Šest poeticko-ichtyologických zastavení. Rozhlasová adaptace básnického cyklu Tomáše Lotockého Úhoři s dokumentárními nahrávkami. Připravila studentka JAMU Veronika Pospíšilová. Hudební a zvuková spolupráce Marek Salamon. Dramaturgie Alena Blažejovská.
Připravil ČRo Brno v roce 2013. Premiéra 11. 5. 2013 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.).
Repríza + pražská premiéra 29. 12. 2013 v rámci pořadu Čajovna (ČRo 3 Vltava, 19:00 – 20:00 h.; 59 min.) v cyklu Hry a dokumenty nové generace. V pořadu zároveň zazněla premiéra dokumentu Pouť do Santiago de Compostela téže autorky. Beseda byla součástí pořadu.
Lit.: Blažejovská, Alena: Rozhlasové pásmo: Tomáš Lotocki – Úhoři. In Web ČRo Brno, květen 2013 (anotace). – Cit.: (…) Autorka o natáčení rozhlasového pásma: „Tomáš Lotocki je brněnský básník a vášnivý rybář. Jeho cyklus šesti básní Úhoři – dosud nevydaných – reflektuje život úhořů a zamýšlí se nad paralelami s životem lidským. Vydali jsme se s Tomášem na Lipno, kde rybaří nejraději, a během chladného listopadu jsme zde natáčeli na břehu i na loďce…“
Lit.: Albrechtová, Gabriela: Veronika Pospíšilová: Úhoři a Santiago de Compostela. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2013 (článek). – Cit.: V rámci cyklu Hry a dokumenty nové generace si v Čajovně poslechneme dva dokumenty, které spojuje nejen jméno autorky Veroniky Pospíšilové, ale zejména téma cesty, putování a meditace. První z pořadů nese název Úhoři – pět poeticko-ichtyologických zastavení a jedná se o pásmo inspirované životem a tvorbou brněnského básníka Tomáše Lotockého. V druhém pořadu ¿A dónde va mi camino? – Kam směřuje má cesta? se pak přeneseme do Španělska a spolu s autorkou se vydáme na pouť do světoznámého poutního místa Santiago de Compostela.
Úhoři
Úhoř, jedna z nejtajemnějších ryb našich vod, jejíž tulácký a těžko postižitelný noční život je stále obestřen množstvím záhad a pověstí. Vinou necitlivé lidské činnosti je však také rybou kriticky ohroženou. Cyklus šesti básní reflektuje šest fází úhořova života od narození v Sargasovém moři až po smrt na tomtéž místě. Jde tedy o symbolickou pouť „bez začátku a konce“ v kruhu zrození a umírání. Každý text je uvozen krátkým odborným výkladem komentujícím část úhořova života, jejž pak následuje osobitá poetická reflexe. Právě toto zvláštní napětí mezi odbornou, až encyklopedickou explicitností a silou básnické imaginace, mne na tomto textu nejvíce přitahovalo. Jako by se v něm zároveň zrcadlila i osobnost básníka a rybáře Tomáše Lotockého.
Tomáš Lotocki – brněnský básník a vášnivý rybář- se narodil roku 1977 v Brně. Z jeho tvorby zmiňme dvě básnické sbírky Chuť vína (2001) a Čeřeny (2012), či antologii Co si myslí andělíček – dítě v české poezii (2004). V Lotockého básních se osobitě kloubí zájmy literární i přírodní, neodmyslitelným inspiračním zdrojem jsou pak ryby a jeho rybářská konfese. V textech také rezonuje genius loci Lipenské přehrady, kde tráví velkou část svého rybářského i „tvůrčího“ času. Na Lipně také z větší části vznikl cyklus šesti básní – Úhoři (dosud knižně nevydaný).
…Říká se že za teplých dusných nocí vylézají do polí
napást se hrachu a tučných rousnic
Říká se že kruté zimy přežívají zavrtáni v bahně
a ještě krutější v ledu
Říká se že na cestě z vyschlého koryta říčky M.
je spatříte odpočívat na vrcholku hory
Říká se že občas prší z nebe… (Tomáš Lotocki: Úhoři) (…)