Josef Kajetán Tyl. Rozhlasové nastudování klasické divadelní hry. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1952 (?).
Josef Kajetán Tyl. Rozhlasové nastudování klasické divadelní hry. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1952 (?).
Li Ci-Hua. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1952. Premiéra únor 1952 (Praha, 20:30 h.).
Isidor Vladimirovič Štok. Drama o 4 dějstvích. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1952. Premiéra únor 1952 (Československo, 20:00 h.).
Text in: Štok, Isidor Vladimirovič: Vítězové nad nocí. Praha: ČDLJ, 1953, 82 s.
Pořad k 10. výročí úmrtí Václava Vydry I. (29. 4. 1876 – 7. 4. 1953). Tvůrci a interpreti nezjištěni.
Ze záznamu hovoří Václav Vydra I.
Arnošt Lustig. Četba na pokračování. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1963. Premiéra 31. 3. 1963 (Československo II, 21:30 h.).
Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1963. Premiéra (?) 31. 3. 1963 (Praha, 14:35 h.).
Karel Čapek. Četba na pokračování. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1963 (?). Premiéra (?) závěrečného dílu 31. 3. 1963 (Praha, 11:00 h.).
Bruno Jasenský (román Člověk mění kůži). Překlad Vlastimil Borek. Rozhlasová dramatizace Josef Najman. Hudba Jiří Hanousek. Režie Vladimír Vozák.
Osoby a obsazení: Urtabajev, tádžický inženýr (Jiří Tomek), Jimmy Clark, Barker a Murry, američtí inženýři (Jaroslav Dufek, Ladislav Lakomý a B. Smutný), Morozv, vedoucí stavby (Arnošt Navrátil), Kriš, hlavní inženýr (Vilém Pfeiffer), Němirovskij (Štěpán Zemánek), Valja, jeho žena (Helena Kružíková), Máša Polozovová (Libuše Billová), Komarenko (Milan Moravec), Iza Chodžijarov (Jiří Dušek), dělník (M. Chmelař), vypravěči (Otakar Dadák a Jiří Brož).
Nastudovalo Brno v roce 1963. Premiéra 2. dílu 16. 3. 1963 (Československo I, 19:00 h.). Repríza 1. dílu 6. 4. 1963 (Praha, 9:10 h.). 2. dílu 13. 4. 1963 (Praha, 9:10 – 10:10 h.).
Renaud Paul Lambert. Švýcarská rozhlasová hra. Překlad z francouzštiny Ludmila Králová. Režie Miloslav Jareš.
Osoby a obsazení: Martin (Václav Voska), přítel (Otakar Brousek I.), inspektor Bachelard (Zdeněk Hodr), Robert (Rudolf Pellar), Luisa (Lída Vostrčilová), Garcia (Milan Friedl).
Natočeno 1959. Premiéra 31. 1. 1960 (Praha I – Praha III – VKV, 20:00 h.) v cyklu Nedělní večery. Repríza 5. 4. 1963 (Československo II, 19:30 h.).
Pozn.: V námořním vězení v Dakaru jsou zadržení dva neplatící pasažéři – černoch a běloch. Každý černý pasažér musí být dopraven zpět lodí, na jejíž palubě přijel. Běloch nic neriskuje, ale kapitán lodi je ochoten černocha spíš utopit, než zapsat do své palubní knihy. Přístavní policie nemá slitování – odevzdává černocha osudu. Hra výborně napsaná, zaměřená protirasisticky. (anotace)
Lit.: anonym: Nedělní večery. Rozhlasová premiéra – Renaud Paul Lambert: Černý pasažér. In Čs. rozhlas a televize 5/1960 (19. 1. 1960), s. 4 (článek). – Cit.: V námořním vězení v Dakaru jsou zadržení dva černí pasažéři – běloch (možná, že je to sám autor, protože tento příběh má nenapodobitelný přízvuk něčeho, co jsme sami viděli nebo prožili)a černoch z Kenye. Každý černý pasažér musí být dopraven zpět lodí, na jejíž palubě přijel. Běloch nie neriskuje. Ale kapitán lodi, která má odvézt černocha, nechce mít absolutně nic společného s jeho ubytováním na lodi; bude-li nucen černocha vzít s sebou, je odhodlán raději ho utopit na širém moři, než zapsat do své palubní knihy.
To jsou základní fakta příběhu, který zpracoval střízlivým uměleckým výrazem Renaud Lambert ve své rozhlasové hře, „Černý pasažéru; přesvědčivě z ní vyznívá pokrokový záměr autora. Renaud Lambert se narodit ve Švýcarsku. Pracoval jako kameraman a pomocný režisér ve službách francouzské filmové společnosti; chce se umělecky vyjádřit především prostřednictvím rozhlasové a televizní hry. Psal samozřejmě i pro divadlo a film. O Renandu Lambertovi je známo, že je náruživý cestovatel; podnikl dobrodružnou cestu do nitra Afriky, do Jižní Ameriky, byl v Laponsku a na Špicberkách; v poslední době se velmi těší na svůj pobyt v Československu.
Lit.: Pok, Lubor – Rozhlas. In Divadelní noviny, č. 20 1960/1961, s. 9 (recenze).
Powered by WordPress