Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

13. 4. 2006

Riziko (2004)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 12:49

Christopher Grøndahl. Překlad Miloš Haťapka. Dramaturg Ján Uličiansky. Hudební dramaturg Roman Žiaran. Mistr zvuku Ing. Peter Daniška. Režie Jaroslav Rihák.

Účinkují Dušan Cinkota, Slávka Halčáková, Marián Geišberg, Ivan Romančík, Helena Geregová, Ivan Laca, Peter Sklár, Anna Javorková, Vladimír Jedľovský, Ina Marovievičová-Gogálová, Ivo Gogál.

Natočeno 2004. Premiéra 5. 9. 2004 (Slovenský rozhlas; 46 min.).

Pozn: V roku 2003 víťazstvo v kategórií rozhlasových hier získal mladý nórsky spisovateľ a dramatik Christopher Grondhal. Využíva v nej možnosti mnohovrstvového rozprávania príbehu. Jeho mladý hrdina, vysokoškolák Matis sa ocitol v psychiatrickom ústave. Chce sa odtiaľ dostať, ale najskôr musí zistiť, kde vznikol jeho problém. Matis začína bolestivý proces rozpamätávania sa na všetko, čo sa stalo. Potrebuje nájsť odpoveď na otázku ako žiť s bolesťou zrady. (anotace)

Ĺahkí ako prach (Lehcí jako prach, 1989)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 12:20

Július Gajdoš. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Nastudovala Bratislava v roce 1989.

Text hry  in Disk 6/2003 (prosinec 2003) – ke stažení zde.

Rodinný přítel (Rodinný priateľ, 199?)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 12:20

Július Gajdoš. Hra pro mládež. Dramaturgie Marián Uličiansky. Zvuk Ernest Walzel, Andrej Zmeček. Režie Július Gajdoš.

Účinkují Zuzana Frenglová, Matej Landl, Marián Geišberg a Zuzana Kronerová.

Připravil Slovenský rozhlas Bratislava v roce 199? (33 min.).

Pozn.: Text in Disk 18/2006 (úryvky textu).

Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou (2003)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 9:44

Samuel Königgratz (= René Levínský).  Poklidný den železničářů ze zapadlé stanice Dolní Poustevna se promění v neklidné očekávání tajné kontroly z ústředí. Mistr zvuku Josef Daněk. Dramaturg Marek Horoščák. Rozhlasová úprava a režie Silvester Lavrík.

Osoby a obsazení: Antonín Jánský (Martin Havelka), Petr Dvořák (Miloslav Mejzlík), Aleš Podzimek (Michal Bumbálek), Gabriela Kleinová (Tereza Chytilová), Esmeralda Tóthová (Eva Vrbková), Gezider Šulc (Vladimír Hauser), František Bláha (Marek Daniel), Rudolf Altrichter (Radim Fiala) a Evžen Deka (Pavel Zatloukal).

Nastudovalo Brno. Premiéra 30. 10. 2003 (Vltava, 20:00 – 21:03 hod.; 59 min.). Repríza 15. 12. 2012 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště; 23. 7. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:10 h) v cyklu Současná hra; 9. 7. 2024 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Plánovaná repríza 7. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h); nevysíláno, pro úmrtí herce Vladimíra Brabce vysílána hra Čeho se bojí mistr.

Lit.: Hložková, Hana: Samuel Königgratz: Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou. In web ČRo 3 Vltava, 15. prosinec 2012 (článek). – Cit.:  Rozhlasová hra Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou je krácenou verzí divadelní hry Samuela Königgratze. Odehrává se v jednom letním dni na železniční stanici v Dolní Poustevně. Všední den „modrých andělů“ nebo též „ajznboňáků“, jak si železničáři také říkají, se na místním nádraží nese v duchu předtuchy o příjezdu kontrolora z ústředí. Osudy lidí, zvyklých na drsnější podmínky, jsou zaznamenány s humorem, nezastírají však vlastní tragikomiku.

Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou je jedním z nejúspěšnějších českých divadelních dramat posledních let. René Levínský, v případě této hry vystupující pod pseudonymem Königgratz, ji původně napsal pro amatérský soubor Nejhodnější medvídci. Premiéra proběhla v koprodukci Divadla Na tahu roku 2001 (režie Andrej Krob). Cesta hry pokračovala na profesionální jeviště Divadla v Dlouhé (režie Hana Burešová), Městského divadla Zlín (režie Petr Štindl) a Městského divadla Karlovy Vary (režie Andrej Krob). V roce 2005 natočil podle této hry režisér Pavel Göbl stejnojmenný film.

Rozhlasová inscenace vznikla v brněnském studiu Českého rozhlasu v roce 2003 v dramaturgii Marka Horoščáka.  (…)

René Levínský (1970) vystudoval teoretickou fyziku na ČVUT a získal doktorát z teoretické ekonomie na CERGE University Karlovy. Několik let přednášel na univerzitě v německém Freiburgu, poté se přesunul do vědeckého výzkumu v institutu Maxe Plancka v Jeně. Mimo to je členem Game Theory Society. V roce 1988 zakládal v Hradci Králové divadelní soubor Nejhodnější medvídci, pro který začal psát původní texty. Dramatické tvorbě se věnuje dodnes, díla signuje pseudonymy: Samuel Königgratz, Šimon Olivětín, Arnalt Lionlöwe, Helmut Kuhl aj. Na profesionálních i amatérských scénách byly uvedeny např. hry: Podivné povětří (trilogie), Elena Štěpánová, Přehrada, Marbuel a Kratinoha, Kašpárek, četník koločavský, Artikulátor, Chiliastra, Václav, řečený Bajaja, Kocourkov sobě, Harila, Fyzik a jeptiška, Planoucí srdce (Doubkowa hole má) aj.

Dokonalý život… na ruskú ruletu (Dokonalý život… na ruskou ruletu , 2003)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 9:30

Soňa Uličná. Mistr zvuku Peter Pištek. Hudební spolupráce Katarína Cútová. Technická spolupráce Imrich Adamko. Dramaturgie Vanda Feriancová. Režie Martin Kákoš.

Osoby a obsazení: on (Juraj Hrčka), ona (Diana Mórová).

Nastudovala Bratislava v roce 2003. Premiéra 2. 3. 2003. Česká premiéra 8. 11. 2003 (Vltava, 14:00 – 14:45 h.; 38 min.) v rámci festivalu Týden slovenské kultury.

Pozn.: Tato hra je ve své zdánlivé jednoduchosti jen takovou malou hrou na kočku a myš. Ale hry na kočky a myši mají svá přesná pravidla… například to, že ve svých věčných honičkách, inspirované Tomem a Jerrym (či naopak?), si aktéři neustále vyměňují pozice. A někdy je skutečně těžké uhádnout, kdo je ten, co honí a kdo vlastně uniká. V této hře si též Ona a On vyměňují role, jakoby jen hráli takovou malou hru… na kočku a myš, na ruskou ruletu, na život. Ale zapomenou, že každá dobrá hra si sama v jistém okamžiku vynutí svá vlastní pravidla… a její finále je pak úplně jiné, než hráči očekávali. (anotace)

Pozn. 2: Herečka Diana Mórová bola ocenená za postavu „Ona“ na XVIII. festivalu rozhlasovej hry Bojnice 2003.

12. 4. 2006

Dobrodruzi hlavního proudu (2002)

Filed under: Povídky — rickie @ 23:49

Jiří Hájíček. Úryvek z románu. Vybral, připravil, úvod Petr Hanuška. Redakce Jan Sulovský. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Zvuk Zdeněk Slavotínek. Režie Michal Bureš.

Účinkuje Vladimíra Včelná.

Připravil Český rozhlas Olomouc v roce 2002 (30 min.). Premiéra 1. 12. 2002 v cyklu Setkání s literaturou (ČRo Olomouc).

Lit.: Bureš, Michal: Jiří Hájíček: Dobrodruzi hlavního proudu. In web ČRo 5. 10. 2013 (anotace). – Cit.: Je důležitější láska, nebo peníze? Jsou peníze bez lásky a je láska bez peněz? – Na tyto víceméně řečnické otázky hledá odpověď příběh jedné lásky odehrávající se na konci devadesátých let (dnes už) minulého století.

Pětatřicetiletý českobudějovický prozaik Jiří Hájíček patří k těm autorům, kteří si umějí svého čtenáře zcela podmanit. Dokázal to nejen ve dvou povídkových knížkách Snídaně na refýži a Zloději zelených koní, ale stejně úspěšně si vede i ve svém prvním románu nazvaném Dobrodruzi hlavního proudu.

Vyšel v něm vstříc typu čtenáře, který má rád klasicky střižený příběh ze současného světa. Příběh mladé milenecké dvojice Pavla a Dominiky se odehrává v typických kulisách 90. let, vykreslených se všemi společenskými skandály, restitučními kauzami, podvody, krachy, vězněním, ale i možností cestováním a otevírání se nových světů.

Hájíček však nechce ulpět na nějaké sžíravé kritice poměrů, zajímají ho především lidé, zvláště vztah obou zmiňovaných protagonistů. Celým románem se prolíná a dominuje důležitá otázka: Je možné se vrátit a začít znovu?

Odpověď na ni hledá i rozhlasová adaptace úryvku z románu Jiřího Hájíčka „Dobrodruzi hlavního proudu“, kterou s Vladimírou Včelnou v roce 2002 natočil režisér Michal Bureš.

Stav prolínání (2002)

Filed under: Povídky — rickie @ 23:44

Jaroslav Formánek (současný český spisovatel, žijící v Paříži je autorem sbírky povídek Beze stop, ze které je i povídka Stav prolínání). Pro rozhlas vybral Petr Hanuška. Zvuk, záznam a střih Zdeněk Prchlík. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Režie Michal Bureš.

Účinkuje Josef Bartoň.

Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2002. Premiéra 28. 4. 2002 (ČRo Olomouc, 20:30 h.; cca 29 min.) v cyklu Setkání s literaturou. Repríza 27. 6. 2004 (ČRo Olomouc, 20:30 h.; cca 29 min.) v cyklu Setkání s literaturou; 29. 10. 2006 (ČRo Olomouc, 20:30 h.; cca 29 min.) v cyklu Setkání s literaturou; 1. 11. 2006 (ČRo Olomouc, 19:02 h.; cca 29 min.) v cyklu Setkání s literaturou; 8. 10. 2025 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Petr Hanuška a Michal Bureš k premiéře :

Dnes večer jsme pro vás vybrali ukázku z povídkové knihy prozaika Jaroslava Formánka nazvané Beze stop. S texty rodáka z Veselí nad Moravou se však na našich vlnách nesetkáváte poprvé, neboť před časem jsme pro vás připravili několikadílnou četbu na pokračování z novely Dlouhá kakaová řasa. V ní se Formánek vrátil k osudnému roku 1968, jak jej ve svých vzpomínkách uchoval malý autobiograficky laděný chlapecký hrdina.

Díky pomyslným dětským brýlím ho autor nechal zaostřovat nejen na události podstatné pro jeho klukovský svět, ale jaksi mimovolně i registrovat radosti a trápení světa dospělých, celý ten tehdejší kolorit času zmařených nadějí a bezedných zklamání. A ačkoli Formánek mohl mít důvod být ironicky štiplavým, ba sarkasticky jízlivým, právě ona dětská poloha hrozící ostré vypravěčské hrany záměrně obrousila.

V povídkách z knížky Beze stop se opět promítá Formánkova osobní zkušenost, tentokrát z 80. a 90. let minulého století, kdy se pohyboval mezi Českou republikou a Francií, jeho druhým domovem. Inspiraci pro své povídky nemusel hledat nikde daleko, neboť sám v životě vystřídal řadu povolání – byl řidičem, pochůzkářem, kulisákem, statistou, přidavačem, ale i novinářem a spisovatelem publikujícím v Paříži, Lyonu, Torontu či v Bratislavě. Prozkoumával tedy život z mnoha různých úhlů.

Tou zkušeností z nejzajímavějších se mu však stalo poznání zázemí života emigrantů, přicházejících do Francie z celého světa a hledajících prostor pro splnění svých přání a snů, přičemž jedinou jistotou se jim staly jejich nesmazatelné vzpomínky. Tenkrát a teď, tam a tady, věčné rozklenutí, kterého se žádný člověk nadobro nezbaví, právě i o tom píše Jaroslav Formánek v povídce Stav prolínání, kterou vám právě teď nabízíme.

Noční práce (2002)

Filed under: Povídky — rickie @ 23:39

Jáchym Topol.
Četba vybraných částí z knihy.
Pro rozhlas vybral Petr Hanuška.
V hlavní roli Filip Čapka.
Zvuk, záznam a střih Zdeněk Prchlík.
Režie Michal Bureš.

ČRo, Olomouc, premiéra 7. 4. 2002 (cca 28 min.).

Petr Hanuška k premiéře napsal :

Spisovatel Jáchym Topol napsal a po šesti letech vydal novou prozaickou knížku. Pojmenoval ji Noční práce a jako i ty předchozí, tedy román Sestra z roku 1994 a rozsáhlá povídka Anděl, podle níž byl natočen známý film Anděl-Exit, způsobila mezi čtenáři a kritiky rozruch. (more…)

Na Čulíka ! (2002)

Filed under: Povídky — rickie @ 23:30

Irena Dousková. Povídka o cestě do Beneluxu, o zamilovanosti a o sourozenecké řevnivosti. Z povídkové sbírky „Doktor Kott přemítá“. Pro rozhlas vybral a v úvodu hovoří Petr Hanuška. Zvuk, záznam a střih Zdeněk Slavotínek. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Režie Michal Bureš.

Účinkuje Dita Vojnarová.

ČRo, Olomouc, cyklus Setkání s literaturou, premiéra 22. 9. 2002 (cca 28 min.).

Michal Bureš, Petr Hanuška k premiéře řekli :
Přebalu knihy Ireny Douskové Doktor Kott přemítá vévodí ilustrace Ivany Lomové, na níž je vyobrazen mladý muž ideálních tělesných proporcí, sedící na břehu malého jezírka za městem. Z dálky přichází plnoštíhlá žena v šatové zástěře a drží v obou rukou tuctové nákupní tašky. (more…)

Už se tam nevrátím (2002)

Filed under: Povídky — rickie @ 23:13

Bohuš Balajka. Četba ukázky z knihy Už se tam nevrátím. Vzpomínka na rodnou ves Přílepy. Pro rozhlas vybral a v úvodu hovoří Petr Hanuška. Zvuk, záznam a střih Jakub Tandler. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Režie Michal Bureš.

Účinkuje Radko Choc.

Připravil ČRo Olomouc v roe 2002. Premiéra 24. 3. 2002 (ČRo 5 Olomouc, 28 min.).

Petr Hanuška k uvedení četby: Autorem dnešní ukázky, vybrané z knihy Už se tam nevrátím, je Bohuš Balajka. Pokud marně listujete ve své paměti, snažíce se ho zařadit po bok nějaké proslulejší spisovatelské veličiny, musím vás uklidnit, není rozený prozaik, ale především literární historik. A možná, že ve své knihovničce, nebo v knihovničce svých dětí či vnuků, najdete uloženy jeho dvoudílné Přehledné dějiny literatury, v nichž prozkoumal českou a slovenskou literární historii od nejstarších dob až po roku 1945, přičemž je navíc vřadil do světového literárního kontextu.

Bohuš Balajka pocházel z Prštného, dnešního zlínského předměstí. Studoval v Praze na filozofické fakultě, obor čeština a dějepis, kde navštěvoval mimo jiných i přednášky známého profesora Václava Černého. Ten se o něm, jako o svém žákovi, kladně vyjadřuje ve třetím dílu vlastních Pamětí.

Balajka se kromě zájmu o starší a novější českou literaturu věnoval od šedesátých let, až do své smrti v roce 1994, také literárně-kritické a publicistické činnosti. Je autorem monografie a rozhlasové hry o Jaroslavu Vrchlickém. V rukopise je prozatím uložena téměř stejně obsáhlá kniha o Juliu Zeyerovi. Kromě psaní odborných prací však po dvakráte sáhl po próze: poprvé, když napsal poutavý historický román Mezi trůnem a oltářem (o osobnosti a době Václava IV.); podruhé, když se rozhodl zavzpomínat v knize Už se tam nevrátím na své dětství prožité na Valašsku.

Dokázal to s ohromnou citlivostí, s pochopení pro slabosti i krásu člověka, s úsměvem a rtech, ale i s nostalgií a se slzou v oku, neboť věděl, že tam už se nikdy ve skutečnosti nevrátí.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress