Pavel Drábek – Ondřej Kyas. Rozhlasová hra podle stejnojmenné středověké morality. Dramaturgie Hana Hložková. Režie Hana Mikolášková.
Osoby a obsazení: Everyman čili Kdokoli (Jiří Vyorálek), Smrt (Petr Jeništa), Bůh (Miloslav Maršálek), Člověk (Miroslav Černý), Přítelkyně + Duše (Tereza Richtrová), Mysl + Moře (Kateřina Liďáková).
Nastudovalo Brno v roce 2012. Premiéra 23. 4. 2013 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.; 42 min.). Repríza 31. 7. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h).
Pozn.: Pořad zazněl v rámci projektu Audiokabinet (off-program Měsíce autorského čtení) 13. 7. 2014 v 17:30 h. v Divadle Husa na provázku. Následovala beseda s Ondřejem Kyasem, uváděla Hana Hložková.
Pozn.: Podle této rozhlasové hry vznikla i divadelní inscenace, která měla premiéru 23. 8. 2013 na hradu Kuks, Comoedien-Haus (režie Tomáš Studený, obsazení: Jiří Bartoň jako Kdokoli, Kateřina Dostálová jako Přítelkyně a Duše, Martin Tlapák jako Smrt, Otakar Blaha jako Člověk, Tomáš Studený jako Bůh a režisér. Klavírní doprovod Jarmila Šranková).
Lit.: Hnilička, Přemysl: Prostá cesta ke smrti. In Týdeník Rozhlas 21/2013 (recenze). – Cit.: Na celém světě existují miliony popsaných stran papíru, v průběhu staletí se u psacího náčiní vystřídaly miliony tvůrců – a jen to nejkvalitnější, nejtrvalejší přečkalo až do našich dnů. Mezi klenoty dramatické literatury bezpochyby patří anonymní moralita Everyman (Kdokoli) z počátku 16. století, která dodnes pokouší inscenátory a jejich fantazii. Jednoduchý příběh jednoho z lidí, jenž má být právě utracen Smrtí a jenž se snaží sehnat k sobě na poslední cestu společníka a poznává, že z mnoha dosavadních přátel (Krása, Bohatství, Přátelství) s ním nakonec přes práh věčnosti půjdou jen jeho Dobré skutky.
Kvalitní současný český překlad získal Everyman v roce 1997, kdy v Divadelní revui vyšel převod Pavla Drábka, anglisty a teatrologa, který v loňském roce vydal vynikající soubor nejstarších českých překladů her Williama Shakespeara (České pokusy o Shakespeara, Větrné Mlýny). Původní Drábkův překlad Everymana je pečlivý a co nejdoslovnější, překladatel se však tématu nepustil a provedl ještě několik volnějších úprav – jako muzikálové libreto (1997) a rozhlasový text (2012).
Posledně jmenovaná verze vznikla pod názvem Everyman čili Kdokoli (2012) v dramaturgii Hany Hložkové v brněnském studiu. Text je – ve prospěch věci – silně zredukován, z šestnácti postav je zde jen osm a jeho vyznění je moderní, i když si částečně ponechal svůj slušivý středověký háv. V rozhlasovém prostředí to není první nastudování Everymana – již v roce 2001 vznikla plzeňská inscenace textu Aleny Zemančíkové Byl jest jeden člověk aneb Hra o Komkoli a smrti (režie Miroslav Buriánek). Její problematičnost však tkvěla již v samotném textu, jehož přehnaná modernizace (děj se odehrává v letadle, hlas boží zní z reproduktorů) tématu značně uškodila. Drábek se původního textu drží výrazněji – a ku prospěchu věci.
V inscenaci samotné (režie Hana Mikolášková) hraje velkou roli hudba Drábkova kolegy z uskupení Opera diversa Ondřeje Kyase. Ten pro inscenaci vytvořil několik songů, které, zcela v brechtovské tradici, děj ozvláštňují a nutí posluchače vnímat text. Takovémuto projevu se v Brně ovšemže daří.
Herecky stojí Everyman na třech mužských představitelích: Jiří Vyorálek vytváří postavu Kohokoli civilně jako zpočátku rozmrzelého, se vším srovnaného muže, který teprve skutečně hlubokým ponorem do své duše odhaluje svá zranitelná místa. Hraje jej se vší naléhavostí a hereckou upřímností. Proti tomuto téměř civilnímu výkonu pak postaví divadelní postavu Bohatce, v níž Vyorálek zní jako ironická – a funkční! – kombinace projevu Václava Vydry nejstaršího a Spejbla. Petr Jeništa (Smrt) se vyhnul nabízející se dryáčnické interpretaci a svého „velkého žrece“ vytváří jednoduchými, jemnými tahy, které jen v odpovídajících místech zhrubnou a zgroteskní. Nepřeslechnutelný je také unavený, rozmrzelý Bůh herce Miloslava Maršálka – věru, nebylo by na škodu slyšet tohoto skvělého herce v éteru častěji!
Překvapí vynikající technická a zvuková stránka inscenace, a to nejen proto, že v brněnském studiu bývá s technickou kvalitou potíž. Už úvodní zvuková koláž, naznačující symbolicky kombinaci středověkého textu a současnosti (moderní zvuky velkoměsta se prolínají s vícehlasem středověkého chorálu), potěší svou významovou úderností i prostotou. Největší zásluhu však jistě má režisérka Mikolášková, která vede herce pevnou rukou a drží tak dramaturgickou linii inscenace – ukázat, že před staletími i dnes je celé lidské snažení jen marnost, není-li doprovázeno čistotou konání a dobrotou srdce.
Lit.: Hložková, Hana: Pavel Drábek, Ondřej Kyas: Everyman čili Kdokoli. In web ČRo, duben 2013 (článek). – Cit.: Rozhlasovou hru Everyman čili Kdokoli podle stejnojmenné středověké morality uslyšíte v premiéře 23. dubna od 21:30 na stanici Český rozhlas Vltava.
Na počátku vzniku hudebně-dramatické rozhlasové hry stál nápad přebásnit filologický překlad středověkého textu, jehož česká verze byla zveřejněna v roce 1998. Jeho překladatel – anglista a teatrolog Pavel Drábek – se v průběhu let etabloval také jako libretista, a tak není divu, že místo „pouhého“ přebásnění středověké morality, napsal, Everymanem inspirovanou, stejnojmennou původní hru. Výrazný autorský podíl na ní má Drábkův dlouhodobý spolupracovník, hudebník Ondřej Kyas.
Anglické veršované drama Everyman je pravděpodobně nejznámější pozdně středověkou moralitou, popisující poslední den „kteréhokoliv člověka“ před smrtí. Spor personifikovaných postav, nazvaných Kdokoli a Smrt, je zamyšlením nad konečností lidského bytí, díky němuž člověk přehodnocuje svůj život. Everyman není hrou o umírání, jak by se mohlo zprvu zdát. Smrtí se zde rozumí opuštění od světského způsobu života. Kterýkoli člověk umírá pro tento zhýralý svět, aby nalezl začátek života jiného. Pouť Kohokoliv vyústí v mystickou duševní očistu.
Téma poutníka, konfrontovaného s Bohatstvím, Krásou, Přátelstvím, Dobrými skutky aj., se díky Everymanovi dostalo v průběhu následujících staletí do různých jazykových prostředí a literárních děl. V českém kulturním kontextu existuje např. písňová variace ze 16. století nazvaná Byl jest jeden člověk jménem Kdožkolivěk.
Rozhlasová podoba tématu, zpracovaná Pavlem Drábkem a Ondřejem Kyasem, se odklání od dobových konvencí středověkého textu, aniž by násilně aktualizovala situace a zastavení na pouti titulní postavy. Tep současného životního běhu a mnohdy zmatené směřování „kteréhokoli dnešního člověka“ je z ní patrný díky jazyku, hudbě, písním až šansonového charakteru a interpretaci myšlenkového obsahu díla.
V režii Hany Mikoláškové ztvárnil titulní roli Jiří Vyorálek. V inscenaci mu zdatně sekundují Petr Jeništa (Smrt), Tereza Richtrová (Přítelkyně a Duše), Kateřina Liďáková (Mysl a Moře), Miloslav Maršálek (Bůh) a Miroslav Černý (Člověk). V brněnském studiu Českého rozhlasu hru natočil mistr zvuku Lukáš Dolejší, dramaturgii měla Hana Hložková.
Přestože se Pavel Drábek (1974) a Ondřej Kyas (1979) seznámili na počátku devadesátých let v alternativní bigbeatové kapele Baron Obkrokin, jejich tvůrčí vývoj směřoval v průběhu let k opernímu žánru. V roce 2003 společně založili Ensemble Opera Diversa, ve kterém působí zejména jako autorská dvojice, zaměřující se na původní operní tvorbu. Ve spolupráci libretisty a hudebního skladatele vznikly pro zmíněný soubor profesionálních hudebníků a zpěváků tři celovečerní opery – Pickelhering 1607 aneb Nový Orfeus z Bohemie (2007), Společná smrt milenců v Šinagawě (2009), Dýňový démon ve vegetariánské restauraci (2010) a desítky minioper např. Rýbrcoulova tůň, Mluvící dobytek aneb Tajemné kosti, Loupežnická nevěsta, Muž a žena v loďce. Jejich prvním hudebně-dramatickým dílem, které není primárně operní, je rozhlasový Everyman čili Kdokoli. (O jejich tvorbě více na: www.operadiversa.cz.)
Lit.: Hložková, Hana: Poslední den „kteréhokoliv člověka“. In Týdeník Rozhlas 17/2003 (článek).
Lit.: Hložková, Hana: Mám rád spolupráci v divadle a setkávání mezi kulturami. In web M Muni, 25. 10. 2024 (rozhovor). – Cit.: Učí na univerzitě v britském Hullu praktické divadlo, dějiny i teorii, překládá starší anglické hry, je libretistou originálních současných oper, píše rozhlasové a divadelní hry a do České republiky jezdí Pavel Drábek pravidelně na dovolenou. (…)
V jednu chvíli přednáší v Torontu, v Montpellier či v Kolíně nad Rýnem a poté se přesune do divadelního sálu v Uherském Hradišti, kde z pozice autora sleduje vznik své inscenace. Šíře zájmů anglisty a teatrologa Pavla Drábka je stejně pestrá jako počet míst, na kterých studoval a působil. Na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity absolvoval mezifakultní dvouoborové studium angličtiny a matematiky, doktorát z anglistiky získal v Praze na Univerzitě Karlově, jako teatrolog se habilitoval v Brně na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a od roku 2013 je profesorem na University of Hull. (…)
Kromě tvorby operních libret se věnujete i dramatickým textům. Ty jste začal psát nejprve pro Český rozhlas a nyní i pro divadlo. Některé jsou inspirovány anglickými hrami, jiné se odehrávají na začátku 20. století. Současná témata vás nelákají?
Lákají, ale mám rád divadlo, které se na náš svět dívá tak nějak odjinud. První rozhlasová hra, Everyman čili Kdokoli, vychází sice z pozdně středověké morality, ale ty postavy a jejich zážitky jsou dnešní. Co bylo v předloze duchovní zpytování, je v naší hře intimní, rozjímavá píseň. Podobně Nissenův korál. Opírá se o haličské povídky Josepha Rotha, ale jsou o nenaplněné touze v našem světě s omezenými horizonty. Košice 1923 předlohu nemají, ale jsou o velkých vnitřních zlomech v životě čtyř ženských postav, které žijí zdánlivě fádní den. A nejnovější Zapeklitě! pro Slovácké divadlo v Uherském Hradišti se dost dobře s jistou nadsázkou může odehrát i dnes. Že jsou světy těchto her zvláštní a trochu divné, asi patří k mé poetice. (…)