Ludvig Holberg. Komedie o pěti aktech. Přeložil Jan Rak. Hudba Josef Berg. Režie Vladimír Vozák.
Osoby a obsazení: Jeppe (Rudolf Chromek), jeho žena (Helena Kružíková), Jakub (Arnošt Navrátil), baron (Štěpán Zemánek), jeho sekretář (Oldřich Celerýn), lokaj (Josef Husník), komorník (Karel Kabíček), správce (Miroslav Knoz), správcova žena (Jiřina Prokšová), doktoři (Zdeněk Kampf, Rudolf Krátký), soudce (Miloš Hájek), advokáti (Stanislav Hejný, Jiří Dušek), ozbrojenec (Miloš Chmelař), Magnus (Karel Adam).
Nastudovalo Brno v roce 1962. Premiéra 17. 6. 1962 (ČS I, 18:40 – 20:00 h.). Repríza 29. 11. 1963 (Praha, 22:20-23:40 h.). Obnovená premiéra 6. 8. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 80 min.) v cyklu Hra pro pamětníky.
Lit.: anonym: Jeppe z Kopečku – Rozhlasová premiéra. In Československý rozhlas a televize 24/1962 (11. – 17. 6. 1962), s. 1 (článek). – Cit.: Ludviga Holberga (1684—1754) možno právem označit nejen za zakladatele dánského divadla, ale vlastně i celé dánské literatury. Holbergův význam v literární a divadelní
historii jeho vlasti je natolik zásadní, že tento autor velkého množství komedií bývá nazýván Molièrem Severu. Toto hrdé pojmenování je ovšem hodně nadnesené a není možno brát je doslova; tak aby zabránilo vidět vedle výjimečných Holbergových předností i řadu jeho nutných historických omezení, nedostatků a chyb.
Holberg je bezesporu autorem mocného a široko zabírajícího satirického talentu, avšak zřídka najdeme v jeho satiře jasnou ideovou orientaci. Uprostřed velmi komplikovaných a proměnlivých sociálních a politických proudů své země a doby nedokázal Holberg najít své pevné místo a stanovisko. Cítíme sice, že ve svých komediích usiloval o mravní i kulturní povznesení svých krajanů, přece však musíme zároveň konstatovat, že ve svých dílech neprokázal, kam se svou nápravou směřuje.
Co však Holberga sbližuje s dneškem a nedává zapomenout na jeho bohatý dramatický odkaz je s geniální svěžestí a břitkosti viděný svět dramatických postav, jímž proniká do jeho tvorby skutečný život a nezávisle na autorových názorech i objektivní pravda. A jak moderně se díval na poslání a smysl satiry dokazuje jeho výrok: „Satira je hořkým lékem, chirurgovým nožem, který léčí řezem, satira má lidi přimět, aby se smáli svým chybám.“
Holbergovo mistrovství úsporné satirické kresby i výjimečná schopnost vidět děj v komediálních situacích jsou zvlášť názorně patrné v jeho nejslavnější komedii, která už dávno překročila hranice jeho vlasti, ve hře „Jeppe z Kopečku“. Tato komedie vznikla jako čtvrtá z řady patnácti her, které napsal Holberg v letech 1722—24. Ukazuje v ní stupeň ponížení, jaký prostému člověku působí pánův rozmar a používá zde prastarého motivu komedií, převrácení vztahů mezi lidmi, i když jenom ve snu, nebo z pánova záměru. Brutálně utlačovaný venkovan Jeppe, odíraný správcem, týraný ženou a podváděný kostelníkem se stává obětí pánova rozmaru, a jako je těžký a plný brutality jeho denní život, jsou také brutální jeho představy o šťastném životě. Je to tedy komedie neobvyklého humoru, ale pro svůj mimořádný význam v dějinách světového dramatu je jistě potřebné ji poznat aspoň v rozhlasovém provedení, když se na našich scénách již drahná léta neobjevila.
Lit.: Velíšek, Martin: Ludvig Holberg: Jeppe z Kopečku aneb Proměněný sedlák. Nejznámější komedie dánského autora. In web ČRo 3 Vltava, 6. srpen 2023 (článek). – Cit.: Komedie o sedlákovi, který se z panského rozmaru stal na několik hodin šlechticem, pochází z prvního, nejplodnějšího tvůrčího období zakladatele dánského dramatického umění. (…)
Komedie o jednom drsném žertu vypráví příběh sedláka Jeppeho, který utrmácen ústrky od své hádavé ženy a zmožen alkoholem usne u cesty. Zde na něj narazí místní šlechtic a provede mu poměrně krutý žert. Nechá ho spícího přenést na zámek, obléknout do panských šatů a po probuzení mu namluvit, že on je pánem. Jak všichni zúčastnění zvládnou tento šprým a kam až ho nechají dovést, si můžete poslechnout v inscenaci, kterou v brněnském studiu v roce 1962 natočil režisér Vladimír Vozák.
Podobný žert tvoří rámec Shakespearovy komedie Zkrocení zlé ženy. Je dost možné, že se Holberg s touto hrou seznámil na jedné ze svých početných cest, které vykonal po Evropě. V letech 1706 až 1708 pobýval v Londýně a následně v Oxfordu, kde studoval literaturu. Je zajímavé, že na živobytí si vydělával soukromými lekcemi hry na flétnu a housle.
Pole jeho zájmů bylo vůbec velmi široké. Byl autorem beletrie a divadelních her, zajímal se o filozofii, historii ale i metafyziku. V letech 1735-1736 zastával Ludvig Holberg funkci rektora Kodaňské univerzity a v roce 1737 se stal univerzitním kvestorem, jímž byl až do roku 1751. V roce 1747 navíc obdržel titul barona. Celé své jmění odkázal bezdětný starý mládenec Holberg akademii.
Hra se v Čechách dočkala několika překladů (hraje se též pod názvy Jeppe z Hůrky nebo Jeppe z Kopečku) a má poměrně bohatou inscenační tradici. Patrně nejznámější bylo nastudování režiséra Jaromíra Pleskota s Rudolfem Hrušínským v titulní roli v Národním divadle v roce 1965. Svébytnou adaptaci připravil v roce 1964 (sic!!) pro Český rozhlas Jiří Ornest pod názvem Kdo je tady pán aneb Jeppe v rádiu.
