Arthur Miller. Překlad Hanuš Karlach. Hudbu složil a řídí Vít Clár. Zvukové montáže Radislav Nikodém. Zvuk Jitka Borkovcová. Záznam a střih Anna Suchánková. Asistent režie Ivan Holeček. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Jiří Horčička.
Osoby a obsazení: Tom Thomas, kocour (Karel Höger), George (Jiří Sovák), Adéla (Jiřina Petrovická), starosta (Martin Růžek), Billings (Čestmír Řanda), Sam, instalatér (Petr Kostka), jeho pomocník (Ladislav Potměšil), John (Vladimír Huber), zákazník (Miloš Hlavica), obsluha (Josef Velda), Sally (Carmen Mayerová), žena (Stella Zázvorková), Peters, opilý potentát (František Filipovský), Joe (Ladislav Kazda), Fairchild (Oldřich Musil), ředitel hotelu (Jiří Smutný), předsedající (Josef Patočka). Dále účinkují Roman Hemala, Karel Fořt, Vladimír Čech, Vladimír Pospíšil, Ivan Holeček, Hana Brothánková a Radislav Nikodém.
a další.
Natočeno 1975. Premiéra 16. 6. 1975 (Vltava, 11:00 h.; 56 min.). Repríza 11. 8. 1975 (Vltava, 11:00 h.). Obnovená premiéra 5. 4. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky. Repríza 18. 10. 2025 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.
Pozn.: První hra uvedená v cyklu Hra pro pamětníky.
Pozn.: V hudebně-zvukové koláži byl použit motiv z protiválečné satirické skladby The Führer“s Face (Oliver Wallace) v podání orchestr Spikea Jonese.
Lit.: Hls: O kočičce a mistru instalatérském. In Rozhlas 25/1975 (9. 6. 1975), s. 4 (článek).
Lit.: Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou XVIII. – Kočička, instalatér a korupce. In Týdeník Rozhlas 12/2012 (článek). Dostupné i na Panáčkovi.
Lit.: Kamberský, Jakub: Poklady z hlubin archivu. In Týdeník Rozhlas 18/2020, str. 21 (recenze). – Cit.: Počátkem dubna došlo na stanici Vltava ke změnám vysílacího schématu. Některé pořady zmizely, některé – byť s pozměněnými názvy – zůstávají, jiné naopak přibyly nebo ještě čekají na příznivější časy. K vítaným novinkám jistě patří Hra pro pamětníky, vysílaná nově každou neděli od patnácti hodin.
Dramaturgie slibuje ponor do zákoutí rozhlasového archivu, zařazování nejen zapomenutých či dlouho nereprízovaných her, ale i her poněkud tendenčních, které by v jiné programové řadě neobstály. Jde o vskutku potěšující zprávu pro milovníky historie dramatické tvorby. Navíc se ukazuje, že hlasy v kuloárech, které namítají, že archiv je probraný, už není co objevovat a vše ze zlatého fondu se přece vysílá, se ukazují jako mylné.
Prvním důkazem budiž více než dvacet let nereprízovaná hra Arthura Millera O kočičce a mistru instalatérském, který se nezalekl v brilantní režii Jiřího Horčičky a s nezapomenutelným Karlem Hogerem a Petrem Kostkou v titulních rolích. Nahrávka pochází z roku 1975 a díky Horčičkově dynamice střihu, důmyslnému temporytmu, výraznému obsazení (mezi dalšími účinkujícími jsou například Martin Růžek, Jiří Sovák, František Filipovský, Čestmír Randa či Stella Zázvorková) i přesnému vedení herců nijak nezestárla. Není bez zajímavosti, že zde režisér používá stejné postupy, jaké využíval u mnohých prací ze šedesátých let. Ovšem hra o lstivém kocourovi, který se naučil mluvit a má mocenské ambice stát se starostou města a později i guvernérem, využívaje k tomu citového vydírání, protože každý se přece v politice namočil, je aktuální dodnes.
Jediné, co z dnešního pohledu může působit poněkud naivně, je postava instalatéra, jehož neposkvrněnost a vztah k poctivé práci zničí kocourovo nekalé počínání. V tomto sociálním aspektu se nejspíš ukrývá odpověď na otázku, jak je možné, že mohl rozhlas za dob tuhé normalizace nastudovat hru západního autora.
Po Kočičce a mistru instalatérském došlo na obnovenou premiéru komorního dialogu Oldřicha Daňka Dialogy v předvečer soudu v režii Jiřího Rolla s Vladimírem Smeralem a Felixem le Breux. Do třetice stojí za zmínku hra Viktora Dusila Cirkus Kontinent z roku 1960, opět v režii Jiřího Horčičky. Přejme si, aby tato nová programová řada měla dlouhého trvání a přinesla nespočet zapomenutých či pro nepamětníky nových setkání s legendami neviditelného herectví.
Lit.: Venclová, Renata: Arthur Miller: O kočičce a mistru instalatérském, který se nezalekl. Karel Höger v roli kocoura, který kandiduje na starostu. In web ČRo 3 Vltava, 5. duben 2020 (článek). – Cit.: (…) Obnovenou premiérou rozhlasové hry slavného amerického dramatika, která se po více než dvaceti letech vrací do vysílání Českého rozhlasu, otevíráme novou vltavskou řadu Hra pro pamětníky. Skvělou inscenaci s Karlem Högrem v hlavní roli natočil v roce 1975 režisér Jiří Horčička. (…)
Millerova hra O kočičce a mistru instalatérském, který se nezalekl by si jistě zasloužila mnohem víc repríz, než kolika se za více než čtyřicet let od svého vzniku dočkala. Její uvádění bohužel blokovala nedostupná autorská práva. (O souhlas s vysíláním žádal Český rozhlas opakovaně a neúspěšně, odmítavé stanovisko zastupující agentury se nepovedlo prolomit ani v tzv. Americkém roce 2016, kdy se stanice Vltava soustavně věnovala kultuře a historii USA.) Až v letošním roce přišla kladná odpověď a tak si můžeme Millerovu satirickou hříčku připomenout.
Miller ji napsal v roce 1940, kdy mu práce pro rozhlas pomáhala nejen zajistit prostou existenci, ale také vypracovat se jako dramatický autor. I když se Miller přihlásil do armády, kvůli zranění, které si přivodil na střední škole, nebyl odveden.
„Ve čtyřicátých letech bylo psaní pro rozhlas jediný způsob jak se uživit,“ vzpomínal později dramatik. Kolem roku 1940 byla skoro třetina vysílacího času věnována dramatu (10 000 hodin). Běžným postupem sítí bylo prodat vysílací čas reklamním agenturám, které vyráběly pořady pro sponzory. Millerovou první vysílanou hrou bylo Joe, the Motorman o rebelujícím řidiči metra, vysílaná v rámci Rudy Vallee Show. „Přestože rozhlas byl tehdy čistě komerční, existoval na CBS pravidelný prostor pro rozhlasové hry. Měl svoje nezanedbatelné publikum a já pro něj napsal za 100 dolarů hru The Pussy Cat and the Expert Plumber Who Was a Man.“
Millerovu satiru O kočičce a mistru instalatérském, který se nezalekl uvedl Český rozhlas v roce 1975. Skutečnost, že se dílo podařilo prosadit k nastudování, je vlastně malý zázrak. Arthur Miller v letech 1965-69 působil jako předseda mezinárodního PEN klubu. Z titulu funkce vystupoval proti útlaku v totalitních systémech a svou organizaci otevřel také spisovatelům za železnou oponou: v roce 1969 přicestoval do Československa, kde se potkal mimo jiné s Václavem Havlem. Spolu s dalšími osobnostmi napsal naší tehdejší vládě dopis protestující proti okupaci, v důsledku čehož byla roku 1970 jeho díla v Sovětském svazu zakázána.
