Tématem bude život jednoho z nejpopulárnějších českých zpěváků šedesátých a sedmdesátých let minulého století – Waldemara Matušky. Hostem je hudební publicista Jaroslav Císař. Připravil David Hertl.
Natočeno 2015. Premiéra 24. 12. 2015 (ČRo Plus, 20:05 h.) v cyklu Portréty.
Lit.: Hertl, David: Waldemar Matuška – zpěvák, kterému lidé věřili. In web ČRo Plus, prosinec 2015 (článek + nahrávka k poslechu + nahrávka hlášení agentů a důvěrníků Státní bezpečnosti a příslušníků Veřejné bezpečnosti z Chebu a Mariánských Lázní o natáčení filmu Kdyby tisíc klarinetů, červenec 1964 + nahrávka rozhovoru Waldemara Matušky a jeho manželky pro Rádio Svobodná Evropa, pozdim 1987. O důvodech odchodu do USA). – Cit.: Říkal, že ho politika nezajímá – a proto doufá, že se politikové nebudou zajímat o něj. Ale tak jednoduché to v Československu šedesátých a sedmdesátých let nebylo. O Matušku se zajímali politikové i Státní bezpečnost.
„Nepovolíme jeho vystupování v okrese Karlovy Vary. Lidem takového občanského a politického profilu nesmí být umožněno působit, obzvláště na mládež!“ Byl únor 1963 a z Okresního národního výboru v Karlových Varech psali ministrovi školství a kultury Františku Kahudovi.
Oním člověkem s pochybným profilem byl čerstvý držitel v roce 1962 poprvé udělené ceny Zlatý slavík, zpěvák Waldemar Matuška (1932 – 2009). Od roku 1949 žil právě v Karlových Varech, kde vystřídal množství dělnických zaměstnání. Táhlo ho to k hudbě, což mu v dobových hodnoceních vyneslo nálepku „individua vyhýbajícího se práci a práce se štítícího“.
Od začátku šedesátých let se mu sen začal plnit, ale když měl počátkem roku 1963 vystupovat v Karlových Varech, začali „pracující“ psát na Okresní národní výbor žádosti, aby byl koncert zakázán. Školská a kulturní komise pak zaslala ministrovi školství elaborát, ve kterém naházela všechnu možnou špínu na Matušku, jeho rodiče i sourozence.
Ověřené informace se mísí s drby a pomluvami, proti kterým jsou pavlačové klepny seriozní tiskovou agenturou. Asi nejvíce se „orgány“ zajímaly o Matuškovu matku Marii (1901 Vídeň / 1963 Karlovy Vary) a jeho tři bratry (1922 Jaromír, 1924 Jan a 1926 František), o kterých se vědělo, že za války sloužili v nacistické armádě a jeden z nich měl být dokonce agentem gestapa.
Udavačský dopis je jednou z řady písemností, která se dochovala v nevelkém svazku, vedeném na Waldemara Matušku československou Státní bezpečností.
Podobných dokumentů je tam řada – v naprosté většině jde o hlášení Matuškových přátel, kolegů z divadla nebo televize a lidí od filmu. Matuška byl udavači doslova obkroužen. Není zcela jasné, zda tito lidé se Státní bezpečností spolupracovali vědomě, nebo zda netušili, že si „pouštějí pusu na špacír“ před estébáky – každopádně sdělovali o Matuškovi víc, než bylo nutné.
Sama Státní bezpečnost se ve stejné době, kdy „pracující“ karlovarského okresu psali ministrovi školství, pokusila Matušku získat ke spolupráci jako agenta. Matuška nabídku odmítl. Nepovedl se ani další pokus o průnik do Matuškova soukromí, totiž plánovaná tajná kontrola Matuškova bytu v Lublaňské ulici v centru Prahy.
Příběh tohoto zpěváka je známý, včetně jeho odchodu do USA v roce 1986. Pro vyhasínající husákovský režim to byla trapná událost: do exilu odešel jeden z předních interpretů populární hudby, zasloužilý umělec, který zpíval o tom, že „je to tvá země, tobě patří a ty patříš k ní, jenom k ní“.
Státní propaganda tehdy zareagovala podle vzorce, používaného dlouhá léta. Nejprve spustila kampaň, ve které se pokusila Matušku zostudit (stačí připomenout legendární článek Václava Doležala v Rudém právu ze 4. září 1986 s titulkem Morální pád jednoho zpěváka), aby krátce poté následovalo absolutní mlčení a pokus o vymazaní Matušky z historie.
Jeho desky zmizely z prodejen, jeho písničky se přestaly hrát v rozhlasu, ve veřejných knihovnách přestali půjčovat knížky, v nichž se o Matuškovi psalo. Matuškovi zbylo jen Rádio Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Do Československa přijel až po roce 1989.
Dlouho utajované dokumenty Státní bezpečnosti o Waldemaru Matuškovi i jeho legendární první rozhovor po odchodu do exilu, poskytnutý Hlasu Ameriky, to vše si můžete poslechnout v pořadu Portréty, kde bude o zpěvákovi hovořit hudební publicista Jaroslav Císař. Na Českém rozhlasu Plus ve čtvrtek 24. prosince ve 20:10 hodin.