Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Rainer Puchert. Černá komedie. Překlad Petr Adler. Hudebně zvuková kompozice Bedřich Marek. Zvukové efekty Artur Šviha. Dramaturg Karel Gissübel. Režie Petr Adler.

Osoby a obsazení: vypravěč (Miroslav Doležal), Alfréd (Josef Chvalina), Zlato (Marie Marešová), hráč na b-trubku (Milan Mach), komisař (Josef Červinka), Zuzana (Zdena Hadrbolcová), Teo (Jiří Šašek), pan Schlemmkohl (Otomar Korbelář), policejní rozhlasová centrála (Jiří Hurta), velitel hlídky (Vladimír Čech I.) a další.

Natočeno 1968. Premiéra 18. 12. 1969 (Třetí program, 22:15 – 23:12 h.). Repríza 1. 2. 1970 (Třetí program, 10:00 h.); 31. 1. 1992 (Praha, 22:45 – 23:45 h.) v cyklu Hra humoru a napětí;  14. 3. 1995 (Vltava, 21:30 h.); 25. 6. 1995 (Vltava, 14:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové činohry.

Lit.: hý: Portrét klesání. In Týdeník Rozhlas 12-1995 (13. 3. 1995), s. 6. (anotace). – Cit.: Rainer Puchert se narodil 1934 a patří k autorům „nové rozhlasové hry“. Ve vtipné černé komedii Portrét klesání, kterou napsal roku 1962, využívá autor specifických výrazových rozhlasových prostředků, aby vytvořil atmosféru vyšetřování přechovávačů drog, blížící se vraždy a manželských hádek, jež tvoří kulisu humorné detektivky. Objevují se v ní tradiční postavy, jako jsou komisař, barový trumpetista, nevěrná žena zvaná Zlato, popletený manžel Alfréd a trochu natvrdlý, podivínský nimrod pan Schlemmkohl. Realitu tehdejšího a bohužel i dnešního světa reprezentují v této zábavné mystifikaci hlasy 73 raketových techniků, kteří připravují k odpálení ničivou zbraň.

Lit.: anonym: Nová rozhlasová hra. In Československý rozhlas a televize 51/1969 (8. 12. 1969), s. 7 (článek).

Samuel Beckett. Překlad Josef Kaušitz. Hudba Marek Kopelent. Zvuk Vladimír Bako. Záznam a střih Libuše Soušková. Asistent režie František Beránek.  Režie Josef Henke.

Osoby a obsazení: Krapp (Miloš Nedbal).

Natočeno 1966. Premiéra 18. 2. 1966 (Československo II, 19:45 – 20:35 h.). Obnovená premiéra 14. 2. 1990. Repríza 5. 9. 1992 (Vltava, 21:00 h.); 10. 10. 2006 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové hry; 26. 5. 2026 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Lit.: Czech, Jan: O rozhlasové hře, s. 68, 74 – 82.

Lit.: Henke, Josef: Ticho v rozhlasovém vysílání. In Svět rozhlasu 6/2001, s. 9 – 12.

Lit.: -kn- (= Nešvera, Karel): Znovu Beckett a jedna slabší novinka. In Večerní Praha XII/41 (3455), 18. 2. 1966, s. 5 (recenze).

Lit.: Ochová, Sheila: Rozhlas. Hry na konci týdne. In Rudé právo, 22. 2. 1966 (recenze).

Štěrbová, Alena: Úředním výnosem ztratil talent. In Scéna 6/1990, s. 4 (recenze).

Alejandro Casona. Lyrická komedie úspěšného španělského dramatika o střetu světa snů s nelehkou životní realitou. Překlad Vladimír Hvížďala. Rozhlasová úprava a dramaturgie Jaroslava Strejčková. Hudba Oldřich Leftus, na klavír hraje autor. Režie Ludvík Pompe.

Osoby a obsazení: Babička (Otýlie Beníšková), pan Balboa (Antonín Rýdl), Mauricio (Václav Voska), Marta-Isabel (Věra Kubánková), Cizinec (Martin Růžek), Felisa, služebná (Helena Nováčková), Genoveva, hospodyně (Jaroslava Drmlová), Pastor Nor (Bedřich Bobek), Lovec (Pavel Spálený), Amelie, písařka (Alena Motyčková) a Helena, tajemnice (Marie Marešová).

Natočeno 1958. Premiéra 24. 9. 1958 (Praha I, 20:10 h.; 103 min). Repríza 1. 11. 1960 (Praha II, 20:00 – 22:00 h.); 27. 12. 2008 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Rozhlasové jeviště; 14. 6. 2014 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h; 103 min.). K poslechu zde.

Alternativní název: Stromy umírají ve stoje – Stromy umírají vestoje.

Lit.: anonym: Alejandro Casona: Stromy umírají vstoje. In web ČRo 3 Vltava, 14. červen 2014 (anotace). – Cit.: Lyrická komedie úspěšného španělského dramatika o střetu světa snů s nelehkou životní realitou.

V jádru příběhu stojí babička, kterou chce manžel právě před střetem s hořkou skutečností uchránit. V rozhlasové inscenaci svěřil režisér Ludvík Pompe tuto roli Otýlii Beníškové, dále se mohou posluchači těšit na Václava Vosku, Věru Kubánkovou, Martina Růžka a další. (…)

Vítězslav Nezval. Přebásnění klasické španělské komedie „pláště a dýky“. Rozhlasová úprava Helena Albertová. Písně Vítězslav Nezval. Aranžmá, scénická hudba a píseň „Na tisíc žen jde světem“ Vladimír Popelka, Taneční orchestr Čs. rozhlasu (TOČR) řídí autor. Dramaturg Ivan Škapa. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Don Diego (Ota Sklenčka), Lisarda, jeho dcera (Jana Preissová), Don Juan, jeho synovec (Pavel Soukup), Don Felix (Miloš Hlavica), Celie, jeho sestra (Daniela Kolářová), Don Cesar (Viktor Preiss), Ottavio, kupec (Zdeněk Řehoř), Beatrice, komorná Lisardy (Růžena Merunková), Inez, komorná Celie (Ivanka Devátá), Gonzalo, sluha a kočí Dona Diega (Miroslav Zounar), Mosquito, sluha dona Cesara (Jan Faltýnek), strážník (Jiří Smutný) a soudní sluha (Bohumil Pastorek).

Natočeno 1983 (97 min.). Repríza 8. 4. 2018 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 15. 3. 2025 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Lit.: Bojda, Tomáš: Zvukomalebný temperament Horčičkových režií aneb Schovávaná na schodech. In web RadioDock, 5. 4. 2018 (článek). – Cit.: Nezvalovo přebásnění klasické španělské komedie „pláště a dýky“ má v tuzemském kontextu bohatou činoherní tradici: z mnoha inscenací zmiňme jednu pozoruhodnou, kterou v roce 1960 v režii Radovana Lukavského ve studentském Divadle DISK absolvovali dnes již bardi českého herectví jako Jana Hlaváčová, Jiří Kodet, Jaroslav Satoranský, Václav Sloup či Jan Přeučil. Pro rozhlas variaci původní Calderónovy hry upravila Helena Albertová, dramaturgem byl Ivan Škapa, režisérem v roce 1983 Jiří Horčička. Skutečnost, že Dvojka Schovávanou na schodech reprízuje v neděli 8. dubna v hlavním vysílacím čase od 20 hodin, svědčí o nadčasovosti nejen literární předlohy a příběhu, ale také o stále moderním auditivním zpracování.

Horčička ve své režijní koncepci dbá zejména na rytmickou melodičnost textu, prokomponování mluveného slova se zvukovou stopou, zejména hudební perspektivou a zpívanými výstupy. Vhodně zvolené herecké obsazení tradičních Horčičkových herců navíc ještě umocnilo múzičnost rozhlasového pojetí. Zpěvně rytmizovaný projev Viktora Preisse (Don Cesar) typologicky konvenuje záměru dynamického vyjádření, ve spolupráci s ženskými protagonistkami Danielou Kolářovou (Celie) či Janou Preissovou (Lisarda) žánrově přesně naplňuje Nezvalovu představu hudební komedie, která kromě vlastního tvaru zároveň funguje jako pocta barokní španělské komedii zlatého věku.
Její základy tvoří ustálená zápletka obvykle se točící okolo milostného páru, převlekových peripetií, záměn, vášnivých střetů, soubojů a vůbec střetů o čest a uznání. Košatý jazyk Nezvalova pietního holdu španělským předchůdcům dbá na zvukomalebnost, veršované repliky, často vysokou frekvenci dialogů, naléhavost, melodii. V rozhlasovém nastudování se tyto požadavky setkávají s pestrou škálou hlasové interpretace. V Horčičkově režii vyniká zejména pevná rytmická kompozice, důraz na tempo narativu, které přes opakované kotrmelce v příběhové linii plynule směřuje ke šťastnému rozuzlení. Dvojice zamilovaných párů z andaluské Granady musí na cestě ke štěstí překonat řadu prekérních situací, závažných i úsměvných. Akcelerace výrazových prostředků herců je výbušná, od začátku vytváří plastický obraz o prostoru a nezaměnitelné atmosféře temperamentního jižanského prostředí.

Jiří Horčička si práci s žánrově vyhraněným stylem stojícím na múzické vrstevnatosti a propojení hudebních a mluvených linií vyzkoušel už pět let před Schovávanou na schodech, to když ve vlastní úpravě nastudoval dvanáctidílnou četbu Mériméeho Carmen (1978) s Eduardem Cupákem, Františkem Němcem, Růženou Merunkovou a opět také Viktorem Preissem v hlavních rolích. Podobně jako v případě Nezvalovy calderónovské variace, také v Carmen Horčička vytvořil vnitřně kompaktní, zvukově semknutý obraz osudových vztahů, motivací a konfliktů postav v akcentovaném hudebním rytmu a množství sugestivních atmosférických obrazů.
Soudě z opakovaných repríz Horčičkových režií, atraktivní interpretace klasické látky světového dramatu fungují dodnes. Minimálně v rozhlasovém zpracování.

William Shakespeare. Příběh lásky odehrávající se na pozadí bojů trojské války. Překlad a úprava Jaroslav Kraus. Hudba Bohumil Čipera, řídí Miroslav Matějo. Technická spolupráce Libuše Strnadová a Miloslava Jarolímková. Dramaturg Dalibor Chalupa. Režie Miloslav Jareš.

Osoby a obsazení: Priam, král trójský (Karel Pavlík), Hektor, Priamův syn (Otakar Brousek I.), Troilus, Priamův syn (Bořivoj Navrátil), Paris (Petr Herrmann), Aeneas, trójský šlechtic (Miroslav Doležal), Kalchas, trójský kněz (Antonín Zíb), Pandar, strýc Kressidin (František Filipovský), Agamemnon, nejvyšší vůdce řeckých vojsk (Vladimír Leraus), Menelaus, jeho bratr (Soběslav Sejk), Achilles (František Krahulík), Ajax (František Hanus), Ullyxes (Vladimír Šmeral), Diomed (Jaromír Spal), Patroklos (Karel Houska), Nestor (Otomar Korbelář), Thersites, řecký šprýmař (Jaroslav Štercl), Helena, žena Menelaova (Irena Kačírková), Kressida, dcera Kalchasova (Viola Zinková), Kassandra, dcera Priamova (Julie Charvátová), Andromaché, žena Hektorova (Karolina Slunéčková), sluha Kressidin (Vladimír Čech), sluha Parisův (Karel Fořt) a další.

Natočeno 1966. Premiéra 1967 (107 min.). Repríza 8. 3. 2014 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Rozhlasové jeviště; 23. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h).

Ukázka in Benefice pro Antonína Zíba (1994).

William Shakespeare. Překlad Erik A. Saudek a Josef Václav Sládek. Úprava a dramaturgie Karel Gissübel. Hudba Kamil Hála, Taneční orchestr Československého rozhlasu řídí Josef Vobruba. Režie Ludvík Pompe.

Osoby a obsazení: Theseus, vévoda athénský (Jiří Hurta), Egeus, otec Hermiin (Bedřich Bobek), Lysandr, zamilovaný do Hermie (Petr Haničinec), Demetrius, zamilovaný do Hermie (Karel Hlušička), Hippolyta, královna Amazonek (Drahomíra Fialková), Hermie, Egeiova dcera (Karolína Slunéčková), Helena, zamilovaná do Demetria (Eva Klepáčová), Oberon, král Elfů (Josef Patočka), Titanie, královna Elfů (Taťana Vavřincová), Puk čili Rarášek (Zdenka Hadrbolcová), Elf (Gabriela Vránová), Filostrates, pořadatel zábav (Milan Mach), Poříz, tesař (Artuš Kalous), Pevný, truhlář (Vladimír Krška), Klubko, tkadlec (Josef Hlinomaz), Štěbenec, měchař (Antonín Jedlička), Okápek, klempíř (Vladimír Salač), Hladolet, krejčí (Jiří Novotný), Hrášek, první Elf (člen DRDS), Pavučinka, druhý Elf (člen DRDS), Prášek, třetí Elf (člen DRDS), Horčička, čtvrtý Elf (člen DRDS).

Natočeno 1964 (100 min.). Repríza 11. 8. 1968 (Československo II, 21:15 – 22:55 h.).

Pozn.: Ukázka z inscenace byla použita v cyklu Shakespearův rok (1964).