Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Karel Urbánek. Rozhlasová hra na motivy japonského filmu Jun’ai monogatari. Hudba Mlhoš Kafka. Zpívá Karel Černoch. Dramaturgie Josef Řeřicha. Režie Gustav Heverle.

Osoby a obsazení: Haiakawa, zvaný Remorkér (Václav Postránecký), Mitsuko (Hana Maciuchová), Okawa, hostinský (Václav Lohniský), členové bandy (Stanislav Fišer, Vlastimil Zavřel), hadrář (Ferdinand Krůta), šéf kuchyně (Mirko Musil), učitelka (Libuše Švormová). Dále účinkují Jaroslava Adamová, Zdeněk Buchvaldek, Jiří Pick a Oldřich Janovský.

Natočeno 1976. Obnovená premiéra 14. 7. 2012 (ČRo 2 Praha, 13:03 – 14:00 h.; 57 min.).

Pozn.: Dojemný příběh se odehrává v Japonsku krátce po skončení 2. světové války. Jeho poselství o síle křehkého vztahu, do něhož fatálně zasáhnou společenské důsledky, ale platí i po bezmála sedmdesáti letech. Rozhlasová hra byla zpracována na motivy japonského filmu.

Lit.: Hnilička, Přemysl: Lahůdky i kostlivci z archivu. In web Týdeník Rozhlas 32/2012 (recenze). – Cit.: Je léto, a tak přichází období repríz z archivu. Aby ne – jsou dovolené, a tak je věčná škoda plýtvat premiérami, které zaujmou spíše v říjnových plískanicích. Jenže pro fanouška rozhlasové hry jsou červenec a srpen pravým požehnáním, neboť se ve vysílání objevují i pořady dávno neslyšené. Ne vždy jde o zázraky rozhlasové dramatiky, ale rozhlasový projev stárne přece jen pomaleji než filmový – a přesto lze v televizi zhlédnout množství filmů z období třicátých a čtyřicátých let, kdežto rozhlasová hra z let sedmdesátých se nevysílá, protože současný posluchač „by to nevydržel“. I vydržel, a rád. Setká se totiž s herci, kteří již dávno nežijí anebo jsou v důchodovém věku, zatímco v rozhlasové hře je uslyší ještě v období, kdy si teprve hledali svůj herecký výraz…

V polovině července jsme tak mohli slyšet několik obnovených premiér. Hned v sobotu to byla hra pro mládež Příběh čisté lásky. Na motivy japonského filmu Giunai monogatari ji napsal Karel Urbánek a v roce 1976 natočil režisér Gustav Heverle. Mírně bizarní dramaturgický výběr (provedla ho Václava Ledvinková) se ukázal jako funkční. Rozhlasová hra nabízí příběh pozvolna se rozvíjejícího vztahu dvou mladých lidí (Václav Postránecký a Hana Maciuchová) na pozadí právě skončené druhé světové války uprostřed zdevastovaného poraženého Japonska. Drsné prostředí, v němž je problém najít práci a naopak není problém dostat se do špatné party, je vylíčeno přesvědčivě, byť samotná inscenace není snímána nijak objevně. Dnešního posluchače zaujme sevřeným příběhem s tragickým vyústěním, dobrými hereckými výkony (kromě zmíněných hlavních protagonistů je to například v rozhlase málo slýchaný Václav Lohniský v epizodě hostinského Okawy nebo Libuše Švormová v postavě učitelky).

V nedělním odpoledni 15. července následovala další archivní lahůdka (tentokrát ji prosadil dramaturg Hynek Pekárek): po mnoha letech jsme mohli vyslechnout rozhlasovou adaptaci hry Richarda Brinsleye Sheridana Rivalové (Soupeři) pod názvem Zmatek kolem Lydie. Premiéru měla v červenci roku 1959 a pozoruhodná je již tím, že libreto k ní napsali Lubomír Dorůžka a Josef Škvorecký. Skutečnosti, že se nahrávka dochovala až dodnes (což autora těchto řádků velmi překvapilo), je pravděpodobně důsledkem toho, že úpravci se skryli již tehdy pod pseudonym – jinak by hra se jménem Škvorecký na křestním listě pravděpodobně zmizela v nenávratnu. Na Zmatku kolem Lydie, který režíroval Jaroslav Burian, se čas podepsal výrazně. Komedie je omšelá některými humornými prvky, ale potěší jinak: kde jinde lze slyšet Otakara Brouska staršího ve věku, kdy ani nepomyslel na to, že jednou bude potřebovat za svým jménem přídomek „starší“, nebo vynikajícího charakterního herce Františka Kreuzmanna? Potěší i hřmotný Oldřich Musil v roli sira Herkula, nedovzdělaná paní Malapropová v podání Ljuby Hermanové nebo Vladimír Brabec jako sluha Filip.

Posledním bonbónkem, o němž se chceme v tomto článku zmínit, je repríza vybraných dílů legendárního seriálu Jak se máte, Vondrovi?, kterou do svého pořadu RozHraní – Poklady z rozhlasového archívu vybral Tomáš Černý. Krok to byl přece jen diskutabilní (však o něm také nechal Černý hlasovat posluchače), ale ve výsledku dělá dobrou službu; zatím odvysílané díly (Lupič v domě, Trojská válka) totiž dokazují, že onen nekonečný cyklus, obepínající patnáct let Husákovy normalizace, nebyl žádnou oázou dramatické kvality, jak občas čteme či slýcháme. Při poslechu lze jen potvrdit dobově tvrdý odsudek Jana Lopatky, který ve své knize Radiojournal v ko(s)mickém věku dopodrobna rozebral rozhlasovou tvorbu normalizace. Lze tedy Tomáši Černému jen poděkovat, že nám tohoto rozhlasového kostlivce ve skříni zase jednou ukázal.