Jan Weiss. Rozhlasová jednoaktová veselohra o krátkém milostném vzplanutí dvou dívek ve vlaku k podnapilému mladíku.
Osoby a obsazení: babička (Otylie Beníšková) – konduktér – Jirka – Míla – Marta – hlas matky – hlasy.
Natočeno 1933. Premiéra 15. 9. 1933.
Lit.: Kratochvílová, Dagmar: Motivická výstavba vybraných dramat Jana Weisse (Tři sny Kristiny Bojarové, Usnul komediant.. a Purpurové schodiště). Brno: Masarykova univerzita, 2013 (bakalářská diplomová práce).
Ivan Klíma. Povídka v autorské interpretaci. Režie Pavel Michal.
Natočeno 2015 (?). Repríza (?) 24. 7. 2015 (ČRo 3 Vltava, 0:30 h.; 28 min) v cyklu Noční bibliotéka.
Pořad při příležitosti 750 let jihočeské metropole připravila Markéta Králová.
Natočeno 2015. Premiéra 22. 7. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 105 min).
Rumunský režisér hovoří o svých filmech O patro níž, Úterý po Vánocích nebo Papír bude modrý. Připravil a moderuje Pavel Sladký.
Natočeno 2015. Premiéra 22. 7. 2015 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.; 30 min).
Ivan Klíma. Povídka z knihy Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory. Předvánoční nákup v prodejně Tuzex, blahé paměti. Pokus o kritiku normalizačního světa přetvářky s jeho tuzexovými prodejnami a zhýralými oslavami MDŽ. Připravil a režii má Luboš Koníř.
Účinkuje Hana Kofránková.
Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2015 (?). Repríza (?) 22. 7. 2015 (ČRo 3 Vltava, 0:30 h; 25 min) v cyklu Noční bibliotéka.
Rozhovor pro Týdeník Rozhlas vedl Jakub Kamberský. Uvádíme jeho nezkrácenou verzi!
Dramatičku, spisovatelku a scenáristku Danielu Fischerovou jistě netřeba čtenářům představovat. Z rozhlasových prací uveďme namátkou hry Andělský smích či minidrama Dívka se zázračnou pamětí. Za hru Nevděčné děti byla oceněna na festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia 2011. Je autorkou scénáře k filmu Neúplné zatmění a spoluscenáristkou známého hororu Věry Chytilové Vlčí bouda. Krom mnoha dalších aktivit se věnuje i psaní pro děti. Koncem letošního května převzala Zlatou stuhu za dětskou knížku Pohoršovna. Setkali jsme se v útulné kavárničce na pražském Újezdě, kde k našemu potěšení ochotná servírka na čas našeho povídání ztlumila všudypřítomnou, duši a uši rvoucí hlasitou hudbu.
„Na stránkách tohoto periodika se očekává, že se budeme bavit hlavně o rozhlasu, ale jistě dojde i na další témata. Ve svém pořadu Trialogy B se často svých hostů ptám, zda poslouchali v dětství rozhlas a zda ho poslouchají i dnes, zda a jaký vliv na ně měl.
Je pravda, a neříkám to ráda, říkám to ke své hanbě, že v dětství jsem poslouchala rozhlas daleko víc, protože bylo míň jiné příběhové krmě. Dneska v rozhlase poslouchám hlavně hudbu a politické debaty.
Politické debaty… Že z toho ještě nemáte pocuchané nervy.
Zatím držím, ale třeba to brzy přijde. (more…)
Jaroslav Tichý. Četba na pokračování pro mládež z knihy Kníže Dracula a jiné hradní pověsti. Dramaturg Jiří Hromádko. Rozhlasová úprava a režie Vladimír Gromov.
Vypráví Petr Haničinec.
Natočeno v Českém rozhlase v roce 1995 (5 x 12 min.). Repríza 20.-24. 7. 2015 v rámci pořadu Klub Rádia Junior (ČRo 2 Praha, 19:00 h.); 28. 8. – 1. 9. 2017 (ČRo 2 Praha, 20:04 h.) v cyklu Čtení pro celou rodinu.
Obsah: 1. Jak se z pána na Montferrandu stal trubadúr – 2. Jak se stalo, že mohl být vystavěn Wartburg. – 3. Nenasyta z Rodenecku – 4. Kamenný rytíř – 5. Jak sedláček Jakub vhodil jeho veličenstvu anglickému králi za košili šilink.
Pozn.: Kniha představuje jedinečnou sbírku 27 pověstí, které autor posbíral v rytířských sálech i temných sklepeních mnoha starodávných hradů v Čechách, na Slovensku, v Německu, Rakousku, Francii, Nizozemí, Polsku, Bulharsku, Švýcarsku, Irsku i mnoha dalších zemích. V prastarých dobrodružných příbězích na vás čekají nejen stateční rytíři, urozené paní, zamilovaní trubadúři a zakleté krasavice, ale i poťouchlí obři, mazaní ďáblíci a tajemná zjevení.
Čestným hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení, který se koná od 1.7. do 4.8. 2015, je Ukrajina. Reportáže, rozhovory s autory i pořadateli, ukázky z vybraných produkcí českých, slovenských, polských a ukrajinských spisovatelů připravila Milena M. Marešová.
Natočeno 2015. Premiéra 1. dílu 20. 7. 2015 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.; 30 min), 2. dílu 27. 7. 2015, 3. dílu 3. 8. 2015, 4. dílu 10. 8. 2015.
Lit.: Marešová, Milena M.: Měsíc autorského čtení uzavřel Hryhorij Semenčuk. A potvrdil, že číst ukrajinskou literaturu je dobrá volba. In web ČRo 3 Vltava, 4. 8. 2015 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Poslední akce v rámci literárního festivalu Měsíc autorského čtení se konala 4. srpna ve Wrocławi. Závěrečné vystoupení připadlo na nejmladšího z ukrajinských spisovatelů tohoto ročníku, básníka a hudebníka Hryhorije Semenčuka.
Zatím jedinou sbírku nazvanou Vnitřní džihád vydal Hryhorij Semenčuk před třemi lety. Ale jak sám říká, výraznější básnické ambice nemá. Tehdejší sbírka vznikla jako reakce na okolní i osobní situaci. Výraznějším momentálním zájmem je pro něj hudba či zhudebněná poezie. Ostatně akční umění, hudební produkce a propojení básnických textů s hudbou je zajímavější i pro diváky a v současném ukrajinském umění je samozřejmé předvádět svůj výtvor jaksi v součinnosti s diváky, vtahovat je do utváření konečné podoby díla.
Při brněnské návštěvě natočila s Hryhorijem Semenčukem rozhovor Milena M. Marešová. Tlumočila ukrajinistka Jiřina Dvořáková a první otázka na čtyřiadvacetiletého básníka zněla, kdo je podle něj největší ukrajinský básník, případně jeho vzor.
To je také důvod, proč se Hryhorij Semenčuk angažuje v literárních podnicích, z nichž nejrozsáhlejší je Fórum vydavatelů, největší ukrajinský knižní festival, na který už tradičně přijíždějí, setkávají se a inspirují hosté z blízkého i exotického jinozemí. „Tím se zvětšuje „areál“ukrajinské literatury a kultury,“ prohlašuje rozhodně programový ředitel lvovského Fóra vydavatelů i koordinátor ukrajinské části Měsíce autorského čtení, „zajímají se o naši tvorbu i ti lidé, kteří by nikdy na pouhé čtení nebo do knihovny nepřišli.“
16. ročník Měsíce autorského čtení byl ukrajinský a velmi zdařilý
Od začátku července probíhal Měsíc autorského čtení v Brně, Ostravě, Košicích, Wroclawi a ve Lvově. Nejrozsáhlejší tuzemská literární akce nabízela každý den v pěti městech a čtyřech zemích prózu, poezii i esejistiku. Tradičně se takto představují spisovatelé Česka, Slovenska a Polska. Ti tvoří polovinu zúčastněných, druhou pak vždy obsadí „čestný host“. Jím byla letos Ukrajina. Jednatřicet představitelů tamní literatury četlo ze svých starších i aktuálních textů. 1. července Měsíc autorského čtení symbolicky zahajovala Oksana Zabužko, zřejmě nejznámější současná ukrajinská spisovatelka.
K ohlédnutí za Měsícem autorského čtení vyzval Karel Kratochvíl ve studiu Milenu M. Marešovou. Ze Lvova se také ohlásil dramaturg akce, Petr Minařík.
V překladu známe zlomek, něco vychází časopisecky, například v měsíčníku Plav řízeném ukrajinistou Alexejem Sevrukem, něco na internetu. Ale setkat se s 30 spisovateli vám určitě reprezentativní vzorek dá. K tomu je třeba určitě upozornit na edici Větrných mlýnů, které MAČ pořádají. Každému ukrajinskému autorovi vydali knížku – knížečku s texty, které při těch večerech četli. K dispozici je také 900stránková Antologie současné ukrajinské literatury Ukrajina, davaj, Ukrajina! z roku 2012 – také počin Větrných mlýnů (a zásluha Lucie Řehoříkové vedoucí Českého centra na Ukrajině, která se velice zasloužila o zdar letošního „ukrajinského“ Měsíce autorského čtení).
Nejznámější postavou české výměnkářky je babička z románu Boženy Němcové. Tento idylický obrázek byl však na hony vzdálený skutečnosti. Co to doopravdy výměnek byl a co znamenal pro soužití celé rodiny venkovského typu? Připravila Milena Štráfeldová.
Natočeno 2015. Premiéra 25. 7. 2015 (ČRo Plus, 21:10 h.; 29 min.).
Lit.: Štráfeldová, Milena: O vejminkářích aneb S tou peřinou, matko, mi zpátky nechoďte! In web ČRo Plus, červenec 2015 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „A pak babička s dědouškem šťastně a spokojeně dožili na vejminku… Zazvonil zvonec a pohádky je konec…“ Dnes si pod pojmem vejminek často představujeme roztomilou chaloupku s doškovou střechou a muškáty za okny. Ve skutečnosti výměnek znamenal pro obyvatele venkova často jediné zaopatření na stáří. O tom, k jakým problémům a dokonce tragédiím to vedlo, je dnešní Historie Plus.
„Nejznámější postava výměnkářky je samozřejmě Babička Boženy Němcové,“ vysvětluje Michal Fránek z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd. Babička žije spokojeně u své dcery obklopena vnoučaty a jejich soužití je zcela harmonické. Skutečný život výměnkářů byl však podle něj od idylického obrázku z Babičky na hony vzdálený.
Šlo o palčivý sociální problém, protože venkovští lidé byli ve stáří odkázáni jen na pomoc svých dětí. Už v polovině 19. století se sice objevila myšlenka, že by se na vesnicích měly pro výměnkáře zřizovat obecní útulky. Tato myšlenka ale byla v té době jen těžko uskutečnitelná.
Alice Velková z Přírodovědecké fakulty UK k historii výměnků říká, že sahá zřejmě až do 14. století. Tehdy však pro něj neexistovala žádná obecná právní nařízení. Pravidla pro obyvatele na svém panství určovala jen jeho vrchnost. V 18. století však už do těchto vztahů začíná vstupovat stát. Josef II. vydal například předpis, kdo má na výměnek právo. Poprvé je princip výminku právně zakotven v občanském zákoníku v r. 1811. Zákoník vydaný císařem Františkem přitom šel do takových podrobností, jako bylo právo okna, okapu nebo trámu, právo na dešťovku, na průhon dobytka nebo na jeho pastvu… Platil až do vzniku nového občanského zákoníku v roce 1948. (more…)
Třicetiletá válka zanechala v okolí Javorníku zapomenutou poustevnu i údajný hrob švédských důstojníků. Připravil Miroslav Kobza. Režie Tomáš Soldán.
Připravil ČRo Olomouc v roce 2015. Premiéra 20. – 24. 7. 2015 (ČRo 3 Vltava, 8:40 h.) v cyklu Hrdina.cz.
Obsah: 1. Sedm křížů a tajné trápení. (15 min) – 2. První obětí byl trubač – 3. Sochař, který stavěl pomníky – 4. Pomníky obránců hranic – 5. Hřbitov smíření ve stínu Keprníku.
Lit.: Soldán, Tomáš: Výlety s Vltavou: Ozvěny válek na Jesenicku. In web ČRo 3 Vltava, červenec 2015 (článek). – Cit.: Jaké stopy nechávaly po staletí války na tváři kraje, co se z jejich stop dochovalo dodnes, co promlouvá a žaluje k příštím generacím? Ve Výletech z Vltavou se to pokusili zjistit režisér Tomáš Soldán a jeho průvodce a znalec místní krajiny Mirek Kobza.
Jesenicko je kraj, který leží zdánlivě v bezpečí za vysokými horami. Jenže je to také kraj otevřený k severu, v němž se po staletí válčilo. Vždyť již první zprávy o osídlení kraje pod horami souvisely se soupeřením moravských a polských knížat. (more…)
Powered by WordPress