Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Finn Methling. Překlad Jan Rak. Scénickou hudbu složil a řídí Jindřich Brabec. Sólo na hoboj Vlastimil Kála. Dramaturg Miroslav Stuchl. Režie Jan Fuchs.

Osoby a obsazení: kukaččí chata (Jiřina Šejbalová), Rasmus (Josef Beyvl), Cvalík (Antonie Hegerlíková), Puťka (Iva Janžurová), Sörensen (Alfréd Strejček), teta Kyška (Nina Popelíková), Vigo a Vale, kluci (Petr Havel a Petr Kotík).

Natočeno 1969. Premiéra 1970. Obnovená premiéra 12. 2. 2009 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 21:01 h.; 61 min.). Repríza 19. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) v cyklu Hra na neděli.

Lit.: Hubička, Jiří: Finn Methling: Kukaččí chata u Leknínového jezera – 12. června. In web ČRo 2 Praha, červen 2011 (článek). – Cit.: Finn Methling patřil mezi nejoblíbenější a také nejúspěšnější dánské dramatiky a scénáristy. Narodil se v roce 1917 a do doby své největší proslulosti, která se datuje do 60. a 70. let minulého století, napsal více než 50 rozhlasových, televizních i divadelních her.

Projevuje v nich svérázná poetika, smysl pro citlivé vnímání lidských vlastností, především slabostí, na které dokázal nahlížet s laskavým humorem a vlídným odstupem. Je tomu tak i v jeho rozhlasové hře „Kukaččí chata u leknínového jezera“ (z druhé poloviny 60. let), v níž učinil vypravěčkou událostí, jednoho jarního víkendu na dánském venkově, starou dřevěnou chatu. Tato personifikace mu umožnila zdůraznit kontrast poklidu a krásy jarní přírody s titěrností a malicherností lidských strastí. Pohled staré chaty není však ani v nejmenším odmítavý, obsahuje naopak laskavou chápavost a vyrovnanost. Od autora je to velmi vtipně vyslovené poselství o nezbytnosti porozumění a tolerance mezi lidmi.

Vypravěčku – dřevěnou chatu na břehu Leknínového jezera – zosobnila v nahrávce, kterou v roce 1970 realizoval režisér Jan Fuchs, vynikajícím způsobem herečka Jiřina Šejbalová.

Viktor Dyk.
Dramatizace Zdeněk Endris. Hudba Dalibor Vačkář. Režie Václav Sommer.

Osoby a obsazení: Krysař (Eduard Kohout), Agnes (Marie Glázrová), Faust (Karel Černý) a jiní.

Premiéra leden 1941, záznam nedochován.

Lit.: Drda, Jan: Kouzelná propast snu. In Lidové noviny 22. 1. 1941 (recenze).

Mario Vargas Llosa. Hra o neobvyklém nočním setkání dvou zcela protikladných mužů. Přeložil Miloslav Uličný. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: Eduardo Zanelli, výtvarný kritik (Otakar Brousek), Rubén Zevallos, námořník (Vladimír Dlouhý), Alice Zúňigová, malířka (Eva Horká) a titulky (Rudolf Pellar).

Natočeno v roce 1994 (73 min.). Premiéra 16. 10. 1994 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště. Repríza 15. 1. 1995 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové činohry; 18. 6. 1996 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové činohry; 1. 7. 1997 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové činohry; 20. 7. 1999 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové činohry; 13. 8. 2002 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové činohry; 22. 4. 2003 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové hry; 8. 2. 2005 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové hry; 23. 11. 2008 (ČRo 2 Praha, 20:05 h.) v cyklu 4x s Otakarem Brouskem; 4. 1. 2011 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové hry; 17. 6. 2025 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Prix Bohemia Radio 1996 – cena poroty za mimořádný herecký výkon (Otakar Brousek I.).

Pozn.:  Peruánec Mario Vargas Llosa je jedním z nejznámějších spisovatelů Jižní Ameriky. Jeho prózy byly přeloženy do mnoha jazyků. V loňském roce získal Nobelovu cenu za literaturu. V Llosově pestré profesionální biografii nalezneme i zmínku o jeho rozhlasové praxi. Tyto zkušenosti nepochybně autorsky zužitkoval ve své rozhlasové hře Krásné oči, ohyzdné obrazy napsanou na objednávku Evropské vysílací unie EBU.

Lit.: kon (= Konrádová, Jarmila): Krásné oči, ohyzdné obrazy. In Týdeník Rozhlas 42/1994 (3. 10. 1994), s. 19 (článek).

Daniela Fischerová. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: on (Jan Hartl), pán (Ferdinand Krůta), hlas na záznamníku (Josef Rajchl).

Premiéra 25. 12. 1991 (Vltava, 20:50 h.; uvedeno s hrami Micura nežere a Dívka se zázračnou pamětí pod souhrnným názvem Tři mikrohry, později také Tři rozhlasová minidramata). Repríza 6. 1. 2019 v rámci cyklu Repete (ČRo 3 Vltava, 16:00 h).

Carlo Gozzi. Komediální pohádka pro dospělé o hodném králi a zlém rádci. Přeložila Jaroslava Bílková. Rozhlasová úprava Eva Pašková. Scénická hudba Zdeněk Šikola, řídí autor. Dramaturg Pavel Minks. Režie Ludmila Lída Engelová.

Osoby a obsazení: Cigolotti, jarmareční vypravěč (Ivo Gübel), Deramo, král v Serendippu (Jan Gross), Pantalone, Deramův 2.ministr (Ladislav Mrkvička), Angela, jeho dcera (Daniela Kolářová), Tartaglia, Deramův 1.ministr, ctitel Angely (Jan Přeučil), Clarice, Tartagliova dcera (Zora Kostková), Leandro, kavalír u Deramova dvora (Miroslav Rataj), Brighella, správce královské spíže (Jiří Samek), Smeraldina, jeho sestra (Daša Neblechová), Truffaldino, ptáčník, snoubenec Smeraldiny (Tomáš Šolc), Durandarte, mág (Václav Neužil I.), stařec (Radomil Kolesa) a stráž (Josef Nechutný).

Nastudovala Plzeň v roce 1980. Premiéra 11. 12. 1980 (Vltava, 22:00-23:35 h.; 91 min). Repríza 22. 1. 2005 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 2. 6. 2012 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h); 21. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 10. 12. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Lit.: Velíšek, Martin: Carlo Gozzi: Král jelenem. In web ČRo 3 Vltava, červen 2012 (anotace). – Cit.: Komedii Král jelenem napsal jeden ze slavných italských komediografů, mladší souputník Carla Goldoniho, Carlo Gozzi, který vyznával principy klasické commedie dell‘ arte. Král jelenem je zábavnou pohádkou pro dospělé, protože jen kouzlem lze odhalit každou neupřímnost a přetvářku. Mimořádně humorné situace, exotický námět, vtip a hravost, tím vším komedie může oslovit jak dětského tak dospělého posluchače.

Iva Volánková – Klestilová. Původní rozhlasová hra o rozpadu jednoho manželství. Scénická hudba Richard Dvořák. Dramaturg Marek Horoščák. Režie Zdeněk Petrželka ( = J. A. Pitínský).

Osoby a obsazení: Muž (Miloslav Mejzlík), Žena (Helena Čermáková), Dcera (Jitka Josková) a Syn (Tomáš Šulaj).

Natočeno 2005. Premiéra 3. května 2005 (52 min.). Repríza 14. 8. 2012 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové hry; 18. 9. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Současná hra.

Pozn.: Webové stránky herce Tomáše Šulaje uvádějí (pravděpodobně chybně) jako rok natočení 2004.

Text hry získal Cenu za debut ve vyzývací autorské soutěži Cena Českého rozhlasu 2002. Lit.: Cena Českého rozhlasu za rok 2002. In web ČRo 2. 12. 2002.

Pozn.: Původní rozhlasová hra Konec získala v roce 2001 cenu v soutěži o původní rozhlasový text. Trvalo 4 roky, než se jí dočkali posluchači ve vysílání. Premiéru měla v květnu 2005. V režii Jana Antonína Pitínského vznikla v brněnském rozhlasovém studiu jedna z nejlepších českých rozhlasových nahrávek po roce 2000. Přesné a autentické výkony zejména obou hlavních hereckých představitelů Heleny Čermákové a Miloslava Mejzlíka spolu s režisérským citem pro agogiku celého zvukového díla dávají posluchači jedinečný zážitek a otevírají sugestivní obraz složité existenciální situace rozpadu rodiny. Nahrávka vznikla v dramaturgii Marka Horoščáka.

Iva Klestilová patří mezi nejhranější české dramatiky. Ačkoli je hlavní profesí herečka, před 10 lety se v soutěži Alfréda Radoka přihlásila také jako dramatická autorka. Od té doby zveřejnila 7 divadelních a 2 rozhlasové hry. Jednu dobu bylo možné na jevištích vidět a v rádiu slyšet současně až 4 tituly.

Iva Klestilová začínala s divadlem v dětském studiu Divadla na provázku. Do HaDivadla ji přivedl režisér a dramatik Arnošt Lustig. Hrála v mnoha klíčových inscenacích tohoto brněnského studiového divadla. Hrát sice později nepřestala, ale na konci 90. let se těžiště její tvorby přeneslo do psaní. Změnu vysvětluje tím, že po návratu z několikaleté mateřské neměla dostatek hereckých příležitostí, a začala se tedy věnovat psaní.
První hrou Ivy Klestilové – tehdy ještě Volánkové – byla v roce 1998 hra Všichni svatí. Následovala Trilogie Minach. Hrou Stísněná 22 pronikla v roce 2001 na jeviště pražského Národního divadla. Politickou frašku Standa má problém už psala pro divadlo Rokoko. Do výčtu chybí 3sestry2002.cz, Barbíny a Benefice.

„Texty Ivy Volánkové zachycují statickou situaci, postavy lapené mezi čtyři stěny, kterým nezbývá, než spolu svízelně komunikovat, žít. Bolestivá intimita mezilidských vztahů z pohledu ženy představuje široký svorník jejích her,“ píše se v medailonu autorky na internetovém Portálu české literatury.

Díky tomu, že Klestilová píše také pro rozhlas, můžu vám nyní nabídnout konkrétní ukázku, která myslím přesně vystihuje uvedenou charakteristiku.

J. A. Pitínský je jak známo místně nezakotvenou osobností, která putuje po českých a moravských scénách, z nichž některé má radši a vrací se k nim. Jsou to zejména brněnské HaDivadlo a Husa na provázku, pražské Divadlo Na zábradlí a Divadlo v Dlouhé, Slovácké divadlo Uherské Hradiště a další. V roce 1996 režíroval na Slovensku hru Laca Keraty a krátce nato byl vyzván k rozhlasové režii jiné hry téhož autora v bratislavském Experimentálním štúdiu. Také Český rozhlas ho záhy zlákal k režijní spolupráci. Po dvou dřívějších literárních pořadech byla hra Arnošta Goldflama Budou vyvoláni jménem (1997) pro Pitínského prvním českým rozhlasovým dramatickým textem. Kromě hry Ivy Klestilové natočil později ještě hru Trakl (2002) od Marka Horoščáka. Všechny tři české rozhlasové tituly se vážou vznikem na brněnské studio Českého rozhlasu. (anotace)

Lit.: Hložková, Hana:Konec – Iva Volánková lakonicky popisuje rozpad jednoho manželství. In web ČRo, srpen 2012 (článek). – Cit.:  Původní rozhlasová hra Konec je lakonickým konstatováním rozpadu jednoho manželství. Základní situace je prostá: Žena oznámí svému muži, že od něj odchází. Neuvádí žádný konkrétní důvod, staví jej před hotovou věc, chce odejít z nefungujícího vztahu, začít novou životní etapu.  (…)

Žena však naráží na nepochopení a hradbu racionálních argumentů. Spor mužova lpění na zaběhaných jistotách a ženiny touhy po změně doplňuje autorka v druhé části hry o bilanční rozhovor muže s dcerou a synem. Nestaví se ani na jednu stranu sporu, ve výstižné zkratce podává zprávu o dlouholetém životě v kompromisním partnerském svazku a jeho důsledcích. Tak definoval dramaturg v roce 2005 neotřelý text české dramatičky.

Iva Volánková (*1964) nejprve působila jako herečka v Dětském studiu tehdejšího Divadla na provázku, později v amatérském souboru Nepojízdná housenka, v roce 1984 se stala členkou HaDivadla, kde působila do roku 2004. V současné době pracuje jako lektorka dramaturgie činohry Národního divadla v Praze. Psaní her se systematicky věnuje od roku 1996, jmenujme např. Všichni svatí, Zisk slasti, Trilogie Minach, 3sestry2002.cz, Stísněná 22 aj. V Českém rozhlase byla natočena její povídka Čtvrté patro (2001) a adaptace (původně divadelní) hry Barbíny (2005).

Stylově minimalistickou inscenaci o rozpadu jednoho manželství a jeho důsledcích natočil v roce 2005 v brněnském studiu Českého rozhlasu režisér Jan Antonín Pitínský.

Jan Kopecký. Rozhlasová verze biblické divadelní hry, vycházející z lidového umění barokní doby. Z podkrkonošských her českého lidu připravil pro Mahenovu činohru v roce 1965 Jan Kopecký. Pro jeviště Divadla Husa na provázku zadaptovali Eva Tálská, Bořivoj Srba a Radan Koryčanský. Scénická hudba Miloš Štědroň. Diriguje Jan Ocetek. Dramaturgie Kateřina Halaštová. Režie Eva Tálská a Zdeněk Kozák.

Osoby a obsazení: Ježíš (Michal Bumbálek), Jidáš (Vladimír Hauser), Majdalena (Dita Kaplanová), Čert Demon (Jiří Pecha), Opovědník (Pavel Zatloukal), Kaifáš (Jan Kolařík), Matka (Gabriela Ježková), Petr (Radim Fiala), Marta a Salome (Ivana Hloužková), Marie Jakubova, cizoložnice, Eva (Kateřina Šudáková), Veronika (Eva Vrbková), Pilát (Ladislav Lakomý), Velekněz Annáš (Miloslav Maršálek), Hyrkán, Adam (Tomáš Sýkora), Mikodym, anděl (Jan Zrzavý), smrt (Alena Ambrová), Hejkman (Roman Slovák), Lazar, Otec (Jan Leflík), Rezidendarus (Zdeněk Ratajský), Jan (Josef Koller), kati (Ivory Rodriguez, Vlastislav Hemzal a Aleš Kuchař), Jan Křtitel, Dismas (Jan Adámek), čerti a vojáci (Jiří Hejcman, Martin Holla a Tomáš Pavčík), Tomáš (Martin Chamer), Bartoloměj (Tomáš Kudlička), Filip (Lukáš Tvrďoch), Jismas (Josef Mička), žena z davu, děvka (Kateřina Mančalová), hlasy (Martin Zoubek, Marie Stojanová).

Nastudovalo Brno v roce 2001. Premiéra 25. 12. 2001 (Vltava 20.05 – 21.50). Repríza 14. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 19:30 h) na Velký pátek; 1. 4. 2018 (ČRo 2 Praha, 20:00 h); 22. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h).

Lit.: Hnilička, Přemysl: Úspěšné brněnské Velikonoce. In Týdeník Rozhlas 18/2012 (recenze). – Cit.:  Letošní velikonoční vysílání na rozhlasových vlnách obohatilo hned dvěma tituly brněnské studio. Zatímco první z nich zapadá do velikonočního schématu naprosto, druhý se do něj dostal spíše náhodou. V obou případech se však dá hovořit o úspěchu.
Rozhlasová inscenace divadelního nastudování Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista v podání Husy na provázku vznikla v roce 2001. Úpravy inscenací Divadla Husa na provázku mají již mnohaletou tradici (Chameleon, Justýna aneb Maléry ctnosti, Labyrint světa a lusthauz srdce), proto potěšila i tato nahrávka. Milovník českého lidového divadla Jan Kopecký sepsal text podle pašijových her z Podkrkonoší již v šedesátých letech pro brněnskou činohru. Legendární inscenace režiséra Evžena Sokolovského z roku 1965 je dodnes pro mnohé diváky divadelním zážitkem a stejný pocit lze mít i u rozhlasové verze, a to nejen proto, že několik tvůrců se podílelo na obou nastudováních (režisérka Eva Tálská dělala asistentku režiséra Sokolovského, Ladislav Lakomý hrál kdysi Krista, nyní Piláta, obě inscenace dramaturgicky vedl Bořivoj Srba). Provázkovská inscenace nebyla pouhou nostalgickou replikou; novou hudbu složil Miloš Štědroň, který v ní rafinovaně pracuje s aluzemi lidových písní. Překvapí prvotřídní práce se zvukem a citlivá spolurežie Zdeňka Kozáka. To vše dává zcela zapomenout na to, že předloha měla divadelní tvar. Z hereckého ansámblu nutno jmenovat vynikajícího Jiřího Pechu (Demon), Michala Bumbálka (Ježíš), Vladimíra Hausera (Jidáš), Alenu Ambrovou (Smrt) a Ladislava Lakomého, jehož Pilátem si Český rozhlas tiše připomněl první výročí jeho odchodu.

Lit.: anonym: Jan Kopecký: Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista. In web ČRo 32 Praha, 1. 4. 2018 (článek). – Cit.: Pašijová hra, která vychází z podkrkonošských lidových her 18. století.

V roce 2000 byla na jevišti brněnského Divadla Husa na provázku uvedena pašijová hra Jana Kopeckého. Spirituální text byl v citlivém inscenačním provedení režisérky Evy Tálské zakomponován do obsáhlého hudebně dramatického díla. Přenesením do rozhlasové podoby neztratil původní divadelní tvar autentičnost, ani hloubku neokázalého, přesto velkolepého tvůrčího počinu.

Tradice uvádění biblických her je v českém prostředí spojena s barokním lidovým uměním. Zájem teatrologa Jana Kopeckého o tento kulturní jev, ale také znalost adaptačního a dramaturgického úsilí avantgardního režiséra E. F. Buriana, ho inspirovaly k vlastním autorským úpravám několika původních textů pro soudobé divadlo.

Autor ji v roce 1965 napsal pro brněnskou Mahenovu činohru. V tehdy legendárním nastudování režiséra Evžena Sokolovského a za přispění dramaturga Bořivoje Srby vznikla „spontánně přijímaná i bouřlivě diskutovaná inscenace, která do svého násilného stažení z repertoáru zaznamenala 150 repríz.“

Lidová hra hraná L.P.1816 ve Staré Vsi u Vysokého nad Jizerou. František Vodseďálek. Úprava Jan Kopecký. Rozhlasová úprava Hynek Pekárek. Scénická hudba Pavel Jurkovič. Dramaturg Pavel Minks. Režie Josef Melč.

Osoby a obsazení: Vopovědník (Viktor Preiss), Blázen (Václav Postránecký), Libuše (Jana Hlaváčová), Přemysl (Ladislav Mrkvička), Pán pervní (Soběslav Sejk), Pán druhý (Bořivoj Navrátil), Domaslav (Petr Nárožný), Sedlák pervní (Ilja Prachař), Sedlák druhý (Lubomír Lipský), Sedlák třetí (Jaroslav Moučka), Vlasta (Jorga Kotrbová), Šárka (Hana Maciuchová), Kazi (Jana Andresíková), Teta (Milena Steinmasslová), Panna pervní (Jana Drbohlavová), Panna druhá (Barbora Hrzánová), Ctirad (Jiří Plachý), Prosův syn (Radim Vašinka), Panna třetí (Zdeňka Sajfertová) a Panna čtvrtá (Věra Hlavsová).

Natočeno v roce 1988 (71 min.). Premiéra 26. 12. 1988 (Vltava, 14:00 h.). Repríza 10. 4. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.).

Pozn.: S postavami českých bájí a pověstí v mile naivním podání se setkáme ve hře, kterou Jan Kopecký sepsal podle textů lidového písmáka Františka Vodseďálka. Kromě Libuše a Přemysla, Ctirada a Šárky, Libušiných sester Kazi a Tety v ní vystupuje i brblavý čert. (anotace)