Patnáctiletá Choepak v osmi letech přešla z Čínou okupovaného Tibetu Himaláje, aby se ve svobodné Indii mohla naučit tibetštině a základům tibetské kultury. Svou rodinu od té doby neviděla. Pomáhá jí Tibetan Homes Foundation, kterou v roce 1962 založil J.S. Dalajlama. Dnes se tato nadace stará o 2500 tibetských dětí žijících v indickém exilu. Od roku 2008 jim v čele s Petrem Ďáskem pomáhá také česká nezisková organizace MOST, známá především jako organizátor festivalů ProTibet. Připravila Tereza Reková. Technická spolupráce Karolína Škápíková. Mistr zvuku Jitka Kundrumová. Dramaturgie a režie pořadu Lenka Svobodová.
Účinkují Kateřina Kovaříková, jako Choepak a Martin Sucharda jako Tenzin.
Natočeno 2015. Premiéra 25. 4. 2015 (ČRo2 Praha, 18:30 h.; 29 min). Repríza 30. 4. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.); 29. 9. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.).
Lit.: Reková, Tereza: Tibetský sen. In web ČRo 2 Praha, duben 2015 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dnes 15letá Choepak a 16letý Tenzin přešli jako děti Himálaje, aby se ve svobodné Indii mohli naučit tibetštině a základům tibetské kultury. Svou rodinu od té doby neviděli. Oběma pomáhá Tibetan Homes Foundation, kterou v roce 1962 založil J. S. dalajláma.
Tibet je pod čínskou nadvládou od roku 1951. Tibeťané mohou své tradice svobodně udržovat leda v sousední Indii. V himálajském Ladaku, nazývaném též Malý Tibet. Zde se taky nachází několik tibetských exilových vesnic a škol.
Choepak v 8 letech přešla Himálaje. Ve skupince 10 dětí, kterou vedl její strýc, byla nejmladší. Svou rodinu neviděla už od roku 2007 a možná ji neuvidí už nikdy. Nechápe, jak někteří Tibeťané (včetně její sestry) mohou věřit tomu, že jsou ve skutečnosti pouze částí Číny. Choepak je hrdá na to, že je Tibeťanka, a pravdu o historii své země se snaží šířit, kde může.
Tenzin Gyaltsen pochází z Khamu. Z Tibetu do Indie utekl v 8 letech. Rodiče mu chtěli poskytnout dobré vzdělání v rodném jazyce. Tenzin věří, že se brzy zase shledá se členy své rodiny. Díky jeho svatosti dalajlámovi má prý pořád naději na lepší budoucnost.
Ladak je kulturou, jazykem i náboženstvím blíž Tibetu než hinduistické Indii. A právě náboženství a kláštery udržují tibetskou kulturu alespoň z části živou.
Peníze pro Ladak
Petr Ďásek po návratu z Nepálu na podzim roku 2001 uspořádal první ročník Festivalu ProTibet v Ostravě. Od té chvíle se festival pořádá každoročně a po celé republice. Výdělek z festivalu jde do cílové oblasti projektu – Ladaku.
První kroky pro podporu přímo tibetských dětí v exilu uskutečnil Petr v létě 2008. Členové sdružení MOST navštívili Tibetan Homes Foundation (dále jen THF) v Mussoorie v Indii. Dětem navštěvujícím tamní školy je určen výtěžek z projektu „Kmotrovství na dálku“, který Petr založil společně s ředitelkou organizace MOST Janou Neborákovou.
Tibetská SOS vesnička
THF založil v roce 1962 sám dalajláma a dnes se stará o 2500 tibetských dětí žijících v indickém exilu. Všechny děti se do THF dostaly přes Himálaje díky průvodcům. Ti nesli plnou odpovědnost za to, že se děti v pořádku dostanou do Nepálu, což je jediná možná úniková cesta do Indie.
Jak je mohli jejich vlastní rodiče na tak náročnou a nebezpečnou cestu vůbec poslat? Dětem v Tibetu je odpíráno právo na vzdělání. Existuje malé množství velmi drahých tibetských škol, ve kterých se vyučuje pouze to, co nařídí čínská komunistická vláda.