Jan Šimáně. Původní rozhlasová hra pro mládež o Hernandu Cortézovi. Hudba dr. Ladislav Vachulka. Dramaturg Bořivoj Horák. Režie Gustav Heverle.
Osoby a obsazení: Cortéz (Zdeněk Kryzánek), Montezuma (Bohumil Švarc ml.), Diego Velasquez (Čestmír Řanda), Guatemozin (Jan Bartoš), Svatopluk Beneš, Petr Štěpánek, Jiří Pick, Nina Jiránková, Václav Lohniský, Václav Bouška, Mirko Musil a Otta Ohnesorg.
Natočeno 1974 (36 min.). Uvedeno 1. 2. 1975 (Praha, 13:45-14:35 h.).
Mirko Pašek. Dramatizace Jiří Souček. Hudba Petr Třebícký. Písňové texty Jindřich Faktor, Jiří Matějček. Hraje KTO (Kamarádi táborových ohňů). Režie Karel Weinlich.
Osoby a obsazení: Nesmrtelný (Josef Patočka), Standa (Oldřich Vlach), Eddy (Ladislav Mrkvička), Ike (Milan Klásek), ???? (Milan Řeřicha) a další.
Nastudovaly České Budějovice v roce 1974. Uvedeno 25. 1. 1975 (Praha, 13:45-14:40 h.). Repríza 4. 6. 1977 (Praha, 13:45 – 14:40 h).
Pozn.: Stanley Fort, syn českého otce Stanislava Fořta, který se vystěhoval do Ameriky a změnil si těžko vyslovitelné jméno, zatouží jako mnoho mladíků v jeho věku po rušném životě v prérii. A skutečně se mu i podaří stát se kovbojem. Na obrovské farmě se stává svědkem podvodů i přestupování zákona, seznamuje se s indiány i s plavovlasou krasavicí, která nesmí v žádné pořádné kovbojce chybět, prožívá radosti i žal první lásky, uzavírá přátelství. Krádeže dobytka, úmorné několikadenní putování se stádem, dny, v nichž téměř nesleze ze sedla – to všechno je seznámení s romantikou kovbojského života, jakého se pilný návštěvník filmových westernů těžko naděje.
Jiří Voskovec a Jan Werich. Další nově objevené nahrávky, tentokrát ze soukromí obou komiků.
Natočeno 1964 – 1965 a 1974. Vydal Supraphon 16. 6. 2012 (1 CD).
Pozn.: K výročí narození Jiřího Voskovce (19. června 1905) vychází soubor zvukových dopisů, posílaných životnímu příteli Janu Werichovi do Prahy v šedesátých a sedmdesátých letech. Na tzv. dopimluvech, jak je V+W nazývali, jsou písně, vyprávění o snech, nejrůznější nápady, nevšední návrhy projektů i scénář nahrávky, realizované v roce 1964 pod názvem Rozhovor přes oceán. Ze zvukových dopisů vysvítá Voskovcovo niterné uvažování, jeho koncepční myšlení, invence, s níž organizoval přes oceán nahrávku společného dialogu, i role Jana Wericha, roubujícího na nápady přítele své imprese s neuvadající schopností souznění. Zajímavé jsou i jinotaje, jimiž Voskovec obcházel cenzory a kontrolory Werichovy pošty. Kapitola ze setkání obou přátel ve Vídni 1974, již jsme záměrně nezařadili do titulu. Poslední forbína nalezla konečně své místo na tomto narozeninovém vydání. Jde o vyprávění Jiřího Voskovce o historii rodného domu na Sázavě a o dědečkovi Soběslavu Pinkasovi. Tím se stává vídeňský záznam kompletní. Nové a zcela neznámé nahrávky pocházejí, tak jako tomu bylo u předchozí Poslední forbíny, z archivu Karla Koliše, blízkého přítele Jana Wericha. Doplňující záznam z vídeňského setkání V+W v roce 1974 a neznámé zvukové dopisy Jiřího Voskovce! (anotace)
Lit.: -ob- (= Bezr, Ondřej): Další neznámé nahrávky V+W: poslechněte si, co si říkali v dopimluvech. In web IDnes, 11. 6. 2012 (článek). – Cit.: V pátek 15. června vychází CD, které poprvé zveřejní neznámé zvukové dopisy Jiřího Voskovce a další objevy i neznámé záznamy legendární dvojice V+W. Nese název Jiřímu Voskovcovi k narozeninám.
Po úspěšném vydání CD Poslední forbína se záznamem setkání Jana Wericha s Jiřím Voskovcem ve Vídni roku 1974 (ukázky zde) přichází Supraphon s dalšími neznámými nahrávkami legendární dvojice.
Disk obsahuje soubor zvukových dopisů, posílaných životnímu druhovi Janu Werichovi do Prahy v šedesátých a sedmdesátých letech. Na tzv. dopimluvech, jak je V+W nazývali, jsou písně, vyprávění o snech, nejrůznější nápady, nevšední návrhy projektů i scénář dialogu, realizovaného v roce 1964 pod názvem Rozhovor přes oceán.
Ze zvukových dopisů vysvítá způsob Voskovcova uvažování, jeho koncepční myšlení, invence, s níž organizoval přes oceán nahrávku společné rozpravy, i role Jana Wericha, roubujícího na nápady přítele své imprese s neuvadající schopností souznění. Zajímavé jsou i jinotaje, jimiž Voskovec obcházel cenzory a kontrolory Werichovy pošty. (more…)
Pierre Nemours. Překlad Eva Strebingerová. Dramatizace Libor Mayer. Zvuk Blanka Bezrová. Záznam a střih Míla Jarolímková. Hudební a zvukové efekty Dana Brochová a Artur Šviha. Asistent režie Petr Messany. Režie Josef Hajdučík.
Osoby a obsazení: Randolf Mortimer, ředitel koncernu Stern (Bohumil Švarc), James Brown, šéfredaktor časopisu Star (Bohumil Bezouška), Dawn O’Shea, redaktorka (Regina Rázlová), Seth Raskin, vedoucí zemědělské rubriky (Karel Koloušek), Victor Miller, americký desátník (Jiří Krampol), farmář Mike Beaufort (Josef Mixa), jeho žena Suzan (Květa Houdlová), Sam Carter, šéf nákupu firmy Pomona (Jan Pohan), starosta Bakersvillu (Jan Vávra), Sidney Fulton (Karel Meister), soudce Morton (Vladimír Leraus), advokát Ted Rivers (Ladislav Kazda), televizní komentátor (Bohumil Křížek), dr. Collins (Svatopluk Skládal), poručík Winklow (Raoul Schránil), velitel hasičů (Miroslav Chorvát), Bob, hasič (Jan Kuželka), režisér televizního štábu (Artur Šviha), asistent televizního štábu (Petr Messany), klapka televizního štábu (Lea Zítková). Dále účinkuje Činoherní sbor Čs. rozhlasu.
Natočeno 1974. Premiéra 15. 1. 1975 (Praha, 19:30-20:40 h.). Repríza 4. 11. 1975 (Vltava, 20:20 h.); 24. 10. 1979 (Praha, 19:15 h.).
Pozn.: V roce 1977 vznikla také televizní inscenace.
Lit.: -st-: V Baskervillu není hrdina. In Rozhlas 3/1975 (6. 1. 1975), s. 4 (článek).
Alfred Assolant. Dramatizace František Čečetka. Hudba Mlhoš Kafka. Řídí Jiří Váchal. Režie Jan Berger.
Osoby a obsazení: René Korkorán (František Němec), předseda Učené lyonské společnosti (Martin Růžek), Sugriv (Karel Höger) a další.
Natočeno 1974. Premiéra 26. 12. 1974 (Praha, 15:00-16:20 h.).
Ernst Joseph Görlich. Rozhlasová adaptace bratislavského rozhlasu. Dramatizace Žela Inovecká. Překlad Blanka Plachtová. Režie Jan Berger.
Osoby a obsazení: Suzane Grandová (Alexandra Gasnárková), dr. White (Jan Vlasák), dr. Brown (František Šec) a další.
Nastudovala Ostrava v roce 1974 (?). Uvedeno 21. 12. 1974 (Praha, 13:45-14:45 h.).
Alexej Nikolajevič Tolstoj (Křížová cesta). Překlad Olga Bojarová a Pavel Bojar. Dramatizace Libor Majer. Režie Josef Melč.
Osoby a obsazení: vypravěči (Josef Patočka, Karel Richter), Ivan Iljič Tělegin (Jaroslav Satoranský), jeho žena Darja Dmitrijevna (Daniela Kolářová), Vadim Petrovič Roščin (Luděk Munzar), jeho žena Jekaterina Dmitrijevna (Růžena Merunková), bývalý Roščinův sluha Alexej Ivanovič Krasilnikov (Ladislav Mrkvička), podplukovník Ťoťkin, Roščinův druh z války (Svatopluk Beneš), bývalý anarchista Sapožkov (Jan Faltýnek), komisař Gymza (František Hanus), Kuzma Kuzmič (Otomar Korbelář), anarchista levko Zadov (Petr Čepek), anarchista baťko Machno (Václav Lohniský), Čuhaj, předseda revolučního výboru (Josef Větrovec), generál Buďonnyj (Jaroslav Radimecký), Těplov, bělogvardějský důstojník (Miloš Hlavica), Dundič, důstojník Buďonného jízdního sboru (Bohumil Švarc) a další.
Natočeno 1974. Premiéra 8. 12. 1974 (Praha, 19:20-20:40 h.) a 15. 12. 1974 (Praha, 19:20-20:35 h.).
Lit.: jh: Rozhlasové zpracování Křížové cesty A. N. Tolstého. In Rozhlas 49/1974 (25. 11. 1974), s. 4 (článek).
Lit.: jh: Rozhlasové zpracování Křížové cesty A. N. Tolstého. In Rozhlas 49-1974 (25. 11. 1974), s. 4 (článek).
Rozhovor s paní Hortensií Allendovou. Režie Petr Adler.
Účinkují Jiřina Švorcová, Josef Velda.
Natočeno 1974 (?). Uvedeno 27. 10. 1974 (Vltava, 12:45-13:00 h.).
Zdeněk Zábranský. Původní hra na motivy kontrarevolučních událostí v Chile. Hudba Mlhoš Kafka, řídí autor. Zvuk Zdeněk Škopán a Miloš Kot. Záznam a střih Lenka Sedláková. Zvukové efekty Tomáš Pergl a Miloslav Kokeš. Asistentka režie Vlasta Slavíková. Dramaturg Horák. Režie Jiřina Martínková.
Osoby a obsazení: Gabrielo Ruiz (Jiří Plachý), Rolando Montti (Rudolf Jelínek), Flores (Ladislav Trojan), Escalla (Karel Beníško), Surader (Miloš Willig), vyšetřovatel (Otakar Brousek I.), policista (Mirko Musil), Stocker (Karel Houska), generál Dalmacedo (Vladimír Leraus), paní Carrerová (Marie Marešová), Bapper (Gustav Bubník, člen DRDS), recitátor (Bohumil Švarc), hlas presidenta (Vladimír Šmeral), hlasatelky (Ludmila Kunešová a Drahomíra Fialková), hlasatelé (Ivan Malík a Miloš Rozhoň). Dále účinkují Oldřich Janovský, Daniela Šrajerová, Zdeněk Braunschläger a Artur Šviha.
Natočeno 1974 (?). Uvedeno 21. 9. 1974 (Praha, 13:45-14:45 h.).
Dr. Jiří Jahn. Původní rozhlasová hra pro mládež o boji Siouxů za práva amerických Indiánů. Hudba Jaroslav Maren, řídí autor. Režie dr. Jiří Jahn a Gustav Heverle.
Osoby a obsazení: reportér (Jan Bartoš), Denis Banks (Vilém Besser), Russel Means (Petr Oliva), Pedro Bissonette (Ladislav Potměšil), Carter (Albert Mareček), senátor (Otakar Brousek), guvernér (Eduard Dubský), generál (František Hanus), intendant (Jiří Pick), Samuel Wood (Václav Bouška), profesor (Miloš Nedbal), šerif (Zdeněk Kryzánek), hostinská (Růžena Lysenková), majitel prodejny (Ferdinand Krůta), starousedlík (Jaroslav Moučka), Mary (Jorga Kotrbová), Jack (Viktor Preiss), Tom (Svatopluk Skládal), Bill (Mirko Musil), seržant (Jan Víšek) a další.
Natočeno 1974. Premiéra (?) 18. 2. 1974 v rámci pořadu Vysílá studio mladých (Praha, 19:00 – 21:30 h.). Repríza 20. 7. 1974 (Praha, 9:40 h.); 14. 7. 1979 (Vltava, 11:40 h.); 26. 6. 1982 (Vltava, 11:40 – 12:40 h.).
Powered by WordPress