Účinkují Miroslav Hruška a Vladimíra Včelná.
Natočeno ve studiu Olomouc ČRo v roce 2007 (26 min.). Premiéra v neděli 27. 05. 2007 ve 20hodin 30minut v pořadu Setkání s literaturou.
8. 6. 2007
Pavouk (2007)
Co televizní divák neviděl 1/4 (2007)
Natočilo studio Ostrava ČRo v roce 2007 (díly cca 27 – 30 min., celkem 1:52 hod.). Premiéra ve dnech 12. 5., 19. 5., 26. 5. a 2. 6. 2007 od 18:30 hod. na stanici ČRo5 – Ostrava v cyklu Podvečerní čtení.
7. 6. 2007
Vyhnanství 1/10 (2004-5)
Pádraic O’Conaire. Četba na pokračování z románu irského spisovatele. Překlad Daniela Furthnerová. Pro rozhlas připravil Marek Horoščák. Čte Igor Bareš. Režie Zdeněk Kozák.
Připravilo Brno. Premiéra prvního dílu 22. 1. 2005 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30 min.). Repríza prvního dílu 1. 8. 2007 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).
Lit.: Horoščák, Marek: Pádraic Ó Conaire: Vyhnanství. In web ČRo 3 Vltava, červenec 2007 (článek). – Cit.: Pádraic Ó Conaire (1882-1928) patří k nejvýznamnějším irsky píšícím autorům. Za svůj život napsal a vydal na 400 povídek a jeden román – Vyhnanství (Deoraíocht, 1911), mistrovské dílo pohybující se na pomezí realismu, halucinace a černé grotesky. Postihl v něm pro Irsko klíčové a bolestné téma – vleklý exodus. Historiky první překlad románu z irštiny do češtiny pořídila Daniela Furthnerová. Pro rozhlas upravil Marek Horoščák. V režii Petra Dufka účinkuje Igor Bareš.
Pádraic Ó Conaire se narodil v Gaillimhi (Galway), ve dvanácti letech osiřel a vyrůstal u příbuzných na venkově v conamarském kraji, kde si osvojil irský jazyk. Byl poslán do internátní školy, kde byl jeho spolužákem pozdější premiér a prezident Eámon de Valera. Brzy však ze školy odešel a zamířil do Londýna, kde se naplno začal věnovat psaní. Po bouřlivých životních peripetiích, mezi něž patří i účast v dublinském povstání v roce 1916, Ó Conaire, známý jako zdatný řečník, oblíbený společník a pijan, zemřel zcela sám v chudinském oddělní dublinské nemocnice.
Za svůj život napsal a vydal na 400 povídek a jeden román – Vyhnanství (Deoraíocht, 1911), mistrovské dílo pohybující se na pomezí realismu, halucinace a černé grotesky. Jeho vydání bylo pro irský svět velkou událostí. Postihl v něm pro Irsko klíčové a bolestné téma – vleklý exodus, vyplývající do značné míry z nepsaného zákona, že dědit může pouze jeden syn, byl neduhem takřka celonárodním. Hlavní hrdina a vypravěč románu Maoláinův Micheál odchází podobně jako řada dalších Irů hledat štěstí do Londýna. Vysněné jmění, které potřebuje vydělat, aby se mohl oženit se svojí milou, však nezíská. Následkem střetu s automobilem přijde o ruku a o nohu a to poznamená jeho další osudy.
Téměř sto let od prvního vydání románu spíše přidalo na síle, téma vyhnanství nepřestává být aktuální v žádné ze svých podob. Současnému čtenáři se může mimoděk vybavit také dílo Samuela Becketta nebo Davida Lynche (Mazací hlava, Sloní muž). Vzhledem k tomu, že až do roku 1995 existoval tento román pouze v irštině, můžeme jej však stěží považovat za přímý zdroj inspirace. Jakkoliv přímé souvislosti se na první pohled nabízejí.
Historicky první překlad románu z irštiny do češtiny pořídila Daniela Furthnerová. V režii Petra Dufka účinkuje Igor Bareš.
Pohádky enšpíglovské 1/3 (1965)
Napsal Vladimír Kovařík. Dramaturgie Eva Vondrová. Technická spolupráce J. Němec, J. Štástka a J. Žáková. Režie Helena Philipová.
Účinkuje Jan Pivec.
Natočeno 1965. Repríza 27. – 29. 12. 2004 (ČRo 2 Praha, 19:15 h.).
Pozn.: Enšpígl, legendární hrdina německé sbírky šprýmů, jako chytrý venkovský šašek tropil samé rozpustilé kousky a dobíral si počestné hlupáky. Pohádkové taškařice inspirované právě touto postavou šibala a šprýmaře plné legrace a nelogických popletismů vypráví po tři večery Jan Pivec.
Obsah: 1. První enšpíglovská (6:08 minut) /Enšpígl, cizinec ze země brabantské, míří do města Kocourkova/ – 2. Druhá enšpíglovská (6:35) /Enšpígl v Kocourkově na jarmarku/ – 3. Třetí enšpíglovská (5:56)/Enšpígl v Kocourkově vyučuje purkmistrova osla/.
Jak je dlouhý kočičí stín (1975)
Ladislav Langpaul. Pohádka. Režie Helena Philippová.
Čte Karel Höger.
Natočeno 1975 (8 min). Repríza 30. 12. 2004 (ČRo 2 Praha, 19:15 h.).
Záhada k zbláznění aneb Defektní detektiv (2004)
Stephen Leacock. Povídka kanadského humoristy. Překlad František Vrba. Režie Vlado Rusko.
Čte Boris Rösner.
Premiéra 31. 12. 2004 (Vltava, 23.00 h.). Repríza 15. 9. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h) v cyklu Kabinet; 24. 6. 2020 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba; 29. 12. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Páteční večer s Josefem Kemrem (2002)
S violou v erbu – Medailon herce Josefa Kemra. Připravila Kateřina Ondroušková. Dramaturgie Jitka Škápíková.
Účinkují Marika Skopalová, Boris Rösner, Petr Kostka, Antonín Kolomazník, Helena Tuháčková, Helena Trojanová, Marek Vašut, Radmila Hrdinová a Michael Kocáb.
Premiéra červen 2002. Repríza 21. 1. 2005 (Vltava, 20:00 h.).
Pozn.: Součástí Pátečního večera bylo uvedení aktovky A. P. Čechova Výročí (1978).
Most (2007)
Jan Balabán. Povídka ze sbírky „Jsme tady“, vyprávějící o jednom výletu napříč pamětí. Pro rozhlas vybral a úvodem opatřil Petr Hanuška. Redakce Jan Sulovský. Zvuk, záznam a střih Jiří Vavrda. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Rozhlasová úprava a režie Michal Bureš.
Účinkuje Jan Kolařík.
Natočeno ve studiu Olomouc ČRo v roce 2007 (28 min.). Premiéra v neděli 3. 6. 2007 (ČRo Olomouc, 20:30 h) v pořadu Setkání s literaturou. Repríza 10. 5. 2009 (ČRo 2 Praha, 15:29 h), 1. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h) v cyklu Noční bibliotéka; 24. 4. 2020 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 12. 7. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Pozn.: Povídka Most byla současně nastudována ve studiu Brno v režii Zdeňka Kozáka. Zajímavé je porovnat obě inscenace, i proto, že v obou případech účinkuje jeden a tentýž herec (!) – Jan Kolařík. Povídková kniha „Jsme tady“ s podtitulem „Příběh v deseti povídkách“ vyšla na podzim 2006.
Lit.: anonym (= Bureš, Michal?): Jan Balabán: MOST. In web ČRO Olomouc, červen 2007 (anotace). – Cit.: Povídka ze sbírky „Jsme tady“, vyprávějící o jednom výletu napříč pamětí. Jan Balabán je spisovatelskou veličinou, kterou dnes chválí kde kdo. Oprávněně. Zvláště v povídkovém žánru nemá konkurenci, o čemž svědčí především soubory Možná že odcházíme (z roku 2004) a nedávno vydaný soubor Jsme tady aneb Příběh v deseti povídkách.
Balabán opět přivádí své hrdiny do bodu životního zlomu – jednou je to smrtelná choroba, podruhé absolutní opuštěnost, potřetí rodinná tragédie atp. Balabán však pokračuje dál: svazuje hrdiny nejen sítí deformovaných rodinných vztahů či osobních slabostí a běsů, ale nechá do jejich soukromí promlouvat veliké dějiny. Příběhy však nekončí ve tmě, vždy se objeví na konci tunelu světlo, záchvěv naděje symbolicky přicházející zásahem zvenčí.
Jednotlivé příběhy se nakonec protnou ve společném bodě. My však budeme sledovat bod jeden, a to nazvaný Most. (…)
Lit.: ele (= Lenartová, Eva): Světlana, Most, Prázdniny a další povídky ostravského barda Jana Balabána. In web ČRo 3 Vltava, 8. červenec 2024 (článek). – Cit.: Patřil k nejvýraznějším českým prozaikům přelomu tisíciletí a jeho předčasná smrt byla ztrátou nejen pro jeho čtenáře, ale pro celou českou literaturu. Jan Balabán byl především mistrný povídkář. Byl originálním portrétistou prázdnoty a tísnivosti žití. (…)
Jan Balabán vypráví příběhy nehrdinů, lidí poničených vlivy vnějšího světa i jejich vlastním tápáním a blouděním. Častou kulisou je mu industriální Ostrava, prostředí, které svými nelidskými rozměry a konturami znemožňuje Balabánovým postavám vytvoření jakéhokoliv pozitivního vztahu.
Jan Balabán (1961-2010) se kromě literární tvorby věnoval publicistice, překladatelství a výtvarné kritice. Jeho dílo bylo opakovaně oceněno v prestižních literárních anketách a dvakrát získalo cenu Magnesia Litera.
Pro Českou televizi Jan Balabán uvedl, že kniha je pro něj záznamem lidského osudu, ve chvíli, kdy je člověk zranitelný, kdy prožívá krizi a hledá z ní cestu ven. (…)
Příběh jedné všední cesty z práce muže jménem Hans, který se náhle rozhodne jít jinudy a dojít tam, kde tuší železniční most přes řeku. Základní motiv cesty a mostu se najednou zněkolikanásobuje. Vedle počátečního železničního mostu vstupuje do vyprávění tajuplný nádražní nadchod a sama cesta se stává mostem mezi současností a minulostí. Cesta mezi bezútěšnými haldami se postupně prolíná s cestou do vzpomínek na dětství a na cesty do idylicky vnímaného rodiště na Vysočině, aby se nakonec proměnila v cestu k nalezení sebe sama a podstatného pevného bodu ve vlastním životě. (…)
Tajemství náhody (2002)
Melville Davidson Post. Povídka Tajemství náhody (The Mystery of Chance) z knihy Doomdorfova záhada, Případy strýce Abnera (Uncle Abner the Doomdorf Mystery) z roku 1914. Překlad Zuzana Ceplová. Připravil Petr Turek. Rozhlasová úprava a režie Vladimír Rusko.
Účinkuje Miroslav Středa.
Natočil Český rozhlas v roce 2002 (28 min.). Repríza 14. 3. 2020 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.) v cyklu Klasická povídka.
Lit.: Turek, Petr: Melville Davisson Post: Tajemství náhody. In web ČRo 3 Vltava, 14. březen 2020 (anotace). – Cit.: Detektivní povídka amerického spisovatele s promyšlenou zápletkou. (…)
Hrdinou řady povídek amerického prozaika Melvilla Davissona Posta (1869-1930) je strýc Abner, vysoký muž puritánského ražení, který žije v americké Virginii v době před válkou Severu proti Jihu a ve svém počínání se řídí biblí. Post si zakládal obzvláště na svých promyšlených zápletkách – jedna taková se objevuje i v povídce s příznačným názvem Tajemství náhody.
Události a komentáře (2004)
Emil Hakl. Povídka – autorská četba z románu O létajících objektech. Redakce Petra Kunová. Připravil Dominik Mačas. Režie Miroslav Buriánek.
Čte Emil Hakl.
Natočil Český rozhlas, studio Plzeň v roce 2004 (22 min.). Repríza 3. 6. 2007 (ČRo5 – Plzeň) v pořadu Setkání s literaturou, 8. 8. 2014 (ČRo 3 Vltava, 0:30 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 20. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.) v cyklu Kabinet; 28. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 0:30 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 25. 9. 2020 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 13. 8. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Pozn. V červnu 2004 byla na stanici ČRo5 – Olomouc premiéra rozhlasové adaptace „O létajících objektech“. Adaptace byla natočena v režii Michala Bureše v obsazení: Honza, autor (Filip Čapka), Vojtěch (Viktor Dvořák), Monička, jeho přítelkyně(Tereza Mikšíková), pracovník ochranky (Jakub Stich).
Pozn.: Mnoho motivů v jeho tvorbě samozřejmě zůstává a nemění se ani způsob jejich skládání – Hakla lze stále označit za čtivého, neproblematizujícího autora, čerpajícího své náměty z téhož prostředí. V Létajících objektech se ale najednou – nečekaně a jaksi náhodou – objevuje i jistá dávka sebeironie a dokonce mírného smutku, jehož středobodem však nutně není život hlavního hrdiny ve víru konzumní společnosti. V četných případech odpadlo prázdné žvanění, tlachání a plané filosofování. Povídky jsou úsporné, zábavné a dokonce sdělné. (z recenze Marty Ljubkové na webu Iliteratura)
Lit.: Mačas, Dominik: Jedno odpoledne, Vzpomínka na Ozzyho, Trainspoking a další povídky pražského ahasvera Emila Hakla. In web ČRo 3 Vltava, 14. srpen 2024 (článek). – Cit.: Pracoval jako aranžér, knihovník, skladník, strojník čerpací stanice a zvukař, živil se jako textař v řadě reklamních agentur i jako novinář. Všechny své nabyté zkušenosti bohatě zúročuje ve svých knihách a sám i přiznává, že píše hlavně o sobě. (…)
Ačkoliv v širší známost vešlo Haklovo jméno teprve v souvislosti s jeho prózami, jeho literární začátky spadají už do 80. let. Oficiálně Emil Hakl debutoval v roce 1991 a to jako básník sbírkou Rozpojená slova. O deset let později mu vyšla druhá sbírka Zkušební trylky z Marsu.
„Je to moc divný, když čtyřicetiletej chlápek píše poezii?“ svěřuje se v hospodě na konci 90. let kamarádovi Václavu Kahudovi. „To už se musí mít člověk pořádně rád, to musí nastat masivní egoistická hysterie, aby to mohlo pokračovat. Takovýhle sebestředný hovado ze sebe a sám sobě dělat nebudu, ale co budu dělat, to nevím.“ Kahuda mu připomíná jeho tisíce zážitků, neskutečných historek, průserů a trapáren, u kterých všichni brečeli smíchy a váleli se pod stolem. „A těch ženských?“ A radí mu: „Normálně vyprávěj, nekóduj to do veršů! Pusť to a uvidíŠ!“ Souběžně se sbírkou Zkušební trylky z Marsu v roce 2021 tak vychází i první Haklovy prózy – soubor povídek Konec světa. Od té doby Haklových sbírek povídek vyšlo už několik a právem ho řadí mezi nejvýznamnější osobnosti současné české literatury. (…)
Krůtí prsa a Místo činu Mnichov. Lidská ruka v odpadkovém koši a šest posledních cigaret. Pod sochou Elišky Krásnohorské na Karláku se neslyšně snáší sněhové vločky na dva zpackané lidské osudy. Blízké setkání třetího druhu promění bídu obyčejného dne v něžný dotyk. Poetická povídka o zdánlivě nepoetickém setkání muže a ženy, kteří v intimním přítmí kavárny zabřednou do bolestně upřímného hovoru o životě. (…)