Magazín o životním stylu. Pojem Casanova včera i dnes. Francouzská psychoanalytička Corinne Maier a její analýza casanovských pravd – i mýtů. Připravila a uvádí Eliška Závodná.
Natočeno 2013. Premiéra 4. 5. 2013 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 30 min).
30. 4. 2013
Malá, ale naše – „československá fronta“ u Dunkerque (2013)
Dokumentární pásmo ze vzpomínek zachycených v knihách a na zvukových pásech. Vyprávění státníka i vojína, souvislosti vojenské i politické. Připravil Pavel Molek. Dramaturg Tomáš Černý.
Natočeno 2013. Premiéra 4. 5. 2013 (ČRo 3 Vltava, 9:45 h.; 75 min) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.
Jediný svět Pavly Jazairiové (2013)
Rozhovor se známou novinářkou a spisovatelkou o nejnovějším výběru jejích reportážních a cestovatelských zážitků, které dosud nezaslouženě zůstaly stranou knižního zpracování. Dramaturg Tomáš Černý.
Hovoří Pavla Jazairiová.
Natočeno 2013. Premiéra 4. 5. 2013 (ČRo 3 Vltava, 9:00 h.; 45 min) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.
Páteční večer – České milenky (2013)
Obraz české ženy v dílech pražských a moravských německých spisovatelů Maxe Broda, Ernsta Weisse, Jakuba Julia Davida ad. Ukázky z děl doplňují úryvky z knihy Milenky od Pavla Eisnera. Připravila Eva Schulzová. Překlad ukázek Eva Schulzová, Alena Bláhová a Eva Pátková. Dramaturgie Alena Blažejovská.Režie Radim Nejedlý.
Účinkují Jiří Vyorálek, Martin Siničák, Jiří Valušek, Vladimír Hauser, Zdeněk Junák, Aranka Lapešová, Jana Štefanka, Zuzana Ščerbová, Gabriela Štefanová a Andrea Buršová.
Připravilo Brno v roce 2013. Premiéra 3. 5. 2013 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 120 min).
Kapitoly z kriminalistiky (2013)
Josef Zvěřina. Fejeton českého teologa, historika umění, dlouhodobého vězně komunistických kriminálů a signatáře Charty 77, který byl poprvé publikován v římském exilovém časopisu Studie v roce 1979. Připravil Miloš Doležal. Režie Vlado Rusko.
Účinkuje Michal Pavlata.
Natočeno 2013. Premiéra 3. 5. 2013 (15 min) v cyklu Psáno kurzívou.
Magické oko (2013)
Přemysl Rut. Esej rozhlasového dramatika a teoretika v autorské interpretaci. Z knihy Pro rozhlas a proti němu připravila Alena Zemančíková. Režie Hana Kofránková.
Natočeno 2013. Premiéra 2. 5. 2013 (ČRo 3 Vltava, 15 min) v cyklu Psáno kurzívou a Rozhlasový rok.
Lit.: Hnilička, Přemysl: Políček rozhlasu – z lásky. In Týdeník Rozhlas 46/2013 (recenze). – Cit.: Přemysl Rut je muž políbený mnoha múzami. Mnoho let nám umožňuje setkávat se s melodiemi, jež by bez jeho znalostí již dávno zapadaly prachem. Píše knihy, v nichž se přirozeně snoubí vypravěčský talent a srozumitelně podaná filozofie. Jeho dramatické práce, ať už divadelní nebo rozhlasové, nabízejí až biedermaierovské kouzlo starých časů a zároveň z nich pomrkává čertík velmi současného nadhledu. Těžko uvěřit, že v tom mírném člověku se vedle sebe (ne)sváří jemnost a sžíravost, touha uvádět čtenáře, diváka či posluchače v úžas nad krásou slova a zároveň ho neustále vytrhovat, upozorňovat ho na svou vlastní manipulaci.
Tyto dva protichůdné póly Rutovy tvorby nenajdete (aspoň ne v tak hojném množství) v souboru povídek Náměsíčný průvodce Prahou ani ve sbírce V mámově postýlce. Zato se vám jich dostane požehnaně ve výboru Pro rozhlas (a proti němu), který vyšel v roce 2010. Obsahuje Rutovy rozhlasové hry, ale také eseje a články, které psal pro několik kulturních časopisů včetně Týdeníku Rozhlas. Některých z nich se chopila Alena Zemančíková a vytvořila z nich tři příspěvky do vltavského cyklu Psáno kurzívou (Téma a čas, Magické oko, Schopenhauerova muka). Přemysl Rut v krátkých příspěvcích pregnantně popisuje svět médií tak, jak ho viděl na přelomu dvou století (a tisíciletí), a byť od jejich napsání uplynulo více než deset let, neztratily bohužel nic ze své aktuálnosti. I rozhlasové médium dostává, co mu náleží – Rut samozřejmě má rád rozhlas, jeho rozhlasové hry o tom podávají jasný důkaz, přesto (či lépe: právě proto) jsou jeho texty plné sžíravosti a nekompromisnosti. „Zbaveno diktátu státní kulturní politiky, obléklo si vedení rozhlasu jiný, stejně znesvobodňující krunýř: okamžitý úspěch. Pořádajícím principem se nestala dramaturgie, ale vkus cílových skupin posluchačů. (…) Namísto vnitřní struktury vysílání, která za deset svobodných let mohla už vyrůst a přinášet plody (včetně posluchačské přízně), hledá se vysílací schéma, které by přineslo plody snadněji a rychleji, pokud možno hned při nejbližším průzkumu, jehož stoupající křivka dá inženýrům schématu za pravdu a upevní jim postavení. Aspoň do chvíle, než začne být obecně zřejmé, že schéma nic nevyřešilo. Pak je i se svým původcem smeteno proudem a nahrazeno jiným schématem. Tak šéfové připlouvají na svých schématech a odplouvají s nimi jako Šrámkovi voraři: míjeli v dálku – zrozenci hor – a my se za nimi dívávali.” Tak hovoří Rut v příspěvku nazvaném Ke svobodě a zpět. Napsal jej v roce 2000.
Jednotlivé texty vybrané Zemančíkovou režijně zpracovala Hana Kofránková a číst je samozřejmě nechala Přemyslu Rutovi. Ten svou částečně školometskou a zároveň dětsky hravou dikcí zvýrazňuje i ironizuje přesně zvolené pasáže a dává důkladně vyznít těm myšlenkám, které považuje za nejdůležitější. Posluchač, který má „svůj“ rozhlas skutečně rád a nemá jej pouze jako „příposlech“, se tetelí spikleneckou radostí nad pasážemi ironizujícími žvanivost rozhlasových spíkrů, kteří jsou se svou radostnou zpěvnou dikcí bez obsahu zaměnitelní a prázdní: „Mohl by to být zajímavý pokus: na jedno odpoledne zpřeházet přidělené frekvence, zapovědět na tu dobu moderátorům veškerou sebeprezentaci a nechat posluchače, aby svou stanici poznali. (Kdo zavolá první, vyhrává tričko s logem!) Kanál, který by zůstal nerozpoznán, přišel by o licenci.“ Je jen škoda, že tento způsob komunikace s posluchačem už přestal být doménou komerčních rádií a usídlil se i na stanici, která nyní chrlí jeden za druhým pořady, jež až nápadně připomínají „posezení nad máminým kafáčem“ z Vedralova rozhlasového románu Xaver. Ale možná to vidíme moc černě. Možná ta tři všední dopoledne poslouchali Rutovy kurzívy i ti, kterým jeho slova patří.
Poetry, Texas / Poesie, Texas (2013)
Pejk Malinovski. Dánský básník a dokumentarista se vydává do texaského městečka Poetry pátrat po tom, kde všude se skrývá poezie. Česká verze jednoho z vítězných dokumentů Prix Europa 2012. Překlad Jan Hokeš. Původní hudba Gerald Meinke. Zvukový mistr Roman Špála. Dramaturgie a režie Eva Nachmilnerová.
Účinkují Ladislav Mrkvička, Michal Zelenka, Zdeňka Sajfertová, Stanislava Nachmilnerová, Josef Třeštík a Ladislav Dvořák.
Natočeno 2013. Premiéra 1. 5. 2013 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h.; 30 min). Repríza 3. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h). Repríza 3. 5. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h).
Pozn.: Původní pořad vyrobil A Falling Tree Production for BBC Radio 4 (premiéra 14. 5. 2012).
Vysíláno také na Prix Bohemia Radio 2018 (19. – 23. 3. 2018, Olomouc).
Lit.: Hanáčková, Andrea: Za mizejícím světem do Poezie. In Týdeník Rozhlas 25/2013 (recenze, také na stránce Radio Dock). – Cit.: V jazykově dobře vybavené dramaturgyni Evě Nachmilnerové získal Český rozhlas Vltava osobu, která umí přivést do českého dokumentárního kontextu zahraniční pořady špičkové úrovně. Na říjnové Prix Europe 2012 v Berlíně jsem poprvé slyšela feature dánského básníka a rozhlasového dokumentaristy Pejka Malinovského, oceněný zvláštní cenou poroty. Za půl roku se vysílá u nás v české verzi. Vynikající!
Čtyřicátník Malinovski se svým zaměřením blíží tomu, co slýcháme například z produkce rakouské stanice ORF v díle Alfréda Kocha: impresivní, zvukově bohaté procházky opřené o autorské zkoumání nějakého fenoménu. V tomto případě jde o malou texaskou vesnici Poetry, kterou čeština správně – i když zdaleka ne tak zvukomalebně – překládá jako Poezie. Dohromady jde o pár domů, statek s dobytkem, jeden obchůdek a baptistický kostel. V Poezii jde o atmosféru pomalu postupujícího zániku, smutek nad nenávratně mizejícím světem stále více svíraném silnicemi, železnicí a rozrůstajícím se vedlejším městem. Spolu s reportážním zpřítomněním starousedlíků, dětí, krajiny a zvířat si Pejk klade průběžně otázku: Co je poezie? Ovšem mohla by být napsána i takto: Co je Poezie? V permanentně znějící jemné zvukové stopě dává odpověď samotná kompozice dokumentu – poezie je ve stálém kontaktu starého a nového, ve vzpomínce na dávné obyvatele Ameriky i v přívětivém vztahu k nově příchozím, v modlitbě u společného jídla, v samotném faktu přijetí. Autor však nepodléhá sentimentu místních a ptá se i na problematičtější věci, třeba na stále narůstající počet plotů mezi sousedy, jinak si však udržuje spíše zvídavý odstup a mírně intelektuální distanc, to aby nezapomněl na své druhé téma – hledání smyslu poezie. Bývá mi to někdy podezřelé, tohle městské dotýkání se zanikajících venkovských světů, to velké civilizační „ach“ za starými honci krav. Ale Pejk ta básnická rozjímání v dešti drží v rozumných mezích a neexhibuje své básnické ego na úkor zvoleného tématu.
Sluší se zmínit českou verzi tohoto feature, jehož anglický originál slyšíme po celou dobu ve velmi dobře zvukově vyvážené hladině vůči překladu. Eva Nachmilnerová – zde i v roli režisérky – umí pohlídat timing nástupu slova. Slyšíme tak například celou atmosféru vstupu reportéra do stájí, úvodní anglická slova včetně silného nářečí a v překladu pak stačí dvě věty, abychom pochopili, že se chlapi přívítali a prohlíží si farmu. Podařilo se také vystihnout anglické nářečí s využitím obecné češtiny ve středočeském dialektu (viděj, vařej, tejden, v takovýhle malý obci, jako je Poezie). Vzhledem k množství respondentů v originálním zvuku bylo dobrým řešením české role povětšinou zdvojit – z kontextu vždy dobře chápeme, kdo právě mluví. Spíše technicky a po smyslu vyřešila režie i delší úsek, kde jeden přes druhého mluví děti – part svěřila jediné herečce, která hlučnou scénu tlumočí přehledně a jasně. Výhodou bylo i využití neherců, ti jsou v překladových pasážích stejní „naturščici“ jako obyčejní lidé z americké vesnice. Český překlad a jeho realizace je tak plně ve službě originálu, nic mu neubírá ani nepřidává, což je nakonec vlastně největší umění.
Ano, mám velkou radost. Jen tehdy, když si nebudeme krásné pořady ze světa „syslit“ v redakčních policích a pustíme je do českého éteru, můžeme k rozhlasovému dokumentu a feature přitáhnout pozornost nových posluchačů. Mimochodem a pro inspiraci nové stanici Junior – vynikající rozhlasové dokumenty točí ve Skandinávii i desetileté děti.
Lit.: Kačerová, Lucie: Falling Tree Productions nabídne tři výjimečné britské podcasty. In web Radio Prix Bohemia 2018, 13. březen 2018 (článek). – Cit.: V pondělí, úterý i středu od šesti hodin večer představí produkční společnost Falling Tree Productions návštěvníkům festivalu tři podcasty z produkce Allana Halla.
Drama Pejka Malinovského Everything, Nothing, Harvey Keitel bude hledáním vnitřního klidu, obzvláště ve výjimečných situacích. Například v takových, kdy se ocitnete vedle velmi slavného herce, jakým je právě Harvey Keitel.
Druhý počin od stejného autora je Poetry Texas, kde se hlavní hrdina pokouší odhalit pocity a nálady obyvatel městečka, které se nachází nedaleko Dallasu. Třetici doplňuje dílo Katie Burningham Heel, Toe, Step, Together, ve kterém se můžete vžít do osudu lidí, kteří se sice setkají náhodou, avšak mají společnou vášeň, tanec.
„Zvolili jsme podcasty z této britské produkce zejména pro jejich originální a progresivní zpracování. Tvorba Falling Tree Productions je velmi úspěšná. Mezi její největší ocenění patří ceny z Prix Itálie, Prix Bohemia, Prix Europa, Third Coast International Audio Festival nebo Radio Academy Awards,“ zdůvodňuje výběr her Kristýna Kovářová, jedna z organizátorek akce.
Falling Tree Productions je přední světová rozhlasová produkční společnost, založená v roce 1998 Allanem Hallem, která vyrábí především fíčry a dokumenty pro Rádio BBC ve Velké Británii, Austrálii a mnoha dalších zemích. Téměř celá tvorba této společnosti funguje na platformě podcastů.
„Samotný zakladatel Allan Hall měl již před vznikem této produkční společnosti bohaté zkušenosti s rozhlasovou tvorbou, nyní se ale dočkáváme zcela pokrokových podcastů, které nás lehce vtáhnou do děje,“ dodává závěrem Kovářová.
Všechny podcasty budou ke slyšení v prostorách univerzitního rádia UP AIR v Uměleckém centru Univerzity Palackého.
Tajemství lásky (2012)
Jiří Adámek. Minutová hra z cyklu Manželské minutky. Zvuková a hudební spolupráce Ladislav Železný. Spolupráce na pořadu Pavol Smolárik. Produkce Iveta Tomášková, Radka Tučková. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režie Jiří Adámek.
Osoby a obsazení: Ona (Vendula Štíchová), On (Pavol Smolárik).
Natočeno v roce 2012. Rozhlasová premiéra 1. 5. 2013 (1 min). Repríza 14. 5. 2015. K poslechu zde. (more…)
Historický klub – Láskyplné namlouvání – od časů trubadúrských téměř po dnešek (2013)
Proč je máj „lásky čas“? Způsobil to Karel Hynek Mácha, nebo je – jako vždycky – všechno jinak? Odpovědi bude hledat Eliška Závodná. Hovoří historička všedního dne Pavla Vošahlíková.
Natočeno 2013. Premiéra 1. 5. 2013 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.; 30 min).
Láska je maják (2013)
Prvomájové listování spisovatelky Markéty Hejné v české a světové poezii. Připravila Markéta Hejná. Režie Markéta Jahodová.
Účinkují Pavel Batěk, Petra Hobzová a Pavel Rímský.
Natočeno 2013. Premiéra 1. 5. 2013 (ČRo 3 Vltava, 13:40 h.; 18 min).