Návraty po stopách zvuku. Připravil a uvádí Tomáš Černý.
Natočeno 2011. Premiéra 20. 1. 2012 (30 min.).
12. 1. 2012
Billie Holidayová (2011)
Andrej Blatnik. Povídka současného slovinského autora. Překlad Martin Šaradín a Pavla Šaradínová. Připravila Jiřina Tejkalová. Režie Hana Kofránková.
Účinkují Igor Bareš a Apolena Veldová.
Natočeno 2011. Premiéra 19. 1. 2012 v rámci celoročního cyklu Slovinský rok. Repríza 21. 11. 2020 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 26. 9. 2022 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 2. 2. 2026 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Vztahy, předtím nebezpečné (2011)
Drago Jančar. Esej slovinského autora. Přeložil František Benhart. Režie Jan Tůma.
Účinkuje Jiří Hanák.
Natočeno 2011. Premiéra 19. 1. 2012 (15 min) v rámci celoročního cyklu Slovinský rok.
Akademie – „Nekopíruji, jsem nucen tvořit pouze originály.“ (2011)
Český dirigent Václav Talich strávil několik let na samém začátku umělecké dráhy v Lublani. Spoluzakládal Slovinskou filharmonii, dirigoval ve Slovinském zemském divadle a v Lublani se také oženil. Připravil muzikolog Milan Kuna.
Natočeno 2011. Premiéra 18. 1. 2012 (105 min.). Repríza 9. 5. 2023 (ČRo 3 Vltava, 21:15 h.).
Lit.: anonym: „Nekopíruji, jsem nucen tvořit pouze originály.“ In web ČRo, leden 2012 (článek). – Cit.: Legendární český dirigent Václav Talich strávil několik roků na začátku umělecké dráhy v Lublani. Od podzimu 1908 třeba v čele Slovinské filharmonie. Spolupracoval ale i se Slovinským zemským divadlem a v Lublani se v létě 1910 dokonce oženil.
O slovinských letech Václava Talicha hovoří ve středeční Akademii muzikolog a talichovský odborník Milan Kuna, mimochodem autor rozsáhlé monografie věnované velkému českému a světovému dirigentovi. Pětadvacetiletý Talich se o volném místě kapelníka v Lublani dověděl na jaře 1908. Člověk na tomto postu se měl věnovat symfonickému, opernímu, ale i operetnímu repertoáru. Talicha doporučil jeho přítel, skladatel Josef Suk – a vzhledem k tomu, že jeho slovo mělo mezi slovinskými hudebníky velkou váhu (mnozí se školili na Pražské konzervatoři), lublaňský spolek Glasbena matica českého dirigenta nakonec pozval. Na podzim 1908 stál Talich u založení Slovinské filharmonie (měla 36 hráčů) a začal s ní ambiciózně pracovat. Na některých koncertech sice zněl Offenbach nebo Sarasate, ale pořád víc přibývalo takových programů, v nichž si lublaňské obecenstvo mohlo poslechnout třeba Dvořákovo Te Deum, Schubertovu Nedokončenou, Fantazii z opery Lohengrin Richarda Wagnera atd. Zajímavý byl ale také koncert 14. března 1909, kde zazněl mimo jiné Čajkovského Klavírní koncert b moll. Sólistkou byla tehdy třiadvacetiletá Vida Prelesniková, která se 30. července 1910 stala paní Talichovou. Ještě předtím, v létě 1909, dostal Talich nabídku pražského Vinohradského divadla, aby se v něm stal kapelníkem. Nabídku odmítl a své nastávající popsal, proč je pro něj Lublaň důležitá: „Ze stanoviska kariéry je pro mne rozhodně výhodnějším, dostanu-li nutnou praxi někde v cizině, abych po nějaké ještě době mohl se vrátit do Prahy jako hotový člověk, jenž má svá léta učednická absolvována. A právě pro tato léta dozrávání jsou místa, jako je v Lublani, neocenitelná. Mohu si zde dovolit různé experimenty, jež bych si v Praze dovolit nesměl – tam by mně jistě každý nezdařený pokus počítali za chybu, kdežto zde v nedostatku hudebně kvalifikovaných lidí jsem to jedině já, který vím, zda jsem chybu udělal či nikoliv.“
Historický klub – Božena Němcová ve vzpomínkách současníků i rodinných příslušníků (2012)
Vzpoura čtenářů (2011)
Drago Jančar. Esej slovinského spisovatele. Přeložil František Benhart. Režie Jan Tůma.
Účinkuje Jiří Hanák.
Natočeno 2011. Premiéra 18. 1. 2012 (15 min) v rámci celoročního cyklu Slovinský rok.
Osudy – Jan Spálený 1/5 (2011)
Domovina umění, domovina hlouposti (2011)
Drago Jančar. Esej slovinského autora. Přeložil František Benhart. Režie Jan Tůma.
Účinkuje Jiří Hanák.
Natočeno 2011. Premiéra 17. 1. 2012 (15 min) v rámci celoročního cyklu Slovinský rok.
Jarmila Loukotková vzpomíná, vypráví a vaří 1/5 (2012)
Jarmila Loukotková. Četba na pokračování z cyklu „Jak se vařilo a žilo“. Pro rozhlas připravila Zuzana Vojtíšková. Režie Natália Deáková.
Čte Valérie Zawadská.
Natočeno 3. – 4. 1. 2012. Premiéra prvního dílu 16. 1. 2012 (25 min.).
Lit.: anonym: Jarmila Loukotková vzpomíná, vypráví a vaří – 17. ledna. In web ČRo, leden 2012 (anotace). – Cit.: Zažitý mýtus říká, že spisovatelé, překladatelé i ostatní umělci nebývají příliš praktickými lidmi. Ovšem skutečnost je mnohem pestřejší než toto zjednodušené tvrzení. Prozaička a překladatelka Jarmila Loukotková (1923 – 2007) se proslavila především svými historickými romány, např. o básníku Petroniovi „Není římského lidu“ či příběhy římského gladiátora zaznamenanými ve dvou dílech románu „Spartakus“. Jako překladatelka se do literatury zapsala překlady poezie prvního francouzského prokletého básníka Francoise Villona. Svou představu o jeho životě převyprávěla v další své proslulé knize „Navzdory básník zpívá“. Kromě toho publikovala i celou řadu povídek a románů ze současnosti.
Ovšem, jak sama kdysi přiznala: kdyby nebyla spisovatelkou, chtěla by bývala být kuchařkou. Když slavila 65. narozeniny, udělala si radost publikací, v níž nechává čtenáře nahlédnout do receptů své domácí kuchyně, té gurmetské i té spisovatelské. V knize „Jarmila Loukotková vzpomíná, vypráví a vaří“ přináší nevšední recepty na vybrané lahůdky, prodchnuté krátkými příběhy k pochutnání duše. V laskavém vyprávění se vrací ke svému dětství, rodině i dobrotám, které se doma opakovaně vařily. S láskyplnou nostalgií vzpomíná na své přátele, u nichž byla vítaným hostem a od nichž si odnesla nejeden kulinářský zážitek.
Premiéru pětidílné Četby na pokračování pro rozhlas připravila Zuzana Vojtíšková, v režii Natálie Deákové čte Valérie Zawadská.
Moře v čase zatmění slunce 1/6 (2011)
Mate Dolenc. Četba na pokračování z románu současného slovinského autora. Překlad Hana Mžourková. Připravila Jiřina Tejkalová. Režie Vladimír Gromov.
Účinkuje Jiří Plachý.
Natočeno 2011. Premiéra prvního dílu 16. 1. 2012 (30 min.).
Pozn.: Mate Dolenc se narodil roku 1945 v Lublani, vystudoval srovnávací literaturu a vydal již více než třicet knih. Je považován za „mořského vlka“ slovinské literatury, moře je pro Dolence magický kraj, který nabízí člověku své nesmírné bohatství, dokáže si však vybrat i daň, jež mu náleží. Román Moře v čase zatmění slunce ale není pouze zasvěceným vyprávěním o moři. Je to příběh oživených knih, které prostupují lidskými dějinami a zároveň životem každého z nás. Val Sebald, vypravěč z knihy Moře v čase zatmění slunce, je svobodomyslný člověk dobrodružného ducha, snad trochu bohém, který žije stále tak trochu mimo společnost. Nad neútulným skladištěm, kde žije mezi množstvím harampádí, má (vymyšlené) poschodí, které je plné těch nejkrásnějších žen z nejkrásnějších knih. Nejen prostřednictvím těchto žen se seznamujeme s příběhy, které Sebald četl a žil. (anotace)