Antonín Bajaja. Dramatizace František Mandát. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1988.
6. 1. 2011
Báječné místo k narození (1987)
Josef Frais. Dramatizace František Mandát. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1987.
Zápisky o válce gallské (1987)
Gaius Iulius Caesar. Dramatizace František Mandát. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1987.
Lámání pečetí (1986)
Bohuš Chňoupek. Dramatizace František Mandát. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1986.
Odchod bez řádu 1/12 (1986)
Josef Kebza. Četba na pokračování. Připravil František Mandát. Hudební spolupráce Dana Stuchlíková. Režie Vladimír Tomeš.
Čte Jiří Samek.
Natočeno 1986. Premiéra 1. dílu 13. 1. 1987 (Praha, 21:45 h.).
Lit.: kop: Josef Kebza: Odchod bez řádu. In Rozhlas 3/1987 (5. 1. 1987), s. 4. (článek). – Cit.: Závěrem svého nového románu Odchod bez řádu Josef Kebza píše, že se v něm »vyznal ze svých sympatií k lidem, kteří mají ve svém pracovním zařazeni zkratku THP — technickohospodářský pracovník«. V naší společnosti nejde o nikterak malou skupinu se širokou paletou funkcí od nejnižších až po nejvyšší. Kobza o nich dále píše: »… drtivá většina je zaujata svou prací, svým podnikem a jeho osudy. Neříkají to nahlas. Kritika všeho, co rozvoj konkrétní továrny a práce brzdí, je vlastně lícem jejich hlubokého zájmu. Nenávidí zbytečnosti, které musejí často dělat. Japonci si prý nenosí své pracovní problémy domů. My ano, a zásadně. Není to přes všechny doporučované teorie o relaxaci také výraz vztahu? Desítky let, které lidé prožijí ve svém zaměstnání, nemohou mil s lhostejností nic společného.«
Dějištěm Kebzova románu je exportní oddělení fiktivního podniku v období, kdy jednu generaci technickohospodářských pracovníků střídá generace nová, poznamenaná vlivem vědeckotechnické revoluce, snažící se o vědecký přístup k řešení problémů, o nová řešení výrobních procesů, o systémový přístup. Tato nastupující generace, odborně vysoce vybavená a disponující nejmodernější technikou včetně počítačů, podle Kebzy »jako by byla zbavena povinnosti mít úctu k poctivcům, kteří se ke způsobu řízení museli těžce propracovat bez počítačů, systémového Inženýrství a zvědečtění řízení«. Odcházející generaci v románu představuje »poslední proletářský direktor« — tedy bez vysoké školy, »zdánlivě nepřístupný, do morku poctivý«, ale i ambiciózní vedoucí exportního oddělení, který »trápil lidi svou důslednou náročností«. Nečekají na ně řády či jiná vyznamenání, odcházejí po letech tvrdé práce a nepochybně si zaslouží naši úctu, neboť splnili to, co bylo jejich údělem.
Nový román Josefa Kebzy patří k těm dílům naší současné literatury, která zachycují náš současný život nezjednodušeně, v jeho složitosti a mnohotvárnosti. (…)
Šumavská bílá noc (1986)
Petr Pavlík. Dramatizace František Mandát. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1986.
Smyčka (1989)
František Mandát. Rozhlasová hra. Autentický příběh ojedinělého hrdinství člověka, v jehož životě sehrála výjimečnou roli náhoda. Dramaturg Svatopluk štefl. Režie Miroslav Buriánek.
Osoby a obsazení: Šíma (Ivan Gübel), Náhoda (Monika Švábová), Moravec (Jan Gross), Šourek (Jan Jánský), lékař (Miloslav Včala), ošetřovatelka (Marta Šolcová), Vondrák (Martin Zahálka), Hluboký (Zdeněk Sedláček), Maruš (Ilona Vaňková), specialista (Pavel Pavlovský) a další.
Nastudovala Plzeň v roce 1989. Premiéra 4. 10. 1989 (Vltava, 13:00 – 13:42 h.).
Lit.: sš: F. Mandát: SMYČKA. In Rozhlas 41/1989 (25. 9. 1989), s. 4 (článek). – Cit.: Jméno Františka Mandáta patří v posledních letech už neodmyslitelně ke kmenovému kádru autorů soudobé literatury i rozhlasového dramatu. Zkušenosti s literární povídkovou tvorbou zjednodušily Mandátovi i jeho vstup mezi úspěšné rozhlasové autory. Schopnost vytvořit sevřený dramatický tvar na relativné malé ploše, tematická variabilita — to vše jsou nesporná pozitiva většiny rozhlasových her, pod nimiž je tento autor podepsán.
Dokumentární hra Smyčka je typickým představitelem svého žánru. Příběh vychází ze skutečné události, mimochodem události zcela mimořádné a svým charakterem výjimečné jak z hlediska pravděpodobnosti, tak i důsledků pro hlavního protagonistu. Je to událost tragická, byť na jejím konci není smrt, ale »pouze« vážné zranění s trvalými následky pro mladého výsadkáře. Jsme svědky těžko uvěřitelného, ale přesto dokumentárně a fakty plně doloženého hrdinství mladého člověka, jeho obrovské vůle a sebezapření, které mu pomohlo dostat se z kritické situace. U zrodu celé příhody stála náhoda, která se prý dostává ke slovu jednou za desítky let. A právě faktor čehosi imaginárního, nepodchytitelného a nepředvídatelného hraje ve Smyčce Františka Mandáta významnou roli. Je organickou součásti filozofie hry, jistých zobecňujících myšlenek, takže Smyčka není »pouze« brilantně odvyprávěný dramatický příběh osobní statečnosti a hrdinství, není jen rekonstrukcí skutečné události.
Dokumentární hru Františka Mandáta Smyčka nastudoval v plzeňském rozhlasovém studiu režisér Miroslav Buriánek bez zbytečného patosu s citem pro vnitřní dramatičnost příběhu. V kontextu řady dokumentárních her představuje Smyčka klasickou podobu hry-rekonstrukce na dobré profesionální úrovni.
Střecha (1984)
František Mandát. Rozhlasová hra. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1984.
Hledám Michaelu (1989)
František Mandát. Původní rozhlasová hra. Drama dvou mladých lidí, kteří se snaží vymanit z destruktivního vlivu sídlištní chuligánské party. Hudba Jiří Koptík, řídí autor. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Karel Weinlich.
Osoby a obsazení: Pavel Janda (Jiří Sedláček), Michaela, Pavlova dívka (Yvetta Blanarovičová), Zlámal, strojvůdce (Jaroslav Choc), matka Pavla Jandy (Monika Švábová) a další.
Nastudovala Plzeň v roce 1989. Premiéra 9. 8. 1989 (Praha, 19:15 – 20:08 h.).
Byl jsem tady – Pérák (1989)
Otto Janka. Rozhlasová hra. Dramaturg Josef Hlavnička. Hudební improvizace Antonín Šobr. Zvuk a hudební spolupráce ing. Jiří Žižka. Záznam a střih Marie Krausová. Asistentka režie Barbora Fajtlová. Režie Karel Weinlich.
Osoby a obsazení: Pérák / Boris (Radoslav Brzobohatý), Jan Lehovec (Michal Suchánek), Jiří Kovář (Jiří Langmajer), Hejmanová, selka (Eva Wimmerová), poddůstojník SS (Jaroslav Konečný), muž (Jan Gross a Jiří Samek). Dále účinkují Ladislav Beneš, Pavel Pavlovský, Jindřich Kout, Jan Ježek, Miroslav Pokorný, Karel Bezeretti, Stanislav Doubrava, Milan Mourek.
Nastudovala Plzeň v roce 1989. Premiéra 15. 3. 1989 (Praha, 19:15 – 20:02 h.; 43 min.).
Pozn.: Otto Janka – český spisovatel a publicista. Původním povoláním ekonom. Působil dlouhou dobu v Československém rozhlase a potom jako ekonom v Národním muzeu v Praze. Jako publicista se zúčastnil dvou velkých přírodovědeckých expedic – do Anatolie a Íránského Balúčistánu. Publikovat začal v časopisech. V rozhlase získaly oblibu jeho hry a dramatická pásma o slavných lidech minulosti, v jejichž působení hledal krizová místa, jež pro ně byly důležitými životními výhybkami. Stejná témata si vybírá i pro své knihy. Čtenáři díky němu poznávají postavy z naší minulosti, jejichž jména zavál čas. Nebo víte kdo byl Ludvík Pregler, Bohuslav Kroupa, Libor Schlesinger, Jan Zachař nebo Jan Vilém Helfer?
Lit.: jh: Byl jsem tady – Pérák. In Rozhlas 12/1989 (8. 3. 1989), s. 4 (článek).
Lit.: tom (= Tomáš, Jiří): Pérák jako metafora. In Tvorba 12/1989 (22. 3. 1989), s. 20 (recenze).
