Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Roman Ráž.  Rozhlasová hra. Dramaturg Karel Tachovský. Režie Olga Zezulová.

Osoby a obsazení: muž (Josef Karlík), mladík (Jaroslav Kuneš), Albrecht (Zlatomír Vacek), Kreunbach (Jiří Tomek), sekretářka (Libuše Billová).

Nastudovalo Brno v roce 1968. Premiéra 12. 1. 1969 (Praha, 19:00 h.). Repríza 4. 4. 1969 (Praha, 21:50 – 23:00 h.).

Lit.: ju: Rozhlasová hra nastavuje zrcadlo člověku. In Lidová demokracie 8/1969 (10. 1. 1969), s. 5 (článek).

Lit.: {Tachovský, Karel}: Faust umírá dvakrát. In Československý rozhlas 24/1968. s. 9 (anotace). – Cit.: „Poslední tři rozhlasové hry tvoří volně řazenou trilogii. Její první částí byla Legenda o střeše světa, druhou je Faust umírá dvakrát, třetí bude připravovaná hra Než pstruh ztratí duhu. Každá z těchto tří her zkoumá vždy z jediného hlediska týž problém: mechanismus moci, která se zmocňuje individuálního osudu a přetváří člověka v bezmocný, manipulovatelný nástroj.“

Jean Baptist Pocquelin-Moliére. Přeložil Svatopluk Kadlec. Rozhlasová úprava Jiří Kabelák. Hudba Arnošt Střížek. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Miloslav Jareš.

Účinkují Otýlie Beníšková, Karel Pavlík, Marie Vášová, Otakar Brousek I., Drahomíra Hůrková, Vladimír Salač, Miroslav Doležal, František Kreuzmann, Dana Medřická, Artuš Kalous a Bedřich Bobek.

Natočeno 1951 (65 min.). Repríza 11. 7. 2010 (ČRo 2 Praha, 20:05 h.) v cyklu Léto s klasikou z rozhlasového archívu.

Pozn.: „Na inscenaci se negativně projevily ideologicky motivované zásahy do textu, jejichž vrcholem je vyškrtnutí osoby krále, z jehož nařízení je Tartuffe vsazen do žaláře.“ (Hynek Pekárek, in Lábus jako svatoušek Tartuffe, Týdeník Rozhlas 52/2006)

Absurdní groteska. Parodistická hra s hudbou o jednom dějství. Fritz von Herzmanovski-Orlando. Překlad Ludvík Kundera. Hudba Kryštof Marek. Rozhlasová úprava a dramaturgie Alena Zemančíková. Režie Vlado Rusko.

Osoby a obsazení: císař Josef II. (Ladislav Frej), Inocencie, dcera přednosty stanice (Barbora Hrzánová), Fritz von Herzmanovski – Orlando, dramatik (Michal Pavlata), Nadrubecký František, přednosta stanice (Josef Somr), Seknihorský František, topič (Jiří Lábus), Leopoldýna Kokrmajerová, otylá vdova (Růžena Merunková), Ludvík hrabě Kobenzl, tajný státní rada (Vladimír Brabec), věštkyně + Limbová (Apolena Veldová), věštkyně (Hana Frejková), věštkyně + Rajčatová (Simona Postlerová), skřet, Franz, průvodčí (Svatopluk Schuller), skřet, Franz, adjutant (Jan Szymik), Orfeus + Hobgoblin (Jiří Hromada), Whimball (Jiří Klem) a další.

Natočeno 2006. Premiéra 31. 12. 2006 (Vltava, 16:50 – 18:15 h.; 85 min.). Repríza 25. 10. 2015 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 1. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h)..

Pozn. Veřejný poslech hry – předpremiéra – se konal ve středu 10. ledna 2007 v poslechové místnosti Českého rozhlasu, Vinohradská 12, Praha 2.

Pozn. 2: V Čechách byla hra jevištně uvedena pouze dvakrát: v divadle v Chebu (1981, režie František Hromada) s „velkolepým úspěchem, zejména u posádky chebské železniční stanice“ a v Plzni (týž režisér); zde „vlivem osudového minutí se herců s poetikou kusu i s režisérem (…) propadla.“ (Obě citace jsou z výše uvedeného článku) V obou případech se ovšem hrál i jiný překlad (Marie Kudílková).

Pozn. 3: Nominace Prix Bohemia Radio 2008 v kategorii Rozhlasová hra pro dospělého posluchače.

Lit.: Zemančíková, Alena: Císař Josef a dcera přednosty stanice. In Týdeník Rozhlas, 52/2006. (anotace) – Cit.:  Už samo jméno autora Fritz von Herzmanovski-Orlando vzbuzuje zvědavost. Jeho nositel se narodil roku 1877 ve Vídni, zemřel roku 1954 v italském Meranu. Vystudoval architekturu, ale pro nemoc se povolání vzdal a věnoval se literatuře a malířství. Jeho dílo bylo z velké části objeveno až po jeho smrti, zřetelně v něm vidíme vliv starého vídeňského lidového divadla i spřízněnost s vrstevníkem, expresionistou Alfredem Kubinem (nar. 1877 v Litoměřicích). Fritz von Herzmanovski-Orlando umisťuje děj svých her výhradně do prostředí staré habsburské monarchie, směšuje vysoké prostředí s nízkým, pohrává si s rakouskou c. k. mytologií, žertuje v hudbě i ve scénografii a překladatele týrá nářečními prvky v řeči postav. Pro rozhlasové uvedení je lákavá hlavně možnost pohrávání si s tradičními hudebními žánry od alpského folklóru přes singspiel, operu a operetu, užít si árií, ansámblů, sborů i kabaretního kupletu. Převedení hry, která pracuje s „hovadnem“ všeho druhu, z divadelního jeviště do rozhlasu leží valnou měrou na autorech hudby, aranžmá a ozvučení, v našem případě na jazzovém pianistovi a někdejšímu šéfdirigentovi operetního orchestru Divadla J. K. Tyla v Plzni Kryštofu Markovi, režiséru ozvučení Tomáši Perglovi a režiséru Vladovi Ruskovi.

Ve hře Fritze von Herzmanovski-Orlando kromě jiných uslyšíme i Josefa SomraHra Císař Josef a dcera přednosty stanice byla poprvé uvedena v Mnichově 10. ledna 1957 (Münchner Kammerspiele), rakouská premiéra se konala 13. února 1957 v Burgtheatru. Na českou scénu uvedlo hru dosud jedině divadlo v Chebu, a to roku 1981 a s velkolepým úspěchem, zejména u posádky chebské železniční stanice. Režisér inscenace František Hromada uskutečnil později repliku v Plzni, kde ovšem – možná vlivem nedostatečné návštěvy plzeňského železničního personálu, ale spíše vlivem osudového minutí se herců s poetikou kusu i s režisérem – inscenace propadla. V obou divadlech se hrál překlad Marie Kudílkové, rozhlasové uvedení je premiérou překladu Ludvíka Kundery. Ten ve svém komentáři k překladu upozorňuje:

„Titul hry o císaři Josefovi Druhém a dceři přednosty stanice se po léta vznášel nad dramaturgickými kuchyněmi, její improvizovaný překlad vyslechly i dvě umělecké rady – o veselí při tom nikdy nebyla nouze, nikdo si však netroufal předstoupit před publikum s tak mocnou náloží groteskní fantastičnosti, s tak rozkošatělou nezařaditelností, s arzenálem tak neobvyklých postupů, s humorem tak prazvláštním. Děje-li se tak až nyní, padesát let po německé premiéře, věřme, že silvestrovské uvedení bude kusu přiznivé.“

V rozhlasové inscenaci účinkují Ladislav Frej, Michal Pavlata, Vladimír Brabec, Josef Somr, Jiří Lábus, Barbora Hrzánová, Růžena Merunková a další interpreti.

Lit.: Foglarová, Zuzana: Císař Josef, železnice a studenti z Prahy. In web O rozhlase – Hry živě, 13. 12. 2007 (článek). – Cit.: Pro předposlední letošní Rozhlasové hry živě jsme využili nabídky Dětské opery Praha a sešli jsme se v prostorách Divadla Talent – Illusion na Vinohradech. Na poslech hry „Císař Josef a dcera přednosty stanice“ autora Fritze von Herzmanovski-Orlando jsme pozvali studenty Akademického gymnázia ve Štěpánské ulici a studenty Gymnázia Jiřího Gutha-Jarkovského z Truhlářské ulice v Praze 1.

Rakouský expresionista a výstřední humorista Fritz von Herzmanovski – Orlando umístil děj hry do prostředí staré habsburské monarchie. Setkáme se s císařem Josefem II., dcerou přednosty stanice Inocencií i jejím snoubencem. Co na tom, že se celý děj odehrává na železniční stanici v době, kdy železnice ještě neexistovala? Vše je v závěru velmi originálně vysvětleno. Ve hře zazní nejrůznější nářečí, je bohatě proložena hudbou a zpěvem nejrůznějších žánrů – od alpského folklóru přes singspiel, operu a operetu, árie, ansámbly, sbory i kabaretními kuplety. Hru pro rozhlas přeložil Ludvík Kundera, v hlavních rolích se představili Bára Hrzánová, Josef Somr a Jiří Lábus. To vše v režii Vlada Ruska.

Po poslechu hry následovala prezentace režisérů ozvučení pořadu – studenti se seznámili s tím, jaké druhy zvukových a hudebních předělů se používají, jak se vyrábí nejrůznější zvuky či jak se dá využít nahrávky kvokání slepice k vytvoření dokonalé iluze dravé saně.

V rámci této prezentace jsme slyšeli i krátkou povídku o dívce, která přijela do Prahy a jejích zážitcích. S tím souvisí naše soutěžní otázka pro návštěvníky Rozhlasových her živě.  Jak se tato dívka jmenovala?  Na odpovědi čekáme na e-mailu hryzive@rozhlas.cz do Vánoc. Hrajeme o MP3 přehrávač.

Josef Starec. Rozhlasová hra pro mládež. Hudba Vilém Prokop Mlejnek. Režie Miloslav Disman.

Natočeno 1948. Premiéra 29. 9. 1948 (Praha I, 16:30 – 17:00 h.) v cyklu Besídka pro děti. Repríza 18. 1. 1949 (Praha II, 19:55 h.); 29. 3. 1949 (Praha II, 19:55 h.).

První cena v soutěži na rozhlasovou hru pro mládež.