Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Bedřich Golombek. Ukázky ze stejnojmenné knihy z roku 1945, v níž se autor vrací k bezprostředním válečným zážitkům. Vybral a připravil Ivan Němec. Režie Hana Mikolášková.

Čte Jiří Vyorálek.

Připravil Český rozhlas Brno v roce 2011. Premiéra 1. části 30. 3. 2001 v cyklu Psáno kurzívou (ČRo 3 Vltava, 10:00-10:15, 3 x 15 min.).

Pozn.: Vysíláno k 50. výročí úmrtí novináře a spisovatele Bedřicha Golombka.

Lit.: (anonym): Bedřich Golombek: Co nebude v dějepise. In web ČRo 30. 3. 2011 (anotace). – Cit.: K 50. výročí úmrtí Bedřicha Golombka, který zemřel v Brně 31. března 1961, vysíláme tři úvahy z jeho knihy Co nebude v dějepise. Značná část Golombkovy spisovatelské aktivity bezprostředně vyplynula z jeho povolání novináře, sem patří vzpomínkové črty psané u příležitosti padesátého výročí rekapitulující část historie Lidových novin (Dnes a zítra) a pak také reportážní svědectví o tom, jak „lidé všedního dne“ prožívali nacistickou okupaci (Co nebude v dějepise).

Bedřich Golombek, novinář, mimo jiné redaktor Lidových novin a Hosta do domu, se proslavil především jako spoluautor knih Třicet let na zlatém severu a Po stopách polárních pokladů, v nichž spolu s Edvardem Valentou dali poutavou literární podobu vzpomínkám, dobrodružným i humorným příhodám a často i cenným etnografickým postřehům českého polárního cestovatele Jana Welzla. Neméně úspěšné byly i následující knihy Ledové povídky a Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě, popisující Welzlův pobyt ve vlasti a vznik jeho vzpomínek.

Kniha Bedřicha Golombka Co nebude v dějepise vyšla záhy po skončení 2. světové války – ještě v roce 1945. Autor v úvodu poznamenal: „Byl jsem dlouho na rozpacích, zda mám tuto knihu napsat. Po časovém odstupu bude náš boj s vetřelci vylíčen podle bohatších pramenů mnohem lépe, než jsem to mohl učinit já v této době. Pokusil jsem se vylíčit válku na naší domácí frontě, o které se ví, že byla pro náš národ frontou hlavní. Nezabýval jsem se ani výjimečným hrdinstvím, ani výjimečným mučednictvím. Psal jsem o našich lidech všedního dne.“

Věra Čáslavská. Autentické a pravdivé svědectví nejlepší sportovkyně světa v roce 1968 o cestě na vrchol, o společenské hodnotě sportu vůbec i o tom, co je za oslnivým leskem úspěchů. Obraz člověka, který se nechce spojovat s prostředností. Pro rozhlas připravil Pavel Soukup. Zvuk Jiří Václavíček. Hudební spolupráce Jiří Štusák. Režie Pavel Krejčí.

Účinkují Isabela Siegelová, Pavel Soukup.

Připravil ČRo Hradec Králové v roce 2011. Premiéra vysílána 28. 3. – 1. 4. 2011 v cyklu Četba na pokračování (ČRo 2 Praha, 5 x 25 min.).

Díly: 1. Tatínek vzpomíná, 2. Maminka, 3. Gymnastické začátky, 4. První cesta do Japonska, 5. Cesta na Olymp.

Lit.: Hubička, Jiří: Věra Čáslavská: Cesta na Olymp. In web ČRo 28. 3. 2011 (anotace). – Cit.: Mezi příznivci sportu není snad nikdo, kdo by neznal jméno Věry Čáslavské. Gymnastky, která získala nejvyšší možná sportovní ocenění a která při svých vrcholných vystoupeních na olympijských hrách proslavila jméno tehdejšího Československa tak, jak se nepodařilo žádnému z politiků, žádnému z oficiálních představitelů našeho státu.

Cesta na Olymp je název vzpomínek Věry Čáslavské, v nichž náš provede svým osudem od nejútlejšího dětství, přes klopotnou cestu na výsluní, až po vrcholné okamžiky své kariéry na olympiádě v Tokiu.

A pro ty, kteří slavné období sportovního působení Věry Čáslavské nezažili, připomene několik základních dat: Věra Čáslavská se narodila 3. května 1942 v Praze. Svou sportovní dráhu začala v baletní škole, později se věnovala závodnímu krasobruslení, od roku 1957, kdy jí bylo 15 let, se výhradně zabývala sportovní gymnastikou, která z ní učinila nejlepší československou sportovkyní všech dob. Je mnohonásobnou mistryní světa a sedminásobnou vítězkou olympijských her. Ve své závodní kariéře vydobyla v nejrůznějších soutěžích celkem 140 medailí, z toho 97 zlatých, 32 stříbrných a 11 bronzových. V olympijském roce 1968 byla zvolena nejlepší sportovkyní světa. V roce 1989 jí Mezinárodní výbor pro fair play udělil Cenu Pierra de Coubertina.)