Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Věra Mašková. Příběh bájného hudebníka a zpěváka Orfea. Rozhlasová hra oceněná v autorské soutěži v roce 2002 třetí cenou. Scénická hudba Marko Ivanovič. Zvuk Ladislav Reich, záznam a střih Jitka Kundrumová. Zvuková spolupráce Jiří Litoš. Asistentka režie Jana Knappová. Dramaturg Pavel Minks. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: Orfeus (Michal Zelenka), Eurydiké (Lenka Vlasáková), Myrina (Vilma Cibulková), Cháron (Jan Vlasák), otec Orfea (Ilja Racek), Iola (Věra Slunéčková), Akmé (Dana Syslová), Diokles (David Novotný), Cerberos (Radovan Lukavský), muž (Jaroslav Plesl), jiný muž (Václav Jílek), stařec (Karel Pospíšil), žena (Drahomíra Fialková). Dále účinkují Irena Máchová, Dana Reichová, Jiří Litoš, Tomáš Pergl, Petr Šplíchal, Václa Balák, Richard Knapp a Irena Mihulová.

Natočeno 2005. Premiéra 7. 4. 2005 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 21:20 h.; 68 min.) v cyklu Hra pro tento večer. Repríza 15. 4. 2010 (ČRo 3 Vltava, 20.00 hod.) v cyklu Hra pro tento večer; 16. 8. 2016 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.).

Lit.: anonym: Věra Mašková: Orfeova píseň. In web ČRo 3 Vltava, srpen 2016 (článek). – Cit.:  Příběh bájného hudebníka a zpěváka Orfea. Rozhlasová hra oceněná v autorské soutěži v roce 2002 třetí cenou.

V antické mytologii je Orfeus nejznámější hrdinskou postavou umělce – hudebníka, básníka a zpěváka. Zpěvem a hrou prý dokázal uchvacovat a okouzlovat nejen lidské bytosti, ale i celou přírodu. Jeho hudba dokázala pohnout i kamenem. Stromy a skály se dávaly do pohybu a putovaly za jeho zpěvem, říční proud se zastavil, aby mohl jeho hudbě naslouchat, divoká zvěř a dravé šelmy při jeho hudbě krotly. Svým zpěvem a hudbou si také Orfeus otevíral nebezpečnou a silně střeženou cestu do podsvětí, kam se vydal, aby zachránil a odvedl z říše mrtvých Eurydiké – jedinou ženu, kterou miloval a které zůstával navždycky věrný.

Bájné příběhy o Orfeovi a jeho lásce k Eurydiké se staly inspiračním zdrojem mnoha uměleckých děl literatury, dramatické tvorby, hudby i výtvarného umění – od antiky až po současnost. Nadčasovost orfeovského mýtu se výrazně projevuje v množství jeho přeměn a obrazů.

Orfeův příběh také zpracovala v rozhlasové hře Orfeova píseň autorka Věra Mašková. Její text byl v roce 2002 oceněn v autorské soutěži třetí cenou a autorka tak v soutěži obdržela z oceněných titulů cenu nejvyšší, protože porota tehdy první dvě ceny neudělila.

I v Orfeově příběhu Věry Maškové lze najít to, co celkem zřetelně ukazoval antický mýtus – lidskou touhu po přemožení smrti. (Orfeus v konfrontaci s krutým světem ztrácí své hudební schopnosti a znovu je nalézá právě prostřednictvím lásky k Eurydiké.) I v tomto příběhu se setkáme s hrdinskou snahou Orfea nepříznivému osudu čelit v odvážném úsilí a snaze zachránit Eurydiké, na které ulpělo znamení smrti.  (…)

Vlastimil Venclík. Původní rozhlasová hra oceněná v autorské soutěži v roce 2002. Dramaturgie Jana Paterová. Režie Ivan Chrz.

Osoby a obsazení: starý pán (Josef Somr), operka (Martina Hudečková), dcera (Hana Maciuchová), kuchařka (Miriam Kantorková), zeť (Aleš Procházka) a hlášení a odhlášení (Ivan Řezáč).

Natočeno v roce 2004 (52 min.). Premiéra 27. 1. 2005.

Pozn.: Původní rozhlasová hra oceněná v v anonymní vyzývací soutěži v roce 2002.

William Shakespeare. Hořká komedie o vášni, morálce a spravedlnosti. Přeložil Martin Hilský. Dramaturg Marek Horoščák. Scénická hudba Oldřich Veselý. Režie Zbyněk Srba.

Osoby a obsazení: kníže vídeňský (František Derfler), Angelo, jeho náměstek (Igor Bareš), Escalus, starý šlechtic (Rudolf Krátký), Claudio, mladý šlechtic (Martin Havelka),  Lucio, výstřední hejsek (Jan Kolařík), Isabela (Monika Dudková), Mariana (Gabriela Ježková), Julie (Klára Sochorová), jeptiška (Jana Hlaváčková), kuplířka, madam Prošoupaná (Zuzana Slavíková), Hektor, šenkýř a pasák (Erik Pardus), Julie (Klára Sochorová), jeptiška (Jana Hlaváčková), Petr, mnich (Jindřich Světnica), Barnardin, vězeň českého původu (Jiří Pištěk), druhý pán (Václav Vašák), posel, sluha (Josef Koller).

Nastudovalo Brno. Premiéra 17. 11. 2004. Repríza 6. 7. 2008 (ČRo 2 Praha, 20:05 h.); 21. 5. 2016 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.; 80 min.); 20. 4. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama; 21. 9. 2024 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu.

Lit.: anonym: Rozhlasová hra: William Shakespeare: Oko za oko – 6.7. In web ČRo 2 Praha, červenec 2008 (článek). – Cit.: Hořká komedie o tom, jak snadné je zneužít moc, o morálce, kterou všichni kážou, ale nikdo se jí neřídí, a o tom, že zdravý rozum a schopnost odpouštět jsou někdy víc než přísná litera zákona, promlouvá k dnešku také díky novému překladu Martina Hilského. V hlavních rolích rozhlasové adaptace, pod níž jsou podepsáni režisér Zbyněk Srba a dramaturg Marek Horoščák, se představí František Derfler, Igor Bareš, Monika Dudková, Martin Havelka, Rudolf Krátký a Jan Kolařík. Hru uvede stanice Český rozhlas 2 – Praha ve 20.05 hodin.

Oko za oko nebo Veta za vetu či Půjčka za oplátku – tak zní názvy českých překladů Shakespearovy komedie Measure for Measure (doslova tedy: míra za míru, nebo také: něco za něco). Čtyři sta let stará hra (poprvé byla uvedena v roce 1604) nepatří k nejhranějším kusům slavného dramatika, rozhodně si však nezaslouží, aby zůstala opomenuta. Její fabule, zpracovaná i jinými autory, vychází ze skutečné události, kterou roku 1547 zaznamenal maďarský student Joseph Macarius. V soukromém dopise popisuje tragédii, jež se stala nedaleko Milána: Vysoce postavený činovník podlehl kouzlu krásné prosebnice, zneužil své moci a slíbil propustit z vězení jejího manžela odsouzeného k smrti, jestliže by mu byla po vůli. 

Když však dosáhl svého, dal manžela stejně popravit. Nakonec byl sám potrestán tím, že musel svedené paní vyplatit vysoké věno a sám si ji vzít za manželku. Potom byl sťat. Shakespeare bere tento příběh za základ své „kruté pohádky“, jeho vyznění však změkčuje. Základní dějovou linku obohatil o komické výstupy „nízkých“ figur z lidu, mezi něž patří mimo jiné i nezdolný vězeň českého původu jménem Barnardin. Hlavní postavou této zvláštně lomené hry je kníže Vincentio, vládce města Vídně, ve kterém už čtrnáct let i přes přísné zákony stále bují smilstvo, prostituce a další neřesti. 

Ten určí na čas svým zástupcem šlechtice Angela a doufá, že jemu se lépe podaří nastolit pořádek. V převleku za mnicha pozoruje, zda si tento vyhlášený strážce mravnosti a čistoty bude počínat lépe než on sám. Angelova pevná vůle je však záhy vystavena zkoušce: Krásná Isabela přichází prosit za život svého bratra Claudia – ten má být sťat, protože se přišlo na to, že jedna z dívek čeká jeho dítě a nejsou přitom sezdáni. Angelo podlehne kráse Isabely a nabídne vyměnit svobodu jejího bratra za jednu noc s ní. Místo ní však přichází v noci za Angelem jeho bývalá snoubenka Mariana. To vše v režii knížete, který stále je a není ději přítomen, a je a není jeho hlavním strůjcem. Jako velký hráč táhne jednotlivými figurami hry až ke šťastnému konci, kdy omilostní všechny viníky a sám (jak to tak v pohádkách bývá) si bere za ženu krásnou Isabelu.

Vratislav Šťovíček. Pohádkový příběh na motivy dánské pohádky. Hudba Petr Mandel. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Karel Weinlich.

Osoby a obsazení: Mette (Linda Rybová), princ (Kryštof Nohýnek), královna (Eliška Balzerová), víla Háta (Veronika Gajerová), princezna ze zlatého zámku (Sylva Sequensová), princezna ze stříbrného zámku (Miroslava Pleštilová), kuchtík (Antonín Molčík), služka (Naďa Konvalinková). Dále účinkují Hana Benešová, Gabriela Štěpánková, Petr Mandel, Luděk Svoboda, Dora Štérová, Ladislav Špiner, Dana Chroustová, Pavlína Cejnarová, Michaela Sailerová, Petr Prokeš, Veronika Bajerová a Hana Zíková.

Natočeno v roce 1998. Premiéra 1. 1. 1999 (ČRo 2 Praha, 13:30 – 14:16 h.; 45 min.). Repríza 15. 4. 2018 (ČRo 2 Praha, 13:04 h); 19. 3. 2020 (ČRo Rádio Junior, 13:00 h.); 24. 3. 2024 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).

Lit.: anonym: O malé tulačce Mette. Poetický příběh s Lindou Rybovou. In web ČRo 2 Praha, 24. 3. 2024 (anotace). – Cit.: Mette – tak se jmenuje mladá pasačka ovcí, která se brouzdá tůněmi v botách od žabince a mnozí ji mají za čarodějku nebo za dceru lesní divoženky, protože si povídá se studánkami. Lidé jí svěřují své ovce, ale do domu ji nepozvou a do očí nepohlédnou. Bojí se totiž, že by je Mette uhranula. Ale to jsou jen pověry! Mladičká dívka je osamělá a smutná a tolik touží po tom, aby ji někdo měl rád. Najde i ona své štěstí? (…)

Milan Navrátil. Pohádková hra na orientální motivy. Hudba Leoš Kosek. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Michal Pavlík.

Osoby a obsazení: vypravěči (Josef Somr, Marta Vančurová), král Muradín (Karel Pospíšil), princezna Lailá, jeho dcera (Simona Vrbická), princ Hasan (Lukáš Hlavica), kouzelník z Etiopie (Boris Rösner), Dalida, Hasanova sestra (Miroslava Pleštilová), král Umár (Jiří Schwarz), vyvolávač (Michal Pavlata). Dále účinkují  Michal Dlouhý, Jan Vlasák, Jaroslav Kaňkovský, Roman Hemala, Helena Brabcová, Pavel Vondra, Markéta Košťáková a Bohumila Andrejsková.

Natočeno v roce 1997. Premiéra 1. 1. 1998 (Praha, 13:00 – 14:00 h.; 49 min.). Repríza 12. 8. 2007 (ČRo 2 Praha, 13:05 h); 15. 4. 2012 (ČRo 2 Praha, 13:05 h.); 5. 11. 2019 (ČRo Rádio Junior, 13.00 h.; 20:00 h); 7. 1. 2021 (ČRo Rádio Junior, 13:00 h.); 4. 8. 2024 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).

Vydala Radiotéka v roce 2014 (MP3).

Lit.: Ledvinková, Václava: Nedělní pohádka: O ebenovém koni – 12.8. In web ČRo 2 Praha, srpen 2007 (anotace). – Cit.: Pohádka inspirovaná Pohádkami tisíce a jedné noci nás při letním pohádkovém cestování zavede do oblasti bývalé Persie, kde se odehrál příběh, jehož děj se točí kolem létajícího koně ze vzácného ebenového dřeva. Právě on přiměje k slzám princeznu Dalidu, zatímco jejímu bratrovi princi Hasanovi přinese štěstí.

Miloš Urban. Poslední část projektu Československé jaro 2005, který Český rozhlas 3 – Vltava připravil společně s Divadlem Na zábradlí.  Rozhlasová inscenace nové české hry Nože a růže – o tom jak na pravidelném večírku šesti bývalých spolužáků, jehož úroveň je rok od roku slabomyslnější, dojde k nečekané konfrontaci – následuje pouhé tři dny po její premiéře v Divadle Na zábradlí. Rozhlasová úprava a režie David Czesany. Spolupráce na rozhlasové režii Markéta Jahodová.

Osoby a obsazení: Tom (Jan Moravec), Igor (Igor Chmela), Pavel (Ladislav Hampl), Denis (David Švehlík), Karel (Josef Polášek), Venca (Leoš Noha) a Teri (Jana Kofroňová).

Natočeno v roce 2005. Premiéra 28. 6. 2005. Repríza 14. 7. 2015 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.; 75 min.); 4. 1. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama; 13. 10. 2026 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Pozn.: Divadelní premiéra 25. 6. 2005.

Text in: Urban, Miloš: Nože a růže aneb topless party. Brno: Větrné Mlýny, 2005, 52 s.

Lit.: anonym: Miloš Urban: Nože a růže. In web ČRo 3 Vltava, červenec 2015 (anotace). – Cit.: Miloš Urban, autor mimo jiné románů Sedmikostelí, Hastrman, Stín katedrály a Santiniho jazyk patří k nejznámějším českým prozaikům současnosti. Méně známý je jako dramatik. My vám nabídneme jeho rozhlasovou hru Nože a růže. 

Vypráví příběh jedné prazvláštní pánské jízdy. Na pravidelném večírku šesti bývalých spolužáků, jehož úroveň je rok od roku slabomyslnější, dojde k nečekané konfrontaci s překvapivým koncem. Inscenace vznikla ve spolupráci s pražským Divadlem Na zábradlí v roce 2005. 

Peter Karvaš. Stereofonní etuda pro dva telefony a poruchu. Přeložil Vladimír Reis. Scénická hudba Jiří Žižka. Dramaturgie Jana Weberová. Režie Miroslav Buriánek.

Osoby a obsazení: On (Pavel Soukup), Ona (Ilona Vaňková), hlasy (Jan Gross, Miloslav Krejsa, Eva Rovenská, Antonín Kaška, René Přibil) a hlas v rádiu (Jaroslav Krpejš).

Nastudovala Plzeň roce 1992. Premiéra 27. 12. 1992 (Vltava, 14:00 h.; 67 min.). Repríza 30. 6. 1993 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.); 20. 7. 1994 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra uprostřed týdne; 21. 6. 1995 (ČRo 2 Praha, 2:00 h.) v rámci cyklu Nejspíš nespíš; 6. 8. 1996 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové činohry; 3. 3. 1998 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové činohry; 10. 8. 1999 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové činohry; 10. 2. 2002 (ČRo 2 Praha, 20:04 h.); 13. 2. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Lit.: jw: Nová tvář. In Rozhlas 30/1994 (11. 7. 1994), s. 7 (anotace).

Antonín Přidal. Příběh jednoho nočního rozhlasového vysílání. Dramaturg Pavel Minks. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: Lukáš (Petr Pelzer), mladík (David Novotný), muž (Boris Rösner), žena (Valérie Zawadská) a dívka (Věra Hučínová).

Natočeno v roce 1999 (45 min). Repríza 21. 2. 2006 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h) v cyklu Klub rozhlasové hry.

Pozn.: O klamných iluzích, strachu z osamění, ale i o lásce a smrti vypráví komorní příběh několika postav, jejichž osudy dramaticky propojí jeden rozhlasový moderátor a jeho noční pořad.

Text in: Přidal, Antonín: Políček č. 111/ Atentát v přízemí/ Noční žokej/ Elektrický nůž/ Noc potom. Brno: Větrné Mlýny, 2006.