Arthur Conan Doyle. Překlad Eva Kondrysová. Dramatizace Hynek Pekárek. Hudba Tomáš Klár. Zvuk Ladislav Reich. Záznam a střih Dominik Budil. Dramaturg Martin Velíšek. Režie Hana Kofránková.
Osoby a obsazení: Sherlock Holmes (Viktor Preiss), doktor John Watson (Otakar Brousek), Roundhay, vikář (Rudolf Pellar), Mortimer Tregennis, jeho podnájemník (Jan Přeučil), Richards, lékař (Dalimil Klapka), paní Porterová, hospodyně v domě Tregennisových (Miriam Kantorková), Leon Sterndale, cestovatel a lovec (Pavel Rímský).
Natočeno v roce 2010. Premiéra 18. 2. 2010 (58 min.). Repríza 7. 2. 2016 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 4. 12. 2022 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.
Pozn.: Další z případů věhlasného detektiva Sherlocka Holmese. Příběh se odehrává na jihozápadě Anglie ve Cornwalu, kde Sherlock Holmes v doprovodu doktora Watsona tráví zdravotní dovolenou. Zločin ho však dostihne i tady a Sherlock řeší případy tak záhadných úmrtí, že to zpočátku vypadá, jako by za nimi stál samotný ďábel. (anotace)
Lit.: Pavlovský, Petr: Rafinovaná insitnost Ďáblova kopyta. In Týdeník Rozhlas 11/2010, s. 20 (recenze). – Cit.: Čtvrteční Hru pro tento večer věnovala v půli února Vltava v rámci svého „britského roku“ typicky anglickému žánru, detektivce. Ďáblovo kopyto bylo sice napsáno jako próza, ale uřeknutí v odhlášení („Vyslechli jste hru Arthura Conana Doyla…“) má racionální jádro. Z dramatizace Hynka Pekárka mohl nezasvěcený nabýt dojmu, že předlohou inscenace Hany Kofránkové byla hra napsaná přímo pro rozhlas. Jakési rozhlasové retro, protože děj je velice konkrétně časoprostorově lokalizován – jaro 1897 v Cornwallu.
Vyprávějící doktor Watson (Otakar Brousek) sice úvodem stručně představil sebe i Sherlocka Holmese (Viktor Preiss), ale jinak tvůrci pracovali pro posluchače zasvěcené, kteří se v paradigmatu holmesovek bezpečně orientují. Nijak se například nevysvětlovaly hudební vstupy sólových houslí – posluchači přece vědí. Holmes se vymyká představě „ušlechtilého diletanta“, gentlemana, který se při svém horizontálním vzdělání a zájmech umírněně věnuje kdečemu: je schopen pracovat až do vysílení a jeho závislost na nikotinu a morfiu nebyly zmíněny jako nevinné slabůstky. Jeho sebestřednost a namyšlenost je terčem jemné ironie. Je s podivem, že vůbec existuje nějaká oblast lidského vědění, do níž ještě nezabrousil (zde archeologie), a naopak zcela suverénně se chystá k napsání studie z oboru tak odtažitého, jako je antická lingvistika (chaldejština). Z téže ironické dížky je jeho poznámka „Už jsem si zvykl, že kam přijedu, tam se odehraje zločin“, která ovšem v důsledku míří spíš na autora.
Režisérka v necelé hodině vystačí jen s nejskrovnějšími nonverbálními zvuky: trocha mořského příboje, něco větru, cvrlikání ptáků po ránu. Rozhodující jsou herci, což začíná hned obsazením. Vedle osvědčené stálé dvojice jsou tu další majitelé dokonale fonogenických hlasů, jako Rudolf Pellar (vikář) nebo Pavel Rímský (cestovatel). I jejich výkony jsou – záměrně – výrazově naivní, stylizované. Vrcholnou scénou je pak zvukové zobrazení experimentu s otravným kouřem – ano, i to lze v rozhlase zahrát.
Domácí četba této prózy by nás dnes již sotva uspokojila. Filmová zpracování, mají-li se zdařit, vyžadují značnou úpravu předlohy. A tak je to nakonec především fonografická interpretace, která může naivitou potěšit, zachovat neoromantickou hrůzyplnou atmosféru a zároveň ji „zcizit“ občasným komediálním pomrknutím na posluchače.
Lit.: anonym: Arthur Conan Doyle: Ďáblovo kopyto. In web ČRo 2 Praha, únor 2016 (anotace). – Cit.: Zločin dostihne Sherlocka Holmese i na zdravotní dovolené! Vyřeší i tyto záhady? Příběh nazvaný Ďáblovo kopyto se odehrává na jihozápadě Anglie ve Cornwalu, kde Sherlock Holmes v doprovodu doktora Watsona tráví zdravotní dovolenou.
Zločin ho však dostihne i tady a Sherlock řeší případy tak záhadných úmrtí, že to zpočátku vypadá, jako by za nimi stál samotný ďábel.
Hrouda, Vladimír: Rozhlasová nadílka. In Rudé právo, 29. 12. 1983, s. 5 (recenze).
