základě rozhovoru s Claire, můžete slyšet o jaký plán šlo a jak se k němu hlavní hrdinka postavila.

Ale jak to tak chodí: když je plán velký a téměř perfektní, vše se nakonec vyvine docela jinak.

Se svou hlavní hrdinkou jsem se nikdy nepotkala osobně.

Lit.: Studený, Ivan: Velký plán se líbí. In Facebook, 19. 10. 2016 (status). – Cit.:  Pozitivní hodnocení si od porotců vyslechla v Berlíně Brit Jensen, autorka dokumentu Velký plán, zastupujícího v soutěži PRIX EUROPA tvorbu Českého Rozhlasu.
Celospolečenské komplexní téma, odvážný a přímočarý koncept, prostá a hladce klenutá kompozice, svižné tempo, lehce plynoucí vyprávění při zvládnutí překladu z cizího jazyka, humor – tím vším si původem dánská dokumentaristka získala pozornost v náročné konkurenci dalších třiceti nominovaných dokumentů.
Brit Jensen se ve svém pořadu představila nejen jako svérázná vypravěčka, ale také do značné míry „umanutá“ aktivistka, která nabízí alternativu, svůj „velký plán“, kanadské seniorce sedmaosmdesátileté Clair, která už několik let marně hledá partnera. Britiným plánem je přesvědčit Clair, aby si místo muže, kterých je v žádané věkové kategorii evidentní nedostatek, našla ženu.
Další osobou, kterou do svého plánu Brit angažuje, je Sita, též osamělá žena, Britina sestřenice. Po té, co obě starší dámy, ryzí heterosexuálky Britinu verzi ženské lásky zavrhnou, hledá Brit ospravedlnění své koncepce u sexuologa, profesora Weisse, který variantu lesbického vztahu v modu z nouze cnost nevyloučí a dá tak autorce možnost odhalit i vlastní motivaci k hledání alternativy a úniku z pocitů osamění.
Spontánní pochvalné reakce nejen starších ale i velmi mladých členek mezinárodní poroty prozrazují, že Brit Jensen svým velmi otevřeným, ale díky humoru snadno akceptovatelným průnikem do intimních otázek ženské sexuality otevřela dveře, před kterými už mnozí s bázní přešlapovali.

Lit.: Moravec, Dan: Jeden z nejlepších… In Facebook, 2. 5. 2016 (status). – Cit.: Jeden z nejlepších, pro mě možná nejlepší dokument, který jsem letos slyšel. Velký plán od Brit Jensen je velká rozhlasová paráda. Doporučuju!

Lit.: Jensen, Brit: Osamělost, láska a velký plán. In web ČRo 3 Vltava, 17. 2. 2016 (článek). – Cit.: Tři ženy ze tří různých koutů světa sdílí své zkušenosti a otázky týkající se vztahů, stárnutí a sexu.

Osamělost, láska a velký plán
„Je docela běžné být 87 letou vdovou, ale já mám srdcervoucí handicap: Jsem fit. Nikdy nejsem nemocná. Dělám výšlapy, hraji badminton, pádluji v kanoi, plavu, pozoruji přírodu, lezu na žebříky, natírám velkou dřevenou terasu, stěhuju těžké věci, a cítím se osamělá.“

Tyto řádky jsem četla v britských novinách „The Guardian“ někdy na začátku r. 2015. Kolonka se jmenuje „Co si doopravdy myslím “ (What I’m really thinking) a zde čtenáři píší o svých životech – co jinde třeba na hlas neřeknou.

Zaujal mě otevřeností, s níž neznámá žena popsala svůj život i svůj největší problém:

„Jsem populární a dostávám pozvání na všechny zdejší oslavy. Zpívám, tančím, piju a směji se, ale jsem o 29 let starší než všichni ostatní a nemám žádného životního partnera … Doktoři mně říkají, že se dožiji více než stovky, což znamená ještě 13 let v osamělosti.“

V krátkém sloupku psala takto osobně o dvojitém tabu: osamělosti a touze po fyzické intimitě ve stáří.

„Potřebuji někoho, pro koho a s kým bych mohla vařit. Někoho, koho bych mohla držet v náručí, někoho, s kým bych mohla sdílet život a lásku. Říká se, že staří lidé umírají z osamělosti. Já nenechám osamělost, aby mě zabila, ale bolí to.“  (more…)

Dokument připravila Tereza Vojtová (supervize Bronislava Janečková) a Radek Galaš (Muzeum Policie České republiky). Osmý díl z cyklu Historie českého zločinu.  Zvuk Petr Šplíchal. Režie Vít Vencl.

Účinkují Pavel Rimský, Václav Rašilov, Tomáš Petřík, Simona Vrbická, Petra Hřebíčková, Jiří Knot, René Přibil, a Otmar Brancuzský.

Natočeno 2016. Premiéra 24. 2. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.; 25 min) v rámci cyklu Historie českého zločinu. Repríza 24. 8. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.; 25 min) v rámci cyklu Historie českého zločinu; 30. 8. 2026 (ČRo 2 Praha, 18:04 h.) v cyklu Historie českého zločinu.

Pozn.: Byl největším kasařem v dějinách československé kriminalistiky. Dokázal bez problémů „rozpárat káču“ i když se o ní říkalo, že je nedobytná. Svou profesi považoval za poctivé řemeslo a po většinu svého života policistům unikal. Jmenoval se Josef Koudela a byl pro svou „profesi“ ochoten obětovat vše – i svoji vlastní tvář. Bezmála dvě stovky Koudelou vykradených pokladen po celé republice vyšetřovaly dvě generace kriminalistů v průběhu 30. až 50. let. Ale i takový „mistr“ jako Koudela má své slabosti, a ty se mu staly osudným. Byl na ženské, které ho opakovaně prozradily. Víc v osmém díle dokumentárně dramatického cyklu „Historie českého zločinu“. (anotace)

Lit.: Vojtová, Tereza – Janečková, Bronislava – Galaš, Radek – Taud, Rostislav: Kasař, který si změnil tvář. In web ČRo 2 Praha, únor 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Legenda. Skoro 200 vyloupených pokladen vyšetřovaly ve 30.-50. letech dvě generace kriminalistů. Falešný hrdina odboje, který jako první český lupič podstoupil plastiku. A usvědčený byl na základě ryze české metody.

V roce 1924 vyšetřovala sérii loupeží pokladen pověstná pražská „Čtyřka“, konkrétně detektivové Budil a Traxler. U případu vyloupení kasy firmy Blecha měli patrně poprvé možnost se setkat s prací největšího českého kasaře své doby Josefa Koudely. Zmizelo přes 100 000 korun.

Šlo o profíka. Žádné otisky, nic. Jenže za pár dní donesl jeden pražský výčepní na policii balíček dvacetikorun, který si u něj chtěla Božena Šťastná „rozměnit na větší“. V balíčku bylo dohromady kolem 2000 korun.

Cherchez la femme

Pro policii nebyl problém zjistit, že se jedná o část ukradených peněz z trezoru karlínské firmy Blecha. Když navíc na policejním komisařství zjistili, že do domu Šťastných často dochází známý kasař Josef Koudela, šli skoro najisto. Už dva měsíce po krádeži (27. 5. 1924) byl Koudela odsouzen.

Svůj čin u soudu zdůvodňoval tím, že se chtěl pomstít, protože si jeho sestra vzala policejního strážníka. Dostal čtyři roky těžkého žaláře. Jeho komplic František Posnar dva roky. Božena Šťastná, která se obhajovala tím, že byla pod sugestivním vlivem Koudely, dostala za „podílnictví“ čtyři měsíce.

Vznik legendy

Koudela měl trest zpřísněný „čtvrtletním půstem a tvrdým ložem“. Propustili ho ale o něco dřív. Snad za dobré chování. Jenže v letech 1927-1929 se z Koudely stala kasařská legenda. Každý kasař měl totiž svůj nenapodobitelný rukopis, který se dal popsat díky mechanoskopii. Šly po něm desítky policistů a kriminalistů. Bez úspěchu.

Koudelu zase propustili z vězení dřív a on se zase hned vrhnul do práce. Tentokrát v Táboře a dost neopatrně. Za dopadení přímo při činu dostal dalších sedm let. Věznici v Kartouzích Koudela opustil až v roce 1940. Byl ale nepoučitelný a kradl dál.

Protektorátní fantom

Už při zatčení v roce 1924 měl u sebe zbraň. Jenomže vlastnit zbraně byl za Protektorátu Čechy a Morava doopravdy malér. To Němci neodpouštěli. Za další vloupačku ho deportovali na 18 měsíců nucených prací do pracovního tábora v Letech u Písku.

Mezi vězni se šuškalo, že je mají poslat do koncetráku v Osvětimi. Koudela uprchl. Údajně proboural stěnu cely. Chvíli se skrýval, ale brzo zase začal pracovat. Trezory zely prázdnotou, a tak se soustředil na nový, ve válce atraktivní artikl. Potraviny.

První zločinec s plastikou

Za 3 roky 83 vloupaček s celkovou (jen prokázanou) škodou 400 000 korun. Jenže všichni četníci už jeho tvář dobře znali. Podstoupil plastickou operaci obličeje. Nechal si změnit nos a speciální zubní protézy, které mu po nasazení změnily tvar brady. Taky začal nosit brýle. Přesto ho detektivové poznali.

Trest smrti pro kasaře

Protože se u něj zase našla zbraň a byla válka, byl Koudela 14. dubna 1945 odsouzen k trestu smrti. Měl neuvěřitelné štěstí: 5. května 1945 vypuklo Pražské povstání a byly otevřeny brány Pankrácké věznice, kde čekal na vykonání rozsudku spolu s mnoha vlastenci, kteří pracovali v odboji.

Ještě po válce se věnoval „řemeslu“. Byl několikrát zadržen a taky znovu uvězněn. Na jeho dopadení během celého jeho života pracovaly desítky vyšetřovatelů a policistů. Zemřel v úplném zapomnění neznámo kde. Je kuriózní, že jeho fotografie je v řadě dokumentů mezi propuštěnými odbojáři.
 

O sbormistrovském umění hovoří Miroslav Košler (1), Jiří Kolář (2), Jiří Chvála (3), Josef Pančík (5). Připravil Lukáš Vasilek.

Natočeno 2016. Premiéra 20. 1. 2016, 24. 2. 2016, 9. 3. 2016; 4. 5. 2016. Repríza 1. dílu 1. 6. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 105 min); 1. dílu 30. 3. 2021 (ČRo 3 Vltava, 21:15 h.), 27. 4. 2021 (ČRo 3 Vltava, 21:15 h.), 5. dílu 15. 6. 2021 (ČRo 3 Vltava, 21:15 h.); 1. dílu 20. 7. 2021 (ČRo 3 Vltava, 21:15 h.).

Repríza 1. dílu 30. 7. 2024 (ČRo 3 Vltava, 21:15 h.), 3. dílu 13. 8. 2024 (ČRo 3 Vltava, 21:15 h.); 4. dílu 20. 8. 2024 (ČRo 3 Vltava, 21:15 h.); 5. dílu 27. 8. 2024 (ČRo 3 Vltava, 21:15 h.).

O nejnovějších filmech Andyho Fehua, Víta Zapletala a Filipa Renče rozmlouvá se svými hosty Vladimír Hendrich.

Natočeno 2016. Premiéra 24. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.; 30 min).

Eda Kriseová, spisovatelka. Setkání s posluchači, se zajímavými nahrávkami a soutěžním hlavolamem moderuje Eva Ocisková.

Natočeno 2016. Premiéra 24. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 9:50 h.; 97 min).

Zviditelnit často opomíjené funerální umění, to je cíl projektu a stejnojmenné knihy ATLAS FUNERAL, která mapuje fenomén vizuální kultury v prostředí hřbitovů, především pak pražské Malvazinky. Z jakých úhlů pohledu publikace funerální umění nahlíží a co zajímavého díky ní můžete objevit? Netradičním tématem odstartujeme úterní On Air RW. Závěrečné minuty společné hodiny na vlnách sesterské stanice Vltava pak budeme věnovat letošním filmovým kandidátům na výroční ceny České filmové a televizní akademie, jejichž jména známe od uplynulého víkendu. Moderuje Ivana Veselková.

Natočeno 2016. Premiéra 23. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.; 57 min).