Tom Robbins. Audiokniha. Režie Michal Bureš.
Čte Oldřich Kaiser.
Natočeno 2015. Vydává OneHotBook v roce 2015 (v přípravě).
Pozn.: V roce 2007 zaujal Robbinse v New Yorkeru kreslený vtip zasazený do baru, kde sedí ob několik stoliček od sebe byznysmen a šupák, a muž v obleku komentuje jejich společnou žízeň: „Pochybuju, že by se dobře prodávala dětská knížka o pivu.“ Robbinsovi se to tak zalíbilo, že se rozhodl takovou knihu napsat. Pivo a mnohé o něm je jednotícím prvkem v příběhu o šestileté předškolačce Grácii Perkelové, která tráví čas nejraději se svým strýčkem Moem, jenž pivu značně holduje. Grácie si občas sama přihne a pak se jí zjevuje pivní víla, která ji odnáší do jiného světa. (anotace)
Lit.: anonym: Tom Robbins: P jako pivo. Propagační text, březen 2015. – Cit.: Zaručeně originální a třeskutě zábavný vstup hravého spisovatele Toma Robbinse na pole dětské literatury vychází nově jako audiokniha P jako Pivo v nenapodobitelném podání Oldřicha Kaisera. „Je to vyprávění nejen o pivu, ale i o pravdě a o lži, o odvaze – schopnosti říct, že se mi mi něco nelíbí, zakročit, něco s tím udělat. Každý si v tom najde něco. A jako ve správné pohádce je to i o lásce a nechybí ani šťastný konec. Dobro s pivem zvítězí nad zlem,“ popisuje herec. „Tohle je P jako pecka. Pohádka, která má ještě víc než všech pět pé. Rádi bychom vydávali čím dál víc audioknih pro děti, ale od začátku jsme chtěli zařazovat hlavně originální tituly, které budou něčím výjimečné a s nimiž si řádně pohrajeme. Já sám nedám na Toma Robbinse dopustit, takže jsem si vlastně splnil přání. Děti nesmí pivo pít, ale rozhodně by ho měly poslouchat,“ doporučuje Martin Pilař z vydavatelství OneHotBook.
Příběh o pivu pro děti? Proč ne? Šestiletá předškolačka Gracie je zkrátka zvídavá a zlatavý mok ji zajímá. Leccos zábavného i poučného jí o něm tudíž prozradí oblíbený strýček Moe a chmelových tajů znalá víla Pivoňka. Kromě postupu výroby hořkého pěnivého nápoje se ale Gracie dozví také leccos o lásce, odvaze, pravdě a lži i o životě vůbec. Protože obyčejný svět je jen pěna na tom opravdovém, hlubším světě. „Je to taková pohádka pro děti i dospělé,“ dodává k tomu její vypravěč Oldřich Kaiser. Právě on se ujal náročného úkolu zprostředkovat bohatý Robbinsův jazyk plný barvitých metafor tak, aby ho dobře vnímali i malí posluchači. „Jako čtenáři se mi to velmi líbilo, některé obrazy mi trochu připomínaly Hrabala. Ovšem číst to nahlas nebylo jednoduché. Musel jsem se samozřejmě předem připravit, aby věty zněly sluchu logicky tak, jak mají.“
Vzhledem k tomu, že příběhem prochází více postav, dostala každá z nich své barevné označení, aby se interpret při natáčení v pastelkami podtrhaném textu rychle zorientoval. „Pivní víla byla zakreslená ohnivou červenou, šestiletá Grácie měla růžovou, maminka zase zelenou… Pak je tam paní učitelka, která páchne, takže dostala speciální hnědou barvu. Jednotlivé návaznosti souvětí se ale často stejně řeší až ve studiu, poněvadž je toho tolik, že si to stejně nelze zapamatovat,“ říká Oldřich Kaiser. Nezapomenutelná je zejména postava víly Pivoňky, kterou si narátor obzvláště vychutnal: „Nesmí se to přehánět, aby to nebyla karikatura. Víla ovšem mluví vyšším hláskem, protože je popsaná jako taková vážka, která se vám usadí na rameni a malinko přemoudřele vysvětluje. Ve výraze je někdy až trochu pedantská.“ Nahrávku doprovází nevázaný orchestr pivních zvuků jako lákavé kolotání či zurčení chladivé tekutiny, cvakání a syčení otvíraných plechovek, šumění pěny a perlivých bublinek, cinkání skleniček a polykání vyprahlého hrdla, při jejichž zaznění se posluchači před očima neomylně vynoří titulní nápoj. Výsledná koláž se přirozeně mísí s veselou hudbou a někdy i tajuplnými tóny z „vyšších sfér“, odkud pocházejí víly – dokonce i takové, jejichž jméno navzdory zdání nepochází z oblasti flóry.
„Málokterý spisovatel přirovná ošklivý knírek k bezhlavému datlovi a šimrající špičky klasů k ‚bradkám přítulných kozlíků‘, málokterý dokáže poučovat tak, že to skoro není poznat. A málokterý dokáže psát o pivu s takovou láskou a pochopením, být přitom poetický, vyhýbat se obvyklým pivním klišé.“ ̶ Pavel Mandys, Týden
„Originální a zábavný příběh, v němž jsou pivo a jiné záležitosti dospěláckého vesmíru viděny z jeho zvídavého středu, očima šestileté předškolačky Gracie, která sbírá své první vědomosti i zkušenosti se zlatavým mokem. Kromě kysličníku uhličitého jiskří příběh postřehy výřečného strejdy Moeho a fantazií pivní víly Pivoňky, stejně jako autorovou nápaditostí, fantazií a osvěžujícím, ironický tónem. Proto knihu rádi otevřou i rodiče.“ ̶ Literární noviny
Tom Robbins (*22. 7. 1932)
Narodil se v Severní Karolíně a od roku 1962 žije v umělecké komunitní vesnici La Conner nedaleko Seattlu. Ve svých knihách navazuje na autory postmoderní prózy, jejichž experimentální postupy zpřístupňuje pomocí neskutečné jazykové hravosti, obrazivé fantazie, pohádkových motivů i originálního humoru. Z jeho knih jsou nejznámější romány Další dálniční atrakce, I na kovbojky občas padne smutek, Parfém bláznivého tance, Hubené nohy a všechno ostatní, Zátiší s datlem nebo Když se z teplých krajů vrátí rozpálení invalidé (v češtině vše vydává nakladatelství Argo). V roce 2009 napsal také úspěšnou knížku pro děti i dospělé P jako pivo. Vedle své spisovatelské profese v současné době působí rovněž jako literární kritik a redaktor.
Oldřich Kaiser (*16. 5. 1955)
Narodil se v Liberci, vystudoval brněnskou konzervatoř a pražskou DAMU. Po absolutoriu nastoupil do Divadla na Vinohradech, dlouhé roky byl členem souboru Ypsilonky, poté přijal angažmá v Činohře Národního divadla. Ve filmu debutoval počátkem 70. let a v následujících letech ztvárnil řadu rolí ve snímcích jako Setkání v červenci, Můj hříšný muž, Já nejsem já, Tmavomodrý svět, Žralok v hlavě, Obsluhoval jsem anglického krále, Pouta, Líbáš jako Bůh, Odcházení, Líbáš jako ďábel, Klauni… Spolu s Jiřím Lábusem získal obrovskou diváckou oblibu díky zábavným televizním i rozhlasovým pořadům.
Čte Kenneth Branagh.