Bram Stoker. Hororová povídka. Přeložil Štěpán Suchochleb. Pro rozhlas připravil Marek Horoščák. Režie Eva Řehořová.
Účinkuje Vladimír Hauser.
Připravilo Brno v roce 2005 (30 min.). Repríza 26. 9. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h).
14. 4. 2006
Z Cerekve pěšky do Horní Vsi (2005)
Zbyněk Hejda. Literárně-hudební pásmo z deníkových zápisků a veršů českého básníka a překladatele. Připravil Miloš Doležal. Použitá hudba Béla Bartók. Hudební dramaturg Michal Rataj. Režie Ivan Chrz.
Účinkují David Matásek a Radim Vašinka.
Natočeno 2005 (58 min.). Repríza 18. 8. 2013; 2. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h) v cyklu Souzvuk.
Černí myslivci (1972)
Růžena Svobodová. Povídka „O velké vášni“. Režie Miroslava Valová.
Účinkuje Jana Andresíková.
Natočeno v roce 1972. Repríza 10. 4. 2016 (ČRo 3 Vltava, 2:30 h.; 31 min.) v cyklu Noční bibliotéka.
Krásná Helena (1954)
Jacques Offenbach. Klasická opereta. Libreto Henri Meilhac a Ludovic Halévy. Překlad a rozhlasová úpraval Jiří Aplt. Zpívá Pěvecký sbor Československého rozhlasu v Praze, sbormistr Jiří Pinkas. Hraje Pražský rozhlasový orchestr, řídí Vlastislav Antonín Vipler. Režie Hanuš Thein.
Osoby a obsazení: Osoby a obsazení: Helena, královna Sparty (Milada Šubrtová / mluví: Jiřina Petrovická), Paris, syn krále Priama (Ivo Žídek), Kalchas, augur boha Jupitera (Jaroslav Horáček / mluví: Otomar Korbelář), Philocom, sluha Kalchasův (Bohumil Bezouška), Meneláos, král Sparty (František Voborský), Agamemnon, král králů (Jiří Joran), Achilleus, král Ftiotidy (Antonín Votava), Ajax První, král salaminský (Rudolf Vonásek), Ajax Druhý, král lokrijský (Karel Berman), Orestés, syn krále Agamemnona (Jára Pospíšil), dále účinkují: Nina Ninon, Ilona Hodačová, Valerie Vašáková.
Natočeno 1954 (113 min.) .
Pozn.:
Příběh komické zpěvohry Krásná Helena se odehrává v dobách mytologických ve Spartě a Argolidě, krátce před Trojskou válkou. Žena spartského krále Meneláa Helena se zamiluje do trojského prince Parida, opustí svoji dceru i manžela a vydá se s milencem za novým dobrodružství v bájné Tróji. Paris získal nejkrásnější ženu světa, jejímž otcem byl samotný Zeus, na základě soutěže krásy mezi Hérou, Pallas Athénou a Afroditou, kdy zlaté jablko ze zahrady hesperidek přiřkl na hoéře Idě „té nejkrásnější“. Byla jí bohyně lásky a ta svými kouzly Helenu obměkčila. Vehnala přitom do desetileté šarvátky tisíce chrabrých Achájců a nechala zničit výstavnou Tróju v Malé Asii. To vše je základem příběhu, který je satiricky zpracován se řadou dobových narážek na arogantní politiku Napolena III. a situaci Druhého císařství ve Francii poloviny šedesátých let 19. století. Do dnešní dnů však stále zůstává platné heslo: cherche la femme – za vším hledej ženu.
Otcem slavného francouzského operetního skladatele Jacquesa Offenbacha, který mj. zkomponoval Hoffmannovy povídky, Orfea v podsvětí, Modrovouse, Velkovévodkyni z Gérolsteinu a Pařížský život, byl Isaac Juda Eberst z Offenbachu. Usadil se v Kolíně nad Rýnem-Dutzu. Byl učitelem zpěvu a hry na kytaru, flétnu a housle. Jacques byl sedmým z deseti dětí. Otec ho naučil hrát na housle a violoncello. Od 14 let žil sám v Paříži, kde se stal žákem tamní proslulé konzervatoře. Offenbach hrál nejdříve na violoncello v různých operních orchestrech v Paříži.
V salónech a ve vznešené společnosti předváděl své vlastní operní fantazie. Jeho smysl pro hudební klaunství se nejdříve projevil v hudebních parodiích na Šest Lafontainových bajek a v komických dvojzpěvech. Zde vznikly ironicko-cynické zárodky jeho operet, s nimiž udělal v době Druhého císařství neuvěřitelnou kariéru. První úspěchy se dostavily na konci padesátých let 19. století v Bouffes Parisiens, malém divadle na Elysejských polích, kde byl Offenbach ředitelem, skladatelem a dirigentem současně. Dobové satiry, kterou je i Krásná Helena, zaznamenaly obrovský úspěch a Offenbach se brzy musel přestěhovat do většího divadla.
Jeho výlety jak do světa komické opery (Barkouf), tak do oblasti prokomponované romantické opery (Rýnské víly) se však s úspěchem nesetkaly. Offenbachovo publikum chtělo operety. Zhroucení druhého císařství po Pruské-francouzské válce přivedlo Offenbacha do finančních nesnází. Z existenčních důvodů podnikl v roce 1875 turné po Spojených státech amerických. Svého největšího skladatelského úspěchu – uvedení opery Hoffmannovy povídky v únoru 1881 se už nedožil. Zemřel 5. října 1880 v Paříži.
Autodafé mého života (2005)
Potíže optimistů (1968, 2025)
Karel Poláček. Dvě humoristické povídky. Připravila Dagmar Jaklová Oravová. Režie Alena Adamcová.
Účinkuje Josef Kemr.
Natočeno 1968. Premiéra (?) 6. 12. 1968 (Praha, 23:00 – 23:30 h.; 26 min). Repríza 5. 1. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h); 11. 3. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.); 22. 3. 2022 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.). Repríza povídky Potíže se spisováním 20. 6. 2022 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba.
Vydala Radiotéka, listopad 2025 (MP3, CR.ES.2025.302) v souboru Povídky Karla Poláčka. Ukázka k poslechu zde.
Povídky: 1. Oddaný personál, 2. Potíže se spisováním.
Lit.: Fleyberková, Klára: Karel Poláček: Potíže optimistů. In web ČRo 3 Vltava, 5. leden 2018 (článek). – Cit.: Bylo nás pět, Hostinec u kamenného zvonu nebo Muži v ofsajdu. Díla spisovatele a novináře Karla Poláčka u nás zná snad každý. Dočkala se mnoha vydání i filmových a divadelních zpracování. A také těch rozhlasových. To následující vzniklo v rozhlasu už v roce 1968 s hlasem Josefa Kemra.
Pod názvem Potíže optimistů se skrývají dvě Poláčkovy humoristické povídky. V první (Oddaný personál) se představí oddaný personál firmy Baloun a Taussig v okamžiku, kdy se schyluje k neodvratnému skonu jednoho z majitelů. Ve druhé (Potíže se spisováním) budeme sledovat smělou cestu mladého literáta F. X. Božce, který se pokouší se svým nejnovějším románem proniknout do nejčtenějšího rodinného listu Slovanský bazar.
Se svým srdcem kulhavým (2005)
Účinkují Stanislav Zindulka, David Novotný, Andrea Elsnerová a Petra Špalková.
Premiéra 22. 5. 2005 (58 min.).
Pozn.: Ve stínu dvou letošních (pozn. – rok 2005) významných básnických výročí – 100 let od narození Jana Zahradníčka a Vladimíra Holana (pořádají se literární konference, čtení z jejich díla, výstavy atp.) stojí třetí „stoletý oslavenec“, básník Vilém Závada (22. 3. 1905 – 30. 11. 1982).
Ale možná že právě ona nenápadnost se nejvíce přibližuje k Závadově vnitřnímu naturelu a básnickému ustrojení. I jeho literární přátelé na něj vzpomínají jako na melancholického mlčenlivce a zamyšleného samotáře. Ve vzpomínkové knize Čtrnáctero zastavení nazval Bedřich Fučík velmi přiléhavě svůj skvělý závadovský portrét – „Melancholie milenec“ – s podtitulem „Život ve dví“, čímž naznačil básníkovu poúnorovou vnitřní měkkost až rozkolísanost, která však nikdy nebyla korytářskou vychytralostí. Vilém Závada například vždy patřil k těm, kteří nezištně pomáhali literátům režimem umlčeným.
Pro rozhlasový Souzvuk jsme tentokrát ze Závadova literárního odkazu vybírali nikoli ze slavné prvotiny Panychida, knihy se vším všudy původní, živené bytostnou těžkomyslností, ale zamířili jsme do vod pozdějších. Tedy do básníkova závěrečného tvůrčího období sbírek Na prahu (1970) a Živote, díky (1977). Verše obou těchto knih jsou sekány ostrým dlátem, neboť společenská i osobní situace byla k neudýchání, zralá k soukromé vzpouře. V těchto pozdních Závadových básních jsou uloženy – slovy Bedřicha Fučíka – nejen jeho úzkosti a žaly, ale i bojovné výzvy – celá pravda jednoho jedinečného lidského a básnického údělu, obnažená až do kostí, nahá až do mrazivosti; je to stesk nad zkřiveným, ve dví roztrženým životem, ale zároveň hrozba, že skrze něj vyplyne na povrch i část pravdy celého společenství.
Půdorys pořadu je „vyzděn“ také fragmenty básníkových vzpomínek na jitřní světlo dětství, tak protilehlé obnaženým pitvám posledních sbírek. Vilém Závada vyrůstal v Hrabové u Ostravy, v rodině valcíře vítkovických hutí a k osobě otce se ve svých vzpomínkách nejednou vrací: Byla krásná letní neděle, na obloze nádherně svítilo slunce, stáli jsme pod starou jabloní na zahradě a otec mi položil na hlavu svou ruku. Měl mě rád a i později to několikrát projevil. Závadův otec však padl na frontě v roce 1915 a tento bolestný fakt a prostředí šachet, hald a důlních věží navždy poznamenalo ladění Závadovy básnické tvorby. Souzvuk z básní a vzpomínek Viléma Závady nese název „Se svým srdcem kulhavým“.
(Anonce ČRo)
Kolísání nitra (1994)
František X. Svoboda. Povídka. Režie Vladimír Tomeš.
Účinkuje Ivan Řezáč.
Natočeno v roce 1994 (30 min.)