Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

1. 6. 2010

Včera mi bylo patnáct – Vašek je pašák aneb Jak si děláme pověst (1962)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 10:25

Ludvík Vaculík. Reportážní pásmo o mládeži z prostředí základních škol. Režie Karel Weinlich.

Účinkuje Josef Langmiler.

Natočeno duben 1962. Obnovená premiéra 24. 6. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.., 25 min) v cyklu Radiodokument, komentují Viola Ježková a Tomáš Černý.

Lit.: Faltýnek, Vilém: Objev pásku „Egona Ervína“ Vaculíka. In Týdeník Rozhlas 23/2010, s. 6 (článek).

Lit.: Ježková, Viola – Černý, Tomáš: Včera mi bylo patnáct. Archivní dokumenty Ludvíka Vaculíka z roku 1962 a 1963. In web ČRo 3 Vltava, 24. červen 2021 (článek). – Cit.: Z rozhlasové práce Ludvíka Vaculíka se toho mnoho nedochovalo. Většina analogových pásů byla smazána, existovaly pouze jeho psané scénáře. Avšak v roce 2010 objevil tehdejší redaktor Rádia Praha Vilém Faltýnek pásky s nadpisem Včera mi bylo patnáct. Při jejich poslechu odhalil, že se jedná o reportáže Ludvíka Vaculíka.

Do redakce Vysílání pro děti a mládež přišel Ludvík Vaculík v roce 1959. V cyklu Včera mi bylo patnáct se s výjimečnou autenticitou a upřímností vydává za žáky základních i středních škol, aby s nimi byl v jejich útrapách a životních údobích a zkoumal povahu jejich potíží. Je to právě opravdovost Vaculíkova zájmu a balancování na hraně ideologických a výchovných pravidel, co činí i dnešní poslech velmi zajímavý a aktuální. Jeho hloubka úsudku vede k takovému filosofickému zobecnění, že můžeme stejné otázky pokládat sobě i společnosti dnes. A co víc, i přesto, že Vaculík zastává ve svých reportážích roli toho, kdo vychovává, tato pozice mu nikterak nebrání vnímat nepochopení světa dospělých, kterému jsou tito mladí vystavováni.

Viola Ježková a Tomáš Černý uvádí do kontextu reportáž z prostředí základních škol Vašek je pašák aneb Jak si děláme pověst z roku 1962 a dokument Markéta touží po řece aneb Jak je život těžký z roku 1963.

Oba dokumenty vynikají nejen Vaculíkovou etikou a lidstvím se kterým přistupuje k tématu i svým protagonistům, ale i přímostí výpovědí, které Vaculík respektoval a ponechával bez dílčích režisérských direktiv. Spontaneita a otevřenost výpovědí i Vaculíkovo otevřené „přemýšlení nahlas“ je i po mnoha letech vynikajícím rozhlasovým zážitkem.

Tygr v zrcadle (1967)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 9:09

Inger Christensenová. Překlad František Fröhlich. Dramaturg Dalibor Chalupa. Režie Josef Melč.

Osoby a obsazení: on (Václav Voska) a ona (Jaroslava Adamová).

Natočeno 1967 (59 min.). Premiéra 12. 5. 1967 (Československo II., 19.40-20.45 h.) v cyklu Přehlídka zahraniční rozhlasové hry.  Obnovená premiéra 10. 6. 2010 (ČRo 3 Vltava, 21:45 – 22:47 h.). Repríza 8. 12. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Lit.: anonym: Tygr v zrcadle. In Čs. rozhlas a televize 20/1967 (2. 5. 1967), s. 9 (článek).

Tygr v zrcadle. In Čs. rozhlas a televize 20-1967 (2. 5. 1967), s. 9 (článek)Lit.: anonym:  Inger Christensen. In web PWF, 5. 1. 2009 (biografie). – Cit.: Nejvýznamnější dánská básnířka Inger Christensenová se narodila roku 1935 ve městě Vejle. Její filosofické a vizionářské básně „s promyšlenou formou jsou nejvýraznější reflexivní poezií v současné Evropě“. Ve své tvorbě zkoumá funkci a užití jazyka – rozdíl mezi jazykem a zkušeností, skutečností a slovy. „Podobně jako Hésiodos chce Inger Christensenová vypovídat o tom, co je – o všem, co a jaké je kolem nás a čím jsme my mezi tím vším.“ Její dílo zahrnuje povídky, eseje i systémovou poezii, kde je struktura básně předem dána, jako je tomu například u sbírky Abeceda, založené na Fibonacciho posloupnosti. Inger Christensenová byla členkou Královské dánské akademie věd a nositelkou řady literárních ocenění. Švédská akademie, která uděluje i Nobelovy ceny, ji v roce 1994 vyznamenala Severskou cenou. Ve stejném roce obdržela Christensen rakouskou Státní cenu pro evropskou literaturu, rok na to belgickou Grand Prix na Mezinárodním bienále poezie (1995), cenu Horsta Bieneka za lyriku a cenu Bavorské akademie umění za lyriku (obě v roce 1998). K jejím stěžejním dílům patří sbírky: Světlo, Motýlí údolí, Tráva a Dubnový dopis. Inger Christensenová zemřela v pátek 2. ledna 2009.

40 let KSČ – Proletariát bojující proti nezaměstnanosti, hladu, fašismu a národnímu útlaku (1961)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 0:10

Autoři kompilace nezjištěni. Hrají Josef Páleníček (I – 9),  Orchestr hl. m. Prahy v Karlíně, řídí Karel Vlach (I – 5), Ústřední hudba čs. armády, řídí K. Šťastný (I- 6),  Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, řídí Václav Smetáček (II – 1), Slovenská filharmonie, řídí L. Slovák (II – 3), Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého, řídí Pavel Vondruška (I – 6; II – 4), Sbor (sbormistr V. Rubínek) a Orchestr Janáčkovy opery v Brně, řídí František Jílek (II – 6).

Recitují a hovoří Zdeněk Štěpánek (I – 1; II – 2), Antonín Mrvečka (I – 2), Antonín Zápotocký, Marie Vášová (I – 8), Bohumil Švarc (II – 4), E. Kristinová (II – 5). Zpívají Pěvecké sdružení moravských učitelů, sbormistr J. Šoupal (I – 1; I – 7), J. Blaho a sbor bratislavského rozhlasu (II – 3), Český pěvecký sbor, sbormistr J. Kühn (II – 1), J. Palivcová, H. Buriánová a sbor A. Jurečka (II – 6).

Vydal Supraphon v roce 1961 (2 LP, Su DV 15124-5 + 2 letáky).

Obsah: I. – 1. Leoš Janáček: Sedmdesát tisíc – 2. Jiří Wolker: U rentgenu – 3. I. Krasko: Otrok – 4. Antonín Zápotocký: Rudá záře nad Kladnem – 5. Jaroslav Ježek / Jiří Voskovec, Jan Werich: Hej, pane králi – 6. Jaroslav Ježek / Jiří Voskovec, Jan Werich: Svět patří nám. – 7. Otakar Jeremiáš / Petr Bezruč: Ostrava – 8. Marie Majerová: Havířská balada – 9. Leoš Janáček: Sonáta es-moll „Z ulice“ – Smrt.

II. – 1. Jan Seidel: Májová předehra – 2. Petr Bezruč: Bernard Žár – 3. Eugen Suchoň: Žalm země podkarpatské, op. 12 – 4. J. Stanislav / M. Světlov: Píseň o Granadě – 5. Peter Jilemnický: Pole neorané – 6. Zdeněk Blažek / J. Zatloukal: Verchovina, op. 39 – Smrt Vasila a závěr opery.

Pozn.: U písní Osvobozeného divadla není uveden jako spoluautor Jiří Voskovec (Hej, pane králi), u písně Svět patří nám není uveden žádný autor (v přiloženém letáku je ostatně o tomto pochodu napsáno, že „stal se majetkem dělnických mas“.

« Newer Posts

Powered by WordPress