Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

21. 4. 1903 Plzeň – 6. 5. 1958 Praha

Režisér, herec.

Zdroj biografie

Po maturitě na reálném gymnáziu absolvoval v letech 1922-1926 dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze. Krátce byl členem elévského souboru Národního divadla. Po vojenské službě nastoupil do hereckého angažmá ve Švandově divadle na Smíchově. V r. 1929 hrál v Moderním studiu v Umělecké besedě Praha, v letech 1929-1931 působil v Intimním divadle Praha jako herec a režisér. Od počátku 30. let působil pak rovněž jako herec i režisér v Českém divadle v Olomouci, které vedl O. Stibor. V letech 1935-1937 byl v hereckém angažmá v Národním divadle v Praze.

S Radiojournalem začal spolupracovat hned v jeho počátcích, když jako posluchač konzervatoře patřil mezi první interprety. Jeho účinkování v té době se omezovalo na recitaci a uvádění kolegů. I po letech vzpomínal, jak studenty vozili autem do Kbel, odkud se vysílalo. V r. 1934 ztvárnil první rozhlasovou hereckou roli v Almansorovi (H. Heine), režírovaném J. Honzlem. Od poloviny 30. let se jeho herecké účinkování v rozhlase stalo pravidelnějším, během let 1937-1939 vytvořil několik rolí v hrách režírovaných především M. Jarešem: např. Dumasovi Tři mušketýři (1938, Bonacieux), Hiltonův Ztracený obzor (1937), Čapkova Bílá nemoc (1938, Otec), Grabbeho Napoleon (1938). V r. 1936 společně s K. Beníškem účinkoval v seriálu Škola v kostce. Od roku 1937 se Vasmutova činnost v Radiojournalu rozšířila o externí režii zábavných pořadů. A protože se velmi dobře osvědčil, k 1. 11. 1939 byl přijat nejprve na zkušební dobu, aby konal „režie zábavných pořadů, ve kterých by sám jako herec účinkoval a pomáhal při sestavě pořadů s mluveným slovem“, a k 1. 4. 1940 do řádného zaměstnaneckého poměru. Šéfrežisér J. Hurt si vymínil, aby nebyl zaměstnán jako úzký specialista jen pro zábavný program, ale aby v případě potřeby režíroval i dramatické žánry. Již v době zaměstnání v Radiojournalu jej ke spolupráci na pohádkách pro děti několikrát angažovala společnost Ultraphon, pro niž režíroval např. Ferdu Mravence (1940, pro rozhlas 1942) či pohádky Děvčátko se sirkami, Žabí škola, Co si stroje povídají (1941). (more…)

16. 4. 1932 Praha – 14. 8. 1988 Praha

Redaktorka, dramaturgyně.

Zdroj biografie

V letech 1946-1950 studovala gymnázium v Praze, poté obor knihovnictví na Filozofické fakultě UK. V roce 1952 nastoupila do Čs. rozhlasu jako referentka školského rozhlasu. V rámci tohoto úvazku v HRDM zpočátku připravovala a redigovala vysílání pro školy a méně náročné programové řady, jakými byly knihovničky pro děti a pohádkové četby pro jeden hlas, později – od r. 1954 – již redigovala i dramatizované pohádky. Připravovala pohádky pro nedělní vysílání, věnovala se cyklům četeb z oblasti dětské literatury; převážně šlo o četby z děl nově publikovaných, v mnoha případech také z rukopisů. Nezůstávala však jen za redakčním stolem, působivost rozhlasových pořadů si ověřovala přímým kontaktem s dětskými posluchači na nejrůznějších besedách. Od r. 1965 se stala dramaturgyní a svoji redakční činnost rozšířila na oblast dramatických a populárně naučných programů určených dětem a mládeži. Současně působila jako autorka úprav a dramatizací pro dospělé posluchače. Do funkce dramaturgyně rozhlasových her HRLDV přešla v roce 1970.

Zaměřovala se především na díla klasická, vedle toho rozšiřovala obzor dětských posluchačů o pohádkové příběhy exotického původu (cyklus afrických pohádek, pohádky z pravěku aj.). V její autorské tvorbě pro dospělé byly zastoupeny jak tituly z domácí tvorby (J. Ryska, A. M. Tilschová), tak díla světové literatury i dramatiky – J. Anouilh, E. Radzinskij, K. Paustovskij, G. Simenon, zvláštní pozornost pak věnovala autorům německé jazykové oblasti. (more…)