Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

21. 2. 2010

Poslední stožár (1983)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 1:39

Jiří Průša. Hudba Josef Pech, řídí autor. Dramaturg Jiří Souček. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Koláček (Vlastimil Brodský). Dále účinkují Petr Kostka, Josef Patočka, Jan Faltýnek a další.

Natočeno 1983. Premiéra 24. 12. 1983 (Praha).

Lit.: Svačina, Jan: Rozhlasový dárek. In Scéna 3/1984 (10. 2. 1984), s. 5 (recenze).

Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou 70. – Kdo postaví Poslední stožár? In Týdeník Rozhlas 34/2014 (článek). Dostupné též v nezkrácené verzi na Panáčkovi.

Hrouda, Vladimír - Rozhlasová nadílka. In Rudé právo, 29. 12. 1983, s. 5 (recenze)Hrouda, Vladimír: Rozhlasová nadílka. In Rudé právo, 29. 12. 1983, s. 5 (recenze).

20. 2. 2010

Ĺúbostná schôdzka (Milostná schůzka, 1993)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Martin @ 13:49

Guy de Maupassant. Dramatizace humoristických povídek. Dramatizace Berco Trnavec. Dramaturgie Tamara Chlebová. Hudební spolupráce Katarína Mudrochová. Zvuk a střih Vladimír Mihálek a Miroslav Mlynka. Režie Milan Semík.

Účinkují Eva Večerová, Michal Gučík, Oľga Šalagová, Zuzana Kocúriková, Ján Gallovič, Dušan Tarageľ, Elena Petrovická Vladimír Obšil a Vladimír Minarovič.

Připravil Slovenský rozhlas v roce 1993 (55 min.).

Co nevíme o bramborách (20??)

Filed under: Radiodokument — Martin @ 11:38

Údaje o tvůrcích a interpretech nezjištěny.

Připravil Český rozhlas (20 min.).

Jak se Žižkaperk proměňoval a Praha s ním (2001)

Filed under: Radiodokument — Martin @ 11:28

Jindra Jarošová. Údaje o tvůrcích nezjištěny.

Hovoří Jiří Votruba.

Natočeno v Českém rozhlase v roce 2001 (44 min.).

19. 2. 2010

Ráno u Chrapúňov (Ráno u Chrepťugina, 1958)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 9:15

Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin. Rozhlasová dramatizace povídky. Překlad Benjamin Mikloš. Režie Anton Glézl.

Účinkují Martin Gregor, Emil Kopas, Míla Beran, Juraj Paška, Ctibor Filčík, Jozef Šimonovič, Jozef Hanúsek, Beta Poničanová a další.

Nastudovala Bratislava v roce 1958. Premiéra 12. 6. 1958 (32 min.).

Ďáblovo kopyto (2010)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 9:06

Arthur Conan Doyle. Překlad Eva Kondrysová. Dramatizace Hynek Pekárek. Hudba Tomáš Klár. Zvuk Ladislav Reich. Záznam a střih Dominik Budil. Dramaturg Martin Velíšek. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: Sherlock Holmes (Viktor Preiss), doktor John Watson (Otakar Brousek), Roundhay, vikář (Rudolf Pellar), Mortimer Tregennis, jeho podnájemník (Jan Přeučil), Richards, lékař (Dalimil Klapka), paní Porterová, hospodyně v domě Tregennisových (Miriam Kantorková), Leon Sterndale, cestovatel a lovec (Pavel Rímský).

Natočeno v roce 2010. Premiéra 18. 2. 2010 (58 min.). Repríza 7. 2. 2016 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 4. 12. 2022 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.

Pozn.: Další z případů věhlasného detektiva Sherlocka Holmese. Příběh se odehrává na jihozápadě Anglie ve Cornwalu, kde Sherlock Holmes v doprovodu doktora Watsona tráví zdravotní dovolenou. Zločin ho však dostihne i tady a Sherlock řeší případy tak záhadných úmrtí, že to zpočátku vypadá, jako by za nimi stál samotný ďábel. (anotace)

Lit.: Pavlovský, Petr: Rafinovaná insitnost Ďáblova kopyta. In Týdeník Rozhlas 11/2010, s. 20 (recenze). – Cit.: Čtvrteční Hru pro tento večer věnovala v půli února Vltava v rámci svého „britského roku“ typicky anglickému žánru, detektivce. Ďáblovo kopyto bylo sice napsáno jako próza, ale uřeknutí v odhlášení („Vyslechli jste hru Arthura Conana Doyla…“) má racionální jádro. Z dramatizace Hynka Pekárka mohl nezasvěcený nabýt dojmu, že předlohou inscenace Hany Kofránkové byla hra napsaná přímo pro rozhlas. Jakési rozhlasové retro, protože děj je velice konkrétně časoprostorově lokalizován – jaro 1897 v Cornwallu.

Vyprávějící doktor Watson (Otakar Brousek) sice úvodem stručně představil sebe i Sherlocka Holmese (Viktor Preiss), ale jinak tvůrci pracovali pro posluchače zasvěcené, kteří se v paradigmatu holmesovek bezpečně orientují. Nijak se například nevysvětlovaly hudební vstupy sólových houslí – posluchači přece vědí. Holmes se vymyká představě „ušlechtilého diletanta“, gentlemana, který se při svém horizontálním vzdělání a zájmech umírněně věnuje kdečemu: je schopen pracovat až do vysílení a jeho závislost na nikotinu a morfiu nebyly zmíněny jako nevinné slabůstky. Jeho sebestřednost a namyšlenost je terčem jemné ironie. Je s podivem, že vůbec existuje nějaká oblast lidského vědění, do níž ještě nezabrousil (zde archeologie), a naopak zcela suverénně se chystá k napsání studie z oboru tak odtažitého, jako je antická lingvistika (chaldejština). Z téže ironické dížky je jeho poznámka „Už jsem si zvykl, že kam přijedu, tam se odehraje zločin“, která ovšem v důsledku míří spíš na autora.

Režisérka v necelé hodině vystačí jen s nejskrovnějšími nonverbálními zvuky: trocha mořského příboje, něco větru, cvrlikání ptáků po ránu. Rozhodující jsou herci, což začíná hned obsazením. Vedle osvědčené stálé dvojice jsou tu další majitelé dokonale fonogenických hlasů, jako Rudolf Pellar (vikář) nebo Pavel Rímský (cestovatel). I jejich výkony jsou – záměrně – výrazově naivní, stylizované. Vrcholnou scénou je pak zvukové zobrazení experimentu s otravným kouřem – ano, i to lze v rozhlase zahrát.

Domácí četba této prózy by nás dnes již sotva uspokojila. Filmová zpracování, mají-li se zdařit, vyžadují značnou úpravu předlohy. A tak je to nakonec především fonografická interpretace, která může naivitou potěšit, zachovat neoromantickou hrůzyplnou atmosféru a zároveň ji „zcizit“ občasným komediálním pomrknutím na posluchače.

Lit.: anonym: Arthur Conan Doyle: Ďáblovo kopyto. In web ČRo 2 Praha, únor 2016 (anotace). – Cit.: Zločin dostihne Sherlocka Holmese i na zdravotní dovolené! Vyřeší i tyto záhady?  Příběh nazvaný Ďáblovo kopyto se odehrává na jihozápadě Anglie ve Cornwalu, kde Sherlock Holmes v doprovodu doktora Watsona tráví zdravotní dovolenou.

Zločin ho však dostihne i tady a Sherlock řeší případy tak záhadných úmrtí, že to zpočátku vypadá, jako by za nimi stál samotný ďábel.

Vizitka (1982)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — rickie @ 1:28

Gustav Meyrink. Rozhlasová dramatizace povídky. Překlad František Marek. Rozhlasová dramatizace Milan Materák. Dramaturgie Vladimír Holan. Zvuk Mária Vrancová a Emília Miháleková. Režie Peter Jezný.

Účinkují Emil Horváth, Ctibor Filčík, Dušan Blaškovič, Viktor Blaho, Eduard Bindas, Vladimír Kostovič a další.

Vyrobil Československý rozhlas Bratislava v roce 1982. Premiéra 6. 12. 1982 (30 min.).

18. 2. 2010

Absurdní hra s textem pro nic (Samuela Becketta) (2003)

Filed under: Radioacustica, Radioateliér,Rozhlasové hry — rickie @ 16:51

Tomáš Pálka. Experimentální rozhlasová hra.

Natočeno v roce 2003 (9+18 min.) Premiéra 26. 4. 2003 (ČRo 3 Vltava, PremEdice Radioateliér). V úvodu hovoří autor a Michal Rataj o hře a Samuelu Beckettovi.

Pozn.: Absurdní hra s absurdním textem Samuela Becketta (Novely a texty pro nic, text XII) je experimentálním kusem v oblasti elektroakustické skladby na straně jedné a rozhlasové hry na straně druhé.
Jde o syntézu práce se zvukovými objekty mluveného hlasu a hudebního nástroje – klarinetu. Ty jsou v čase modifikovány a vrstveny. Absurdnost je umocňována v té míře, e textu je záměrně rozumět jen místy, hra se tak stává absurdní adaptací v nových souvislostech. Výsledný tvar by posluchač měl vnímat střídavě právě v mlhavé srozumitelnosti a zvukových modulacích.
(anotace)

Za misu šošovice (Za mísu čočky, 1998)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Martin @ 16:29

Ondrej Sliacky. Rozhlasová hra na motivy biblického příběhu. Dramaturgie Kveta Slobodníková. Hudební dramaturg Miroslav Nemec. Zvuk  Alena Duchoňová. Záznam a střih Miroslava Naďová. Režie Viera Weidlerová.

Účinkují Elo Romančík, Zdena Grúberová, Ján Kroner, Alfréd Swan, František Kovár, Karol Machata, Helena Geregová, Ján Mistrík, Jozef Šimonovič a Vladimír Minarovič

Připravil Slovenský rozhlas v roce 1998 (45 min.). Repríza 5. 10. 2020 (SRo Rádio Litera, 20:30 – 21:15 h.).

Pozn.: Príbeh, ktorý prežil tisícročia je vybraný z „Knihy kníh“ z Biblia-starého zákona. Prenesie nás do krajiny Kanaán, kde kedysi žil muž menom Izák, syn Abrahámov, a jeho žena Rebeka.

S pravidelným odletom (S pravidelným odletem, 1980)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Martin @ 16:28

Ondrej Sliacky, Eugen Gindl. Rozhlasová hra. Dramaturgie Štefan Šmihla. Zvuk Ivan Kostolný. Režie Ladislav Hyža.

Osoby a obsazení: kapitán Hudec (Elo Romančík), Hudec v mládí (Ivo Romančík), Peter (Ĺubomír Paulovič), Tibor, druhý pilot (Štefan Halás), Peterův nevlastní otec (Ivan Folkman), Peterova matka (Eliška Nosáľová), děvče (Oľga Solárová), Maroš (Michal Gazdík), strýc (Anton Šulík), kapitán VB (Jozef Kramár), poručík VB (Martin Horňák), příslušníci VB (Martin Kolesár a Milan Belohlávek), Vlasta (Elena Petrovická) a opilý (Andrej Vandlík).

Připravil Československý rozhlas Banská Bystrica v roce 1980 (50 min.). Premiéra 26. 3. 1981 (Vltava, 19:40 – 20:30 h.). Repríza 30. 7. 2016 (SRo Rádio Pyramída).

Lit.: fr - V rozhlase. In Tvorba 13-1981 (1. 4. 1981), s. 23 (recenze)02fr - V rozhlase. In Tvorba 13-1981 (1. 4. 1981), s. 23 (recenze)03fr: V rozhlase. In Tvorba 13/1981 (1. 4. 1981), s. 23 (recenze).

Lit.: (anonym): Ondrej Sliacky, Eugen Gindl: S pravidelným odletom. In web SRo 29. 7. 2016 (anotace):  Cit.: Ondrej Sliacky sa narodil v Podlaviciach pri Banskej Bystrici. Po absolvovaní Filozofickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave bol redaktorom Kultúrneho života, po jeho zrušení pôsobil vo vydavateľstve Mladé letá. Inicioval vznik Bibiany, revue o umení pre deti a mládež. V roku 1991 sa stal vysokoškolským profesorom na Pedagogickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. V literárnovednej oblasti sa Ondrej Sliacky vyprofiloval na historika literatúry pre deti a mládež. Je autorom diel, ktoré zaznamenávajú dvestoročný vývin literatúry pre deti a mládež so zreteľom aj na dramatickú, prekladovú a kritickú tvorbu.

V polovici 70. rokov začal pod vplyvom redakčnej práce v Slniečku publikovať svoje prvé beletristické texty pre deti a mládež a postupne debutoval aj v rozhlase a v televízii inscenáciami určenými dospelým i deťom. V rámci rozhlasovej tvorby získali ceny na festivaloch hry, ktoré napísal spolu s Eugenom Gindlom – Vynes na horu svoj hrob, Šamajov memoriál, Hĺbkový rekord a S pravidelným odletom. Túto hru vám ponúkame pri príležitosti 75. Jubilea Ondreja Sliackeho.

Dobová kritika ju v čase premiéry v roku 1980 hodnotila takto: „Sliacky a Gindl opäť dodržali svoj štandard a preukázali sa hrou, ktorá svojou etickou, ale aj umeleckou úrovňou prekračuje priemer súčasnej slovenskej rozhlasovej hry. Zdá sa, že aj realizátorov strhla k oveľa výraznejšiemu prejavu, ako sme na to z Banskej Bystrice zvyknutí. S uznaním treba kvitovať nápad obsadiť do dvojúlohy Ela a Ivana Romančíka.“

Realizátormi boli režisér banskobystrického štúdia Ladislav Hyža, dramaturg Štefan Šmihla a majster zvuku Ivan Kostolný. Okrem Romančíkovcov účinkovali: Ĺubomír Paulovič, Štefan Halas, Ivan Folkman, Eliška Nosáľová, Oľga Solárová, Michal Gazdík, Anton Šulík, Elena Petrovická a Andrej Vandlík.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress