Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Milan Uhde. Původní absurdní rozhlasová hra. Překlad Heinrich Kunstmann. Režie Heinz-Wilhelm Schwarz.

Obsazení nezjištěno.

Produkce WDR v roce 1965 (mono).

Česky natočeno v roce 1965, považována za ztracenou, obnovená premiéra 2. 6. 2007 na stanici ČRo 3 – Vltava.

Inhaltsangabe: „Die Zeugen“ beginnt wie ein konventioneller Kriminalfall. Ein Mann wird zum Zeugen eines Mordes, der vor der Polizeizentrale verübt wird. Er macht unverzüglich seine Aussage, um eine schnelle Fahndung zu ermöglichen. Diese Aussage jedoch ist nicht erwünscht, und ein tödlicher circulus vitiosus kommt in Gang, in dem der Zeuge zum Opfer, die Justiz zum Mordwerkzeug wird.

Milan Uhde. Původní autobiografická retrospektivní rozhlasová hra. Překlad Gerhard und Alexandra Baumrucker. Režie Norbert Schaeffer.

Obsazení nezjištěno.

Produkce HR v roce 1987 (71 min., stereo).

Pozn.: Česky natočeno v roce 1992.

Inhaltsangabe: Ein Schriftsteller, er dürfte Mitte fünfzig sein, führt ein Gespräch mit seiner Mutter – am Abend ihrer Beerdigung. Ein imaginäres Gespräch also. Es führt zurück bis in seine Kindheit. Die Mutter ist Jüdin. Und nach dem Einmarsch der Deutschen zeigt der Vater nicht allzu viel Mut, seine Frau gegen die rassistischen Pressionen zu verteidigen. Als er aus dem Staatsdienst entlassen wird, reagiert er mit Selbstmordgedanken für die gesamte Familie. Es ist der Vater der Mutter, der eine Lösung findet – bevor er selbst ins Vernichtungslager abtransportiert wird. Die Mutter, so lautet die Lösung, hat in Wahrheit einen arischen Vater. Gegen Geld findet sich sogar jemand, der diesen angeblichen Vater spielt. Als der Strohmann nach Kriegsende Gegenleistungen fordert, wird er abgewiesen. Und das hat der Schriftstellersohn seinem Vater nie verziehen. Auch damit ist er nicht einverstanden: Daß der Vater in der neuen politischen Ära wieder nur Duckmäuser und Mitläufer ist. Daß er sich herumstoßen läßt. Daß er nicht protestiert, als alles anders läuft, als die neuen Machthaber versprochen haben. Er, der Sohn, hat sich für einen anderen Weg entschieden. Er schreibt Stücke, unterzeichnet Resolutionen gegen das neue Regime. Und im Gefängnis lernt er, daß eine aus Entschiedenheit und Gradlinigkeit resultierende Gefangenschaft – befreiend wirken kann. Die immer wiederkehrenden Leiden, so der Sohn zur toten Mutter, resultieren aus der Angst der vielen vor der Gewalttätigkeit der wenigen. Aber auch die Mutter hat eine Lehre parat. Nur wer Verständnis für die Schwachen hat, wird in der Geschichte nicht zum Täter.

Milan Uhde. Překlad Jan Rys. Hudba Miroslav Kefurt. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Produkce NDR /Hamburg/ v roce 1964. (50 min.)

Pozn.: První české nastudování v Brně v roce 1963 , další německé nastudování v roce 1979.

Lit.: Souček, Josef: Miroslav Kefurt. In Melodie 5/1965, s. 107 (článek). – /Dostupné na www.Muzikus.cz, 10. 11. 2011/ Cit.: „Přestože hraje ještě na jiné nástroje, dnes po své sedmadvacetileté hudební činnosti patří mezi nejpozoruhodnější i technicky nejvyspělejší kytaristy nejen doma, ale i v ostatních zemích evropského kontinentu. To dokazují časté nabídky ze zahraničí a jeho úspěchy v posledních letech. Je to výsledek Kefurtovy velké snahy zůstat osobitým, ať už ve vlastních skladbách nebo v interpretaci. Ale je to i radost, chuť a důslednost, s níž přistupuje ke své práci.“ (…)

„Jinak to ovšem bylo na začátku jeho kariéry. V šesti letech se na nátlak svého otce, vojenského hudebníka, začal učit na housle. Ale nebavily ho, chtěl být pilotem. Vyučil se proto strojním zámečníkem v letadlovém oddělení ČKD v Praze. Opětný zájem o hudbu u něho vzbudily přehrávky jazzových snímků na „discsessionech“ tehdy velmi aktivního pražského Gramoklubu. Rychle se rozhodl. Koupil si trubku a začal tento nástroj studovat na německé hudební akademii v Praze u prof. Wanky. Brzy začal hrát ambulantně s různými orchestry až do konce okupace, kdy jako příslušník ročníku 1920 byl totálně nasazen v Německu. Tam hrál s německým orchestrem Kurta Engela jako trumpetista, ale také už i jako kytarista. Po osvobození v roce 1945 se vrátil do Prahy a začal se cele věnovat hudbě. Hrál téměř se všemi předními orchestry tehdejší doby. Později nastoupil vojenskou službu, působil v AUS a po návratu do civilního života vystřídal několik orchestrů. Hrál na trubku s orchestrem Miloše Martina, septetem Arnošta Kafky a čtyři roky u Karla Vlacha.

Po těchto zkušenostech sestavil vlastní skupinu. Doprovázel např. řadu předních našich i zahraničních zpěváků, jako Richarda Adama, Melanyi Olaryovou, Luciene Boyerovou, Evelynu Doratovou a Chinittu Riverovou. V roce 1961 se osamostatnil a podepsal smlouvu s berlínským rozhlasem, kde pracoval jako kytarista a založil vlastní malou skupinu pro natáčení rozhlasových snímků. S touto skupinou působí dodnes. V Berlíně už natočil asi sto padesát sólových snímků mimo orchestrálních partů. V současné době se věnuje téměř výlučně studiové práci a s výjimkou bicích nástrojů si natáčí všechny hlasy sám. (Jeho práci je možné přirovnat ke studiovému způsobu natáčení amerického kytaristy Les Paula.)

Kefurt pravidelně dojíždí do Hamburského rozhlasu, kde natočil řadu sólových snímků a hudbu k rozhlasové hře M. Uhdeho Komedie o Lotovi, kterou sám komponoval. Hamburský rozhlas je zřejmě s tou spoluprací velice spokojen a Kefurt sám tvrdí, že právě tam poznal největší uspokojení ze hry. Letos v lednu totiž se mu podařilo společně s výborným německým bubeníkem Arensem natočit deset perfektních snímků za dobu tři a půl hodiny.“

Ivan Klíma. Rozhlasová hra. Překlad Gerhard und Alexandra Baumrucker. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno po roce 1973.

Ivan Klíma. Původní rozhlasová hra. Překlad Gerhard & Alexandra Baumrucker. Režie Heinz-Dieter Köhler. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Produkce WDR v roce 1971 (mono).

Pozn.: V roce 1972 byla hra uvedena německy v jiném překladu také v produkci rakouské stanice ORF-V.

Inhalt : Diese groteske Moralität hat im Unterschied zu den meisten Stücken von Ivan Klima weniger die Situation des Menschen in der totalitär beherrschten Welt zum Gegenstand, als vielmehr die Unmöglichkeit, überhaupt noch ein menschenwürdiges Dasein zu führen, sich ein privates Reservat zu bewahren, in dem man wenigstens für Stunden ein freier Mensch sein kann, unbehelligt von Ängsten und Störungen, von Erinnerungen und Erfahrungen, die in der Stille übermächtig werden. Klara betritt mit einem Herrn ihr Zimmer. Die Hoffnung beider auf ein paar Stunden ungetrübten Glücks wird durch immer wiederkehrende akustische Störungen: Geräusche, anonyme Anrufe und eine Stimme aus dem Nebenraum zunichte gemacht. Die Störungen nehmen überhand, und der Besucher läßt Klara allein. (WDR-Programmheft)

Ivan Klíma. Původní rozhlasová hra. Překlad Ehrenfried Pospisil. Technická spolupráce Wilhelm Hagelberg, Rosemarie Hands, Helga Schmerberg. Asistent režie Willy Lamster. Režie Hans Rosenhauer.

Osoby a obsazení: předseda soudu (Heiner Schmidt), archivář (Wolf Frees), inženýr (Gert Baltus), holič (Walter Jokisch), kapitán (Benno Sterzenbach), medik (Ernst Jacobi), mlékařka (Charlotte Schellenberg), stráž (Gottfried Kramer), velitel věznice (Jochen Schmidt).

Produkce Norddeutscher Rundfunk / Süddeutscher Rundfunk v roce 1967. Premiéra 15. 11. 1967 (NDR/SDR, 55 min., mono).

Pozn.: Česká verze byla natočena Československým rozhlasem Praha v roce 1968 a měla premiéru v červnu 1968, později byla smazána.

Pozn. 2: Zum ersten Mal in der Geschichte seiner Justiz – und als besonders demokratische ‚Errungenschaft‘ gedacht – läßt der Staat Geschworene an der Urteilsfindung mitwirken. Zu diesem Amt, das zweifellos durch erhebliche Aufmerksamkeit der Öffentlichkeit belastet ist, sind ein Archivar, ein Ingenieur, ein Friseur, eine Milchfrau, ein Kapitän und ein Student auserwählt. Sie haben einen einmütigen und – so verlangt es der demagogische Vorsitzende – raschen und kompromißlos strengen Spruch über einen Mann fällen, der seine Geliebte erschlagen haben soll. Die Schuldbeweise sind mehr als fragwürdig, so daß die Geschworenen eine Konfrontation mit dem Angeklagten fordern. Schaudernd müssen sie feststellen, ‚daß die Gerechtigkeit schon vollbracht ist‘: Der Angeklagte wurde guillotiniert. Jetzt erst merken der Archivar und der Ingenieur, daß die ‚Gerechtigkeit als Maßnahme‘ betrieben wird, weil sie der Justiz diese Macht zugestanden haben – aus Feigheit und Opportunismus, ohne zu ahnen, daß die zugestandene Macht sich zwangsläufig gegen sie selbst richtet. (anotace)

Ivan Klíma. Rozhlasová adaptace divadelní hry z roku 1984. Drama osudového milostného vztahu Franze Kafky a Felice Bauerové. Překlad Alexandra Baumrucker. Pro rozhlas upravil a režie Bernd Lau.

Osoby a obsazení: Franz Kafka (Helmut Zierl). Dále účinkují Anna Henkel, Matthias Fuchs, Erika Skrotzki, Ulrike Bliefert, Marianne Weber-Riedel, Walter Laugwitz a další.

Produkce SR/NDR v roce 1985 (73 min., stereo).

Inhaltsangabe: 1912 schrieb Franz Kafka „Das Urteil“, mit dem ihm nach eigenen Worten „der Durchbruch“ zur Literatur gelang. Zu gleicher Zeit lernte er die Berliner Prokuristin Felice Bauer kennen. Die beiden verlieben sich ineinander, verloben sich sogar, doch die Beziehung funktioniert nur über die große Distanz zwischen Prag und Berlin. Hunderte von Briefen wechseln die beiden, es kommt zu einer Verlobung, die Kafka jedoch wieder löst und später wieder erneuert. 1917 schließlich kommt es zum endgültigen Bruch zwischen Franz Kafka und Felice Bauer.
Ivan Klima vollzieht die Entwicklung dieser komplizierten Liebe nach, wobei er sich auf Briefe und Berichte – u.a. von Kafkas Freund Max Brod – stützt. Helmut Zierl als Franz Kafka verkörpert anrührend und eindringlich den existentiellen Zwiespalt Kafkas, einerseits der Wunsch nach einem „normalen“ bürgerlichen Leben, andererseits Einsamkeit und symbiotische Bindung an die Eltern als Bedingung seines Schreibens.

Josef Škvorecký. Původní rozhlasová hra. Žánr sci-fi. Téma – Státní dozor, sledování občanů. Překlad z angličtiny Hilde Spiel. Režie Otto Düben. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Produkce SDR (Süddeutsche Rundfunk) v roce 1978 (40 min., hifi stereo).

Pozn.: Ocenění – hra měsíce června roku 1978. – Hra psána anglicky (The new men and women), do češtiny nepřeložena.V premiéře uvedena v originále na stanici CBC Kanada v roce 1977.

Josef Škvorecký. Původní rozhlasová hra. Žánr sci-fi. Téma – Státní dozor, sledování občanů. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Produkce CBC, Kanada v roce 1977.

Pozn.: Hra psána anglicky, do češtiny nepřeložena. – V německém překladu pod titulem „Die neue Gesellschaft“ uvedena v roce 1978 na stanici SDR (Süddeutsche Rundfunk).