Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Mgr. Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 6/2012)

Lidé ten příběh znají především díky nedávno uvedenému filmu Petra Nikolaeva. Marginální milostný románek muže a dívky tehdy tragickým sledem událostí vedl k jedné z nejtragičtějších událostí tzv. Protektorátu – vyhlazení Lidic.

Aškenazy tento motiv použil ve své hře Kůže (1967), nepředkládá však posluchači dokumentární drama, využívá milostný příběh s tragickým (v případě Aškenazyho hry tragikomickým) koncem k rozehrání poetické hry propojené se studií psychologie osobnosti – to vše s použitím nosných a přesvědčivých dialogů. (more…)

Mgr. Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 3/2012)

Mimořádně zařazujeme článek o jediné hře Václava Havla, kterou napsal přímo pro rozhlas. Jeho adventní smrt bolí o to víc, že byl velkým milovníkem rozhlasu, jak se o tom zmínil i ve svých Hovorech z Lán…

Před měsícem zesnulý dramatik Václav Havel je ve světě i u nás znám především díky své postavě intelektuála v zajetí moci, Ferdinanda Vaňka. Jen málo se však ví, že tato postava se v jeho dramatice objevila ještě před normalizací. Stalo se tak v Československém rozhlase – v aktovce Anděl strážný. (more…)

Mgr. Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 43/2011)

Na Silvestra roku 1997 vysílala stanice Vltava záznam představení Divadla Radost Cvokstory aneb Let stoletím s Radostí. Toto divadlo působí v Brně už od roku 1949, kdy jej založil pedagog a loutkář Vladimír Matoušek a jeho scénou prošli významní režiséři, jakými byli Josef Kaláb, Jiří Jaroš, Pavel Vašíček či Zoja Mikotová. V roce 1993 převzal vedení divadla režisér a dramatik Vlastimil Peška, který jej vede dodnes a dává mu výraznou výtvarnou, hudební i dramatickou tvář.

Mezi úspěšné divadelní kusy s mnoha vtipně řešenými loutkami a jazzovými hudebními čísly se počítá i inscenace Cvokstory. Šťastným tahem byla i rozhlasová verze, kterou připravil Bohumil Forman. Byť toto představení mělo výraznou a zábavnou vizuální stránku, rozhlasové převedení kusu nijak neuškodilo, možná naopak – bylo více klidu soustředit se na slovní špílce, gagy a historické odkazy. A že jich bylo! (more…)

Mgr. Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 38/2012)

V klášteře v Řepích léta v míru a v bázni boží žil v roce 1861 zahradník Adam Müller. Staral se pouze o své kytky a život světský jej pranic nezajímal, k překvapení a úctě matky představené. Až do toho dne, kdy se před klášterní branou objevil písničkář František Hais a začal zpívat neumělými verši složenou písničku „Babinský žije“ o slavném českém loupežníkovi. Zahradník Müller totiž není nikdo jiný než Václav Babinský, který si zvolil klášterní azyl jako úkryt před pozůstalými svých obětí; z Haisovy písničky však pochopí, že svět vůkol jej vnímá jako nevinnou oběť okolností. S radostí tedy vyrazí „do světa“, aby jej z opětného omylu vyvedl hostinský U zlaté lodi: „Loupežník ve vězení, na tom nic zvláštního není, líběj odpustit; pan Hais dobře věděl, že jestli máte někoho po dvaceti létech zajímat jako vězeň, musíte sedět nevinně. (…) Teď je jářku jiná doba. Už jsme si zvykli, že jste na svobodě, a uznejte sám: slušnej člověk na svobodě nestojí za řeč. Na svobodě je vzrušující vrah!“ A tak musí Babinský zahodit sotva nalezenou barvotiskovou haisovskou „pravdu“ o sobě – a začít vyprávět o svých zločinech, které mu ve společnosti zábavychtivých hospodských hostů vynášejí pivo a jídlo zdarma. Po letech se však zdroj příběhů vyčerpá a Babinský nemá hostinci U zlaté lodi co nabídnout; chce-li si zachoval svůj statut mezi hosty, musí vyprávět příběhy, které o něm vymysleli a sepsali jiní…

Taková je výchozí situace rozhlasové hry Přemysla Ruta Babinský a Palacký, kterou v roce 2000 natočila jeho dvorní režisérka Hana Kofránková s Jiřím Lábusem (Babinský), Viktorem Preissem (Palacký) a Bronislavem Poloczkem (hostinský). Rut často pracuje s všeobecně známými příběhy, které staví do nového světla a umožňuje tak posluchači zamýšlet se nad obecnými filozofickými otázkami (klasickým příkladem budiž jeho sbírka V mámově postýlce, z níž vznikl rozhlasový cyklus Elementární příběhy). (more…)

Přemysl Hnilička

(zkrácená verze in Týdeník Rozhlas 28/2012)

Československý rozhlas sehrál v letech velmi křehké a silně okleštěné demokracie let 1945-1948 ne zrovna ušlechtilou úlohu. Zatímco za první republiky a dnes se snaží být až úzkostlivě veřejnoprávní (ve třicátých letech dokonce apolitický), ve třech letech před komunistickým pučem se dal plně do služeb KSČ. Není divu: v poválečném Československu se ctil Sovětský svaz jako osvoboditel ujařmené republiky – a tedy i komunismus s ním spjatý byl brán jako nezpochybnitelný. Kritičtější hlasy však zaznívaly pouze v časopisech (Obzory, Přítomnost), novinách (Svobodné slovo) nebo šeptandou – rozhodně však ne v rozhlase. Ten byl plně na straně Národní fronty a především komunistů. Ostatně – stačí vzpomenout na dětský rozhlasový sbor Miloslava Dismana a jeho ultralevé chovance, kteří se se svým (asi málo ortodoxním) učitelem nakonec rozešli, ať už to byl Pavel Kohout nebo Karel Kyncl. (more…)