Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Clemens Brentano. Pohádka. Dramatizace Karel Makonj. Hudba Jiří Koptík, řídí autor. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich.

Osoby a obsazení: tulák (Pavel Pavlovský), hrabě (Jan Gross), hraběnka (Daša Neblechová), ministr (Jiří Samek) a další.

Nastudovala Plzeň v roce 1989. Premiéra 19. 10. 1989 (Praha, 13:00 – 13:52 h.).

Martin Králíček. Rozhlasová hra. Hudba Jiří Žižka. Dramaturg Dušan Všelicha. Režie Miroslav Buriánek.

Osoby a obsazení: Lydie (Monika Švábová), Josef (Pavel Pavlovský), řidič (Tomáš Šolc), ing. Skála (Milan Vlachovský), ing. Švarcik (Jan Gross), úředník (Zdeněk Mucha), autor (Ivan Gübel), muž (Miroslav Popek).

Nastudovala Plzeň v roce 1989. Premiéra 11. 10. 1989 (Praha, 19:15 – 20:04 h.).

Oldřich Šuleř a Dimitrij Plichta. Rozhlasová hra pro mládež, věnovaná hornickým učňům jámy Šalomoun v Ostravě. Režie Dimitrij Dudík.

Účinkují členové SDO.

Nastudovala Ostrava. Premiéra (?) 24. 6. 1950 Čs. okruh M, 16:30 – 17:30 h.) v cyklu Hra pro mládež.

William Shakespeare. Hudební komedie o dvou chytrých ženách a rytíři Falstaffovi. Hudba Otto Nicolai. Rozhlasová úprava Ludvík Podéšť. Hudební režie Otmar Mácha. Zpívá smíšený sbor, hraje brněnský rozhlasový orchestr, řídí Jan Plichta. Režie František Štěpánek.

Osoby a obsazení: Falstaff (Ludvík Veselý, zpívá Rudolf Asmus), paní Vodičková (Marta Kučírková, zpívá Běta Dejmková), pan Vodička, její muž (Karel Hospodský, zpívá Eduard Hrubeš), paní Potůčková (Viola Zinková, zpívá Libuše Lessmanová), pan Potůček, její muž (Stanislav Hejný), Bradatý, sluha pana Falstaffa (Bohuš Smutný), Hubatý, jeho kolega (Rudolf Krátký), Zahrádková, klepna a kořenářka (Helena Krtičková), farář (František Šlégr), listonoš (Miroslav Olejníček), královna vil (Jarmila Zítková), sluha (Hanuš Malimánek).

Nastudovalo Brno v roce 1950. Premiéra 24. 6. 1950 (Brno I, 20:45 – 22:30 h.). Repríza 26. 8. 195O (Čs. Okru M, 20:15 h.).

Frank Tetauer. Rozhlasová hra. Hudba dr. Oldřich Letfus. Režie Bohuš Hradil.

Osoby a obsazení: Suvorov, ruský maršál (Přemysl Pražský), Kutuzov, ruský maršál, jeho žák jako praporčík (Václav Vydra II.), Kutuzov, ruský maršál, jeho žák jako maršál (Václav Vydra I.), pobočník (Bohuš Záhorský), Kajsarov, pobočník Kutuzovův (Felix le Breux), kadet (Bohumil Rendt), kněžna Kutuzovova (Jaroslava Drmlová), vojáci Gríša a Ivan (Zdeněk Hodr a Artuš Kalous), Arakčejev, ministr války (Oldřich Hoblík), Beringsen, carský generál (Karel Pavlík), car Alexandr I. (Ludvík Řezníček), Barclay de Tolly, velitel carské armády (Ladislav Kulhánek), císař Napoleon I. (Jiří Vasmut), Davydov (Karel Houska), Jermolov (Ríša Graeven), Jeremenko (Bohuš Bok), partyzáni (Karel Sychra, Josef Prima), stráž (Václav Král), Balašev (Bdřich Bobek), Davoust (Radovan Lukavský) a další.

Natočeno 1950. Premiéra 26. 8. 1950 (Čs. okruh M, 16:30 – 17:50 h.) v cyklu Hra pro mládež.

Gwen Cherrelová. Anglická rozhlasová hra. Překlad Miloš Zavadil. Režie Jiří Roll.

Osoby a obsazení: Joe (Miloš Zavřel), Ron (Bohumil Švarc), Alf (Walter Steiner), Harold (Dobroslav Čech), Jean Painterová (Jana Drbohlavová), neznámý muž (Jiří Plachý), paní Painterová, matka (Libuše Řídelová), pan Painter, otec (Felix le Breux), Ann Painterová (Dagmar Pušová) a další.

Nastudovaly Karlovy Vary v roce 1970. Premiéra 2. 10. 1970 (Třetí program, 20:00 – 21:00 h.). Repríza 17. 10. 1970 (Praha, 10:00 h.); 3. 1. 1971 (Třetí program, 20:00 h.); 2. 10. 1975 (Vltava, 11:00 h.).

Lit.: JH: Nebav se s muži, které neznáš. Napínavá hra s výchovným posláním. In Rozhlas 40/1970 (21. 9. 1970), s. 17 (článek).

George Predeki. Rozhlasová hra. Překlad Zdena Němcová. Režie Julius Owidzki j. h.

Osoby a obsazení: František (Jaroslav Moučka), Mirek (Jaroslav Kepka), mistr (František Hanus), matka (Světla Amortová), Kulešová (Josef Walterová), první hostitel (Otomar Korbelář), druhý hostitel (Viktor Maurer), milicionář (Adolf Filip), poručík milice (Štěpán Bulejko), prokurátor (Václav Švorc).

Natočeno 1974. Premiéra 16. 10. 1974 (Praha, 19:30 – 20:10 h.).

Jiří Smutný. Rozhlasové hudební drama na námět Vercorsovy novely Zbraně noci (překlad Ludvík Kárl). Použité verše Vítězslav Nezval a Guillame Apollinaire.  Hraje Orchestr rozhlasového operního studia, sólo na housle Jiří Bezděkovský. Hudební příprava J. Pokorný. Dirigent František Vajnar. Režie J. Stránský. Hudební režie F. Vrána. Zvuk M. Mareš. Střih J. Vašíček.

Osoby a obsazení: Klementina (Ivana Mixová), stará žena (Štěpánka Štěpánová), stará dáma (Jaroslava Procházková), Klaudie (Jadwiga Wysoczanská), první židovka / 4. svědkyně (Marcela Machotková), 2. židovka (Alena Míková), lodník Exu (Jaroslav Horáček), děda (Vladimír Jedenáctík), Amant, později státní podtajemník (Miroslav Frydlewicz), chlapec (Oldřich Lindauer), obhájce (Jindřich Jindrák), první svědkyně (Hana Hronová), druhá svědkyně / jiná žena (Libuše Salabová), třetí svědkyně (Věra Starková), policisté (Karel Kastner, Artuš Kalous, Artur Šviha), advokát-soudce (Jiří Němeček). Dále účinkuje Pěvecký sbor Čs. rozhlasu, sbormistr Milan Malý.

Natočeno 1969. Premiéra 5. 11. 1969 (Třetí program, 20:00 – 21:40 h.).

Lit.: anonym: Klementina (opera). In Wikipedia, b. d. (slovníkové heslo). – Cit.: (…)

Skončil soud nad ženou, která byla odsouzena k osmnácti měsícům vězení; advokát – bývalý soudce – vypráví její příběh.

Klementina pocházela z vesnice, z nejchudších poměrů. Již ve čtrnácti letech byla znásilněna bratrem Pavlínem, který ji pak odvedl do Marseilles a využíval k prostituci. Když se po pádu Francie roku 1940 její bratr zapletl do kšeftů a byl zabit, utekla Klementina do Paříže, kde se opět živila prostitucí. Tam poprvé viděla persekuci židů. Jeden večer strávila u lodníka Exua, a když se vracela domů – dávno po zákazu vycházení – byla zatčena. Nejprve ji drželi s jinými prostitutkami, ale když mezi nimi došlo ke konfliktu, přeložili ji do internačního tábora Drancy mezi politické vězeňkyně – ženy s muži v odboji, židovky a podobně. Brzy byla spolu s řadou z nich transportována do koncentračního tábora Ravensbrück. Za cesty v dobytčím voze se seznámila s jednou ze spoluvězeňkyň, Klaudií. Ale také ona, která se považovala za poslední z posledních, poznala své pravé poslání. Spolu s Klaudií pomáhaly nejrůznějším způsobem, hmotně i psychologicky, spolutrpícím ženám a staly i v táboře legendou. I když Klaudie později podlehla tyfu, zůstala Klementina svým spoluvězeňkyním oporou a dokázala zachránit mnoho životů.

Po válce a repatriaci byla dalšími ženami přivítána a začala vést spolek bývalých účastnic odporu nazvaný „Svépomoc“. Ale tento spolek začal později živořit a Klementinu vyčerpaly různice mezi členkami. Pokoušela se najít si zaměstnání, ale bez vzdělání a se špatnou minulostí se jí to nepodařilo; vrátila se k prostituci. Když hledala lodníka Exu, ten byl od války nezvěstný, ale ujala se přitom sedmnáctiletého chlapce, kterého vzala k sobě. Pasák, který ji chtěl vyštvat ze svého rajónu, na ni pohnal mravnostní policii, a když se bránila, neúmyslně rozbitým džbánem jednoho z policistů vážně zranila. Při soudu za ohrožování mravní výchovy mladistvých a ublížení na zdraví se sešla řada svědků na její podporu, avšak alespoň minimálnímu trestu přece jen neušla. (…)