Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

12. 1. 2006

A just věřím na duchy (1991)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 11:04

Helena Benešová. Komedie ze života trochu pošetilé staré dámy a jejích dvou přítelkyň. Scénická hudba Vladimír Truc (a různí autoři). Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Karel Weinlich.

Osoby a obsazení: Rózl (Věra Kubánková), Ada (Věra Galatíková), Miluška (Antonie Hegerlíková), vrchní (Jiří Schwarz), první policista (Martin Sobotka), druhý policista (Martin Zounar), neznámá (Růžena Merunková), dívka (Michaela Kuklová), instalatér Beda (Josef Kemr), číšník (Ivan Jiřík). Dále účinkují Hana Drozdová, Klára Jirsáková, Věra Schránilová, Jan Teplý, Jan Řeřicha, Andreas Christodoulou a Tereza Lejčarová.

Natočeno 1991. Premiéra 29. 12. 1991 (Praha, 20.00 – 20.55 h.). Repríza 18. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu; 25. 11. 2023 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu.

Lit.: Lopatka, Jan: Mluvení a mlčení. In Divadelní noviny 0/1992, s. 7 a 11 (recenze).

Vše pro syna (1998)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 11:00

Mikrokomedie. Jiří Just. Hudební spolupráce Pavla Schönnová. Režie Jan Fuchs.

Osoby a obsazení: otec (Vlastimil Brodský), matka (Stella Zázvorková), syn (Michal Pešek).

Premiéra 15. 6. 1998 (ČRo 2 Praha, 14:20 h.).

Jejich den (1963)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 10:59

Rozhlasová úprava inscenace činohry Národního divadla v Praze. Josef Topol. Úprava a dramaturgie Dalibor Chalupa. Divadelní i rozhlasová režie Otomar Krejča.

Osoby a obsazení: Dohnal (Miloš Nedbal), paní Zdena (Vlasta Matulová), Vladimír (Vladimír Brabec), stará paní (Leopolda Dostalová), primář (Otomar Krejča), paní Magda (Marie Glázrová), Irena (Marie Tomášová), host (Jaroslav Marvan), hospodská (Olga Scheinpflugová), Milana (Marie Vášová), inspektor (Bohumil Záhorský), Milada (Naděžda Nelly Gajerová), Pavel (Luděk Munzar), mladík s motorkou (Josef Pehr), mladík (Václav Švorc), mladík (Bořivoj Navrátil), mladík + vrchní (Josef Velda), dívka z redakce (Jaroslava Tvrzníková), chlapec s kytarou (Jan Tříska), výpravčí (Soběslav Sejk), vrátná (Luba Skořepová) a šofér (Viktor Roubal).

Natočeno  27. 10. 1963. Premiéra 5. 1. 1964 (Československo 1, 16:00 – 18:00 h.; 109 min.). Plánovaná repríza 23. 7. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama, neuvedeno, místo toho odvysílána hra Z nového světa (1963), hra Jejich den byla pouze dočasně pověšena na web.

Úryvek in: Janoušek, Pavel (ed.): Dějiny české literatury III. Praha: Academia, 2008, zvuk. příl (1 CD).

Lit.: Štěrbová, Alena: Divadlo a mikrofon. In Scéna 11/1990, s. 4 (recenze).

Štěrbová, Alena - Divadlo a mikrofon - Scéna 11-1990

 

Případ agatománie (1991)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 10:45

Arnošt Goldflam. Rozhlasová úprava divadelního monodramatu. Dramaturgie Svatava Růžičková. Režie Zdeněk Kozák.

Osoby a obsazení: paní M. N. (Helena Trýbová), dále účinkují Tomáš Vencálek, Ladislav Mareček, Jan Fiala a další.

Nastudovalo Brno v roce 1991 (41 min.). Premiéra 16. 6. 1991 (Vltava, 15:45 – 16:30 h.).

Lit.: rs: Případ agatomanie. In Rozhlas 25/1991 (17. 6. 1991), s. 4 (článek).
rs - Případ Agatomanie. In Rozhlas 25-1991 (17. 6. 1991), s. 4 (článek).

O Glashtinovi (1985, 2026)

Zdeňka Psůtková (na motivy irských pohádek). Hudba Vadim Petrov. Zvukový mistr Miroslava Rychlá. Natáčecí technik Božena Kubíčková. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Jan Berger.

Osoby a obsazení: Kirie (Zlata Adamovská), Nancy (Věra Kubánková), Kiriin otec (Pavel Pípal), hrnčíř (František Filipovský), Kiriina matka (Věra Vlčková), Glashtin (Eduard Cupák), mořská panna (Miroslava Hozová) a vypravěč (Jiří Adamíra).

Natočeno v roce 1985.  Repríza 23. 4. 2006 (Praha, 13:00 h.; 44 min.); 22. 4. 2018 (ČRo 2 Praha, 13:00 h.); 30. 6. 2024 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).

Vydala Radiotéka, duben 2026 (MP3, CR.ES.2026.117). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: V roce 2022 vzniklo zvukové nastudování inscenace Divadla Polárka O Glashtinovi a slepé dívce, které vychází z textu rozhlasové hry.

Lit.: Boková, Marie: Rozhlasová klasika, její mistři a současnost. In Týdeník Rozhlas, 13/2007 (krátká zpráva – „recenze“?). – Cit.: Na nedělní pohádky nezapomíná Praha (už určitě půl století a pár roků k tomu). Dost vzácné opakování uhrančivé, až strašidelné irské pohádky (Zdeňka Plůtková: O Glashtinovi) znovu oživilo nezapomenutelné kouzlo osobnosti Eduarda Cupáka. Glashtin, děsivá a krásná bytost z moře, si přichází pro slepou dívku…

Salomena (1986)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 10:36

Bohumil Adámek. Jazykový přepis a rozhlasová úprava Jaroslav Vostrý. Hudbu složil a řídí Jaroslav Krček. Dramaturg Jan Vedral. Režie Josef Melč.

Osoby a obsazení: Salomena (Daniela Kolářová), Zoan da Ponte, sochař, její muž (Josef Somr), Hroznata z Vrby, důstojník stavovského vojska (Viktor Preiss), Lobkovic, královský vojenský komisař (Vladimír Brabec), Ottilus, dvorní básník (Josef Kemr), Ferrabosco, stavitel (Eduard Cupák), Berka z Dubé, nevyšší hofmistr Království českého (Martin Růžek). Dále účinkují Karel Houska, Jaroslav Cmíral, Růžena Merunková, Jolana Maurerová, Ladislav Potměšil, Jan Vlasák, Jan Teplý, Jiří Samek a Jan Hartl.

Natočeno 1986. Premiéra 26. 12. 1986 (85 min.). Repríza 30. 3. 2013; 13. 6. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama; 25. 10. 2025 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Pozn.: Rozhlasová úprava hry, která zvítězila v soutěži o původní českou hru pro otevření činohry Národního divadla v Praze r. 1883.

Lit.: Svačina, Jan: Rozhlasová dramatická nadílka. In Tvorba 1/1987 (7. 1. 1987), s. 8 (článek).

Svačina, Jan - Rozhlasová dramatická nadílka. In Tvorba 1-1987 (7. 1. 1987), s. 8 (článek) 02

Lit.: Boková, Marie: Dvakrát z vánočního rozhlasu. In Scéna 1987 (recenze). – Cit.: (…) A teď něco zkoušení z dějepisu. Čím bylo otevřeno Národní divadlo roku 1883? Smetanovou Libuší přece, odpovídají jistě (téměř) všechna dítka. A v činohře, den poté?

Pokus o českou historickou veršovanou tragédii byl takovou veřejnou ctižádostí, že byla vypsána soutěž a vítězný kus si získal slavnostním uvedením v ND mimořádné postavení. Milován herci, obdivován publikem, přivítán Vrchlickým – zapadl poté skoro na sto let. Bohumil Adámek, SALOMENA – tak zní správná odpověď, která se ozvala málem jako výzva našim divadelníkům právě z rozhlasu.

Příběh Salomeny se odehrává na pražském habsburském dvoře po nezdařeném odboji stavů v roce 1547. Individuální drama se prolne do obrazu české společnosti, váží se politika a etika, láska a zrada, Čechy a cizina. Salomena přináší navíc emancipační téma, předjímajíc „prodané nevěsty“ naší dramatiky, hrdinky Preissové a Mrštíků. Uvědomění si lásky k vlasti přes vztah k Hroznatovi z Vrtby je Salomeně impulsem k věrnosti, odvaze i největší oběti.

(more…)

11. 1. 2006

Tretí breh (Třetí břeh, 2004)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — beatman @ 20:21

Marek Godovič. Původní rozhlasová hra, poetické melodrama. Dramaturgie Štefan Timko. Scénická hudba Vladislav Šarišský. Hraje Vladislav Šarišský, Pavol Jaňo, Atilla Tvrďák. Zvuk Gabriel Nikházy, Peter Vaško. Režie Peter Vilhan.

Osoby a obsazení : Martin (Ivan Krúpa), Hana (Eva Rišáková), Matka (Judita Viciánová), Otec (Luboš Záhon), Jakub (Peter Sasák), lékař (Peter Vilhan).

Nastudovaly Košice v roce 2004 (35 min.). Premiéra listopad 2004. Repríza 7. 1. 2006; 21. – 26. 9. 2021 (SRo Rádio Litera).

Medové reči (Medové řeči, 1992)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — beatman @ 20:15

Dušan Dušek. Původní hra pro mládež. Sladký příběh první lásky. Dramaturgie Ján Uličiansky. Hudební dramaturgie Miroslav Nemec. Zvuk Ing. Ernest Walzel a Liliana Šetovská. Režie Jaroslav Rozsíval.

Účinkují Róbert Roth, Zuzana Kapráliková, Michal Klučka, František Kovár, Terézia Kronerová, Michaela Materáková, Ján Valentík, Eduard Vítek a Felix Dacej.

Připravil Československý rozhlas v roce 1992 (40 min.). Repríza 7. 6. 2019 (SRo 8 Rádio Litera, 10:30 h.).

Pozn.: Věnováno životnímu jubileu autora. Ak sa radi vraciate do sladkých mládežníckych čias, zapnite si rozhlasovú hru Dušana Dušeka, MEDOVÉ REČI. Ocitáme sa vo viacgeneračnej rodine s babkou a vnukmi. A v jednom opustenom byte, kam treba chodiť polievať kvety. Čo sa náramne hodí Pačovi a jeho zaľúbenej kamarátke.

Predám manžela, značka „Zánovný“ (Prodám manžela, zn. „Zánovní“, 1998)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — beatman @ 20:14

Anton Ančic. Zvuk Ĺuboš Karásek. Technik Ivan Mihál. Hudební dramaturgie Eleonóra Vančíková-Kapasná. Dramaturgie Vanda Ferjancová. Režie Ria Páldiová.

Osoby a obsazení: Jano (Ĺubo Roman), Alena (Zdena Studénková), Alica (Helena Geregová), Beta (Hana Kostolanská), Dana (Viera Topinková), Irena (Elena Petrovická), Maja (Magda Paveleková), Vilma (Soňa Ulická) a sestrička (Oľga Zöllnerová).

Připravil Slovenský rozhlas v roce 1998. Premiéra 28. 5. 1998 (Slovensko 1, 20:05 h.; 47 min.). Repríza 29. 5. 1998 (Slovensko 1, 8:30 h.).

Obojí pramen (2006?)

Filed under: Rozhlasové hry — beatman @ 20:09

Odilo Stradický ze Strdic. Radiofonické zpracování románu posledního ze žijících českých barokních autorů. Radiofonický scénář a realizace Michal Rataj. Zvuk Radek Veselý, Michal Rataj. Režie Dimitrij Dudík

Osoby a obsazení: Kyirion (Lukáš Hlavica), Vrant (Petr Pelzer), Vypravěč (Otakar Brousek st.), Postavy (Jiří Lábus), Sestra (Věra Slunéčková).

Natočeno 2006 (?)
Pozn.: Zajímá vás, jaké textové partie Stradického románu musely být z časových důvodů v rozhlasové verzi vypuštěny? Zde jsou:

>>>
Když se zmatky uklidnily a šaškova mršina skončila na hnojišti, rytíři dostali zpět své koně, zbroj i důstojnost. Obnovený král Ior trval na tom, že je osobně doprovodí. Celý den jel s nimi mlčky. Až navečer promluvil: Kyirione, zde se obrátím a pojedu zpátky. Předtím ti však něco řeknu: Celou tu dobu, kdy jsme byli spolu zajatí, přemýšlím jen o tobě. Všechno jsi mi vzal, pak jsi mi všechno vrátil. Mám tě nenávidět, nebo ti být vděčný? Rozhodl jsem se, že o tom rozhodne náhoda. Nebo bůh. Nebo jsou bůh i náhoda totéž? Na zemi roste obilí. Na obilí zase námel. Člověk zemře, když sní námel, ale stejně tak, když nedostane najíst obilí. Sám jsem pro tebe žnul, mlátil, mlel, kvasil a pekl, vše potmě. Námel? Nenámel? Chléb ví. Sněz ten pecen, ať tě rozsoudí tvé vlastní útroby.

>>>
Kyirion od Iora váhavě vzal bochánek. Jak ho potěžkával pod nízkým světlem zapadajícího slunce, kůrka střídavě blýskala a zase matněla. Rozlomil ho, chléb zaplakal drobečky. Zvedl ke rtům. Střída se k nim přisála. Kyirion si chtěl chléb odtrhnout od úst, ale marně. Bochník mu skočil do krku tak prudce, až krále povalil naznak.

>>>
Tak tedy námel… Ior se ujistil, že Kyirion dopolkl, bez dalších slov se obrátil a odjel.

>>>
Kyirion vstal a opět upadl. Zkameněl mi dech, zašeptal. Krev teče zpátky, naříkal po chvíli. A pak: Smrt mi už klečí na kolenou.

>>>
Vrant krále podepřel rukou kolem ramen: Nemám žádný protijed, nedovedu ti pomoci. Zachránit tě můžeš jedině ty sám. Podívej – Z kapsy vylovil lesklý střep: To je Vzrcadlo. Vylešti ho svým dechem a skrze něj se odrazíš do sebe. Ale rychle, dokud ještě přes obzor přetéká den.

>>>
Král z posledních sil dýchl do Vzrcadla a když se vlhkost rozplynula, spatřil v něm nejen svou podobu, ale i svůj výdech, odrazem vtahující. Oční panenky se mu přelily přes duhovky a pak i přes celá bělma. Uviděl svůj zrak, i co je za ním – že skutečný svět podstat se skrývá za přízraky viditelnosti, že oční víčka jsou brýlemi ducha a že krása je past líčená těmi, kteří loví duše na kožešinu. Prohlédl vidění a za ním našel cestu světla. Vlídně vlečen proudem paprsků, beze strachu vešel.

>>>
Rytíři vyjekli údivem – Kyirion zmizel a střep náhle visící v prázdnu spadl na zem. Slunce zapadlo za tmu. Vzkřešte vatru, přikázal Vrant. Pak zvedl Vzrcadlo a vložil jej do plamenů: Nitka světla povede Kyiriona zpět.

>>>
Král mezitím vazce plynul dál a dál důvěrnou trubicí. Dokud dýchal pravidelně, všechno šlo hladce. Pak ale zakašlal a ozvěnou se roztřáslo všechno kolem. Uklouzl v sobě, někam dlouho padal vlhkým vírem a ztratil cestu. Bloudil svými vnitřnostmi, míjel záhadné předměty o neklidných plochách, některé mu kladly h, jiné na něj pokřikovaly stíny. Když si už nevěděl rady, tasil meč, zaťal zuby a vší silou bodl do měkké tkáně před sebou. Ucítil prudké píchnutí v noze a tak se dověděl, kde v sobě právě je. Rozběhl se správným směrem, přeplaval řeku krve pod horou kosti a za ní to konečně našel… Zaříznutý do masa tu ležel obrovský temný krystal, blány kolem něj bolestí pulsovaly, ale čím více se ho snažily vyloučit, tím více se zraňovaly o jeho ostré hrany. Kyirion stanul před jedem.

>>>
Začal s krystalem bojovat – sekal ho a bodal, bil pěstmi i drásal nehty. Jed se však každou ránou stával silnějším a smrtelnějším. Král si nakonec vzpomněl, že je uvnitř sebe, zahodil meč a začal jed znovu pojídat. Chutnal ohavně, ale každé sousto mu ulevovalo. Podruhé snědený se jed stal živinou, přestal trávit a začal být tráven.

>>>
Kyirion zpět klopýtal světlu vstříc, vystoupil z popela ohniště do středu svých věrných a usnul vyčerpáním.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress