Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

29. 7. 2008

Andělský voči (1993)

Filed under: Povídky — rickie @ 23:40

Bohumil Hrabal. Povídka z knihy Automat svět. Připravil Jiří Vondráček. Režie Petr Adler.

Čte Milan Neděla.

Natočeno v Českém rozhlase v roce 1993. Premiéra 29. 12. 1993 (28 min.). Repríza 13. 2. 2022 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) k 25. výročí úmrtí B. Hrabala.

Svatby v domě 1/13 (1992)

Filed under: Četba na pokračování — rickie @ 23:34

Hrabal, Bohumil. Četba na pokračování. Pro rozhlas připravil Karel Dostál. Režie Petr Adler.

Čte Zdenka Hadrbolcová.

Nastudovaly Karlovy Vary v roce 1992 (13 x 30 min.). Repríza 1. dílu 30. 7. 2022 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Pozn.: 1. Ve vlhkém dvoře jednoho libeňského nájemního domu se setkávají ústřední postavy Svateb v domě. Vypravěčka Pipsi přichází za dávnými přáteli. Čekání na ně jí zkrátí nejen čistotná blondýna, paní Beranová, ale hlavně „doktor“, jak mu dívka začne říkat. Ten je mezi sousedy znám četnými bujarými oslavami, oslavami svateb v domě.

2. Během nemilého setkání s dávnými známými Lizaj a Wullim Pipsi poodhaluje více o svém válkou poznamenaném osudu. Více než původně zamýšlel. Zbědované dívce ovšem v závěru přichází dopis, který má potenciál změnit situaci.

3. Mezi lidmi lze narazit nejen na neochotné bývalé přátele, ale také na dobré duše se srdcem na dlani. Jednou takovou duší je i pan vrchní v hotelu Paříž. Tento muž, s dcerkou připomínající Pipsi její radostné dětství, mhouří oči nad doklady, které si Pipsi stále nevyřídila. S tou se setkáváme právě zde, v práci, odkud ji provázíme na překvapivě přímé cestě za znovunabytým sebevědomím a za doktorem, kterýžto jí učaroval již během prvního setkání.

4. Mokro, horko, zápach hotelové zabijačky, záplava růží. V této poněkud neobvyklé atmosféře zastihneme Pipsi, která je toho času opět v práci. Domů dívka přichází pozdě, večeře jí stydne na stole, zatímco ona vede až groteskní rozhovor se svou „druhou maminkou“. Maminkou jazzového kytaristy, který jí před svatbou utekl s jinou.  (anotace)

5. Poté co jsme se setkali s doktorem holdujícím pití, milujícím cikánky a balicí papír, provázíme nově vznikající pár ke slepému rameni řeky Vltavy, kam se rozhodl jít koupat. Při této příležitosti se doktor, tedy sám autor, hlouběji představuje. Předkládá prostřednictvím Pipsi posluchačům svou tvář smutného klauna, tvář pierota. Smutný klaun se stává Pipsiiným žolíkem.

6. Pipsi je u příležitosti rozloučení s hostinskými doktorova oblíbeného podniku uvedena do společnosti řezníků. Doktor jímavě hovoří o svém vztahu k alkoholu a tančí. Všichni tančí. I Pipsi, provádí ji po parketu nejen její doprovod, ale i pan Ludva, „doktorův“ přítel, kterého doposud známe jen z vyprávění.

7. Nervózní Pipsi jde navštívit svého milého do sběrných surovin, v nichž pracuje.  Následujeme ji mezi další krasosmutné postavy, mezi pábitele obklopené hromadami třepotajícího se papíru. Před námi se rozevírá příliš hlučná samota.

8. Lizaj s Wullim odjíždějí na víkend z Prahy, takže Pipsi dostává na starost jejich bulteriéra spolu s možností nocovat Na Hrázi. Celá situace zavání jakousi habaďůrou. Pipsi nicméně na hru přistupuje a jelikož krásné počasí znovu láká k vodě, ocitají se dvě hrdličky v přeplněném vlaku jedoucím kamsi k Labi.

9. Poté co během poněkud dekadentní záchodové scény nabídl doktor Pipsi společné bydlení, vystupuje pár z vlaku. Zde se prostřednictvím staniční pomocnice dozvídáme další střípky z doktorovy košaté minulosti, abychom se následně mohli plně oddat sluncem prozářené přítomnosti.

10. Doktora s Pipsi jsme opustili po noci plné něžností. Nyní se k nim vracíme ve chvíli, kdy jsou již v očích všech okolo skutečným párem. Není také divu, když bok po boku tráví parné léto, a to nejen u vody, ale i v chládku doktorovy cimry.

11. O svatbě Pipsi a doktora je rozhodnuto. Ohlášky ale neznamenají jen konec problémů s doklady. Pipsi se musí seznámit s novou (a poněkud svéráznou) rodinou. A chybět nebude dokonce ani strýc Pepin.

Lit.: Blažejovská, Alena: Bohumil Hrabal: Svatby v domě. Autobiografická próza pohledem Hrabalovy budoucí manželky. In web ČRo Plus, 30. 7. 2022 (článek). – Cit.: Typicky hrabalovská próza zachycená z netypické perspektivy autorovy manželky Elišky, zvané Pipsi, to jsou Svatby v domě. Hrabalova autobiografie zachycuje období, kdy se autor již jakožto zralý muž, doktor práv, který nemůže svou práci vykonávat, seznamuje s mladou českou Němkou, Eliškou Plévovou, až po den jejich svatby.

Příběh začínáme sledovat v domě číslo 24 v libeňské ulici Na Hrázi. Tam se s Hrabalem scházejí jeho přátelé Egon Bondy a Vladimír Boudník, aby co dva týdny oslavili něčí svatbu. (…)

Genialita této četby spočívá v autorově naprosto nezaměnitelném projevu, který však nelze vnímat jinak než jako skutečné vyprávění mladé dívky, která zůstala na světě tak trochu sama. Jde o důkaz, že ženský, autobiografický i pábitelský román lze velice elegantně skloubit. (…)

Dívenka na trampolíně (1992)

Filed under: Povídky — rickie @ 23:31

Bohumil Hrabal. Povídka. Režie Ivan Holeček.

Čte Miroslav Moravec.

Natočil Český rozhlas v roce 1992. Repríza 15. 7. 2022 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba.

Zdroj

Listopadový uragán (1990)

Filed under: Povídky — rickie @ 23:26

Bohumil Hrabal. Povídka. Pro rozhlas připravila Věra Pasková. Režie Petr Adler.

Účinkuje Josef Somr.

Natočil Český rozhlas v roce 1990. Repríza 10. 11. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Schůzky s literaturou.

Lit.: Faltýnek, Vilém: Listopad 1989 podle Bohumila Hrabala. In web Radio Praha, 14. 11. 2009 (článek). – Cit.: Jak vás asi napadne při pohledu do kalendáře, zastavíme se dnes u Listopadového uragánu. Próza vznikla jako bezprostřední ohlas na události roku 1989 a má formu dopisu psaného hrabalově múze Dubence. Jak připomíná Radko Pytlík, Hrabal se nikdy dříve k politickým událostem přímo nevyjadřoval. „Polemiku s dobou vedl prostřednictvím svého stylu – pábení. (…) Zaujal odtažitý a tím vlastně i dizidentský vztah k době. To moje pábení, to je moje obrana proti politice, prohlašuje Hrabal v próze Veřejná sebevražda, to je vlastně moje politika…můj způsob psaní.“ Potom však nemá sil, aby pokračoval v tvůrčím konfliktu s dobou. Běh času se snaží zachytit alespoň žurnalisticky, sponánní improvizací. Jeho literární reportáže komentují vzrušené záchvěvy doby, proměňují se v lyrizující letrismus, v Listy Dubence.“ (Dubenka je přezdívka tehdejší americké studentky slavistiky April Criffordové.)

V úvodu Listopadového uraganu se vypravěč vrací k 17. listopadu 1939 a německé okupaci, vypůjčuje si slovo „wetterkrank“ k vyjádření stavu rozmrzelosti, melanchpolie či zlé předtuchy. Vybíráme ukázku z první poloviny textu. Čte herec Josef Somr, režii měl rozhlasový režisér Petr Adler. Nahrávka vznikla bezprostředně po napsání a prvním vydání prózy v roce 1990.

Anděl (1990)

Filed under: Povídky — rickie @ 23:24

Bohumil Hrabal. Povídka. Režie Pavel Linhart.

Účinkuje Lubor Tokoš.

Natočil Český rozhlas 1990. Obnovená premiéra 1. 1. 2014 (ČRo 3 Vltava, 5:40 h.; 17 min.) v rámci cyklu Silvestr H + H Jaroslav Hašek a Bohumil Hrabal. Repríza 31. 12. 2018 (ČRo 3 Vltava, 16:40 – 16:58 h) v celodenním pořadu Vzpomínkový silvestr 2018.

Zdroj

Kouzelná flétna (1989)

Filed under: Povídky — rickie @ 23:17

Bohumil Hrabal. Povídka. Vysíláno na stanici Svobodná Evropa v cyklu Literatura bez cenzury.

Čte Martin Štěpánek.

Natočilo Radio Svobodná Evropa v roce 1989.

Zdroj

Úryvek:  „Tolikrát jsem chtěl skočit z okna pátého patra, kde bydlím, ne pro tohle, ale proto, že jsem dlouho viděl umírat moji Pipsi, moji ženu (…), ale když jsem se dočetl, že Kafka chtěl skočit z pátého patra tam, kde bydlel, Maison Oppelt, velkoobchod s vínem, který skladoval pod Staromákem na sedumset tisíc lahví vzácných vín, když jsem se dočetl, že Malt Laurids Brigg taky bydlel v Paříži v pátém patře, když jsem se o těch pátých patrech dozvěděl, odložil jsem ten svůj skok z okna, a kdybych měl sílu, tak bych si koupil kanystr benzínu a podpálil se taky, ale já se bojím, já nejsem statečný, já nejsem jako Macius Scaevola, ten mladík, který si upálil levici před zděšenýma očima svých nepřátel, s poznámkou, takových jako jsem já je v Římě na tisíc, ale já mám strach a konec konců, já se rád bojím, jsa pln konečného neklidu tak, jako Kierkegaard, tak jako Nietzsche, já, který mám plné oči slz a jsem zmáčený, tak jako ti, kteří vlastníma očima ochutnali slzný plyn, vlastním tělem náraz proudu vodního děla, dík fantazii a vlastnímu hmatovému prožitku, který tělem i duší okusili jiní…“

Hlučné samoty (????)

Filed under: Literární pásma — rickie @ 23:00

Feuereisl Emil a Gübl Jaroslav. Literárně-dramatické pásmo o díle a o osobnosti Bohumila Hrabala. Připravili Emil Feuereisl a Jaroslav Gübl.

Hovoří mimo jiných i Bohumil Hrabal.

Natočil Český rozhlas v roce ????.

Zdroj

Hudební kuchyně – svět dětských návratů (1979?)

Filed under: Povídky — rickie @ 22:57

Bohumil Hrabal. Ukázka z knihy Krasosmutnění. Vysíláno v pořadu “3×60 a to stereo”. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1979 (?).

Zdroj

Postřižiny (1980)

Filed under: Radiodokument,Rozhovory — rickie @ 22:52

Rozhovor. O filmu Postřižiny hovoří Bohumil Hrabal a Jiří Menzel.

Vysíláno v pořadu „3×60 a to stereo“. Další tvůrci nezjištěni.

Natočeno 1980. Obnovená premiéra   29. 3. 2014 v rámci pořadu RozHraní – Poklady z rozhlasového archívu (ČRo 2 Praha, 20:00 h., připravil Tomáš Černý) k 100. výročí narození B. Hrabala.

Zdroj

Poupata (1970)

Filed under: Literární pásma — rickie @ 22:48

Linke Arno. Moderní próza – literární pásmo o tvorbě Bohumila Hrabala. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1970.

Zdroj

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress