Premiéra 3. 2. 2007 (Vltava, 9:00 -9:50 h.).
26. 1. 2007
Goya a jeho přízraky (2006)
Trubač na šofar (1991)
Viktor Fischl. Vybráno ze souboru Jeruzalémské povídky. Režie Michal Pavlík.
Účinkuje Josef Červinka.
Natočeno v roce 1991 nebo 1992. Repríza 30. 6. 2022 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.; 29 min).
Ševcovská pohádka o velikých botách (1993)
Pohádku z volného cyklu pohádek o řemeslech napsala Hana Doskočilová. Režie Maria Křepelková.
Vypráví Ladislav Trojan.
Natočeno 1993 (8 min.).
Fonogramy – Balada gramomixérská aneb Dozvuky zvuků mizejících věků (2006)
Návraty po stopách zvuku. Připravil a uvádí Tomáš Černý.
Premiéra 2. 2. 2007 (Vltava, 16:00 – 16:30 h.; 30min.).
Černý, Tomáš: Balada gramomixérská aneb Dozvuky zvuků mizejících věků. In web ČRo, únor 2012 (anotace reprízy pořadu Fonogramy). – Cit.: Položili jste si někdy otázku, kolik typických zvuků mizí z našeho světa? Kdy jste slyšeli naposledy třeba oznamovací tón telefonu? „Tu tút, tu tút“ patří už k dávnověku telefonního provozu. Snad proto se ve znělce pátečních Fonogramů stal zvukovým symbolem návratů po stopách zvuku.
Obyčejně se Fonogramy zaměřují na mluvené snímky. Tentokrát se však s režisérem ozvučení pořadů Petrem Šplíchalem budeme zamýšlet, kolik v archivu kolegů gramomixérů (název pochází z dávné praxe mixování zvukových kulis z gramodesek) zůstává zvukových efektů, které se už hodí jen do historických rozhlasových her. A naopak, jak dlouho ještě budou pro posluchače „čitelné“ symboly, do kterých ukryl řadu sdělení kupříkladu režisér Jiří Horčička, když natáčel Stehlíkovu Linku důvěry (Prix Italia 1966). Třináct variací na jedno téma je rytmizováno zvuky evokujícími v posluchačově fantazii noc. Temnou, záhadnou noc, prodchnutou hukotem spícího města, v němž tepou jen „nádraží, nemocnice, tiskárny, bary…“.
A zatímco matka tišící své plačící miminko zůstane po všechny časy jasným symbolem neklidné noci, už méně jednoznačná je supící parní lokomotiva. Ševelení operátorek telefonní centrály rovněž je minulost, nemluvě pak o sice překrásné, ale čím dál méně výmluvné zvukové metafoře „rána“, kdy je slyšet chatrný motor mlékárenského náklaďáčku a cinkot hliníkových band. A co teprve hřmot vytahované rolety malého krámku? Režiséři ozvučení pořadů právě tyhle dozvuky zvuků mizejících věků uchovávají pro budoucnost, aby jejich následovníci mohli rekonstruovat dávné akustické jevy podobně jako to dnes činíme my, když posloucháme ze šelakových desek autentické zvuky parníku na Mississippi nebo hukot válečného bombardéru. (…)
Plavecká pohádka o purkarecké Terince (2006?)
Pohádku z volného cyklu pohádek o řemeslech napsala Hana Doskočilová, vypráví Ladislav Trojan. (10min.)
Gwenny samotinká (2006?)
Na hračky se nečeká (2003)
Natočeno v roce 2003 (49 min.). Z cyklu Trhliny.
Hodinářská pohádka o Janu Jakubovi a Smrti kmotřičce (2006?)
Hrnčířská pohádka o čertově skále (2006?)
Kdo jsem 1/7 (2007)
Bohumil Hrabal. Z autorových vzpomínkových textů připravil Jiří Vondráček. Režie Vlado Rusko.
Účinkuje Jan Vlasák.
Natočeno 2007. Repríza 2. – 8. 7. 2018 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.
1. Hvězdy nad pivovarem. (15min.) – 2. Paměti repetentovy. (15min.) – 3. Život bez smokingu. (15min.) – 4. Moje Libeň. (15min.) – 5. Proč píšu? (15min.) – 6. Atomová mašina značky Perkeo. (15min.) – 7. Kdo jsem? Dva fragmenty ze stejnojmenného textu. (15min.)
Lit.: Feltlová, Marina: Bohumil Hrabal: Kdo jsem. In web ČRo 3 Vltava, 10. červenec 2018 (článek). – Cit.: Sedm pokračování autobiograficky laděné prózy, v nichž český spisovatel vzpomíná na dětství prožívané v Nymburku, na své trápení se školou, na první básnické pokusy, na léta strávená v Libni a na inspirace, které ho přivedly k literární tvorbě. Každý díl poslouchejte on-line vždy po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Bohumil Hrabal se narodil 28. března 1914 v Brně-Židenicích. Od roku 1920 bydlel v Nymburce, kde maturoval v roce 1934 na gymnáziu. Pak studoval na právnické fakultě Univerzity Karlovy, studia ukončil doktorátem v roce 1946. Za protektorátu pracoval v notářství v Nymburce, pak byl skladníkem konzumního družstva a od roku 1942 vstoupil do služeb státních drah, postupně podbíjel kolejnice, byl v kanceláři návěštního mistra, pak telegrafistou a potom až do roku 1946 výpravčím v Kostomlatech u Nymburka. Po dostudování práv byl akvizičním úředníkem Živnostenského fondu v Praze, potom obchodním cestujícím firmy s drogistickou galantérii K. H. Klofanda v Praze. Po roce 1948 likvidoval firmu, kterou zastupoval, a v roce 1950 se přihlásil na Kladno, kde pracoval na Poldině huti až do roku 1954, kdy utrpěl úraz. Vrátil se do Prahy a byl do roku 1958 zaměstnán ve Sběrných surovinách ve Spálené ulici. Pak se stal kulisákem v libeňském divadle S. K. Neumanna až do roku 1962. Od té doby se věnoval literatuře. Zemřel 3. února 1997.
Ve vltavském cyklu Stránky na dobrou noc zazní prózy Hvězdy nad pivovarem, Paměti repetentovy, Moje Libeň, Proč píšu, Atomová mašina značky Perkeo a dva fragmenty, které daly pořadu název.