Připravil Jiří Kamen.. Kompozice o životě a díle průkopníka abstraktního umění. Použitá hudba Gustav Holst a Bohuslav Martinů.
Ukázky z díla Richarda Weinera a J. S. Machara čte Lukáš Hlavica.
Hovoří historik umění Vojtěch Lahoda a výtvarná kritička Noemi Smolik, z literárních ukázek umělcových současníků a kritických soudů pak spisovatel Richard Weiner, výtvarná kritička Ludmila Vachtová a další, zázní též citace z korespondence (J. S. Machar).
Natočeno 2013. Premiéra 22. 2. 2013 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 120 min). Repríza 20. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Večer na téma; 26. 9. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Večer na téma u příležitosti probíhající retrospektivní výstavy Františka Kupky v pražském Valdštejnském paláci.
Lit.: -jk- (= Kamen, Jiří): František Kupka v Pátečním večeru. In web ČRo, únor 2013 (článek). – Cit.: Zdá se, že žijeme v čase Františka Kupky. Loni na podzim pro své Muzeum Kampa v Praze koupila Meda Mládková od americké kunsthistoričky a sběratelky Lilli Lonngren soubor Kupkových obrazů, kreseb, akvarelů a i osobní dokumentů, které doplní dosavadní kolekci muzea. S loňským vročením vyšla rozsáhlá monografie Karla Srpa František Kupka – Geometrie myšlenek. Kupkovu vztahem k futurismu zabývala nedávná plzeňská výstava Rytmy, pohyb světlo.
A malířovu životu a dílu se budeme věnovat i ve vltavském Pátečním večeru František Kupka: „Maluji, ano, ale jen pojetí, chceš-li synthese, akordy a podobné“ . V pořadu Jiřího Kamena vystoupí historik umění Vojtěch Lahoda a výtvarná kritička Noemi Smolik, budeme citovat z textů spisovatele Richarda Weinera nebo básníka J.S. Machara. Ze záznamu z roku 1946 posluchači uslyší Františka Kupku uvažujícího o výtvarném umění a jeho budoucnosti.
František Kupka byl stejně podivuhodný člověk jako umělec. Jeho bezmála románový životní příběh je bohatý na překvapivé obraty osudu, a totéž platí o vývoji jeho díla. Obvykle bývá zdůrazňován Kupkův život v Paříži, ale jeho život a umění ovlivnily i vídeňské pobyty. Ve Vídni se zrodil František Kupka intelektuál, skeptik a knihomol: četl Bergsona, Platóna, Paracelsa, Nietzscheho. V podunajské metropoli se seznamuje s německým malířem a theosofem Karlem Diefenbachem a na čas vstupuje do jeho umělecké a duchovní komunity v Hütteldorfu.
Ve Vídni se potkával se svým velkým přítelem, básníkem J.S. Macharem, který tam v časech dunajské monarchie pracoval jako bankovní úředník. Kupka navrhoval obálky Macharových knih, básník zase napsal Kupkův životopis v první osobě!!
Jako Kandinskij analyzoval Kupka uspořádání, funkci a význam bodu, linie, roviny a barvy. V korespondenci se podepisoval jako symfonik barev.
V Salmovském paláci v Praze na Hradčanech je do 3. března otevřena výstava František Kupka. Cesta k Amorfě. Kupkovy Salony 1899-1913 připomínající sté výročí veřejného vystavení malířových abstraktních obrazů na Podzimním pařížském salonu roku 1912.
Lit: Pavlovský, Petr: Vlastenectví? Z úst do rukou! In Týdeník Rozhlas 13/2013 (recenze). – Cit.: Dvouhodinový pořad Rytmus, pohyb a světlo Františka Kupky odezněl 22. února na ČRo 3 v primetimu, v rámci pravidelného Pátečního večera. Redaktor Jiří Kamen jej uvedl na závěr výstavy Národní galerie v Praze Cesta k Amorfě, která skončila 3. března. Proč až na závěr?
Ne všechny druhy umění jsou vůči čistě zvukovému médiu stejně vstřícné. V rozhlase jsou „doma“ hudba a slovesnost, naopak výtvarná umění, kinematografii či divadlo umí lépe přiblížit televize. To ovšem neznamená, že třeba k malířství nemá rozhlas o říci naopak, Kamenova kompozice ukázala, že to možné docela dobře je. Předpokládá to ovšem připravené posluchače, takové, kteří už Kupkovy obrazy alespoň trochu znají. To jsou samozřejmě především absolventi aktuální výstavy, ale nemusí to být jenom oni. Kupka je u nás vidět i jindy a jinde, nehledě k již docela bohaté literatuře s reprodukcemi.
V rozhlase nelze obrazy ukazovat, ale je možné o nich zasvěceně mluvit a je též možné a potřebné mluvit o jejich tvůrci. A tak jsme slyšeli citace z textů spisovatele Richarda Weinera, kunsthistoričky Ludmila Vachtové, básníka Josefa Svatopluka Machara, i z esejů Františka Kupky, vytvářejících jakýsi umělecký program (normativní estetiku).
Historik umění Vojtěch Lahoda seznámil posluchače s řadou důležitých, ale nepříliš známých skutečností. Kupříkladu je sice známé, že se malíř intenzivně zajímal o pokroky přírodních věd a techniky, méně už se ale ví o přímé inspiraci filmem. Přitom když chtěli filmaři Kupkovy obrazy natočit a udělat s ním rozhovor (nevím sice jak, film byl ještě dlouho němý), tak to prý odmítl s námitkou, že by to byla nemístná reklama. Při takovém postoji k médiím se ovšem nelze divit, že prakticky celý život třel bídu s nouzí a zemřel de facto neuznán.
Jedním z míst, kde lze vidět mnohé Kupkovy obrazy stále, je galerie Medy Mládkové v Sovových mlýnech. Jejich vystavováním ale zájem mecenášky a sběratelky nekončí. Je to už téměř sedm let co přišla s návrhem převézt Kupkovu urnu z pařížského sklepního kolumbária na vyšehradský Slavín. „O této možnosti se hovořilo i na českém velvyslanectví v Paříži v listopadu 2007, kam zavítala delegace z královéhradeckého kraje… Hejtmana Pavla Bradíka jsem tehdy doprovodila do kolumbária. Květiny pro Kupku jsme museli položit na zem, není je totiž kam jinam dát (Rozhovor s B. Jaklovou, Reflex, 2012, 34). Kupka byl totiž Východočech, narodil se v roce 1871 v Opočně.
Neskrývaně vstřícní byli k tomuto projektu bývalý ministr kultury Jiří Besser i současný ministr zahraničí Karel Schwarzenberg; vstřícní jsou rektor AVU Jiří T. Kotalík (Kupka byl profesorem této školy) i ředitel Vojenského historického muzea Aleš Knížek, který nabídl zajištění převozu (František Kupka byl legionář, hrdina I. odboje).
Prezidentské volby máme za sebou. Nenastal čas, aby nám, jak říkával K. H. Borovský, vlastenectví „ráčilo vlézt z úst do rukou“?