Nastudovalo Brno v roce 200?.
16. 2. 2006
Georg Büchner (200?)
Hrášková princezna a skřítek se šišatou hlavou (1993)
Jan Werich. Pohádka. Dramatizace Helena Sýkorová. Hudba Zdeněk Petr. Dramaturg Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich.
Osoby a obsazení: vypravěč (František Němec), princezna Božidara (Sylva Sequensová), skřítek se šišatou hlavou (Jiří Krampol), princ Eduard (Jiří Langmajer), král (Karel Heřmánek), královna (Dana Syslová), mlynář (Petr Pelzer), komorná Alžběta (Iveta Dušková).
Natočeno 1993 (51 min.). Repríza 8. 5. 2006 (ČRo 2 Praha, 13:04 h); 28. 12. 2008 (ČRo 2 Praha, 13:04 h); 4. 3. 2018 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 9. 2. 2025 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) ke 120. výročí narození Jana Wericha.
Pozn.: V roce 1997 vznikla filmová verze pohádky nazvaná Rumplcimprcampr, kterou natočil Zdeněk Zelenka.
Lit.: Ledvinková, Václava: Sváteční pohádky, Sv. Štěpán 26. 12. sobotní hra 27.12. a nedělní pohádka 28.12. 2008. In web ČRo 2 Praha, 26. 12. 2008 (článek). – Cit.: Cit.: (…) Svérázný humor Jana Wericha nám připomene pohádka Hrášková princezna a skřítek se šišatou hlavou, kterou uvede Český rozhlas 2 Praha v neděli 28. prosince. Už název napovídá, že jde vlastně o příběhy dva. V tom prvním energická paní králová jemně „podfoukne“ pana krále. Malé hráškové zrnko jí poslouží jako důkaz, že vyvolená královského syna, sličná Božidara, je skutečnou princeznou. V tom druhém pak mladá královna Božidara zachrání svého prvorozeného před skřetem, co má nejen šišatou hlavu, ale i prapodivné jméno.
Čteme Bibli 1/173 (1996-2002)
Čtení z Jeruzalémské Bible. Překlad z francouzštiny František X. a Dagmar Halasovi. Připravil Jan Halas a Rudolf Matys. Režie Josef Melč.
Přednes Jan Hartl.
Pozn.: Projekt zůstal nedokončen – režisér Melč zemřel v roce 2002. Také pod názvem Čteme Písmo.
Části: 6. Starý Zákon – Geneze VI.; 80. Starý Zákon – Kniha Jozuova IV.; 104. Starý zákon – První kniha Samuelova/VI.; 115. Starý zákon – Druhá kniha Samuelova/III.; 133. Starrý zákon – První kniha králů X.; 134. Starý zákon – První kniha králů XI.; 159. Starý zákon – Kniha Nehemiášova/VI.
Lit.: Halas, Jan: Neměl jsem ambice pokračovat v otcově díle (z rozhovoru s šéfem literární redakce Českého rozhlasu 3-Vltava Janem Halasem). In Katolický týdeník 23/2005. – Cit.: Nelze vyjmenovat všechny pořady, které pocházejí z vaší redakce. Ale přece jen se zmiňme o jednom důležitém – Čteme Písmo. Jak to vypadá s jeho budoucností? Původně jste předpokládali, že ho dotočíte v roce 2007…
Ten pořad stále běží, ale nové díly už se nenatáčejí. Dobrovolně jsme ho ukončili při 176. pokračování(?), a zůstal tak monumentálním torzem. Jeho režisérem byl Josef Melč, který před dvěma lety zemřel, a nikdo jiný není schopen čtení z Písma udělat v té dokonalosti, jako to uměl on.
Jaká byla práce na tomto cyklu?
Já jsem vždycky jeden díl připravil, Josef Melč prostudoval všechny dostupné podklady – francouzský originál Jeruzalémské Bible, ekumenický překlad -, opoznámkoval další překlady, pak to konzultoval s nejrůznějšími biblisty, byl v telefonickém spojení s mým bratrem, který působil jako náš velvyslanec ve Vatikánu a se svou ženou Jeruzalémskou Bibli překládal. Když už měl Josef všechno důkladně připravené, přišla zkouška s interpretem, Janem Hartlem. Natočilo se několik verzí a on ty nejlepší sestříhával dohromady. Člověk měl pocit, jakoby se natáčela velká činohra. Je to absolutní ukázka slovesného rozhlasového umění.
Viděli jsme, že Josef je unavený, a přemýšleli jsme o tom, že bychom přerušili Starý zákon a natočili Nový, aby tady byl, a pak se zase vrátili ke Starému. Jenže ta nemoc nás předběhla. Není člověk, který by byl práv v tom pokračovat.
Lit.: Halas, Jan: Monumentální rozhlasové torzo – Čteme Písmo. In Týdeník Rozhlas, 2004 (?). Cit. – viz obrázek.
Co je JERUZALÉMSKÁ BIBLE?
Špičkové dílo katolické biblistiky druhé poloviny 20. století. Vzešla z prací Jeruzalémské biblické školy, založené v roce 1890 z iniciativy dominikánského řádu, v níž se po desítky let převážně francouzští badatelé věnovali studiu a výzkumu na poli biblické filologie, historie a archeologie. Na základě zevrubné a velmi přesné exegetické práce vznikl pak z původních jazyků nejprve francouzský překlad – La Bible de Jérusalem (JB), 1. vydání 1954, definitivní 1973 -, jenž se stal základem pro další edice v hlavních evropských jazycích. Hlavní zásadou jeho tvůrců je nevnášet do biblického překladu literární kvality, které nejsou vlastní originálu. Druhou předností vloženou do tohoto díla jsou úvody k jednotlivým biblickým knihám a pomocný poznámkový aparát, které každému čtenáři Bible dodávají nejdůležitější poznatky interpretační, aniž by ho zbytečně zatěžovaly svým rozsahem. Česká verze Jeruzalémské bible vzniká metodou srovnávacího překladu z francouzštiny (originální znění JB) a původních biblických jazyků (pro přesné rozpoznání předlohy). Její autoři vzali v potaz i bohatou tradici českých biblických překladů 20. století, které se staly inspirací, cennou zejména po terminologické stránce. Žádný ale nebyl měřítkem, či dokonce svazujícím břemenem v otázce jazykového stylu. I pro tvůrce české JB je totiž nejdůležitější, aby výsledek jejich práce byl věrný biblickému originálu, s co nejpatrnějším uchováním jeho stylu i literární formy. Manželé Dagmar a František X. Halasovi zahájili práci na českém překladu v roce 1980, v polistopadové době se publikovalo pracovní vydání (celkem v 17 svazcích). Kompletní jednosvazková Jeruzalémská bible v českém jazyce vychází v listopadu roku 2009.
_________________________________________________________
Rudolf Matys říká k tomuto projektu :
Melčových pauz, zejména v legendárním velecyklu Čteme Písmo, bylo sedm druhů: to absolutní a delší, například obklopovalo slova Hospodinova, naopak to s lehkým, neslyšitelným šumem prostupovalo promluvy a dialogy lidské. Jeho ticha tedy v sobě měla zakódován sémantický diferenciál. Leckoho to až rozčilovalo a argumentoval proti tomu i tím, že se ty rozdíly přece nedají na běžných přijímačích odlišit. Melčova odpověď byla: „Jde o Boží věc, a ta musí být absolutně dokonalá, však jednou ty rozdíly všichni na dokonalejších mašinkách uslyší, má-li ta technika taky k něčemu důležitému být!
Ledříček (1988)
Původní rozhlasová hra pro děti. Oldřich Knitl. Hudba Miroslav Kořínek, řídí Mário Klemens. Dramaturg Ivan Hejna. Režie Karel Weinlich.
Účinkují Ivan Gübel, Věra Kubánková, Martina Samková, Marek Vašut, Svatopluk Beneš, Ilja Prachař, Jiří Samek, Jiří Holý, Irena Hýsková, Pavel Pípal, Josef Patočka, Svatopluk Skládal, Alexandra Tomanová, Otto Lackovič, Bohumil Pastorek, Sylva Sequensová, Helena Bendová a Petr Neumann.
Natočeno v roce 1988.
Pozn.: Tak jako měla Zakarpatská Rus svého Nikolu Šuhaje, slovenská Fatra Jánošíka, tak měly Orlické hory Ledříčka. Příběh o zbojníkovi, který bohatým bral a chudým dával, je tématem sobotní rozhlasové hry. Prolíná se v něm pravda s pověstí, realita doby rakouského mocnářství s trochou pohádkové nadsázky. Je to příběh, který zaujme napínavostí i způsobem, jakým nás vtáhne do zvláštní atmosféry doby, kdy vrchnost nesnesla odporu a prosazovala se díky drábům, šatlavám a vojenským kanónům.
Lit.: cicero: Ledříček je námětem kus hezké historie… In KMS, 28. 3. 2017 (názor posluchače). – Cit.: Ledříček je námětem kus hezké historie s jasnou dávkou podprahového tajemna. Zpracováním je velmi netradiční rozhlasovou hrou, především zvukově a scénáristicky. Kde jinde můžete slyšet nenásilnou formu klasické češtiny s příměsí různých dialektů a dobových nářečí. Nic neruší, vše se ideálně doplňuje. Ruchy jsou věrohodné, nepřepálené, prostě tak akorát k výrazně atmosféře. Pohádkové to není, spíš pověst jak má být. Poněkud syrové pojetí na poslech celkově vyznívá velmi smířlivě. I tragika je zde podána v podstatě něžně. Hra nevyznívá jednoznačně, místy musíte poslouchat i mezi řádky. Proměna ušlápnutého chalupníka v sebevědomého zbojníka je taky zdařilá, aniž by proces vyžadoval cokoliv heroického. Temná bytost ducha lesa je zde spíše zosobněním černého svědomí a našeptávačka, která provází celý děj v roli paní Kubánkové, nemá chybu. Už jen proto, že někdy má pravdu a jindy se mýlí. Je vlastně připodobněním váhavosti člověka a vrtkavosti osudu, u kterého nevíme, co přinese zítra. Po dlouhé době jsem slyšel něco, co bylo dynamické a přesto to nevykazovalo uspěchanost. A do 47 minut se toho podařilo vtěsnat opravdu hodně! Byl to příjemný poslech.
Esmé (1990)
Osoby a obsazení: Lady Anna (Jiřina Jirásková), Clovis (Viktor Preiss), Artur (Jiří Bruder), Constance (Zuzana Bydžovská) a automobilista (Alfréd Strejček).
Natočeno 1990 (15 min.).
Venkovanka (1996)
Komedie o jednom dějství. Ivan Sergejevič Turgeněv. Překlad a rozhlasová úprava Alena Morávková. Výběr hudby Petr Mandel. Dramaturgie Jana Weberová. Režie Ivan Chrz.
Osoby a obsazení: Darja Ivanovna (Hana Maciuchová), hrabě Valerián Nikolajevič Ljubin (František Němec), Alexej Ivanovič Stupendjev (Miroslav Donutil), Míša, příbuzný Darji Ivanovny (Ivan Trojan), Ljubinův sluha (Jiří Prager), Vasiljevna, kuchařka (Miriam Kantorková) a Apollon, Stupendjevův sluha (Matěj Hádek).
Natočeno 1996. Premiéra 29. 12. 1996 (Praha, 20:00 h.; 66 min.). Repríza 14. 5. 2006 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 14. 11. 2009 (ČRo 2 Praha) v cyklu Pětkrát s Hanou Maciuchovou; 30. 1. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama k úmrtí H. Maciuchové.
Lit.: anonym: Ivan Sergejevič Turgeněv: Venkovanka. Připomeňte si herecké umění Hany Maciuchové. In web ČRo 3 Vltava, 30. leden 2021 (článek). – Cit.: Hana Maciuchová a František Němec v hlavních rolích komedie klasika ruské literatury Ivana Sergejeviče Turgeněva. Poslechněte si aktovku Venkovanka, kterou ve skvělém hereckém obsazení natočil režisér Ivan Chrz v roce 1996. (…)
Postava venkovské ženy středních let, Darji Ivanovny, zapadá do galerie postav, jak je známe z díla Ostrovského, v grotesknější podobě u Gogola a posléze na ní naváže Čechov. Je to vzdělaná a bystrá osoba, která si s přibývajícími lety stále naléhavěji uvědomuje fádnost a omezenost venkovského prostředí, do kterého ji zasadil sňatek s hodným, ale poněkud omezeným manželem. Setkání s bývalou láskou, hrabětem Ljubinem, kterého hraje František Němec, v ní probudí nejen dávné vzpomínky, ale i touhy a naděje. Na své nové budoucnosti začne neprodleně pracovat.
O nuceném životě na venkově věděl Turgeněv své. Poté, co byl v roce 1852 na krátký čas uvězněn za autorství nekrologu N. V. Gogola, musel dva roky žít na vesnici. V jeho díle – básních, prózách a dramatech – se silněji než u ostatních literátů jeho generace potkávají evropská západní kultura s ruskými tradicemi. Jeho prózám je vlastní kritický pohled na ruské společenské a hospodářské poměry, stejně jako láska k ruskému jazyku a ruské kultuře.
O jedné soutěži o novou rozhlasovou hru
Chci se s vámi podělit o článek, který vyšel v roce 1938 v dvojčísle rozhlasového časopisu Svět mluví (14/15). Na stránkách 8 a 9 totiž vyšly výsledky speciální soutěže firmy Philips o nejlepší rozhlasovou hru pro školní rozhlas. Byla to jedna z mnoha soutěží, které měly přinést nové autory a hry do rozhlasového média, v době, kdy vznikaly teprve první teoretické studie o tom, jak by možná měla vypadat rozhlasová hra. Zajímavá však byla i proto, že probíhala v době mobilizace republiky… Nuže citujme: (more…)
Večer všech dnů (1966)
Ludvík Kundera. Experimentální hra, velmi volně vycházející ze skutečné události – pokusu o atentát na Adolfa Hitlera, který provedl hrabě Stauffenberg. Hudbu složil a instrumentální soubor řídil Jan Ducháň. Vedoucí redakce Miroslav Stuch. Dramaturg Karel Tachovský. Režie Olga Zezulová.
Osoby a obsazení: Já (Jiří Tomek), Ty (Dagmar Pistorová), On (Otakar Dadák), Ona (Libuše Vaněčková), mladík (Jaroslav Kuneš), ženy v autobuse (Dana Kalendová a Miroslava Dadáková), strážný u 1. pásma (Jiří Olijnyk), strážný u 3. pásma (Oldřich Vykypěl), konzul (Jiří Brož), strážní u bran (Lumír Peňáz a Pavel Kunert), vyslýchající (Josef Štefl), generál (Vilém Pfeiffer), řidič autobusu (Ladislav Večeřa), muž v autobuse (Karel Fajt), opilec (Václav Kyzlink). Dále účinkují Růžena Michalová, Jaroslav Dufek, Jiří Valchař, Arnošt Navrátil, Miroslav Knoz, Jiří Dušek, Miloš Bohdálek a další.
Nastudovalo Brno 7. 6. 1966. Premiéra 22. 7. 1966 (Československo II, 19:45 – 20:53 h.). Obnovená premiéra 3. 3. 2009 (ČRo 3 Vltava, 21:30 – 22:45 h.; 65 min.). Repríza 27. 3. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.
Lit.: anonym: Premiéra: Večer všech dnů. In Československý rozhlas, roč. 33, č. 30 (18. – 24. 7. 1966), s. 16 (článek).
Lit.: Nová hra L. K. (Rovnost 81, č. 28, s. 3. 2. 2. 1966) – anotace.
Lit: Srba, Bořivoj: Více než hry. Brno: JAMU, 2006, s. 538 – 565.
Lit.: Hnilička, Přemysl: Večer všech dnů – Náročná Kunderova kompozice. In web Panáček v říši mluveného slova, 15. 8. 2005.
Lit.: anonym: Ludvík Kundera – Večer všech dnů. In web ČRo, únor 2009 (anotace). – Cit.: Rozhlasová hra Ludvíka Kundery Večer všech dnů byla natočena v roce 1966 a dokládá, jak právě autorům z brněnského okruhu bylo vlastní úsilí o hledání nových forem rozhlasového dramatu. Hru o člověku, který si každodenní dlouhou cestu do zaměstnání krátí sněním, v němž se mimo jiné projektuje do reálné historické postavy hraběte Stauffenberga vysílá Český rozhlas 3 – Vltava ve svém Klubu v úterý 3. března ve 21.30 hodin. – Přečtěte si článek o hře na webu Mluvený panáček.
Pozn.: Další rozhlasová hra Večer všech dnů (1966), která celkovou koncepcí i tvarem v mnohém navazuje na Korzára, je věnována čtveřici německých básníků. Rozhlasovost scénáře spočívá tentokrát v kombinaci monologických pasáží (vše je nazíráno z pozice Já) s dialogy obecně pojatých postav (Ty, On, Ona, Oni; strážný, žena, dívka, stařenka, opilec aj.) a snovými sekvencemi „na cestě kolem Skály, Věže, Rozkoše do Závisti“. Oním „večerem všech dnů“ je zřetelně míněno zoufalství i síla člověka „na útěku“, strach z nesmyslné smrti „pod holínkami lidí“. Existenciální vyznění hry, která námětem vychází z případu pokusu o atentát na Hitlera v roce 1944, je umocňováno k Holanovi odkazujícím „odposlechem“ útržků naprosto všedních každodenních hovorů.
Lit.: Venclová, Renata: Ludvík Kundera: Večer všech dnů. Experimentální hra volně inspirovaná nezdařeným atentátem na Hitlera. In web ČRo 3 Vltava, 27. 3. 2022 (článek). – Cit.: Hra Večer všech dnů básníka a dramatika Ludvíka Kundery byla natočena v roce 1966 a dokládá, jak bylo autorům z brněnského okruhu vlastní úsilí o hledání nových forem rozhlasového dramatu. Náročně komponovaný příběh, který velmi volně vychází ze skutečné události – pokusu o atentát na Adolfa Hitlera v červenci roku 1944, působí vskutku nadčasově. (….)
Každý den stráví hlavní hrdina rozhlasové hry Večer všech dnů víc než hodinu dojížděním do zaměstnání. Únavnou cestu plnou útržků banálních hovorů spolucestujících si krátí sněním. Ve svých představách tak prožívá, jak sám říká, závratná dobrodružství. Například jako bojovník prchající z občanské války ve Španělsku nebo jako hrabě Stauffenberg, který s bombou v kufříku jede do Hitlerova hlavního stanu, aby na něj spáchal atentát.
Něco dramatického pro rozhlas
„Rozhlasového autora ze mne udělal dobrý Karel Tachovský, iniciátor takzvané brněnské školy. Někdy kolem roku 1962 či 1963 mě tu a tam tichým hlasem nabádal, abych zkusil napsat ‚něco dramatického pro rozhlas‘. Vymlouval jsem mu to. Měl jsem tehdy za sebou první divadelnické úspěchy i prohry a zdálo se mi, že jsem už trochu pronikl do divadelní poetiky, neřku-li estetiky. Mám vnikat do další, zhola neznámé oblasti? Ale Tachovský naléhal, probudil mou zvědavost, jestli to dokážu, navíc se urodilo to nejdůležitější: nápad,“ vzpomínal v roce 2000 v rozhovoru pro Týdeník Rozhlas překladatel, básník a dramatik Ludvík Kundera na svoje autorské rozhlasové začátky.
Úředník: Tak ještě jednou naposled. Proč žádáte u nás o tranzit tak pozdě?
Já: Kde jsem měl zažádat dřív? U koho? Jak? Vždyť jsem byl mimo svět. Honili nás. Nastal večer všech dnů.
Úředník: Příliš vzletné výrazivo na nás. Večer všech dnů. To mě nedojímá, to je básnický obraz.
Ty: Ale je to také skutečnost, docela přesný obraz skutečnosti. Večer všech dnů. Citát ze hry
Původních her nakonec napsal celkem devět, Večer všech dnů byla v pořadí druhá. Po formální stránce představoval Kunderův scénář náročnou výzvu, režisérka Olga Zezulová, která hru v roce 1966 natočila, si s ní poradila na výbornou. Pro každou dějovou linku našla jednoduché, ale zřetelné zvukové uchopení, aby navodila v posluchačích pocit autentické cesty autobusem a hovorů cestujících, neváhala natáčet s neherci ve skutečně jedoucím dopravním prostředku.
Inscenace dokládá vysokou úroveň dramatické produkce brněnského rozhlasového studia v šedesátých letech minulého století. (…)
15. 2. 2006
Vodní družstvo (1971)
Komedie. Josef Štolba. Rozhlasová úprava Jindřiška Dušková. Hudba Jaromír Dlouhý. Dramaturgie Jaromír Ptáček. Režie Olga Zezulová.
Osoby a obsazení: Václav Zelenka, statkář a předseda hospodářského spolku a vodního družstva (Arnošt Navrátil), Boženka, jeho dcera (Růžena Michalová), Emilie, jeho nevlastní sestra (Dagmar Pistorová), Silvestr Cirkl, inženýr (Jiří Tomek), Karel Rychtera, inženýr (Jaroslav Kuneš), Aurelie Cafourková, choť starosty okresního zastupitelstva (Vlasta Fialová), Lili, její dcera (Soňa Draková) a Meme, její dcera (Henrietta Kohoutová-Ctiborová).
Nastudovalo Brno v roce 1971 (56 min.). Repríza 14. 10. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.
Rytíř Ivanhoe 1/4 (1997)
Walter Scott. Rozhlasová dramatizace dobrodružného románu. Překlad Jaroslav Kraus. Dramatizace František Pavlíček. Hudba Petr Mandel. Dramaturg Ivan Hubač. Zvukové efekty Petr Šplíchal. Zvukový mistr Ing. Tomáš Gsöllhofer. Záznam a střih Markéta Košťáková. Asistentka režie Hana Dudová. Režie Karel Weinlich.
Osoby a obsazení: princ Jan (Ivan Trojan), kancléř (František Němec), rytíř Brian d“Bois Gilbert (Boris Rösner), převor (Josef Somr), zeman Cedrik (Petr Pelzer), lady Rowena (Bára Kodetová), vévoda (Alois Švehlík), lady Edita (Jaroslava Adamová), šašek Womba (Tomáš Töpfer), Izák z Yorku (Ladislav Mrkvička), Rebeca (Magdalena Chrzová), Wilfred Ivanhoe (Jiří Langmajer), vypravěč (Rudolf Pellar). Dále účinkují Martin Zahálka, Radoslav Brzobohatý, Michal Dlouhý, Miroslav Doležal, Lukáš Hlavica a Ivo Kubečka.
Natočeno v Českém rozhlase v roce 1997 (4 x 50 min.). Premiéra 17., 24., 31. ledna a 7. února 1998 (ČRo 2 Praha, 13:04). Reprízy 2., 9., 16. a 23. ledna 2010 (ČRo 2 Praha, 13:04), 27., 28. července, 1., 3. srpna 2015 (ČRo Rádio Junior), 17., 23.-24., 30. 3. 2017 (ČRo Rádio Junior), 29. července, 5., 12., 19. srpna 2017 v cyklu Rozhlasová hra pro celou rodinu (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).
Díly: 1. díl – Turnaj v Ashby (premiéra 17. 1. 1998); 2. díl – Na život a na smrt (premiéra 24. 1. 1998); 3. díl – Pohřeb na Coningsburghu (premiéra 31. 1. 1998); 4. díl – Boží soud (premiéra 7. 2. 1998).
Lit.: Ledvinková, Václava: Sobotní hra 16.1. a nedělní pohádka 17.1. 2010. In web ČRo 2 Praha, leden 2010 (článek). – Cit.: V sobotu ve 13.00 pravidelně vysíláme napínavé rozhlasové hry se spoustou známých herců a v neděli, taky ve 13.00, si můžeš poslechnout nejrůznější pohádková vyprávění na stanici Český rozhlas 2 – Praha. Zde se dozvíš aktuální víkendový program.
Sobotní hra Rytíř Ivanhoe 16. 1. 3. část: Pohřeb na Coningsburghu
Ve třetí části. rozhlasové hry zpracované podle románu Waltera Scotta Ivanhoe budou její protagonisté pátrat po vévodovi Athelstanovi. Podle všeho padl na útěku z hradu Torquilstone v souboji s rytířem Brianem. Matka vévody už sezvala na slavný pohřeb svého syna bezpočet hostů, když se Athelstane zjeví živ a zdráv. Ale nejen jeho příběh má šťastné rozuzlení. Do Anglie se vrací i král Richard, a to k nelibosti prince Jana, který by chtěl nosit královskou korunu na své hlavě. (…)