Jan Zahradníček – básník, který si získal přízeň nejobávanějšího českého literárního kritika, člověk, který se nebál a který za svou nebojácnost zaplatil vysokou cenu – takový osud skrývají dnešní Portréty. Připravil Jan Sedmidubský a Miloš Doležal.
Natočeno 2015. Premiéra 8.10.2015 (ČRo Plus, 20:10 h.) v cyklu Portréty. K poslechu zde.
Ruský básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu, Josif Brodský. Jeho občanský i literární osud je pozoruhodný – byl to jeden z nejtalentovnějších ruských básníků 20. století – a současně patřil k těm nejméně přizpůsobivým. Připravil Jan Sedmidubský.
Natočeno 2015. Premiéra 21. 5. 2015 (ČRo Plus, 20:10 h.; 30 min.). Repríza 22.10.2015 (ČRo Plus, 20:10 h.) v cyklu Portréty. K poslechu zde.
Lit.: Sedmidubský, Jan: Josif Brodskij – okamžitě mne povýšíte na majora! In web ČRo Plus, květen 2015 (článek + nahrávka k poslechu + nahrávka Josif Brodskij o vydávání knih v SSSR + nahrávka Josif Brodskij o emigraci + nahrávka Josif Brodskij o osudu básníka v cizině
„Okamžitě mne povýšíte na majora!“ Tímto ironicky míněným požadavkem ukončil básník Josif Brodskij rozhovor s bezpečnostními orgány, ve kterém mu byla za donášení nabízena možnost legálně publikovat v SSSR.
Básník a překladatel Josif Brodskij se narodil 24. května 1940 v Leningradě (dnes opět Petrohrad). Jeho otec pracoval jako fotograf. Jako dítě prožil s matkou leningradskou blokádu (otec bojoval na frontě), evakuováni byli až na jejím konci.
Školní docházku ukončil v 15 letech a vystřídal řadu zaměstnání (pracoval mimo jiné v kotelně, na patologii, účastnil se geologických výprav). (more…)
2. listopadu 1970 zemřel v Římě spisovatel, který neopakovatelným způsobem propojoval českou, německou a židovskou kulturu meziválečné Prahy – Johannes Urzidil. Jeho život připomíná Pavel Hlavatý.
Natočeno 2015. Premiéra 29. 10. 2015 (ČRo Plus, 20:10 h.; 29 min.) v cyklu Portréty. K poslechu zde.
Lit.: Hlavatý, Pavel: Johannes Urzidil – poslední velký německý spisovatel z Prahy. In web ČRo Plus, říjen 2015 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Byl to česky cítící Němec,“ řekl jednou esejista a historik změní Josef Kroutvor o pražském spisovateli Johannesi Urzidilovi. Lépe už to asi opravdu vystihnout nejde.
Dějiny, které nelze oddělit
Narodil se 3. února 1896, jeho otcem byl německý železniční úředník z Chebska, matka byla židovského původu z Prahy. Zemřela, když byly malému Johannesovi čtyři roky. Otec se znovu oženil a tentokrát si vzal ryzí Češku.
Národnostní propletenost tak mohl pozdější spisovatel sledovat od nejútlejších let. O mnoho desetiletí později do své knížky Malý průvodce dějinami Čech napsal:
„Kdo chce psát o historii českých zemí a Slovenska, nesmí očekávat potlesk některého z národů, náboženských společenství nebo stavů těchto oblastí. Dospěje k užitečnému výsledku jen tehdy, když vyvolá nespokojenost všech. Pod pojmem ,všech‘ rozumím Čechy, Slováky, sudetské Němce, Maďary i Poláky, katolíky i protestanty všech vyznání a dále sousedy dějinných procesů, Rakušany a Němce z ,říše‘, kteří jejich průběh velice často určovali. Neboť dějiny Čechů a Slováků nelze nikdy zcela oddělit od jejich funkčních souvislostí s ostatními národy, které obývaly kraje podél Labe, Odry a Dunaje.“ (more…)
18. 4. 1955 zemřel nejslavnější fyzik 20. století Albert Einstein. Jaký byl jeho osud jakožto občana s politickými názory a příslušníka národa pronásledovaného nacisty? Fyzikovu cestu z Ulmu do Švýcarska a Princetonu popisují J. Sedmidubský a P. Hlavatý.
Vracíme se už podruhé k jednomu z nejslavnějších vědců světa – Einsteinovi, jehož objevy ovlivnily 20. století možná víc, než sám chtěl. Tentokrát se zaměřujeme na jeho politické představy a koncepce v době 2. sv. války a po ní. Připravil Jan Sedmidubský.
Natočeno 2015. Premiéra 16. 4. a 23. 4. 2015 (ČRo Plus, 20:10 h.; 25 min.). Repríza 5. 11. a 12. 11. 2015 (ČRo Plus, 20:10 h.; 25 min.) v cyklu Portréty. K poslechu zde a zde.
Lit.: Sedmidubský, Jan: Albert Einstein – solitér, který okouzlil davy. In web ČRo Plus, duben 2015 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Einstein…! Teorie relativity… já si nemoh vzpomenout. Já si to vždycky pletu s tím německým ,nastupovat‘.“ Před 60 lety zemřel nejslavnější fyzik 20. století.
A slova Jana Wericha z jedné slavné předscény z divadla ABC z 50. let ukazují, jak rovnice Einstein – teorie relativity – profesor fyziky – housle dovedla spolehlivě vyvolávat pozitivní emoce, a dokonce smích.
Inu, vlasatý vědec s knírkem, s vyplazeným jazykem na známé fotografii, tak trochu blázen, ale nejspíš hlavně génius.
Milují ho davy, obléhají ho obdivovatelé i příživníci, každý se snaží s ním vyfotit a ustřihnout si pramínek vlasů na památku. To byl, řečeno dnešní terminologií, mediální obraz. (more…)
Vydáváme se do temných let husákovské normalizace – abychom si připomněli osud jednoho z pronásledovaných spisovatelů. David Hertl a historik Eduard Burget představují novináře Dušana Hamšíka.
Natočeno 2015. Premiéra 19. 11. 2015 (ČRo Plus, 20:10 h.; 25 min.) v cyklu Portréty.
Lit.: Hertl, David: Dušan Hamšík – spisovatel, kterého semlela doba. In web ČRo Plus, listopad 2015 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dřív, než se po roce 1990 roztrhl pytel s literaturou o nacistických vůdcích, psal o Hitlerovi, Heydrichovi nebo Himmlerovi Dušan Hamšík. Skvělý reportér, kterého ale semlela léta normalizace. Publicista, který pomáhal i Jaroslavu Dietlovi a Karlu Kachyňovi.
Z Mladé fronty do Československého vojáka
Hamšíkova cesta 20. stoletím je podobná osudu jeho vrstevníků: Narodil se roku 1930 do spořádaných poměrů, jeho otcem byl bývalý důstojník legií, sociální demokrat – v letech druhé světové války ukrýval čtyři Židovky, sestry na útěku z Osvětimi.
Jako mnoho dalších, i Hamšík se po válce nadchl pro socialismus. Gymnázium studoval v Uherském Hradišti a v únoru 1948 se tam stal předsedou akčního výboru. Kvůli svým názorům se rozešel s rodiči, kteří mu bránili v práci ve svazu mládeže.
Odmaturoval proto v roce 1949 na gymnáziu v Brně, kde už pracoval v redakci mládežnického deníku Mladá fronta; od osmnácti let byl členem Komunistické strany Československa. (more…)
Josef Josten – solitér, který byl zvyklý se po léta protloukat v londýnském exilu jako novinář, publicista a zakladatel vlastní informační agentury. Jednu ze zapomenutých osobností českého exilu připomíná publicista Pavel Hlavatý.
Natočeno 2015. Premiéra 26. 11. 2015 (ČRo Plus, 20:10 h.; 27 min.) v cyklu Portréty.
Lit.: Sedmidubský, Jan : Josef Josten – Jdou po mně! In web ČRo Plus, listopad 2015 (článek). – Cit.: Český exilový publicista, novinář a lidskoprávní aktivista Josef Josten (vlastním jménem Josef Stein) by mohl být ztělesněním známého pravidla: To, že jste paranoidní, ještě neznamená, že po vás nejdou.
Mnohé naznačuje, že především Antonín Novotný svého času tohoto urputného sběratele a šiřitele nezávislých informací upřímně nenáviděl, ale k fyzické likvidaci se nakonec českoslovenští agenti v Londýně navzdory prezidentově averzi přece jen neodhodlali.
Jostenův osud je typický pro jednu generaci, narozenou v letech před první světovou válkou. Mnozí z této generace byli nuceni opustit vlast hned dvakrát: v letech 1938 až 1939 a poté před či po únoru 1948.
Tito lidé, zvlášť pokud za války pobývali na Západě, se na poměry v těsně poválečném Československu dívali s jistou obezřetností. Většinou je také situace ve třetí republice dohnala k další emigraci, nejpozději po únorovém převratu.
(more…)
Před pětatřiceti lety byl zastřelen John Lennon. Hovoříme o jeho názorech na politiku. Připravil David Hertl. Hovoří hudební publicista Jaroslav Císař.
Natočeno 2015. Premiéra 3. 12. 2015 (ČRo Plus, 20:10 h.; 25 min.) v cyklu Portréty. Repríza 8. 12. 2020 (ČRo Plus, 11:10 h.) k 40. výročí zavraždění J. Lennona; 10. 4. 2022 (ČRo Plus, 22:33 h.); 27. 8. 2026 (ČRo Plus, 20:05 h.). K poslechu zde.
Lit.: Hertl, David: John Lennon – vše, co potřebuješ, jsou peníze. In web ČRo Plus, prosinec 2015 (článek + nahrávka k poslechu + příspěvek amerického zpravodaje Československého rozhlasu Michala Štase z New Yorku o vraždě Johna Lennona. Rozhlasové noviny 9. prosince 1980 + Rozhlasové noviny 9. prosince 1980). – Cit.: Před pětatřiceti lety, 8. prosince 1980, zemřel po atentátu v New Yorku zpěvák a hudební skladatel John Lennon. Jaké byly jeho písničky, ví dodnes celý svět. Jaké ale byly jeho názory na politiku?
Lennon jako filozof
Rozruch kolem Beatles byl ve své době opravdovým šílenstvím a Beatles byli první „globální“ skupinou; rozhodně přístupem médií.
Dnes by si to asi každá hudební hvězda přála – ale Beatles byli podle všeho otrávení tím, že fanoušci na jejich koncertech řvali tak, že se muzikanti neslyšeli. Rozčarování z popularity se dostavilo rychle a „brouci“ začali přemýšlet, co dál.
Sem spadají experimenty s drogami, koketování s východními filozofiemi a náboženstvími – a obecně cesta za něčím jiným než jen za dalším koncertem.
John na této cestě potkal Yoko. O téměř osm let starší žena pocházela z rodiny velmi dobře situovaných japonských bankéřů, podle některých verzí měla tato rodina dokonce blízko k okruhu japonské císařské rodiny.
Nic z toho ale nebylo pro Yoko důležité, s rodinou se rozešla a žila v USA poměrně chudě.
Revolucionáři s tučným kontem
Konec 60. let je i dobou války ve Vietnamu. Když v březnu 1969 John Lennon a Yoko Ono poprvé leželi v amsterodamském hotelu Hilton v posteli před novináři a týden hovořili o míru, bylo jasné, že půjde o vleklý a bezvýchodný konflikt, který navíc své oběti denně předváděl v televizi.
„Udělali jsme největší chybu, že jsme se nechali ovlivnit drsňáckými revolucionáři a jejich šílenými ideami o zabíjení lidí za účelem jejich spasení před kapitalismem a nebo komunismem. Měli jsme se držet své vlastní cesty práce pro mír: postele, plakátů a tak dále,“ řekl později Lennon.
Postel, květiny, dlouhé vlasy a neustálé opakování slova mír bylo to jediné, co dokázal tento manželský pár nabídnout. A oba nejspíš své naivitě i věřili.
Z podobného soudku byla i další akce, kdy nechali v řadě světových metropolí vyvěsit billboardy s heslem War Is Over – If You Want It (Válka skončila – pokud chcete).
Mohli si to dovolit: v polovině 70. let vlastnili manželé Lennonovi (i díky chytrým investicím Yoko) majetek nejméně za čtvrt miliardy dolarů.
Udělejte revoluci proti Rusům!
Právě velké bohatství bylo jedním z důvodů, proč se ta méně naivní část veřejnosti dívala na Lennona jako na poněkud salonního mírového aktivistu; angličtina má pro to hezký výraz champagne socialist.
„Představ si, že nejsou státy, není proč zabíjet a umírat, není náboženství. Představ si, že není majetek,“ zpíval Lennon v roce 1971 v písni Imagine a nejspíš tomu opět věřil.
Svůj majetek si ale dokázal dobře užívat a přes obecně proklamovanou neúctu k úřadům se neváhal několik let soudit s americkým státem o tamní občanství.
O jeho naivitě svědčí i vzpomínka Karla Gotta, kterou před lety publikoval časopis Instinkt. Gott se s Lennonem na počátku 70. let sešel a byl dotázán, zda by bylo možné uspořádat v Československu jeho koncert.
Když se mu Gott pokoušel vysvětlit, že v Československu právě probíhá „normalizace“ s frontálním útokem komunistické strany na nezávislou kulturu, Lennon nechápavě vrtěl hlavou.
„Udělejte revoluci proti Rusům!“ řekl prý Lennon pro změnu Pavlu Černockému, diskžokejovi a bratru zpěvačky Petry Černocké.
Mít tak hezký socialismus
Právě Lennonova absolutní nevyzpytatelnost byla jedním z důvodů, proč byl nakonec označen československým tiskem za „buržoazního pacifistu“ a k žádnému koncertu nedošlo. Riziko, že na koncertu řekne něco proti komunistické straně nebo Sovětskému svazu, bylo až příliš veliké.
Škoda – návštěva Československa by byla senzací pro Lennonovy fanoušky v socialistickém bloku, ale možná by zpěvákovi, který v rozhovorech nadšeně horlil pro Lenina, Fidela Castra a Maa, i trochu otevřela oči.
Ostatně, on i sám Lennon později poněkud přibrzdil. V únoru 1972 pro americký časopis Hit Parader řekl:
„Myslím, že všichni by měli všechno vlastnit rovnocenně a že by lidi měli vlastnit části továren a měli by rozhodovat, kdo je jejich šéfem a kdo bude co dělat. Studenti by měli mít možnost vybírat si učitele. Bylo by to jako komunismus, ale já vlastně nevím, co to skutečný komunismus je. Na světě neexistuje žádný komunistický stát – musíte si uvědomit, že Rusko jím není. Je to fašistický stát. Socialismus, o kterém mluvím já, je ‚britský socialismus‘, tedy ne něco, co dělá nějaký pitomý Rus nebo Číňan. To může vyhovovat jim. My bychom tady raději měli hezký socialismus – britský socialismus.“
Málo aktivní aktivista
Smrt Johna Lennona pistolí pomateného střelce by už asi byla zapomenuta, kdyby po letech nevyšlo najevo, že o aktivity tohoto zpěváka se zajímal FBI, dokonce do té míry, že mu část roku 1972 odposlouchával telefon. V okamžiku Lennonovy smrti měla mít jeho složka u FBI už 200 stran.
Když k tomu přidáme, že Lennonův vrah ani po 20 letech a několika žádostech nebyl propuštěn, dává to solidní základ pro konspirační teorie, že Lennon byl odstraněn „na zakázku“ a není žádoucí, aby vrah promluvil.
Jenže to je podobné úvahám, že atentát byl fingovaný a Lennon v klidu medituje kdesi v tichomoří na zapomenutém ostrově.
Čím by vražda Johna Lennona prospěla americké administrativě? Stárnoucí „brouk“ už zdaleka nebyl tak aktivním aktivistou a navíc se pozvolna vracel k hudbě.
Výzkumy ukázaly, že zatímco na přelomu 60. a 70. let byl Lennon pro USA skutečně hrozbou, protože se stavěl proti odvodům brancům do války ve Vietnamu, tak později se o něj FBI zajímala z jiných důvodů: Johnna a jeho manželku Yoko sledovali agenti v irských barech v New Yorku, kde se vybíraly peníze pro činnost IRA.
Také bývalý agent britských tajných služeb David Shayler tvrdí, že existují dopisy britské MI5 pro FBI, v nichž se poukazuje na to, že Lennon posílal peníze IRA a Trockistické revoluční straně pracujících.
Tak trochu naivní snílek, levicově naladěný mírový aktivista s nádechem anarchismu – a především nepříliš vzdělané a raketově zbohatlé dítě bouřlivých 60. let. (…)
Už sto dvacet let uplyne letos v prosinci od narození britského krále Jiřího VI. V archivních ukázkách ho připomínají Pavel Hlavatý a David Hertl.
Natočeno 2015. Premiéra 10. 12. 2015 (ČRo Plus, 20:10 h.; 25 min.) v cyklu Portréty. K poslechu zde.
Lit.: Hertl, David: Jiří VI. – král, který z boje neutekl. In web ČRo Plus, prosinec 2015 (článek + nahrávka ukázky z projevu Jiřího VI. ze 3. září 1939 – vyhlášení války nacistickému Německu + nahrávka Vztah Jiřího VI. k Winstonu Churchillovi. Z knížky Marka Hichense Manželky králů, Československý spisovatel 2010 + ukázka z projevu Jiřího VI. z 8. května 1945 dopoledne.
Za jeho panování trpěla Velká Británie v druhé světové válce a po ní její obyvatelé přihlíželi rozpadu mocného globálního impéria. Přesto byl Jiří VI. jedním z nejoblíbenějších panovníků. Proč?
Chlapec, který neměl kralovat
Pozdější král Jiří VI. se narodil 14. prosince 1895 jako Albert Frederick Arthur George Saxe-Coburg and Rotha. Coby druhý syn pozdějšího krále Jiřího VI. mohl těžko počítat, že by usedl na trůn.
V době narození byl dokonce čtvrtý v pořadí a bylo téměř jisté, že tato výsada připadne jeho staršímu bratrovi Eduardovi.
Albert proto nebyl na převzetí královských povinností připravován. Zdálo se, že je to tak lepší: Od dětství byl často nemocen, blízcí ho popisovali jako dítě „lekavé a náchylné k pláči, zadrhávající a koktající“. (more…)
Před pětatřiceti lety zemřel v Moskvě Alexej Kosygin. O životě dlouholetého sovětského premiéra hovoří David Hertl a historik Jan Adamec.
Natočeno 2015. Premiéra 17. 12. 2015 (ČRo Plus, 20:10 h.; 25 min.) v cyklu Portréty. Repríza 11. 8. 2016 (ČRo Plus, 20:05 h); 26. 7. 2018 (ČRo Plus, 20:05 h.). K poslechu zde.
Lit.: Hertl, David: Alexej Kosygin: Já nejsem politik, já jsem inženýr. In web ČRo Plus, prosinec 2015 (článek + nahrávka k poslechu + nahrávka pohřbu Alexeje Kosygina, Moskva 22. prosince 1980; komentář redaktora Bohumila Horáka k pohřbu. Československý rozhlas, Rozhlasové noviny + závěr rozhovoru Vladimíra Brunáta s Josefem Smrkovským o návštěvě Alexeje Kosygina v Karlových Varech v květnu 1968. Československý rozhlas, Rozhlasové noviny). – Cit.: Alexej Kosygin byl dlouholetým (1964 až 1980) sovětským premiérem a jedním z těch, kteří se v sovětském systému pokoušeli o ekonomické reformy. Ve vrcholné politice se udržel téměř 40 let.
Cosi jako manažer
Rodák z Petrohradu (1904) vstoupil roku 1919 dobrovolně do Rudé armády a bojoval v občanské válce. V roce 1927 se stal členem komunistické strany, kde začal jeho rychlý vzestup.
Nebyla to náhoda: vystudoval leningradský textilní institut a rodící se průmyslový Sovětský svaz potřeboval schopné a vzdělané odborníky. Alexej Kosygin byl ve srovnání s některými nejvyššími představiteli komunistické strany nadprůměrně vzdělaný a způsob, jakým řešil problémy, bychom dnes označili za mimořádné manažerské schopnosti.
Už roku 1939 se stal členem Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu a od té doby do poloviny padesátých let vystřídal řadu ministerských postů: ministr textilního průmyslu, ministr financí, ministr lehkého průmyslu a nakonec ministr průmyslového zboží široké spotřeby. (more…)
Tématem bude život jednoho z nejpopulárnějších českých zpěváků šedesátých a sedmdesátých let minulého století – Waldemara Matušky. Hostem je hudební publicista Jaroslav Císař. Připravil David Hertl.
Natočeno 2015. Premiéra 24. 12. 2015 (ČRo Plus, 20:05 h.) v cyklu Portréty.
Lit.: Hertl, David: Waldemar Matuška – zpěvák, kterému lidé věřili. In web ČRo Plus, prosinec 2015 (článek + nahrávka k poslechu + nahrávka hlášení agentů a důvěrníků Státní bezpečnosti a příslušníků Veřejné bezpečnosti z Chebu a Mariánských Lázní o natáčení filmu Kdyby tisíc klarinetů, červenec 1964 + nahrávka rozhovoru Waldemara Matušky a jeho manželky pro Rádio Svobodná Evropa, pozdim 1987. O důvodech odchodu do USA). – Cit.: Říkal, že ho politika nezajímá – a proto doufá, že se politikové nebudou zajímat o něj. Ale tak jednoduché to v Československu šedesátých a sedmdesátých let nebylo. O Matušku se zajímali politikové i Státní bezpečnost.
„Nepovolíme jeho vystupování v okrese Karlovy Vary. Lidem takového občanského a politického profilu nesmí být umožněno působit, obzvláště na mládež!“ Byl únor 1963 a z Okresního národního výboru v Karlových Varech psali ministrovi školství a kultury Františku Kahudovi.
Oním člověkem s pochybným profilem byl čerstvý držitel v roce 1962 poprvé udělené ceny Zlatý slavík, zpěvák Waldemar Matuška (1932 – 2009). Od roku 1949 žil právě v Karlových Varech, kde vystřídal množství dělnických zaměstnání. Táhlo ho to k hudbě, což mu v dobových hodnoceních vyneslo nálepku „individua vyhýbajícího se práci a práce se štítícího“. (more…)
Powered by WordPress