Karel Vodák (= František Pavlíček). Veterinář se stará nejen o zdraví svých svěřenců, ale je i katalyzátorem vztahů v malém vesnickém společenství. Humoreska. Dramaturg Josef Hlavnička. Hudba Sylvia Brodská. Hudební spolupráce Antonín Říha. Režie Josef Melč.
Osoby a obsazení: doktor Hradecký, veterinář (Ladislav Mrkvička), Milena, jeho žena (Dana Syslová), Jirka, jejich syn (Radim Špaček), pan Josef Horáček (Zdeněk Řehoř), Horáčková, jeho žena (Jiřina Jirásková), pan Veselý (Michal Pavlata), sousedka (Anuše Pejskarová), pes Alen (Artur Šviha) a mužský hlas (Karel Hruška).
Natočeno 1986. Premiéra 28. 1. 1987 (Praha, 19.15 – 20.02 h.). Repríza 4. 6. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20.00 h; 45 min) v cyklu Hra pro tento večer; 20. 3. 2021 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu; 29. 12. 2024 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).
Pozn.: Nezbeda a neposeda pan Horáček se přestěhoval v důchodu na venkov a rozhodl se, že začne chovat vše co ho napadne a dostává se do konfliktu se svou ženou, která si chce trochu na stará kolena užívat a ne mít doma velkostatek veškerého zvířectva co člověk může na vesnici jen mít. Veterinář se tak kromě starostí o zvířenu musí stát psychologem, lékařem a vůbec vším, aby vyhověl nejen němým tvářím, ale také manželům Horáčkovým. Nutno dodat, že tento „konflikt“ zasáhne i do rodiny samotného veterináře a tak se chudák muší všemožně snažit, aby si to vyžehlil na všech frontách. (anotace)
Lit.: jh: Karel Vodák: Zvláštní kurýr pana Horáčka. In Rozhlas 5/1987 (19. 1. 1987), s. 4 (článek). – Cit.: Po dvouletém odmlčení, kdy před literárním koníčkem dostalo jednoznačně přednost autorovo krásné, těžké a odpovědné povolání veterináře, se v našem repertoáru znovu objevuje rozhlasová hra Karla Vodáka. Je to Zvláštní kurýr pana Horáčka, první ze zamýšlené volné řady příběhů ze života veterinárního lékaře.
Když si při této příležitosti třeba jen stručně připomeneme dosavadní rozhlasové hry tohoto autora neprofesionála, například Místo na slunci, Zastaveníčko, Hromový kámen a Cestu proti vodě, který vždy těžil z vlastní zkušenosti, zážitků, znalosti lidí, prostředí, problematiky venkova našich dnů, budeme překvapeni, jakou vnitřní soudržnost, logiku, humánní obsah i slovesnou úroveň má jeho práce. Vodákovy příběhy pravdivě, s ohromným a inteligentním zaujetím i s pěknou dávkou slovesného umění vypovídají o úsilí a zápasech řadových lidí o prosazení zásad rozumného, poctivého a citlivého počínání ve veškerém společenském i soukromém konání člověka. Vypovídají s humorem, bez zdviženého káravého prstu a omšelých frází.
A protože literární dílo vždycky odráží mravní a citové ustrojení autora, je zcela logické, že do této tóniny budou laděny také historky z činnosti praktického veterináře. První z nich, Zvláštní kurýr pana Horáčka, je vlastně portrétem důchodce, jehož aktivita je sice poněkud kuriózní, podivínská a tak trochu praštěná, ale je to skutečná aktivita, jednoznačně zaměřená, orientovaná na činnost produktivní.
Jako téměř všechny Vodákovy hry i tuto nastudoval zcela vynikajícím způsobem režisér Josef Melč s Ladislavem Mrkvičkou v roli doktora Hradeckého a se Zdeňkem Řehořem jako starým Horáčkem.
Lit.: Tomáš, Jiří: Osmá rozhlasová hra K. Vodáka. In Rudé právo, 3. 2. 1987, s. 5 (recenze).